Dostat se kvůli pár desítkám korun k soudu nebylo u nás nic neobvyklého. Mnoho věřitelských firem této možnosti využívalo. Ziskem z tohoto obchodu totiž není pohledávka samotná, ale především náklady spočívající v (s ohledem na okolnosti případů, především pak jejich jednoduchost a nenáročnost) nepřiměřeně vysoké náhradě odměny advokáta za právní zastoupení vítězného žalobce, jejíž zaplacení je ukládáno poraženému dlužníku, případně spočívající i v náhradě odměny a paušalizovaných nákladů exekutora, který posléze zabezpečuje výkon exekučního titulu, tedy rozsudku nalézacího soudu, ukládajícího dlužníkovi zaplacení dluhu a právě náhradu nepřiměřeně vysokých nákladů soudního řízení.
Náklady právního zastoupení jsou nepřiměřené proto, že ve skutečnosti jsou prováděny pouze rutinní úkony spočívající ve vyplňování (doplňování) údajů, jedině čímž se jinak se opakující žaloby liší, které může činit i osoba neznalá práva, a takovou činnost administrativní povahy nelze považovat za poskytnutí právní pomoci.
V této otázce se vyslovil svým rozhodnutím i Ústavní soud. Závěry konstitučního tribunálu byly ve sdělovacích prostředcích interpretovány mnohdy zkratkovitě a nepřesně, každý si vybral to, co se mu hodilo, podle toho, na které straně stál, zda stranil věřitelům nebo dlužníkům, anebo v tom ještě horším případě, co byl komentátor schopen pochopit, a to co nebyl, jednoduše opomenul. Přiblížíme si proto alespoň stručně názory Ústavního soudu autenticky. Plné znění zde.
Význam usnesení Ústavního soudu
Ústavní soud odmítl svým usnesením ze dne 27. prosince 2011 spis. zn. IV. ÚS 2777/11 jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížnosti společnosti Bazcom, a. s., která brojila proti rozhodnutím Okresního soudu v Ústí nad Labem, jenž jí přestal přiznávat náhradu nákladů právního zastoupení v řízeních o jejích žalobách na zaplacení bagatelních částek vesměs z neuhrazeného jízdného v MHD.
Nejde sice o nález, jenž je ve smyslu čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky všeobecně závazný pro všechny orgány a osoby, lze však předpokládat, že toto usnesení jakožto usnesení pilotní bude následováno i při rozhodování ostatních typově a obsahově obdobných ústavních stížností a bude na ně jednoduše a pro stručnost odkazováno; to bylo také účelem usnesení pléna Ústavního soudu z 15. listopadu 2011 spis. zn. IV. ÚS 2777/11, jímž bylo prvních 57 ústavních stížností společnosti Bazcom, a. s., spojeno do jednoho řízení.
Hrálo se o hodně
Ekonomickým důvodem nákupu pohledávek dopravce pro jejich další vymáhání v civilním řízení byla pravděpodobně nikoliv či především pohledávka (jistina) samotná, nýbrž očekávání, že nalézací soud na náhradě nákladů právního zastoupení advokátem žalobkyni přisoudí (kromě jízdného a přirážky k němu) podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, ve znění pozdějších předpisů, s ohledem na výši souzené částky přesahující 1000 Kč i odměnu ve výši 6000 Kč a paušální náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů tj. dalších celkem 6600 Kč (resp. 7920 Kč včetně DPH). Čtete také: Kolik zaplatíte protistraně, když prohrajete soudní spor?
Okresní soud v Ústí nad Labem žalobám stěžovatelky na zaplacení neuhrazeného jízdného (8, 14, příp. 14 Kč plus přirážka k jízdnému 1000 Kč) sice plně vyhověl, uložil též žalovaným zaplatit náhradu za soudní poplatek, avšak náklady na zastoupení advokátem v těchto věcech stěžovatelce (v paušální částce 6600 Kč) nepřiznal, neboť dospěl k závěru, že nešlo o náklad (slovy zákona) účelně vynaložený.
Okresní soud konstatoval, že vymáhání pohledávek je předmětem podnikání stěžovatelky, jež tak musí disponovat příslušným aparátem a znalostmi pro výkon této své a pro ni běžné agendy, že jde o velmi jednoduché typizované úkony podle vzorové žaloby, jež jsou generovány automatizovaně, nadto v orgánech společnosti se vyskytovala osoba s právním vzděláním a oprávněním k výkonu advokacie, takže nebylo účelné najímat k podávání žalob jiného advokáta.
Rozhodnutí nalézacího soudu, jejichž náhradově nákladové výroky byly předmětem ústavních stížností, byly vydány v řízení, v nichž žalobkyně byla pravidelně zastupována (stejně jako posléze v řízeních před samotným Ústavním soudem) advokátem JUDr. Karlem Valdaufem a měla plný úspěch ve věci; na nákladech řízení jí bylo přiznáváno 300 Kč za soudní poplatek.
Důležitá je „účelnost vynaložených nákladů“, kterou posuzuje soud
Ústavní soud konstatoval, že neplatí teze, že odměna za zastupování advokátem v civilním řízení je sama o sobě a vždy nákladem potřebným k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Je tomu tak zpravidla, nikoli však vždy ve všech případech. Ústavní soud uvedl, že je v kompetenci obecných soudů, aby účelnost vynaložených nákladů posuzovaly.
Jejich povinností je toliko řádně odůvodnit, proč ten který náklad řízení nepovažovaly za účelně vynaložený a proč jeho náhradu úspěšné straně sporu nepřiznaly. Tak učinil i Okresní soud v Ústí nad Labem – jeho odůvodnění je zcela dostatečné a přesvědčivé, a nelze je proto označit za svévolné, nepřiměřené, a tudíž ani protiústavní.
Okresní soud zkritizoval nový druh nemorálního podnikání
I soudce okresního soudu v odůvodnění rozsudku, kterým rozhodl jeden z případů, uvedl (a Ústavní soud jej cituje), že je v zásadě již skutečností obecně známou, že existují subjekty, zejména právnické osoby, jež cíleně vyhledávají a ve velkém rozsahu „nakupují“ převážně tzv. bagatelní pohledávky, a to za účelem jejich uplatnění v soudních řízeních, ve kterých je od počátku zastupuje advokát, který je s takovou osobou fakticky propojen, a že hlavním (nebo jediným) důvodem takového postupu je předpoklad (několikanásobného) navýšení „hodnoty“ pohledávek v podobě náhrady nákladů takto uměle vykonstruovaného „právního zastoupení.“ Toto navýšení je zužitkováno fakticky (v případě reálného vymožení dluhu a náhrady nákladů řízení) nebo daňově.
Podle odůvodnění rozsudku nalézacího (okresního) soudu ze dne 25. 8. 2011 čj. (spis. zn.) 7 EC320/2010–36 (jemuž obsahově odpovídá dalších 26 jím vydaných a ústavními stížnostmi napadených rozsudků), o nákladech řízení bylo rozhodováno dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dle něhož účastníku řízení, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl).
Nevymýšlejte si další náklady,
řekl soud
Nalézací soud dospěl k závěru, že jediným účelným nákladem, který žalobkyni (která měla ve věci plný úspěch) v řízení vznikl, byl zaplacený soudní poplatek ve výši 300 Kč, a že jiné hotové výdaje žalobkyni podle obsahu spisu nevznikly (s přihlédnutím k tomu, že veškerá podání činila elektronicky).
Náhradu nákladů řízení spojených se zastoupením advokátem nalézací soud žalobkyni nepřiznal, jelikož se nejednalo o náklady účelně vynaložené. Nalézací soud nijak nezpochybnil právo žalobkyně na zastoupení advokátem a v průběhu řízení je zcela respektoval. Právo účastníka na zastoupení advokátem na straně jedné a právo na náhradu nákladů řízení s tím spojených na straně druhé jsou práva, která sice spolu úzce souvisí, avšak nejsou nerozlučně spjata.
Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. je možné přiznat pouze náhradu nákladů, které byly v souvislosti s uplatňováním (či bráněním) práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je proto nezbytné poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené účastníkem v souvislosti s jeho zastoupením advokátem.
Proč nebylo palmáre účelně vynaloženým nákladem
Nalézací soud náklady zastoupení žalobkyně advokátem v této věci shledal neúčelnými po zjištění, že se jednalo o věc typově velmi jednoduchou po skutkové i právní stránce, podobné nároky žalobkyně uplatňuje vzorovou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), v níž jsou měněny jen identifikační údaje žalované strany, datum jízdy bez platného jízdního dokladu, číslo zápisu o přepravní kontrole, výše dluhu (součet jízdného a přirážky) a počátek prodlení. Vyplňování těchto žalob je rutinní činnost, nevyžadující žádné odborné znalosti (navíc je lze generovat automaticky příslušným počítačovým programem, který do připraveného textu potřebné údaje doplní)
Na co máte ve firmě právníky, paní žalobkyně?
Jedním z členů představenstva žalobkyně byla advokátka JUDr. Svatava Hilgartová, a proto podle nalézacího soudu zastoupení žalobkyně v této věci bylo zbytečné již od samého počátku (včetně sepisu žaloby). Šlo o jednu z typově nejjednodušších věcí a žalobkyně měla sama k dispozici osobu s právnickým vzděláním (navíc osobu vykonávající advokacii), nadanou odbornými znalostmi potřebnými pro formulaci vzorové žaloby (což byl jediný úkon, který vyžadoval jistých odborných znalostí). Pokud přesto žalobkyně požádala (jiného) advokáta o sepis vzorové žaloby a následně o generování konkrétních žalob, jejich hromadné odesílání soudu a zastupování v řízeních, nelze než konstatovat, že takový postup je sice možný, avšak současně i zjevně neúčelný.
Pro srovnání soud poukázal na praxi dopravce samotného, jenž pohledávky vůči cestujícím, které nepostoupil třetím osobám, vymáhá osobně, aniž by byl zastoupen advokátem; přitom užívá rovněž vzorovou žalobu, ve které mění jen příslušné údaje (označení žalovaného a číselné údaje), rovněž souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání a je-li nařízeno, neúčastní se jej.
Takto u nalézacího soudu zahájil více než 13 000 řízení (přitom je-li to možné, vymáhá všechny pohledávky téhož dlužníka v jednom řízení) a v absolutní většině těch, která již byla meritorně rozhodnuta, byl ve věci úspěšný. Soud uvedl, že nelze ani pominout, že tyto pohledávky jsou pro dopravce toliko „nechtěným vedlejším produktem“ jeho podnikání a nikoliv „atraktivním zbožím“, tedy činností samotnou, jako je tomu v případě žalobkyně.
Použitá literatura: Tisková zpráva Ústavního soudu z 3. 1. 2012, příslušné rozhodnutí Ústavního soudu.