Hodně lidí si plete žalobu a trestní oznámení. Odpustíme to laikovi. Horší je, když plácají nesmysly politici, veřejní činitelé. Řeknou, že podali žalobu, ale mají na mysli trestní oznámení. Policie a další orgány činné v trestním řízení tady nejsou od toho, aby řešily, že vám soused, kamarád nebo někdo jiný nevrátil půjčené peníze, nebo že vám bylo nějak jinak ublíženo – třeba šlápnuto na kuří oko, aniž by to bylo vysloveně společensky nebezpečné. Až po vás někdo bude střílet, tak se na ně obraťte.
S policií je to těžké
Pravda ovšem je, že možná ani tehdy, když zavoláte na tísňovou linku, tak nepřijedou. Však vzpomeňte, jak Moravě nějaký pán na malém městě, kde neměli rádi spoluobčané jeho schizofrenní manželku a byli na ni oškliví, začal v hospodě střílet. Místní, ať už tam působila policie obecní nebo státní – Policie ČR – nic neudělala a čekalo se na zásahovou jednotku z Brna.
Ostatně sám autor článku kdysi volal, probuzený hlukem, na tísňovou linku, že ve 23:55 se děje v mateřské školce naproti něco podivného. Policie jej odbyla konstatováním, že probíhá rekonstrukce školky, což byla pravda, ostatně sám to jako oznamovatel potenciálního trestného činu uvedl (kdyby si snad někdo hrál na šerifa, aby nezastřelil řemeslníka pracujícího přesčas). Policisté se toho hned chytili. No, a druhý den se zjistilo, že školka byla vykradena. Jistě to byli pouzí neozbrojení zloději, nikoliv lupiči, stačilo, kdyby policie přijela a utekli by a škoda by městské části nevznikla.
Trestní oznámení zvládne každý trouba
Podat trestní oznámení je náramně jednoduché. Prostě napíšete stížnost, můžete tomu říkat udání, dokonce ani nemusí být podepsána. (Na rozdíl od žaloby.) Jenže pak se nelze divit, když lidé na policii a státní zastupitelství píší kdejakou hloupost, že je pak oznámení často odloženo. Kdežto napsat žalobu, to už je někdy složitější, někdy to zvládne jenom právník. A jeho práce něco stojí.
(Psali jsme o tom ve článku Jak stanovit odměnu pro právníka, abyste neplatili zbytečně víc? A když pak v soudním sporu, který jste iniciovali, neuspějete, zaplatíte nejen svého právníka, ale i advokáta protistrany, viz článek Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor? a ještě všechny polemiky soudů různých stupňů, které budou mít na věc různý názor. Jednou dají za pravdu vám, pak zase protistraně, pak zase vám. Tak to je, psali jsme o tom ve článku Když prohrajete spor, musíte platit i za chyby soudů a soudců).
Proto je tak oblíbené trestní oznámení. Ale to je řešením jen výjimečně.
Policie nebude řešit spory podnikatelů o ušlý zisk nebo nezaplacené půjčky
Jistý stěžovatel – oznamovatel, jehož trestní oznámení bylo odloženo orgány činnými v trestním řízení, si dále stěžoval. A jeho stesky skončily až u Ústavního soudu. Nelíbilo se mu, že orgány činné v trestním řízení dospěly k názoru, že se nestal žádný trestný čin. Uzavřely, že se jedná o civilně právní spor. Skutečně, hodně trestních oznámení je jenom stížností na někoho v občansko-právním nebo pracovně-právním sporu, aniž by se stal trestný čin. Je třeba podat žalobu a ne na policii nebo státní zastupitelství, ale k příslušnému soudu.
Pozoruhodné ovšem je, že stěžovatel měl na právníka – na advokáta, protože při podání ústavní stížnosti musíte být zastoupeni advokátem – nelze však vyloučit, že mu advokát pomáhal zdarma (Advokát odpovídá za škodu chybnou radou, přestože radil zdarma). Advokát sepsal kvalifikovanou ústavní stížnost. Jak je třeba, uvedl, která Ústavou zaručená práva stěžovatele byla údajně poškozena, porušena. Zejména bylo namítnuto, že jeho obrana prostřednictvím civilního řízení by byla naprosto nedostatečná a s ohledem na omezené prostředky civilního řízení nejspíše i neúspěšná. Poukázal na to, že kdyby snad rozhodl bránit soukromoprávní cestou – tedy podal žalobu, měl by značně ztíženou pozici, protože není v jeho silách zjistit, co všechno pachatel provedl a jakou mu způsobil škodu – měl totiž na mysli hospodářský, ekonomický delikt.
Jednoduše řečeno, nebyl schopen, což sám uznal on resp. jeho právník, že není schopen předložit dost důkazů, které by chtěl civilní soud vidět. Ale neuspěl ani u Ústavního soudu, který ústavní stížnost proti postupu orgánů činných v trestním řízení svým usnesením (spis. zn. II. ÚS 456/18, ze dne 20. 3. 2018) odmítl.
Kdyby vás zajímalo odůvodnění obecných důvodů, ústavně-právní souvislosti, judikát najdete na internetu. Pokud jde o konkrétní věc či spíše spor, tak Ústavní soud konstatoval, že došlo „toliko“ k majetkové škodě škodu, kterou lze zcela dostatečně a efektivně kompenzovat v civilním řízení. Jenže, jak už jsme si řekli, to něco stojí, a proto lidé, firmy podávají trestní oznámení, aby vše vyřešil stát za ně – aniž by je to něco stálo, peníze nebo riziko.
Nikdo nemá nárok na to, aby někoho jiného stát vyšetřoval
Ústavní soud konstatoval, že právo na účinné vyšetřování (podezření ze spáchání trestného činu) není absolutním právem na policejní vyšetření všech soukromých, újmu na právech způsobujících záležitostí. Trestní řízení totiž představuje vztah mezi pachatelem a státem a má, zejména z hlediska jeho efektivnosti, finanční náročnosti a přiměřenosti ochrany zájmů třetích osob, podpůrnou povahu ve vztahu k ostatním způsobům ochrany individuálních zájmů. Obzvláště u trestné činnosti způsobující zásah pouze v rovině majetkových práv je proto nutné vždy zkoumat, zda existuje efektivní možnost ochrany poškozené osoby např. uplatněním občanskoprávní žaloby.
Závěr a varování, než začnete sepisovat trestní oznámení
Ústavní soud proto shrnul, že dle českého právního řádu trestní oznámení nemá charakter procesního prostředku k ochraně subjektivních (soukromých, např. majetkových) práv. Subjektivní právo fyzické nebo právnické osoby na to, aby byla jiná osoba trestně stíhána a následně i potrestána, totiž ústavní ani žádné jiné zákony České republiky (resp. mezinárodní závazky) nezaručují. Procesní práva poškozeného jako strany trestního řízení jsou omezena na uplatňování jeho nároku na náhradu způsobené škody nebo popřípadě na určitou morální satisfakci, to ovšem jen za předpokladu, že orgány činné v trestním řízení zahájí trestní stíhání.