Soukromé dluhopisy velkých společností: troufáte si je koupit?

Jako finančnímu poradci a předsedovi platformy SIG Peníze, mi chodí různorodé dotazy. Většinou je lze kladně zodpovědět. Nicméně jsou oblasti, od kterých klienta obvykle odrazuji. Jednou z nich jsou soukromé emise velkých společností, zejména dluhopisy.

Pro bližší představu uvádím některé typy dotazů, se kterými se na mě klienti obracejí. Na trhu se objevuje řada nabídek, třeba nabídka www.effento.cz a další. Dále se dozvídám, že například České dráhy emitují dluhopisy, či CETIN, podřízené dluhopisy nabízí také Equa bank. Jak se k těmto produktům dostanu? Jsou pro mě výhodné? Mohu si jako fyzická osoba koupit dluhopis Českých drah? Jaké je zajištění? Mohou třeba České dráhy sdělit držitelům dluhopisů, že je neproplatí, protože nemají peníze?

Můžete si koupit (téměř) cokoliv a kdekoliv. (Kde? Na burze, přímo od emitenta, nepřímo přes tipaře.) Nicméně ČNB omezuje možnosti prodeje/poradenství na straně zprostředkovatelů i poradců, především nepříliš účinnou byrokracií. (Ale to by bylo na delší článek. Možná pro představu stačí říct, že souhrnná investiční zkouška trvá až tři hodiny a má 92 otázek. Jde o náhodně vybrané otázky ze souboru 1039 otázek vycházejících ze zákonů i praktických příkladů.)

Osobně ne vždy vnitřně souhlasím se správnými odpověďmi. Jsem k této povinné byrokracii kritický, mí klienti o to méně čtou podmínky, různorodé papíry (především souhlasy, informace o mně a zprostředkující společnosti, AML, investiční dotazníky, záznamy ze schůzek), které jsem nepřímo povinen si od nich nechat podepisovat.

Co je dluhopis?

Co je to vlastně dluhopis firmy, korporátní dluhopis? Pro účely tohoto článku si to popíšeme jen stručně a zjednodušeně.

Je to závazek firmy vám platit (zpravidla pravidelně) úroky a (zpravidla na konci) jistinu. Až na výjimky. Firma může zkrachovat a její jednatelé mohou mít po krachu firmy legálně své domy, auta, vily v letoviscích, ale za závazky nemusí ručit, kromě majetku firmy. Firmu lze založit s majetkem 1 Kč. Po krachu založit obratem jinou. Pokud vám nabízí dluhopis do té doby neznámá firma, svěříte jí peníze?

Banky málem neví, co s penězi. Spotřebitelské i podnikatelské úvěry se nabízejí za pár procent ročně. Položte si otázku, proč by vám někdo nabízel třeba 12% výnos? (Mimochodem když vám nabízí 12% roční výnos, znamená to, že pro ně ty peníze od vás jsou ještě o něco dražší, třeba 15 % i s provizí pro případné zprostředkovatele, něco stojí taky náklady na emisi, právníky.) Proč nešli do banky? A pokud šli, proč jim banka nepůjčila? Opravdu se cítíte být chytřejší a zkušenější než pracovníci banky, pro které je schvalování úvěrů denní chleba? Opravdu máte pocit, že máte o firmě, do níž hodláte vložit peníze, dostatek informací? (A ne, nestačí znát aktiva, pasiva, výsledovku.) Víte, co vás čeká, když budete muset ty peníze vymáhat? Jaké jsou náklady s tím spojené? Když firma přijímá investice od 10 000 Kč, nespoléhá se na to, že náklady vymáhání převýší výši investice, a vy se na to raději vykašlete a odepíšete investici? A hromadné žaloby stále nejsou. Navíc nezapomínejte, že korporátní dluhopisy nejsou nijak pojištěny.

Jaké je riziko nesplacení?

Nerozumíte-li tomu, není-li vám něco jasné, máte pochyby, neinvestujte. A dodávám, své pochyby neřešte s prodejcem, kterého neznáte a nedůvěřujete mu, protože ho vidíte poprvé v životě.

Jinak řečeno, u korporátních dluhopisů jde především o riziko emitenta, tedy riziko, že společnost, která dluhopis vydala, nedostojí svým závazkům a přijdete nejen o očekávaný výnos, ale často i o jistinu (tedy nezískáte ani to, co jste vložili). V dotazu zazněly České dráhy či Equa bank. Chtělo by se říct, to je přece jasné, že splatí dluhopis, ne?

Bohužel není to tak jednoduché. Zaprvé jde o to, jestli při nabízení dluhopisů nezazní nějaké důvěryhodné jméno, ale ve skutečnosti ve smlouvě, co budete podepisovat, už budou jména jiná, a tedy se oklikou vracím k byrokracii. Ubývá klientů, kteří čtou to, co podepisují. A i když to čtou, čím víc papíru na ně povinně lidi nahrnou, tím roste riziko, že jim nedojde něco nenapsané, jen logicky vyplývající z napsaného. A nejedná se jen o případy podvodu, ale i o případy nedorozumění, přehlédnutí. Když třeba investujete do dluhopisu české firmy v eurech, je samozřejmé, že nesete i měnové riziko. Ne všem to ale dojde. Vždyť se jedná o českou firmu.

Zaštítění velkou a stabilní organizací nemusí nic znamenat

Zadruhé, to, že je to dluhopis Českých drah nebo Equa bank, může znamenat různorodou úroveň rizika. Je třeba obrovský rozdíl mezi dluhopisem Equa banky a podřízeným dluhopisem Equa banky. Je rozdíl, jestli dluhopis vydá hlavní společnost, nebo dceřinná společnost (i kdyby 100% vlastněná) touto společnosti. Tedy kdo přesně bude plnit za dluhopis.

Zkrátím to. Korporátní dluhopis jsem si sám koupil, ten, co jsem sám prodával. Ale i tak jen jako doplněk investic, nic, co by mě ohrozilo. A nezapomeňte, že jsem měl motivaci vyzkoušet to, co sám prodávám. A můj investiční profil je dynamický. Nicméně člověk při nákupu podstupuje řádově vyšší riziko než při jiných investicích a osobně jsem nešel do nezajištěných dluhopisů. Nakoupil jsem dluhopisy, které byly alespoň jistým způsobem zajištěny nemovitostmi (z důvodu advokátního omezení nakládání s nemovitostí zanesené v katastru nemovitostí). ČNB navíc víceméně zakázala investičním zprostředkovatelům korporátní dluhopisy nabízet a prodávat. Potřebujete na to souhrnnou zkoušku (kterou jsem v termínu, kdy jsem ji sám skládal, dělal jako jediný). A i tak jsou tam další omezení. Aktuálně korporátní dluhopisy vůbec klientům nenabízím.

Investiční fondy nabízejí srovnatelný zisk s menším rizikem

Tedy nenabízím. Nabízím, ale ve formě fondů. Ve fondech si koupíte desítky, často stovky korporátních dluhopisů najednou. Navíc správce fondů ty dluhopisy a jejich emitenty výrazně víc zkoumá a prověřuje než vy, je za to placený, má na to čas a měl by na to mít znalosti a zkušenosti. A i kdyby koupil dluhopisy, které by se později ukázaly jako prodělečné, bude v tom zainvestováno třeba procento majetku, takže i při úplném zkrachování to ovlivní výši investice jen do právě toho jednoho procenta. A opět si troufám říct, že se zmýlí procentuálně méněkrát než my.

Zpátky k otázkám. Ano, České dráhy mohou sdělit držitelům dluhopisů, že je neproplatí, protože nemají peníze. Dokonce i stát (Českou republiku nevyjímaje) to může sdělit… Otázkou je pravděpodobnost takové události. Osobně bych do korporátních dluhopisů nedoporučil dát více než 5 (někdy 10) procent hodnoty majetku. Některé dluhopisy jsou od 1 milionu korun. Klientů, co mají přes 20 milionů korun, až tolik nemám. Navíc klientů, kteří ty peníze mohou postrádat 3, 5 i více let a jsou ochotni a schopni unést riziko samostatných korporátních dluhopisů. Když to porovnám s výnosy jiných investic, které oceňuji méně rizikově, nedává mi taková investice obvykle smysl.

Kde koupit například podřízený dluhopis Equa banky? Ještě tuším předloni jsem je měl v nabídce, ale nenabízel. Pokud stále chcete investovat do korporátních dluhopisů, napište, nicméně varuji, že se vás pokusím od koupě odradit, pokud to neudělal už tento článek.