Několikrát jsem o tomto pojištění uvažoval, ale nakonec mi vždy vyšlo, že to je zcela nesmyslný produkt, protože nikdo samozřejmě není úplně a bez výhrad zdravý (má alespoň vyšší tlak, zvýšený cholesterol nebo prodělal nějaké angíny) a na základě toho už má pojišťovna argument pojistné nevyplatit - tedy platil bych pojištění, ze kterého bych nikdy už z principu tohoto pojištění neviděl zpět ani korunu a to za žádných okolností (snad s nějakým hodně dobrým právníkem, který by stál ale více než samotné pojistné plnění). Tak jsem se rozhodl udělat si rezervu pro případ nemoci sám - pokud nepřijde měna nebo hyperinflace, tak mám jistotu, že v případě potřeby si "pojistné" řídím sám.
Nemusíte být naprosto zdravý, aby pak pojišťovna plnila.
Některé pojišťovny vůbec výluku na zdravotní stav před pojištěním nemají - když vás přijmou plní (pokud jste nelhal ve zdravotním dotazníku).
Pokud si pojišťovna vyžádá zdravotní dokumentaci nebo dokonce zdravotní prohlídku a přijme vás bez poznámek do pojištění, nedovedu si představit, že by neplnila s odkazem na tuto výluku.
Článek se pokusil upozornit především na pojištění, kdy pojištovna pojistí bez zkoumání zdravotního stavu před uzavřením pojištění, taková pojišťovna typicky zkoumá zdravotní stav až při pojistné události.
Jestli je 2,5 mil. ŽP neplatných rozhodnou soudy, nepokoušel bych se předjímat výsledek. Osobně pochybuji, že by zrušili takové množství smluv, podobně jako nezneplatnili obrovské množství nájemních smluv s regulovaným nájemným.
Proč si pojistitelé nepohlídali "velké makléřské firmy"? Protože je motivovali, aby předělávali smlouvy a nejen je ale i interní sítě především smlouvy jiné pojišťovny a mnohdy i vlastní smlouvy, když starší smlouvy se ukázali pro ně nevýhodné.
Myslím si, že váš pohled je zkreslený. Smlouvu nikdo nepředělá bez podpisu klienta- Žádná regulace nezabrání minimálně lži, podvodu. Někdy, často i ta regulace jde proti zájmům klienta (např. současné omezení hypoték, i storno provize není úplně v zájmu klienta).
Jediné řešení je osvěta - o což se snažím svými články.
Dva roky je hodně, pokud sjednatel sjedná "nějakou" smlouvu klientovi, víceméně jen udělá byrokracii a jde dál. Dva roky je málo, resp. spíše absolutní částka u menších i středních smluv, když sjednatel by rád vybral klientovi smlouvu na míru, zjistil a pochopil klientovi požadavky, životní situaci, vysvětlil možnosti, podmínky, porovnal na míru. A dále by se o něj rád dál staral, když si klient pořídí partnera, bude mít děti atd.
Zeptejte se pojišťoven.