Moje babička (rok nar. 1894) měla v prádelníku kabelku a v ní vkladní knížku „na pohřeb“, kromě toho si do ní z každého důchodu odkládala „na uhlí“, zjistil jsem, že když měla „vysoké datum“, tak i 3 dny před důchodem jedla chleba se švestkovými povidly, peníze na uhlí byly pro ni nedotknutelné. Nebyl to lepší způsob než půjčka před výplatou? Jak se pozná, že ten jev (nedostatek peněz) je mimořádný a nebude se periodicky opakovat a nestane se tak koulí, kterou před sebou tlačíme, ovšem koulí sněhovou?
Hesla zněla:
Šetrností a pílí docházíme k cíli.
Jsme svorny a pilny, učte se od nás (= od včel).
Píle a spořivost jest naše krásná ctnost.
Pracuj a spoř a jako my i ty také tvoř!
Tato hesla mívaly prvorepublikové kampeličky a posléze spořitelna.
Dokonce je vyřezal amatérský řezbář a včelař pan Mach z Krušlova na svůj překrásný vyřezávaný včelín.