Banky i nebankovní společnosti by měly půjčovat pouze lidem, kteří si závazek v podobě úvěru mohou dovolit. Protože se tak v minulosti nedělo, stát s účinností od roku 2016 zpřísnil zákon o spotřebitelském úvěru, který začal klást na poskytovatele půjček vyšší nároky. Včetně pravidel pro posouzení úvěruschopnosti, tedy schopnosti žadatele půjčku v budoucnu splatit.
Zda banky i nebankovní společnosti postupují podle zákona, kontroluje Česká národní banka. Ozvat se ale můžou i samotní spotřebitelé – například prostřednictvím finančního arbitra. Což se také posledních pár let děje, mnohdy navíc arbitr rozhoduje ve prospěch spotřebitelů a smlouvy o úvěru ruší. Co konkrétně mu vadí?
Posouzení úvěruschopnosti: Co říká zákon?
Povinnost prověřit schopnost klienta splácet ukládá poskytovatelům půjček § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti by se vždy mělo týkat nejen nových smluv, ale i každého dalšího významného navýšení celkové dlužné částky.
Předtím, než vám úvěrová společnost půjčku schválí, by dle zákona vždy měla porovnat vaše příjmy a výdaje, ale i údaje o majetku, vašich závazcích, případně způsobu plnění předchozích dluhů. Hlavním smyslem zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost je ochrana spotřebitele před rizikem jeho vlastní platební neschopnosti. Úvěr by měl být spotřebiteli poskytnut jen tehdy, pokud neexistují důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr řádně splácet a splatit,
říká Ondřej Macura z tiskového oddělení Ministerstva financí.
Co se týče konkrétních informací, které si od vás poskytovatel úvěru vyžádá, ty by dle zákona měly být dostatečné a přiměřené vzhledem k výši a rizikovosti úvěru.
Pokud dostatečné a s odbornou péčí provedené posouzení úvěruschopnosti neproběhne, lze podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru považovat smlouvu za neplatnou. Klient pak musí půjčkové společnosti vrátit pouze jistinu – tedy vypůjčenou částku bez úroků.
Jak se úvěruschopnost zkoumá v praxi?
V praxi poskytovatelé půjček prověřují bonitu nejčastěji prostřednictvím výpisů z účtů či výplatních pásek, nahlíží do bankovního (BRKI) a nebankovního registru (NRKI), registru dlužníků SOLUS či Centrální evidence exekucí. Zatímco do BRKI a NRKI se sbíhají údaje o vašich aktuálních i již splacených půjčkách, záznam v SOLUSu vznikne, jen pokud jste v prodlení s hrazením splátek, ale i účtu za telefon nebo energie.
Výdaje pak poskytovatelé úvěrů kontrolují nejčastěji na základě údajů doložených žadateli, které porovnávají s určitými normativy či životním minimem. Konkrétní postupy a mechanismy takzvaného skóringu si půjčkové společnosti stanovují dle vlastních interních pravidel. Postup posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je věcí a odpovědností poskytovatele úvěru a odvíjí se od individuální situace klienta v souvislosti s nabízeným úvěrovým produktem,
vysvětluje Macura.
A právě kvůli nedostatečně nastaveným procesům, zejména pokud jde o ověření výdajů, se v posledních letech dostávají půjčkové společnosti do křížku s finančním arbitrem.
Ten na základě podání ze strany klientů těchto společností úvěrové smlouvy ruší. Nadto mnohdy musí společnosti klientům platit za takzvané bezdůvodné obohacení. Výjimkou nejsou ani sankce uložené přímo finančním arbitrem. Česká národní banka z obdobných důvodů ukládá vysoké pokuty.
Finanční arbitr: Nedůvěřuj, prověřuj
Finanční arbitr funguje jako mimosoudní orgán, který může rozhodovat některé spory na finančním trhu (pravomoc mu ukládá zákon). Zároveň platí, že samotné řízení se vždy zahajuje na návrh spotřebitele, banky, pojišťovny a další se v řízení před finančním arbitrem ničeho aktivně domáhat nemůžou. Podrobně jsme se tématu věnovali v článku: Řešíte spor s bankou či pojišťovnou? Poradíme, kde hledat zastání
Právě spory ohledně platnosti smluv o spotřebitelském úvěru pro neposouzení úvěruschopnosti přitom finanční arbitr řešil v minulých letech nejčastěji – v roce 2023 (poslední dostupná výroční zpráva) šlo o 2097 z celkových 2661 sporů.
Poslední rozhodnutí, jejichž kompletní znění si lze pročíst na webových stránkách Finančního arbitra, se přitom týkala především nedostatečného prověření výdajů – nákladů na bydlení, výdajů domácnosti apod. Šlo buď o spory mezi spotřebitelem a danou institucí, či o vypořádání námitek půjčkových společností ohledně dřívějšího rozhodnutí finančního arbitra.
Podle finančního arbitra, ale i České národní banky (rozhodnutí ze dne 25. 11. 2024), poskytovatelé příliš spoléhají na tvrzení, která jim ohledně výdajů poskytnou samotní žadatelé o úvěr, a dále už tyto údaje neověřují. Případně se příliš spoléhají na porovnání výdajů s normativy (například dle MPSV či Českého statistického úřadu).
Podle arbitra mají půjčkové společnosti povinnost ověřit faktickou správnost a soulad se skutečností, a to vůči dohledovým orgánům obhajitelným a zpětně ověřitelným způsobem. Jinak poskytovatel nejedná s náležitou odbornou péčí.
Pouhá tvrzení žadatele nejsou dle arbitra dostatečné a spolehlivé.
Z rozhodnutí arbitra také vyplývá, že považuje za nutné, aby poskytovatel půjčky analyzoval domácí rozpočet žadatele o půjčku na straně příjmů a výdajů vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli, jeho příjmům a nákladům na bydlení, dopravu, domácnost, nezaopatřené děti a dalším pravidelným výdajům, jako jsou například splátky předešlých úvěrů.
Zároveň je vhodné zohledňovat i rodinné postavení spotřebitele – zda je například primárním živitelem rodiny. Při analýze výdajů domácnosti je nutno brát v potaz i nepravidelné výdaje (například v souvislosti se začátkem školního roku), a je vhodné ponechat určitou rezervu i na možné další neplánované výdaje (například potřeba nákupu nového elektrického spotřebiče),
stojí v jednom z rozhodnutí. Počítat splátky spotřebitelského úvěru pouze jako rozdíl mezi příjmy a výdaji podle arbitra nestačí – v případě jakéhokoliv dalšího výdaje může dojít k problémům se splácením.
Ověření výdajů je problematické, hají se poskytovatelé
Některé půjčkové společnosti, o jejichž smlouvách finanční arbitr v minulosti rozhodoval, se ovšem rušení smluv a uloženým sankcím brání. Podle jedné ze společností by například mělo stačit, pokud se údaje získané od žadatele o půjčku automaticky porovnají se statisticky zjištěnými průměrnými náklady a na základě tohoto porovnání pak společnost vyhodnotí, zda odpovídají realitě.
Ověření výdajů jako jsou právě výdaje na domácnost, cestovné apod. je obecně velmi problematické, když je prakticky ověřit nelze a je pouze na klientovi, jakou hodnotu těchto výdajů uvede. Nadto pak i při uvedení konkrétní částky na tyto další výdaje pak nelze vyloučit, že se klient i například v budoucnu rozhodne za tyto položky vydat částky vyšší,
namítá například jedna z nebankovních společností.
Zároveň je podle instituce třeba prát v potaz, že žadatelé o půjčku odsouhlasují smlouvy, kde se výslovně píše o povinností uvést úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Opačné jednání lze podle § 211 trestního zákoníku považovat za úvěrový podvod.
Právě o podobu posuzování úvěru schopnosti je v současné době vedena poměrně zásadní debata s ministerstvem financí a zástupci úvěrových společností. V tuto chvíli není správný postup jednoznačně definovaný,
říká k problematice Daniel Hůle, vedoucí programu Dluhové poradenství Člověka v tísni.
Pří posouzení úvěruschopnosti je podle Hůleho zásadnější prověření závazků. Lidé, kteří již nějaké půjčky splácí, se mohou snadněji dostat do dluhové pasti. Právě závazky podle něj problematické společnosti záměrně neprověřují. Za mě by bylo ideální řešení mít jeden Centrální registr dlužníků, což je ale v současné době nereálné. Takže za stávající situace věřitel, který nenahlíží do takzvaného NBRKI a Solusu, reálně úvěruschopnost neposuzuje,
doplnil.
Asociace poskytovatelů nebankovních úvěrů (APNÚ) pak v reakci na časté zneplatňování úvěrových smluv letos v lednu spustila registr, jehož cílem je odhalovat rizikové chování spotřebitelů s rysy podvodného jednání.
Zároveň registr obsahuje informace o všech typech sporů – před soudem či právě finančním arbitrem, které daný spotřebitel vedl s některým z členů asociace v uplynulých 3 letech. APNÚ tak chce docílit odpovědnějšího chování poskytovatelů úvěrů, ale i samotných spotřebitelů.
Férové podmínky prověří aplikace
Pokud už půjčku máte a chcete si ověřit, zda jste si ji sjednali za férových podmínek, můžete využít aplikaci Člověka v tísni Lichvolapka. Pomocí aplikace si lze ověřit, zda je váš úvěr sjednaný v souladu se zákonem. Stačí vyplnit několik údajů o tom, kolik úvěr stojí a za jakých okolností vám ho půjčková společnost poskytla.
Jestliže na základě tohoto orientačního testu zjistíte, že půjčka není v pořádku, můžete se také přímo obrátit na Help linku Člověka v tísni: 700 600 800.
Další variantou je samozřejmě pomoc zmíněného finančního arbitra. Při podání návrhu o řízení před finančním arbitrem je ovšem vždy nutné doložit, že jste nejprve zkusili celou situaci řešit přímo s danou finanční institucí. Přesný postup podání návrhu najdete v článku: Řešíte spor s bankou či pojišťovnou? Poradíme, kde hledat zastání
Pokud se na sjednání spotřebitelského úvěru teprve chystáte, mějte na paměti několik pravidel odpovědného úvěrování: nepůjčovat si na zbytečnosti, nesplácet půjčkou půjčky předešlé a pečlivě vybírat poskytovatele úvěru. S posledním bodem může pomoci například Index odpovědného úvěrování.
Během sjednání smlouvy byste také měli uvádět pravdivé informace, nezamlčovat starší půjčky, nebo třeba počet vyživovaných dětí. Krom toho, že byste se tím mohli dopustit úvěrového podvodu, si člověk může kvůli nedostatečně odhadnutým schopnostem splácet způsobit také spoustu finančních problémů.
ČLÁNKY DO MAILU