Před časem jsme uklidnili všechny, kdož propadají prokrastinaci a činí všechno, včetně úředních podání, na poslední chvíli, že pro zachování lhůty pro včasnost podání ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) SŘ, stačí použít elektronickou službu Dopis Online a mít od držitele poštovní licence – České pošty – poštovní stvrzenku s datem posledního dne lhůty.
K tomu dospěl Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec (ve svém rozsudku ze dne 14. 7. 2016, spis. zn. 60 A 4/2016–109, který byl publikován v č. 11/2016 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu). O tomto případu jsme psali v článku Se službou Dopis Online se můžete odvolávat i poslední den lhůty, když už má pošta zavřeno.
Jeden občan uspěl, další už ne
Jenže výklad, že podání je učiněno a má se za podané elektronickým uzavřením smlouvy prostřednictvím služby Dopis Online, tedy ve chvíli, kdy je elektronické odeslání objednávky služby a zásilky potvrzeno elektronickou stvrzenkou, zvrátil rozšířený senát Nejvyššího správního soudu (svým usnesením spis. zn. 10 As 20/2017–49, ze dne 19. 12. 2017).
Zatímco jiný občan ve sporu s úřadem o včasnost svého podání uspěl, další už ne. Desátý senát NSS postoupil věc k rozhodnutí rozšířenému senátu NSS, protože měl pochybnosti o tom, jak otázku dodržení lhůty pro podání, je-li učiněno-objednáno u České pošty poslední den lhůty, ale ta ho zpracuje až druhý den, posoudil druhý senát NSS.
Služba Dopis Online není poštovní služba
Služba Dopis Online vám umožňuje si elektronicky objednat u České pošty zpracování a podání poštovních zásilek. Rozšířený senát NSS přijal závěr druhého senátu, dle kterého zpracovávání elektronických souborů do podoby listinných zásilek (tedy tisk, vložení do obálky a opatření adresou) Českou poštou v rámci služby Dopis Online není poštovní službou ve smyslu zákona o poštovních službách.
Odmítl ale závěr, že okamžik, ke kterému je zásilka podána k poštovní přepravě z hlediska § 40 odst. 1 písm. d) SŘ, může být určen soukromoprávním ujednáním. Tedy Obchodními podmínkami Dopis Online či vaším subjektivním pocitem, jak se vám tato služba jeví navenek. Je totiž třeba odlišit soukromoprávní ujednání mezi vámi a Českou poštou a naproti tomu veřejnoprávní povinnosti České pošty vyplývající ze zákona o poštovních službách a procesních předpisů typu správního řádu.
Úvaha, dle které vnímáte uvedenou službu ve svém komplexu jako jeden balíček
, je zcela nepodložená a z hlediska posouzení dodržení zákonem stanovených lhůt irelevantní. Česká pošta se převzetím elektronické objednávky zavazuje jednak zpracovat objednávku do podoby listinné zásilky, což ještě není poštovní službou, a jednak následně zajistit její doručení, tj. podat zásilku k poštovní přepravě. Vztah upravený zákonem o poštovních službách a poštovními podmínkami vznikne až ve chvíli předání vytvořené listinné zásilky k poštovní přepravě, kdy je uzavřena poštovní smlouva. Teprve uzavřením poštovní smlouvy je zásilka podána k poštovní přepravě a pouze tento okamžik je rozhodný pro posouzení včasnosti podání z hlediska dodržení veřejným právem stanovených lhůt.
Nelze si plést pojmy s dojmy
Předkládající senát upozornil na okolnost, že odeslání elektronické objednávky časově předchází okamžiku vytvoření poštovní zásilky, o jejíž doručení, resp. předání k poštovní přepravě jde. Aby mohla být vůbec nějaká zásilka předána k poštovní přepravě, musí být nejprve vytvořena. Poštovní zásilkou se dle § 2 písm. a) zákona o poštovních službách rozumí adresná zásilka v konečné podobě, ve které má být provozovatelem dodána.
Nelze vycházet z odlišného ujednání v soukromoprávním vztahu mezi vámi a Českou poštou. Zákonodárce v zákoně o poštovních službách samozřejmě mohl upravit fikci podání neexistující zásilky. Důležité však je, že tak neučinil. Právní fikci však ve vztazích veřejnoprávních nelze konstruovat soudně, nelze ji ani vytvářet ujednáním mezi stranami, rozporným s kogentní veřejnoprávní normou. Dovozovat fikci bez jakéhokoliv zákonného ukotvení pouze z obchodních podmínek soukromoprávní povahy či z vašeho subjektivního pocitu, jak se vám ta či ona služba jeví, proto není možné.
Není žádný rozumný důvod se domnívat, že v případě služby Dopis Online, která je službou ryze soukromé povahy, má být za okamžik podání zásilky k poštovní přepravě považován z hlediska veřejného práva již den objednání této služby, bez ohledu na to, kdy pošta skutečnou zásilku zpracuje a předá ve smyslu zákona o poštovních službách k poštovní přepravě. Den elektronické objednávky služby Dopis Online přes webovou stránku Postservis proto není okamžikem podání zásilky k poštovní přepravě ve smyslu § 40 odst. 1 písm. d) SŘ.
Shrnutí nepříznivého stanoviska NSS
Podle Nejvyššího správního soudu je tedy § 40 odst. 1 písm. d) SŘ, podle kterého je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty podána poštovní zásilka adresovaná správnímu orgánu, která obsahuje podání, držiteli poštovní licence, třeba vykládat v kontextu s § 2 písm. a) zákona o poštovních službách, podle kterého se poštovní zásilkou rozumí adresná zásilka v konečné podobě, ve které má být provozovatelem dodána. Pokud na základě objednávky služby Dopis Online Česká pošta zásilku vytiskne a připraví k odeslání až následující den po posledním dny lhůty, není lhůta zachována, podání je opožděné. Takže, kdo nechá podání úřadu na poslední den večer, kdy mají provozovny České pošty zavřeno, nevyhne se cestě na vybranou pobočku s prodlouženou otevírací dobou.
ČLÁNKY DO MAILU