Na uvedený případ upozornil v odborném právnickém titulu Advokátní deník advokát Martin Slobodník. Neměl jsem důvod jeho krátkému, ale údernému právnímu rozboru nevěřit, přesto si jako publicista fakta ověřuji, a tak jsem si vyžádal inkriminované trestní rozsudky týkající se případu.
Čerpám i z článků jiných autorů, ale neopisuji. Jdu k autentickému zdroji. Seznámil jsem se tedy vedle článku advokáta Slobodníka i s rozsudky soudů.
Jak Okresní soud v Prachaticích, tak Krajský soud v Českých Budějovicích mi je ochotně poskytly, samozřejmě v anonymizované podobě.
Citované rozsudky:
- Rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 8. 9. 2022, spis. zn. 3 T 52/2022.
- Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 11. 2022, spis. zn. 3 To 507/2022.
Partner všemožně týral svou partnerku a byl za to odsouzen
Jistý muž byl odsouzen za to, co prováděl své partnerce, kterou týral psychicky i fyzicky. Bil ji, okrádal ji, ničil její majetek, urážel ji, ponižoval. Byl za to odsouzen zejména pro krádež, porušování domovní svobody a též pro týrání osoby žijící ve společném obydlí. To asi nepřekvapí. Takové věci se stávají.
Vztah pachatele a poškozené byl tzv. jako na houpačce, jednou ji urážel, ponižoval, týral, bil, pronásledoval, pak se jí zase omlouval, vyznával jí lásku a pak zase přišly urážky, ponižování. A tak dokola. I to se mezi lidmi stává. Lidská psychika je složitá, a to jak u tyrana, tak i u jeho oběti.
Nepřekvapí ani to, že odsouzenému bylo uloženo nahradit poškozené hmotnou škodu. Ovšem naprosto šokující je, proč byla pachateli uložena povinnost nahradit škodu, resp. v čem soudem určená náhrada škody spočívá – co má soudem určená částka kompenzovat.
Svět se zbláznil a soudci asi též
Soud prvního stupně (Okresní soud v Prachaticích) uložil pachateli zaplatit poškozené 27 547 Kč.
Jenomže součástí této náhrady je i cena 20 000 Kč za pervitin (metamfetamin) – tzv. „perníku“, tedy drogy, návykové látky.
Jak soud ví, kolik stojí v místě dávka pervitinu?
Pachatel odcizil poškozené příruční koženkovou taštičku, v níž se mimo jiné odcizené věci (zejména finanční hotovost, mobilní telefon, nějaké doklady a účtenky) nacházelo minimálně 10 gramů pervitinu (metamfetaminu) v hodnotě právě 20 000 Kč, čímž měla poškozené vzniknout škoda v celkové výši 29 688 Kč. Cena pervitinu byla údajně stanovena na základě obvyklé ceny za gram uvedené drogy na Prachaticku (za 1 gram 2000 Kč). Z odůvodnění soudního rozhodnutí ovšem není nikterak patrné, jak pozásluze kritizuje advokát Slobodník, jak soud k takovému vyčíslení škody dospěl, tj. zda vůbec.
Poškozená se přihlásila v rámci trestního řízení se svým nárokem na náhradu škody a přiznáno jí bylo (jen) 27 547 Kč, avšak hodnota pervitinu byla v přiznané částce zahrnuta. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla poškozená odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Jak se poškozená k droze dostala?
Nutno dodat, že poškozená neměla žádné oprávněním k držení omamných a psychotropních látek. Poškozená opravdu nebyla policistka, chemička, výzkumnice, drogu zajisté držela pro svou vlastní potřebu. (Kdyby bylo prokázáno, že ji držela za účelem prodeje, obchodu, zajisté by byla trestně stíhána.) Ostatně v rozsudku se hovoří o tom, že pachatel běžně urážel poškozenou slovy jako smažka, feťačka apod.
Na základě odvolání se případ dostal k odvolacímu soudu (Krajskému soudu v Českých Budějovicích). Ostatně i sám odsouzený namítl, že přiznaná náhrada škody odporuje zákonu a její přiznání je ve zjevném rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem, když pervitin je návykovou látkou.
Ve výroku o náhradě škody ovšem zůstal rozsudek soudu prvního stupně po řízení odvolacího soudu nedotčen. Odvolací soud tedy neměl problém s uloženou povinností náhrady škody. Ani odvolací soud se tedy nepozastavil nad bizarností, která spočívá v uložení povinnosti nahradit cenu omamné látky v daném případě.
Jak se právo dívá na pervitin
Pervitin je podle nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, psychotropní látkou.
Podle ust. § 130 trestního zákoníku se pak jedná o látku návykovou.
Je samozřejmě pravda, že podle tohoto ustanovení zákona se návykovou látkou rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování, ovšem prodej, obchodování kupř. s alkoholem (samozřejmě za určitých omezení, jako je zákaz prodeje mladistvým) je legální.
Může být uložena náhrada za něco, co není legální?
Advokát Martin Slobodník správně argumentuje, že pervitin je vyloučen z legálního obchodního styku, pro svůj charakter nemůže být předmětem legálních občanskoprávních nebo obchodněprávních vztahů, vyjma případů stanovených v zákoně č. 167/1998 Sb., o návykových látkách.
Jelikož poškozená neměla žádné oprávnění k držení návykových látek a pervitin držela neoprávněně, nelze s ohledem na povahu pervitinu, i přestože byl odcizen, tento přiznat jako náhradu škody za odcizený pervitin.
Odsouzený si podal dovolání k Nejvyššímu soudu, tak uvidíme, co tomu všemu řeknou jeho soudci, zvláště jak se postaví k otázce přiznání náhrady za odcizený pervitin.
