Názory k článku Tajemství bankovního světa

Myslím, že zde dochází k "znovuobjevení" tzv. peněžního multiplikátoru - není to nic tajného ani záhadného, hovoří se o něm v každé učebnici ekonomie.

Také není pravda, že komerční banka není v úvěrování nijak omezena - minimálně je zde požadavek na kapitálovou přiměřenost (aktuálně 8 %), mimochodem nedostatečná kapitálová přiměřenost byla důvodem k odnětí licence záložny Unibon.

Také komerční banka si nemůže dovolit jen tak připsat na účet peníze z ničeho, to by jí auditor hnal, kdyby se jí v účetnictví objevily peníze "z ničeho".

V ideální ekonomice (jedna banka) funguje peněžní multiplikátor takto:
Pan Novák uloží 1000 Kč v bance. Ta část uloží jako povinné minimální rezervy u ČNB, případně si část nechá v hotovosti na přepážkách. Pro zjednodušení počítejme 10 % celkem (v praxi to může být i méně). Má tak 900 Kč, které může půjčit. Peníze půjčí panu Dvořákovi, který za ně nakoupí u firmy X. Firma X si peníze uloží v bance. Ta z nich opět odloží 10 % a 810 Kč půjčí panu Vonáskovi, který nakoupí u firmy Y, která peníze opět uloží na účet.
V tuto chvíli má banka závazky z vkladů ve výši 1000 (Novák) + 900 (firma X) + 810 (firma Y) = 2710
Zároveň má ale pohledávky z úvěrů ve výši: 900 (Dvořák) + 810 (Vonásek) = 1710 Kč
To, kolikrát se takto peníze "naředí" se nazývá peněžní multiplikátor, v ekonomických modelech se obvykle používá faktor 10 (tedy, že z 1000 Kč "vznikne" 10 000 Kč). Jeho skutečná výše závisí na výši povinných minimálních rezerv, dobrovolných rezerv držených v trezorech banky a rychlosti oběhu peněz. Ovšem stejným způsobem se peněžní zásoba snižuje v momentě kdy jsou půjčky spláceny.

V praxi to je složitější, protože komerčních bank je více a půjčené peníze nemusí skončit ve stejné bance, ve které byly půjčeny, ovšem z hlediska celé ekonomiky je to jedno.

Přesně tak. Tady je třeba rozlišovat mezi činnými penězi a něčím jako "ležícími" penězi. Připsat na účet mohu kolik chci peněz, ale běda, když s nimi začnu platit.

Banka může připsat libovolné množství peněz, aniž by je musela mít, ale musí počítat s tím, že je jednou bude muset dodat, jakmile se disponent rozhodne penězma platit. Posláním banky je právě optimalizovat v takových případech cash flow a tím zvyšovat svůj profit. Protože peníze, který klient s úvěrem dostane připsané na účet ještě chvíli mohou generovat úrok někde jinde.

Já si v rodině mohu založit banku, emitovat peníze mezi své příbuzné a platit si za poskytnuté služby. Ale v okamžiku, kdy někdo bude chtít mými penězi platit mimo rodinu, budu muset dotyčnému zaplati reálnými penězi a je v danou chvíli jedno, jestli to udělá držitel peněz sám (smění ty peníze), nebo tím pověří banku (převede digitální peníze na reálné, které vezme z rezerv, pošle je do druhé banky, která je smění zpět na své digitální peníze a ty reálné si uloží do svých rezerv)

Asi nejlepší popis toho, jak fungují peníze a banky, ale pořád stále dost vzdálenost realitě. Ale je to pořad lepší číst toto, než konspirační teorie o ožebračování národa soukromými bankami.

Je třeba dodat pár věci. Například, že komerční banka si může vygenerovat digitální peníze dle libovůli, ale tyto peníze mají svou hodnotu jen uvnitř banky. Venku jsou to jen bezcenná čísla. Pokud klient převádí digitální hotovost do konkurenční banky, musí banka tuto hotovost pokrýt penězi centrální banky,.. které nutně musí sebrat ze svých rezerv. Proto je význam PMR vyšší, než se na první pohled zdá. I kdyby PMR nebyly, pořád by to znamenalo, že banka nějaké rezervy musí mít. V případě, že se jí rezerv nedostává, musí si je půjčit a to buď od centrální banky, nebo od ostatních bank. A tady hraje roli mezibankovní úroková sazba.

Takže shrnu to, limit tvorby digitálních peněz je stále dán množstvím rezerv banky, protože banka nemůže tušit dopředu, kam její vygenerované peníze potečou. Pokud potečou ke konkurenci, musí je pokrýt hotovostí z centrální banky a nebo si půjčit na mezibankovním trhu, proto bývá úrok vyšší, než třeba PRIBOR (PRIBOR + zisk).

A ještě k tomu vkladu. Pokud banka nemá PMR, nemůže vytvořit žádný úvěr. K vytvoření úvěru potřebuje 2% hotovosti na rezervách. Ano, pak vytvoří peníze, které jsou úvěrem a zároveň vkladem. Tenhle stav platí do doby, než klient začne penězi disponovat. Pak rozhodně 2% rezerv nebude stačit.

Peníze totiž neexistují, dokud se s nima nezačne platit. Jakmile se s nima začne platit, stávají se reálnými a získávají svou hodnotu. Protiváhu této hodnoty však nese banka, která je musí pokrýt něcím, co má hodnotu u konkurenční bank(nebo u centrální banky, pokud si klient vybere peníze z bankomatu).