Hlavní navigace

Sebrali vám řidičák, a přesto řídíte? Pokud zaviníte nehodu, budete platit, i když máte pojištění

24. 11. 2022
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: profit
Varování pirátům silnic: Viník nehody, který má zákaz řízení, musí pojišťovně, u níž má povinné ručení, zaplatit, co ona sama plnila poškozeným. A to i tehdy, kdy nebylo rozhodnutí o zákazu řízení pravomocné.

Řidič uzavřel s pojišťovnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, čili na tzv. povinné ručení. Smlouvu podepsal 21. června 2017. Nedlouho po tom, doslova několik dní poté, byl 8. července 2017 pojištěnému řidiči zadržen řidičský průkaz.

Z této příhody si však řidič nevzal sebemenší ponaučení a již 30. července 2017, takže zase poměrně zanedlouho, způsobil dopravní nehodu. Nejenom, že řídil, když nesměl, ale ještě navrch zavinil autonehodu.

Řidič byl za havárii shledán odpovědným, protože při jízdě s motorovým vozidlem nedodržel dostatečnou vzdálenost od vozidla, které jelo před ním. Zezadu do něj narazil a v důsledku toho došlo k řetězovému poškození dalšího vozidla.

Pojišťovna musela platit poškozeným. Řidič byl uznán viníkem autohavárie a dostal zákaz řízení

Řešení autonehody pochopitelně nějakou dobu trvalo. Pojištěný řidič byl posléze shledán odpovědným za spáchání přestupku, tedy ze zavinění popsané dopravní nehody. Soud mu uložil trest spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu. Tolik rozhodnutí státních orgánů.

Pojišťovna musela poškozeným z dopravní nehody zaplatit celkem částku 148 927 Kč jako pojistné plnění z předmětné pojistné smlouvy na povinné ručení. A to měl tedy řidič viník ještě docela štěstí, protože by se s prominutím finančně „prohnul“, kdyby škoda byla vyšší. Pojišťovna se totiž domáhala tzv. regresu, tedy toho, aby jí pojistné plnění, které musela plnit, řidič zpětně zaplatil. A měla na to plné právo.

Nižší soud řekl, že řidiči byl zadržen řidičák, ale nedopadal na něj zákaz řízení, takže škodu platit nemusí

U soudu prvního stupně měla pojišťovna úspěch. Viník se však odvolal k odvolacímu soudu, který dal řidiči za pravdu a pojišťovna naopak neuspěla.

Odvolací soud postupoval formálně a vyšel z toho, že žalovaný řidič v době dopravní nehody (30. srpna 2017) ještě řidičské oprávnění měl, pozbyl ho až dne 11. září 2017, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, kterým mu byl uložen trest zákazu řízení motorových vozidel.

Takže na žalovaného sice dopadal po zadržení řidičského průkazu zákaz řízení dle ust. § 118b odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích (č. 361/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), ale podle odvolacího soudu nelze dovodit, že tím žalovaný pozbyl řidičské oprávnění ve smyslu ust. § 10 odst. 1 písm. g) zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla čili o tzv. povinném ručení.

Odvolací soud proto změnil rozhodnutí soudu prvního stupně vyhovující žalobě pojišťovny a žalobu zamítl. S takovým odůvodněním verdiktu by se spokojil asi málokdo, takže není divu, že se nelíbilo ani pojišťovně a jejímu advokátovi a bylo podáno dovolání k Nejvyššímu soudu.

I zadržení řidičáku znamená zákaz řízení, chrání jiné řidiče i pojišťovny

Nejvyšší soud připomenul judikaturu, tedy rozhodovací praxi Ústavního soudu a jeho rozhodnutí směřující proti formalismu v soudním rozhodování (rozsudek spis. zn. 23 Cdo 1861/2021, ze dne 9. února 2022).

Proto Nejvyšší soud konstatoval, že nelze vycházet pouze z jazykového výkladu doslovného znění výše uvedeného § 10 zákona o „povinném ručení“ a opomenout jeho účel. Smyslem a účelem tohoto ustanovení je chránit nejen poškozené, ale i pojistitele (pojišťovny) v situaci, kdy pojištěný významně porušuje povinnosti stanovené zákonem o provozu na pozemních komunikacích.

Jak se zákazem činnosti řídit vozidlo uloženým v rozhodnutí, tak se zadržením řidičského průkazu se pojí pro řidiče tentýž důsledek, zákaz řídit vozidlo.

V prvním případě je zákaz řízení uložen konkrétním rozhodnutím (správního orgánu v řízení o přestupku či soudu v trestním řízení), v případě zadržení řidičského průkazu je pak zákaz řízení stanoven přímo zákonem v ust. § 118b odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích.

Naproti tomu zmíněný § 10 odst. 1 písm. h) zákona č. 168/1999 Sb. výslovně pamatuje pouze na porušení uloženého zákazu činnosti řídit vozidlo.

Z hlediska účelu předmětného ustanovení ovšem nedává smysl, aby se ustanovení o regresním právu (rozumějte právu na náhradu toho, co pojišťovna plnila za pojištěného řidiče) pojilo pouze s porušením zákazu řízení uloženého rozhodnutím, a nikoli s porušením zákazu řízení stanoveného přímo zákonem (§ 118b odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb.).

Ust. § 10 odst. 1 písm. h) zákona č. 168/1999 Sb. je tudíž třeba vyložit šířeji tak, že regresní nárok pojistitele vzniká i v případě porušení zákazu řízení stanoveného v § 118b odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb.

Je snad zákonný zákaz méně než zákaz vyslovený v rozhodnutí státního orgánu?

Nedávalo by přece smysl dovodit vznik regresního práva pouze v případě porušení rozhodnutím uloženého zákazu činnosti v trestním řízení (ust. § 52 odst. 1 písm. g) a ust. § 73 trestního zákoníku) či v řízení o přestupku (ust. § 35 písm. c) a ust. § 47 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů), a nikoli v případě porušení zákonného zákazu řízení (ust. § 118b odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb.), když v obou případech řidič porušuje zákaz řízení, byť v jednom případě jde o zákaz řízení uložený rozhodnutím a v případě druhém o zákaz řízení stanovený přímo zákonem.

Proč by se jinak doba prvotního zákazu po zadržení řidičáku započítávala do výsledného trestu zákazu řízení?

Nad rámec výše uvedeného nelze opomenout, dodává Nejvyšší soud ve výše zmíněném rozsudku, že doba zadržení řidičského průkazu se započítává do doby výkonu správního trestu nebo trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel, pokud byl tento správní trest řidiči uložen za skutek, za který mu byl zadržen řidičský průkaz.

Nedávalo by tedy smysl, aby se doba od zadržení řidičského průkazu do rozhodnutí o zákazu činnosti započítávala do uložené doby zákazu činnosti, aniž by se s obdobím od zadržení řidičského průkazu do rozhodnutí o zákazu činnosti pojily shodné důsledky pro pojištěného.

Ostatně to samé se stalo i řidiči. Do uloženého trestu zákazu řízení motorových vozidel v rozsahu 18 měsíců trestní soud započetl dobu zadržení řidičského průkazu od 8. července 2017 do 11. září 2017. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Odvolací soud bude vázán v dalším řízení popsaným názorem Nejvyššího soudu.

Podle Nejvyššího soudu tedy regresní nárok pojistitele (pojišťovny pojistného ručení) vzniká i v případě porušení zákazu řídit motorové vozidlo po dobu zadržení řidičského průkazu.

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).