Inzeráty obsahující nabídky letenek zdarma od nízkonákladových společností se vyskytují stále častěji. Řada z nás si jistě položila základní otázku: Čím to, že může společnost poskytovat někomu službu takového charakteru, jakým lety jsou, zdarma, respektive za cenu letištních tax a poplatků? A v čem vlastně spočívají pro cestujícího základní rozdíly mezi nízkonákladovou a klasickou leteckou společností?
Základní rozdíl je v ceně. U nízkonákladových společností se ceny letenek odvíjí zejména od obsazenosti míst v letadle nebo od dané promo nabídky. Kupujete-li tedy letenku 3 dny před odletem, může být cena letenky u nízkonákladové společnosti stejná jako u tradičního přepravce.
Od obsazenosti letadla se rovněž odvíjí i jedna ze základních nevýhod nízkonákladových společností a sice že jejich letové řády se mohou měnit podle obsazenosti letadla, což může způsobit posunutí termínu odletu i o několik dní.
Nízkonákladoví přepravci zpravidla dokáží cenu letenky snížit tím, že poskytnou cestujícímu „jádrovou službu“ a za ostatní se již připlácí, což má i nepřímý dopad na počet zaměstnanců. Řada těchto přepravců navíc využívá té výhody, že jejich letecký park je modernější, což snižuje spotřebu paliva letadel a náklady na jejich údržbu.
Klasičtí, zpravidla rovněž i národní přepravci se pak hájí tím, že neoslovují pouze jeden ze zákaznických segmentů úzkou nabídkou služeb. Daniela Hupáková z ČSA k tomu dodává: Cílem a posláním ČSA je mít atraktivní nabídku pro všechny segmenty zákazníků – od náročných obchodních cestujících vyžadujících maximální flexibilitu, komfort, palubní a mimopalubní péči až po zákazníky, pro něž je hlavním rozhodujícím faktorem atraktivní cena v kombinaci s výhodným spojením.
Jan Čamek ze SkyEurope uvedl, že nízkonákladové letecké společnosti umožňují cestovat úplně každému, tedy i lidem, kteří si letenku u klasických dopravců nemohou dovolit.
Blanka Svobodová ze společnost easyJet sdělila, že konceptem společnosti easyJet, díky němuž se daří držet nízké náklady, je eliminace zbytečných výdajů a „ozdůbek“, které jsou charakteristické pro „tradiční“ letecké společnosti.
A v čem tedy základní kvalitativní rozdíly mezi nízkonákladovými společnosti a klasickými přepravci spočívají?
- V dominantním prodejním kanálu nízkonákladových leteckých společností, kterým je internet a elektronická forma letenek, u klasických přepravců jsou vedle toho i jejich pobočky a klasické papírové letenky,
- ve způsobu odbavování, respektive v tom, že nízkonákladové společnosti nemusí mít letenky vázané na konkrétní číslo sedadla, klasičtí přepravci umožňují rezervaci i konkrétního sedadla,
- v občerstvení, které klasičtí přepravci kalkulují do ceny letenky, kdežto u nízkonákladových je zpravidla občerstvení zpoplatněno,
- ve věrnostních bonusech, které klasičtí přepravci na rozdíl od nízkonákladových nabízí,
- v možnosti bezplatného ubytování v hotelu při zmeškání návazného spoje u tradičních přepravců,
- v hmotnosti zavazadel, která je na jednoho cestujícího určena (některé nízkonákladové společnosti jejich hmotnost neomezují, avšak za jejich odbavení si mohou i účtovat),
- v okruhu destinací, který je u klasických přepravců podstatně širší a nabízí i mezikontinentální lety,
- ve výběru letišť, kdy některé nízkonákladové společnosti vybírají menší a levnější letiště (např. nižší poplatky za přistání), která jsou od aglomerací poměrně vzdálena,
- v navazujících letech v rámci leteckých aliancí tradičních přepravců při přestupech, které na sebe, na rozdíl o low cost, čekají,
- u klasických přepravců je možné si rezervovat konkrétní druh jídla, konkrétní sedadlo apod.
Vnitřní systém (například i díky tomu, že letenka není vydávána ke konkrétnímu sedadlu) fungování dále nízkonákladovým společnostem umožňuje rychlejší obrátkovost letadel na letištích (zpravidla 30 minut), což rovněž vede k nemalým úsporám.
Kromě těchto zdrojů úspor získávají někteří přepravci prostředky z prodejů reklamy, kterou umisťují na opěradla sedadel apod. Právě tuhle oblast vnímají nízkonákladoví přepravci jako hlavní zdroj pro nižší ceny, který budou v následujících letech využívat.
V ČR low cost společností působí hned několik. Většina z nich má pouze omezený okruh destinací, kam směřují. Řada z nich navíc v Praze nemá své zastoupení, což může řadu cestujících odradit. Přesto si uveďme výčet některých nízkonákladových společností létajících z ČR:
- z Brna do Londýna létá Ryanair,
- z Prahy:
- do Basileje, Bristolu, Dortmundu, Londýna, Milána, Newcastelu, Notinghamu a Ženevy létá easyJet,
- do Amsterodamu, Barcelony, Dubrovníku, Grenoblu, Neapole, Nice, Milána, Paříže, Říma, Splitu a Turína Sky Europe,
- do Amsterodamu, Barcelony, Benátek, Budapešti, Burgasu, Chanie, Gerony, Heraklionu, Kodaně, Larnacy, Madridu, Malagy, Milána, Palma de Malorca, Paříže, Říma, Soluně a Zakynthosu SmartWings,
- do Goteborgu FlyMe,
- do Benátek a Neapole Alpi Eagles,
- do Briminghamu, Cardiffu, Manchesteru a Nottinghamu bmiBaby,
- do Ženevy Fly Baboo,
- do Štutgartu a Kolína German Wings,
- do Belfastu, Blackpoolu a Leedsu Jet2,
- do Bergenu, Osla, Stavangeru a Trondheimu Fly Norwegian,
- do Kodaně a Stockholmu Sterling,
- do Doncasteru Thomsonfly apod.