Hlavní navigace

Revoluce v taxislužbě. Přehledně, co se mění od 1. července 2020

Autor: Dalibor Z. Chvátal
Každý bude moci být taxikářem, splnit podmínky bude snadné. Ale počet povinností se příliš nemění a sankce také ne. Nový zákon startuje od července 2020 a znamená zásadní převrat v taxislužbě.
Doba čtení: 21 minut

Sdílet

Tento odborný text je psaný hlavně z pohledu dopravce, nikoli zákazníka.

Ve středu 24. března 2020 vyšla ve sbírce zákonů novela zákona o silniční dopravě. Přesně jde o zákon 115/2020 Sb., kterým se mění několik zákonů a mimo jiné zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Platnost nabíhá 4. kalendářní měsíc od vyhlášení ve sbírce, tj. od 1. července 2020. Připomeňme si zásadní změny této novely z pohledu taxislužby.

Bez povinnosti prokazovat dobu řízení, ale…

Nově dopravce malými vozidly do 3,5 t nemá povinnost vést záznam o době řízení. To zůstává výslovně jen dopravci s velkými vozidly. Toto kontrolují policisté, celníci a dopravní úřady.

Jinou věcí je kniha jízd, která se řídí podle jiného právního předpisu. Tu vyžaduje finanční úřad v případě, že provozovatel vozidla uplatňuje náklady na provoz do svého účetnictví. Jsou dvě možnosti, jak se knize jízd vyhnout.

  • Neuplatňovat náklady za provoz vozidla, tj. vše jde z vašeho čistého zisku.
  • Účtovat si paušální odpočet 5000 Kč měsíčně za jedno služební auto (což taxík z principu je). Jestliže auto nevyužíváte výhradně k podnikání, můžete si odečíst měsíčně maximálně 4000 Kč.

Kniha jízd sice byla de iure zrušena, ale de facto na provozovateli zůstává prokázat výdaje, pokud je účtuje.

Nová definice nespolehlivého podnikatele v silniční dopravě

Do zákona přibyla definice uvedení nepravdivých údajů.

Nespolehlivým je ten, komu byl v posledních 3 letech uložen správní trest za přestupek spáchaný při výkonu práce řidiče taxislužby spočívající v

  • poškození cestujícího na ceně jízdného nebo požadování ceny ve výši, která není v souladu s cenovými předpisy,
  • nepořízení záznamu o přepravě,
  • nevydání dokladu o zaplacení jízdného nebo dokladu o přepravě cestujícímu,
  • nezaznamenání skutečného průběhu přepravy,
  • uvedení nepravdivých údajů v dokladu o přepravě (novinka),
  • neumožnění kontroly nebo státního odborného dozoru,
  • nebo uvedení nepravdivých údajů v dokladu o přepravě.

Povinné nálepky pro taxíky

Nově všechna vozidla taxi musí mít evidenční nálepku. Taxislužbu tak lze nově provozovat jen vozidlem, které je zapsáno v evidenci vozidel taxislužby a označeno evidenční nálepkou vozidla taxislužby, která byla pro toto vozidlo vydána.

Auta, která budou zařazená do evidence taxislužby až od 1. 7. 2020, dostanou nálepku ihned při zařazení do evidence. Auta, která už v evidenci jsou, musí mít nálepku nejpozději do 31. 12. 2020 (Od 1. 1. 2021 bez nálepky nesmí taxislužbu provozovat a lze očekávat, že je úřady začnou poté z evidence vyřazovat.)

Nálepka bude stát 500 Kč a je příjmem města – dopravního úřadu.

To znamená, že kdokoli bude provozovat taxislužbu (třeba jediný den), musí mít vozidlo v evidenci vozidel taxislužby a auto musí mít úřední nálepku. Evidenci vede místně příslušný dopravní úřad provozovatele nebo majitele vozidla.

Povinná nálepka pro vozidla taxislužby od 1. července 2020.
Autor: Dalibor Z. Chvátal

Povinná nálepka pro vozidla taxislužby od 1. července 2020, bez ohledu na to zda jsou nebo nejsou označena jako taxi, nebo zda mají nebo nemají taxametr.

Zpřesnění požadavků na řidiče

Dopravce je při provozování taxislužby povinen zajistit, aby práci řidiče taxislužby vykonávala osoba, která

  • je v základním pracovněprávním vztahu s dopravcem, není-li touto osobou sám dopravce nebo jeho manžel nebo registrovaný partner, a
  • je držitelem oprávnění řidiče taxislužby.

Vypadlo slovo „spolupracující manžel“, takže nově může řidiče/-ku taxislužby dělat i „nespolupracující“ manžel/-ka. To je termín důležitý zvláště pro daňové účely, kde se používá pojem spolupracující osoba. Pomocí spolupracující osoby se dají optimalizovat daně. Nově však řidič/-ka taxi nemusí být osobou spolupracující.

Nadále však zůstává povinnost pracovněprávního vztahu mezi dopravcem a řidičem, pakliže nejde o tutéž osobu. Nově je povinnost dopravce mít ve vozidle kopii pracovní smlouvy. Tu řidič předkládá případné kontrole (dopravní úřad, Policie ČR, obecní policie). Pokud ji nepředloží, sankce jde za dopravcem, ne za řidičem.

To je častý problém, kdy provozovatelem vozidla, a tedy držitelem koncese je dopravce A, ale řidičem je řidič B, který fakticky taxislužbu provozuje, ale dopravci A „jen platí za auto“. Za dopravcem A však jdou všechny generované příjmy a mezi jeho povinnosti patří řešit všechny zákonné záležitosti, kdy se tak vystavuje riziku sankcí při jejich porušování. Nejprve však ale musí být prokázáno porušení zákona, což je v praxi obtížné. Řidič B je „jen řidič“. Jde o nejčastější problém tzv. flotil, které „zaměstnávají“ řidiče.

Taxametry bez paměti

Nově končí povinnost mít v taxametru paměťovou jednotku s čipem. Ta měla zabránit nekalým praktikám a zároveň umožnit finančním úřadům snadnou kontrolu odjetých jízd vs. přiznaných příjmů z nich. V praxi však úřady nebyly schopny tyto paměťové jednotky kontrolovat, protože na to neměly žádné hardwarové nástroje. Zásah do paměti taxametru je vyčleněn pouze autorizovaných servisům, takže úřady by se k tomu uchýlily až v případě, kdy by šlo o do nebe volající problém a bylo potřeba zajistit důkazy. Pro případného viníka je v tom momentě snazší omylem nechat taxametr nešikovně opakovaně upadnout do té míry, že se rozloží na kousky a paměťová jednotka bude nenávratně poškozena.

Jinými slovy, tato podmínka archivace záznamů pomocí paměťové jednotky byla naprosto neúčinná. Novela tím taxametr mění na pouhé měřidlo vzdálenosti a času v dané chvíli a kasu pro tisk dokladu. Po vystavení stvrzenky záznam jízdy končí a v mnoha případech jej už v taxametru nebude možné zpětně dohledat (po demontáži paměťového modulu, což provede asi většina taxikářů).

Stále zůstává povinnost mít taxametr metrologicky ověřený, protože jde o kalibrované měřidlo. Taxikářům tím ale výrazně klesnou náklady, protože při různých změnách a nastaveních už nebude nutné měnit paměťový modul. Ten přitom stál mezi 2000–3000 Kč.

Bez povinných taxametrů, ale ne vždy

Bez taxametru jste mohli jezdit i před novelou, pakliže jste měli písemnou smlouvu. Toto se nemění, připomeňme si již platné podmínky:

  • Smlouva obsahuje identifikační údaje smluvních stran, kterými jsou jméno, popřípadě jména, a příjmení, obchodní firma nebo název, adresa bydliště nebo sídla a datum narození nebo identifikační číslo dopravce a objednatele přepravy.
  • Ve smlouvě je jednoznačné určení přepravy uvedením jména, popřípadě jmen, a příjmení nebo jiného určení přepravovaných osob a údajů o datu, čase a trase přepravy.
  • Ve smlouvě je cena za přepravu nebo způsob jejího určení.
  • Smlouva obsahuje údaje o zprostředkovateli taxislužby, kterými jsou jeho jméno, popřípadě jména, a příjmení, obchodní firma nebo název, adresa sídla a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, a označení, že jde o zprostředkovatele, je-li uzavření smlouvy zprostředkováno zprostředkovatelem taxislužby.

A navíc, smlouva musí při přepravě a po zbývající část dne, ve kterém byla přeprava poskytnuta, být k dispozici u řidiče taxislužby, kterým byla přeprava poskytnuta, nebo je u řidiče k dispozici její kopie.

Nově se pro jízdu bez taxametru uznává i smlouva elektronická, tedy zvláště v případě používání mobilních aplikaci. Zásadní rozdíl je v tom, že v tomto případě cena musí být pevná a konečná, nelze účtovat podle ujetých kilometrů, doby jízdy nebo čekání. Zákazník se musí před objednávkou taxi dozvědět konečnou cenu za tuto přepravu. Pokud taxi zajistí zprostředkovatel, musí zákazník znát „jeho jméno, popřípadě jména, a příjmení, obchodní firmu nebo název, adresu sídla a identifikační číslo, bylo-li přiděleno“.

Při elektronické objednávce musí zákazník znát předem:

  • Dopravce, který přepravu poskytne, jeho jméno, popřípadě jména, a příjmení, obchodní firmu nebo název, adresu sídla a identifikační číslo.
  • Řidiče taxislužby, který přepravu provede, jeho jméno, popřípadě jména, a příjmení.
  • Vozidlo taxislužby, kterým bude přeprava poskytnuta, jeho státní poznávací značku, tovární značku a obchodní označení.

A po jízdě musí na e-mail zákazníka bezprostředně odejít potvrzení o přepravě. Elektronickou verzi tohoto potvrzení musí mít k dispozici i řidič po zbývající část dne, pro případ kontroly. Toto v současné době umí aplikace Bolt, Liftago a Uber. Ostatní aplikace budou muset udělat softwarové změny.

Pokud tedy dopravce pojede jízdu přes aplikaci bez taxametru za pevnou cenu, nebude možné měnit trasu podle přání zákazníka. Resp. možné to bude, ale jen do výše ceny, která byla spočtena a nabídnuta. V opačném případě by při změně a prodloužení trasy stouply náklady dopravci, ale ten nesmí cenu změnit, a tedy ani účtovat příplatky. Lze proto očekávat, že u mobilních aplikací s pevnou cenou nebude možné dělat výjimky z trasy. „Doplatit“ rozdíl totiž legálně nejde. Pokud jízda proběhne na taxametr, tam je možné v podstatě vše.

Povinná archivace záznamů

Představa, že taxametr nově nemá paměťový modul a „turbo“ může začít, nebo že vše za vás vyřeší aplikace, je mylná. Zákon přikazuje povinnou archivaci dat, a to nejméně 3 roky od ukončení přepravy. Platí to jak pro písemné smlouvy, tak pro stvrzenky z taxametru, ale i pro jízdy „přes aplikaci“. Není to povinnost zprostředkovatele, ale dopravce. Ve svém vlastním zájmu by proto měl mít někde uschovány kopie písemných smluv a stvrzenek z taxametru.

Provozovatelé aplikací by měli umožnit export dokladu o přepravě, ať už přes aplikaci, nebo přes webové rozhraní. Provozovatel taxislužby (což nemusí být řidič) by si tyto záznamy měl průběžně stahovat a někam ukládat (počítač, cloud apod.). Spoléhat se na historii jízd přímo v aplikaci není moudré, protože při pozastavení služeb provozovatele nebo blokace dopravce v aplikaci dojde ke ztrátě historie jízd. A je to problém dopravce, ne zprostředkovatele.

Pozor, pokud je dopravce plátcem DPH, povinnost archivace dokladů s DPH je min. 10 let! Při případné kontrole po 5 letech vám za ztrátu dokladu sice nedá pokutu dopravní úřad (ten vyžaduje 3 roky), ale finanční úřad ano (pro plátce DPH 10 let, pro ostatní rovněž 3 roky).

V případě, že budete jezdit pro zahraniční společnosti (Bolt, Uber apod.), kde jste identifikovanými plátci DPH, platí pro dopravce také 10letá lhůta.

S lampou a bez lampy, s taxi a bez taxi

Mění se i stávající pravidlo, kdy taxík může mít svítilnu, tj. lampu, kdy může být označen slovy „taxi“ a kdy naopak nesmí. Nová definice uvádí toto:

Vozidlo nesmí mít střešní svítilnu taxi a nesmí být označeno nápisem taxi,

  • je-li použito k jinému účelu než k provozování taxislužby, nebo
  • není-li vybaveno taxametrem.

Zásadní je spojka „nebo“. Pokud je vozidlo používáno k provozování taxislužby (a už víme, že taxislužba je i jízda přes mobilní aplikace), je v evidenci vozidel taxislužby, a je tedy označeno evidenční nálepkou, pak podle tohoto ustanovení může (ale nemusí) mít auto svítilnu taxi, a to i přesto, že nemá taxametr (§ 21, odst. 7b).

Bude zásadní počkat na výklad tohoto zákona. (Pokud se v tomto odstavci mýlím, budu rád za zpětnou vazbu v diskuzi.) V praxi se to ale nejspíše dít nebude. Vozidlo se svítilnou „taxi“ je snadným cílem pro policejní kontroly, a je tedy předpoklad, že bude častěji stavěno než bez svítilny. (Ano, taxíky se rády kontrolují.) A opačně, všelijaká auta s označením typu „Senior taxi“, „Fake taxi“, „Městské taxi“ apod. nesmějí mít na sobě slovo „taxi“, pokud vozidlo není v evidenci vozidel taxislužby a není s ním taxislužba provozována. To je časté vědomé i nevědomé pochybení různých úřadů, domů pro seniory či fandů porna. V praxi se však toto pochybení nijak nesankcionuje.

Nově přibývá sankce, pokud dopravce neoznámí změnu údajů o taxametru nebo o vybavení vozidla taxametrem. Tj. pokud někdo používá taxametr, nejde jej jen tak vyhodit a jezdit bez něj, ale je povinen toto dopravnímu úřadu oznámit. A opačně.

Novinka: zprostředkovatel taxislužby

Zákon zavádí tzv. zprostředkovatele taxislužby. Tím je osoba (právnická, fyzická), která za úplatu zprostředkuje uzavření přepravní smlouvy mezi dopravcem a objednatelem přepravy, jejímž předmětem je poskytnutí taxislužby. To je běžně používaný stav, kdy si objednáváte taxi, ale samotnou službu poskytuje samostatný (jiný) dopravce než značka, pod kterou se taxislužba nabízí. Mezi typické zprostředkovatele taxislužby patří nejznámější aplikace, jako jsou Bolt, Hopin, Liftago, Taxi.eu, ale patří mezi ně i aplikace malých lokálních taxislužeb, které si jejich provozovatelé nechali naprogramovat. (Mimochodem, na stejném principu funguje Flixbus, sám autobusy neprovozuje, ale má smluvní dopravce.)

Pro zprostředkovatele začnou nové povinnosti:

  • Zprostředkovatel musí zajistit, aby taxislužbu přes jeho aplikaci/zprostředkování provozoval výhradně podnikatel v silniční dopravě, který je držitelem koncese pro provozování silniční motorové dopravy osobní vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče. To se ověřuje veřejně dostupným rejstříkem (odkaz v textu).
  • Jízda musí být provedena vozidlem taxislužby nebo vozidlem cestujícího (tzv. „drink taxi“).
  • Řidič musí být držitel oprávnění řidiče taxislužby, tzv. průkaz taxikáře.

V zásadě se toho moc nemění, pro provozovatele taxislužby tato podmínka platí už několik let, nově bude na zprostředkovateli toto předem zkontrolovat a dále kontrolovat průběžně. Zda to v praxi bude takto probíhat, je věc druhá.

Další novinkou je povinnost zprostředkovatele taxislužby vést evidenci zprostředkovaných přeprav po dobu nejméně 3 let ode dne ukončení zprostředkované přepravy. Kromě totožné povinnosti dopravce toto nově dopadá i na zprostředkovatele.

Povinnosti při kontrolách

Zákon nově výslovně přikazuje dopravci povinnost zajistit, aby řidič poskytl součinnost obecní policii nebo Policii ČR při provádění kontrol. Pakliže k tomu nedojde, odpovědnost a sankce půjdou za dopravcem. Jde zvláště o situace, kdy řidič není schopen komunikovat v češtině. Nově jsou řidiči povinni předložit při kontrole „elekronické zařízení“, ve kterém mají kopii smlouvy nebo potvrzení o přepravě.

V překladu to znamená na požádání kontrolního orgánu (dopravní úřad, obecní policie, Policie ČR) dát k dispozici třeba mobilní telefon, kde lze údaje vyčíst. Nelze se vymlouvat, že mobil je soukromý. Lze to ale nahradit např. tabletem, notebookem atp., kde se požadované dokumenty zobrazí.

Seznam taxíků

Zatímco v současné době je evidence vozidel taxislužby ryze lokální záležitost místně příslušného dopravního úřadu a policisté k ní nemají žádný přístup, zákon to mění. Ministerstvo dopravy spustí databázi, ve které bude

  • průkaz řidiče taxislužby, jeho číslo a platnost,
  • registrační značka evidovaného vozidla taxislužby.

Až bude tato databáze spuštěna (a kdo ví, kdy), policisté získají nástroj, jak během jediné kontroly ověřit, zda taxikář a dopravce podniká v souladu s předpisy. Zda to stát stihne do doby účinnosti zákona, je ve hvězdách.

Na druhé straně, drtivá většina obecních i státních policistů neumí taxíky kontrolovat a soustřeďují se jen na základní parametry kontroly, jako jsou platné dokumenty vozidla, platná STK a že řidič není v zákazu řízení. Nemyslím si, že se to novelou změní.

Mezi výjimky patří strážníci pražské městské policie, na Moravě pak ostravští policisté (PČR – OHS a dopravní policie), kteří v Ostravě taxikáře umějí kontrolovat vskutku velmi pečlivě. Psáno z opakované vlastní zkušenosti autora.

Tři týdny bez sankce pro zprostředkovatele

Novinkou je 15denní doba (15 pracovních dnů = 3 týdny), během níž zprostředkovatel nedostane žádnou sankci či pokutu. Resp. nepůjde o přestupek. Jde o situace, kdy

  • jízda proběhne vozidlem, které není vozidlem cestujícího nebo vozidlem taxislužby po dobu delší než 15 pracovních dnů,
  • přijede taxík, jehož provozovatel v době poskytnutí přepravy není po dobu delší než 15 pracovních dnů držitelem příslušné koncese,
  • jízdu provede řidič, který v době poskytnutí přepravy není po dobu delší než 15 pracovních dnů držitelem oprávnění řidiče taxislužby.

Co to v praxi znamená? Zatímco nelegální podnikání v taxislužbě zákon nadále postihuje a za výše tři popisované body vždy ponese odpovědnost dopravce a řidič, zprostředkovatel za toto odpovědnost ponese až v případě, že by dopravce a/nebo řidič takto pro něj jezdili déle než 15 pracovních dnů. Do té doby je to problém jen a pouze dopravce a řidiče taxi, počínaje 16. pracovním dnem včetně je to odpovědnost i zprostředkovatele.

Přeloženo do češtiny, pokud někdo bude co 3 týdny střídat v nějaké mobilní aplikaci auto (třeba z půjčovny), resp. bude střídat různé mobilní taxi aplikace, aby v každé z nich nejezdil déle jak 3 týdny, je to sice obcházení zákona, ale vymahatelnost bude obtížná. Bude záležet výslovně jen na poctivosti zprostředkovatelů, zda se budou držet dikce zákona (až 3 týdny bude pak moci pro ně jezdit kdokoli s čímkoli na vlastní riziko dopravce), anebo zda půjde jen o nějakou ochrannou dobu, než si provozovatel či řidič „vyřídí dokumenty“.

Tak či onak, toto prominutí přestupků se týká jen zprostředkovatelů, bez dokumentů nesmí taxík/dopravce/řidič vyjet ani na metr. Sankce půjde vždy za dopravcem a řidičem. Jenže vlivem 3týdenní ochranné lhůty zde vzniká prostor pro nekalé praktiky a kontrolní orgány budou mít velmi omezené možnosti stíhat „neviditelná auta“.

STK zůstává, pojistky zdraží

Zůstala povinnost 1leté státní technické kontroly pro vozidla taxislužby. Novela naopak policistům usnadňuje práci, protože povinná evidenční nálepka, kterou bude muset mít každý taxík, je jasný identifikátor, že jde o vozidlo taxislužby, a tedy musí mít technickou prohlídku každých 12 měsíců. Zatímco nyní při soukromé jízdě a silniční kontrole si toho policista všimnout nemusí, s nálepkou už uspěje.

Zároveň s chystanou databází vozidel taxislužby už nebudou mít policisté potíže s kontrolou, takže kromě silniční kontroly u daného vozidla se mohou zaměřit i na zpětnou kontrolu provozování taxislužby. Tím skončí všelijaké strhávání polepů z aut, demontování taxametrů před STK či předstírání před kupcem, že šlo o rodinné auto po dědečkovi. Každoroční razítko na STK ve velkém technickém průkazu jasně ukáže, že šlo o vozidlo taxislužby. Při prodeji tím totiž výrazně klesá jeho cena, nikdo nechce kupovat bývalé taxi.

Pojišťovny s povinným ručením se už také připravily. Většina už přechází na segmentaci mj. podle počtu ujetých kilometrů, čímž se provozování taxi velmi rychle odhalí i bez „nálepky“, protože taxík má běžně nájezd více než 25 000 km ročně (to je častý limit pojišťoven pro nižší cenu). Kromě toho je povinností pojistníka uvádět účel použití vozidla, tj. vozidlo taxislužby. To má další dvě velké nevýhody.

  1. Provozovateli výrazně stoupne cena pojistného, běžně 25–100 %. Pokud pojistník zamlčí, že jde o taxi, a dojde k dopravní nehodě, pojišťovna rozdíl dopočítá a strhne z pojistného plnění (nebo naopak naúčtuje).
  2. Mnoho pojišťoven má taxíky ve výlukách pro poskytování asistenčních služeb. Pomoc tak přijede, ale jen za peníze. Pokud taxík máte, zkuste si vyjednat s pojišťovnou výjimku.

Nevýhoda přiznat, že „mám taxík“, je i v případě, kdy si kupujete nové auto a chcete se těšit z tovární záruky. Taxi = vozidlo pro komerční použití, čímž vám třeba padá „záruka“ 5 let bez omezení kilometrů např. u Hyundai, protože ta je určena jen pro soukromé osoby, jinak jen 2 roky s omezením kilometrů. A taxík soukromě provozovat nemůžete (i když se tak v praxi děje).

Konec zkoušek a místopisu, volnější pravidla pro typ taxíků

Novela zcela zrušila možnost obcí vyžadovat zkoušky ze znalosti místopisu, obsluhy taxametru a právních předpisů upravujících provozování taxislužby a ochranu spotřebitele. Nově (od 1. 7. 2020) může taxikáře dělat kdokoli, kdo má platný průkaz taxikáře (pozor, nepleťte si to s dopravcem, ten má jiné/další podmínky pro provoz taxislužby).

Nově tak může kladenský taxikář nabírat své zákazníky na pražském letišti a odvézt si je zpět do Kladna (do té doby musel mít zkoušku v Praze, protože letiště je na území Prahy), podobně olomoucký taxikář si může zajet „na brigádu“ do Brna bez jakéhokoli hrozícího postihu.

Končí také možnost obcí stanovovat třeba barvu aut, počet dveří apod. Nově mohou obce dopravcům stanovit jako podmínku pro zahájení nebo nabízení přepravy na území obce splnění zvláštních technických požadavků na vozidla taxislužby, kterými mohou být jen požadavky na

  • maximální rozměry vozidla,
  • maximální zdvihový objem motoru,
  • stupeň plnění emisní úrovně
  • nebo druh paliva.

Obec tak např. může stanovit, že na jejím území nebudou jezdit naftové taxíky (přijet může, nabrat zákazníka nesmí), ale už nemůže stanovit, že všechny musí být žluté hybridy. Zvláštní technické požadavky na vozidla taxislužby nesmí zvýhodňovat určitého výrobce, tovární značku nebo typ vozidla. Tím pravomoc obcí končí.

Půjčovna taxi? Právně nemožné

Novela i přes přání některých taxikářů neřeší stav, kdy má dopravce nepojízdný vůz a použije náhradní. Zákon neumožňuje si „půjčit“ auto a provozovat s ním taxislužbu. I novela přikazuje, že dopravní úřad do evidence vozidel taxislužby zapíše jen takové vozidlo, jehož dopravce má k tomuto oprávnění.

Co může udělat taxikář, který má vlastní auto v servisu, nebo rozbité:

  • Bude doma, protože jiné nemá.
  • Stane se zaměstnancem nějaké jiné taxislužby a bude pro ni jezdit jejich autem. (Stačí dohoda o provedení práce.)
  • „Půjčí“ si jiný taxík, jehož provozovatel má oprávnění (např. flotily apod.). Příjem však daní dopravce/provozovatel a s ním by měl mít taxikář pracovněprávní vztah. Jak se vypořádají mezi sebou, je na pracovní smlouvě.

Jak vidíte, ani novela nijak podnikání v taxislužbě neulehčuje. Popisujeme si však jen stavy, jak to má být podle zákona, což se ve většině případů neděje ani v současné době a nebude se to dít ani od července.

Taxíky prudce zlevní

Novela výrazně zjednodušuje podnikání všem, kteří chtějí podnikat poctivě a bez omezení. Taxikář už nemusí zkoumat, zda nějaká obec vyžaduje místopis, a může své služby nabízet kdekoli v ČR, s platnou koncesí dopravce. Komukoliv a kdekoliv může zastavit a za úplatu jej svézt.

Ještě lépe na tom budou digitální platformy pro taxíky, které nově v Česku nemusí používat geolokační omezení. Kdokoli bude do taxi mobilní aplikace zapojen, může své přepravní služby legálně nabízet napříč celou republikou. To způsobí klady i zápory. 

Zvláště ve velkých krajských městech a v Praze mnoho „tradičních“ taxikářů skončí vlivem očekávané silné expanze digitálních platforem. Ty budou tlačit cenu na hranu nákladů, či až za ni přirozenou selekcí nabídky a poptávky. To znamená, že do nich bude zapojeno velké množství řidičů, kteří udělají cokoli, aby se rozjeli. A opačně, zákazníci vlivem možnosti volby cen budou preferovat nejnižší cenu.

Stávající taxikáři nebudou schopni nabídnout nízkou cenu, protože z ní neuživí sebe, rodinu a auto. A pokud ano, tak za cenu 14–18hodinové denní práce. Zároveň však bude stoupat počet nabídek práce-brigád řidiče taxi, kdy někomu stačí si přivydělat po zdanění 70 Kč/hod.

A tak jako začne ubývat taxikářů, pro něž byla tato práce denním chlebem, začne přibývat řidičů, kteří si po své práci či studiu půjdou jen tak zajezdit a něco si přivydělat. Dojde k poklesu kvality služby, protože taxikáře bude moci dělat v podstatě každý, kdo umí točit volantem. Na druhé straně se ale zvýší dostupnost taxíků. Bude jich hodně (snadný a legální přivýdělek). A budou levné (každý řidič bude chtít urvat jakoukoli jízdu, aby se rozjel), a to často tak, že se zákazníkovi již nevyplatí jet MHD. Zatímco taxikář na plný úvazek potřebuje příjem aspoň 25–30 tis. Kč měsíčně (takže musí mít tržbu aspoň 50 000 Kč a více), taxikář-brigádník se spokojí s menší částkou, protože to pro něj bude jen přivýdělek.

Pokud ve velkém městě skončí 100 „tradičních taxikářů“, ale nahradí je 150 brigádníků přes aplikaci, zákazníci poznají rozdíl hlavně v ceně: taxi prudce zlevní. To je trend, který stát nastolil a který je nezadržitelný. Nebude to práce pro každého a nepůjde se jí snadno uživit. Jako přivýdělek však bude snadno dostupnou alternativou.

Dojde tak k podobné situaci jako v zahraničí, kdy taxikáře většinou dělají jen lidé, kteří nic jiného neumí, nebo nemohou nic jiného dělat (dluhy, exekuce, absence pracovního povolení apod.), anebo si chtějí jen přivydělat (brigáda). Profesionálních taxikářů ve velkých městech bude minimum. Mimo velká města se toho tolik nestane a život poběží dál podle zvyklostí.

Tlak na nízké ceny a s tím související prudký úbytek „tradičních taxikářů“ je nezbytná daň za liberalizaci taxislužby, která se postupně přesouvá do mobilů. V současné době u většiny zákazníků z větších měst nerozhoduje kvalita služby, ale výhradně cena. Úkolem taxíku je dopravit cestujícího z bodu A do bodu B za co nejnižší cenu. Co je to za auto a kdo jej řídí, je pro 99 % zákazníků nepodstatné. Pokud se dopravci dokážou na toto připravit, přežijí, lidem totiž nevadí, že je poveze Vyacheslav s Dacií, ale za třetinovou cenu (psáno upřímně, ne ironicky). Je to podobná situace jako před mnoha lety drobní obchodníci protestovali proti výstavbě hypermarketů. V malých městech přežili, ve velkých se jim daří obtížně. U taxíků to bude to samé, ve velkých městech jich pár přežije, mnoho jich skončí. Je to byznys, kde silnější vyhrává. Silnější je v tomto byznysu zákazník, taxikář vždy tahá za kratší provaz.

Změny v taxislužbě od 1. 7. 2020
Co končí Zůstávající povinnosti (beze změny) Nové povinnosti  Novinky
Místopis a zkoušky ze zákonů. Dopravce taxi musí mít koncesi. Buď je provozovatelem, nebo majitelem vozidla. Nelze mít auto z půjčovny či soukromé. Nálepka na každé vozidlo taxi za 500 Kč. Institut zprostředkovatele taxislužby.
Povinnost paměti v taxametru. Vozidlo taxi musí být evidované na dopravním úřadě. Sankce za nepravdivé údaje v dokladu o přepravě. Vznikne seznam vozidel taxislužby dostupný na dálku (správcem bude Ministerstvo dopravy).
Možnost měst nařizovat barvu aut. Řidič taxi musí mít min. 21 let. Povinnost dopravce vozit v autě kopii smlouvy s řidičem. Zprostředkovatel za porušení některých zákonů během prvních 15 pracovních dnů nedostane sankci, dopravce/řidič ale ano.
Vůz bez taxametru: povinnost mít písemnou smlouvu o přepravě, nově je uznávána i elektronická. Platný průkaz řidiče taxislužby. 3 roky povinné archivace záznamů jízd pro dopravce. Taxametr může nahradit mobilní aplikace. Jakákoli, i vlastní.
Povinnost mít označeno vozidlo jménem/názvem dopravce. STK platí jen 1 rok. 3 roky povinné archivace záznamů jízd pro zprostředkovatele.  
Povinnost manžele-/ky vedené jako spolupracující osoby (pro řízení taxi), nyní může řídit jakýkoli manžel/-ka. Povinné ručení pro taxi. Řidič musí kontrolním orgánům poskytnout součinnost, jinak sankce pro dopravce.  
Povinnost používat taxametr, pokud se místo něj použije mobilní aplikace. Musí ale být konečná, pevná cena jízdy, nelze účtovat cenu podle km a času. Každé 2 roky zdravotní prohlídka řidiče (řidič-referent). Řidič je povinen kontrole ukázat „elektronické zařízení“ s přehledem jízd, např. mobil.  
Důležité dokumenty musí být ve vozidle (ŽL, koncese, výpis z OR, zdrav. prohlídka)  
Řidič, který není dopravcem, musí být zaměstnanec = v pracovněprávním stavu.  
  Metrologické ověřování taxametru co 2 roky.    
  Registrace a platba silniční daně.    
  Registrace a platba rozhlasových poplatků, je-li ve vozidle autorádio.    
  Při ztrátě/odcizení registrační značky nelze taxík provozovat do doby její výměny a provedení nové evidence vozidla se všemi souvisejícími změnami.    

Prohlášení autora: Informace a zkušenosti jsou zvláště z mé osobní praxe řidiče a provozovatele taxislužby Taxi Vítkovice s. r. o. Firmu jsem založil v roce 2018, abych si vyzkoušel proces zakládání (nějaké) firmy, zda jde v oblasti taxislužby legálně podnikat a co to obnáší, a to s vědomím, co tento byznys čeká a jakou má mizernou reputaci. Taxislužba tvoří jen zlomek mých příjmů, nejsem na ní závislý a provozuji ji hlavně jako hobby, protože mě to baví, podobně jako řízení autobusu nebo vozidel nad 3,5 t. Nikdy jsem neměl a nemám žádné zaměstnance, jde o one man show. Aktivně však provozuji mezinárodní přepravu osob a moje malinká firma je členem sdružení ČESMAD BOHEMIA.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).