Návrh na omezení svéprávnosti starého člověka může být podán z různých důvodů. Někdo chce nepříznivého duševního stavu, omezených kognitivních schopností, senility či počínající demence zneužít k rozhodování o jeho majetku. V některých případech ale může omezení svéprávnosti seniora chránit, aby například nenaletěl nejrůznějším šmejdům.
Kdy je potřeba předložit soudu, který o svéprávnosti rozhoduje, lékařskou zprávu? A jakou pojistku před zneužitím situace nemocného člověka obsahuje zákon?
Státní orgán nebo zdravotní ústav lékařský posudek nepotřebuje. Příbuzní ano
Podle ust. § 35 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních může návrh na zahájení řízení o omezení (ale i navrácení) svéprávnosti podat zdravotní ústav. Z návrhu musí vyplývat, z jakých skutkových (věcných) a právních důvodů považuje navrhovatel návrh za důvodný. A současně, že užití mírnějších a méně omezujících opatření v tomto případě není možné.
Jestliže návrh na zahájení řízení nepodá státní orgán nebo zdravotní ústav, může soud ve smyslu ust. § 35 odst. 2 zmíněného zákona uložit navrhovateli, aby do přiměřené lhůty předložil lékařskou zprávu o duševním stavu osoby, o jejíž svéprávnost se jedná.
Pokud v určené lhůtě k předložení lékařské zprávy nedojde, soud řízení zastaví.
Kdo může podat návrh na omezení něčí svéprávnosti?
Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 17. 12. 2020, spis. zn. 24 Cdo 2412/2020, vyložil, že k podání návrhu na zahájení řízení o omezení svéprávnosti je v zásadě oprávněna každá fyzická osoba nebo právnická osoba (organizace, např. zdravotnické zařízení).
V rámci řízení o omezení svéprávnosti vedeného v zájmu posuzované osoby, o jejíž svéprávnosti a způsobilost k činění právních úkonů se jedná, je soud povinen komplexně posoudit svéprávnost daného člověka, nezávisle na rozsahu návrhu na zahájení řízení.
Ke každému podání však soud musí přistupovat individuálně a citlivě, s vědomím, že jde o záležitost, která může fyzickou osobu stigmatizovat. Již samotné zahájení a vedení řízení je pro dotčenou osobu velmi závažnou a nepříjemnou okolností, a tudíž se může stát i zneužitelným nástrojem k šikanóznímu jednání ze strany třetích osob.
Co je důvodem pro omezení svéprávnosti?
Při podání návrhu není třeba prokazovat právní zájem, natož tzv. naléhavý právní zájem, jako třeba při podání tzv. určovací žaloby. Nicméně i tak ust. § 35 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních podmiňuje podání návrhu na omezení svéprávnosti splněním několika náležitostí.
Navrhovatel především musí tvrdit konkrétní skutečnosti, které představují předpoklady omezení svéprávnosti:
- existenci duševní poruchy,
- existenci hrozby závažnou újmou pro případ, že svéprávnost člověka nebude omezena,
- a nedostatečnost méně omezujících opatření.
Soud musí posoudit, zda nejde o šikanu nemocného člověka
Pokud návrh podává jiný navrhovatel než zdravotní ústav či státní orgán, může soud navíc požadovat, aby ve stanovené lhůtě navrhovatel předložil lékařskou zprávu o duševním stavu posuzovaného.
Nesplnění této povinnosti ve stanovené lhůtě může vyústit v zastavení řízení (ust. § 35 odst. 2 věty druhé zákona o zvláštních řízeních soudních). U soukromých osob může být předložení takové lékařské zprávy – vzhledem k povinnosti zachovávat údaje ve zdravotní dokumentaci důvěrnými – velmi obtížně splnitelné.
Proto je třeba požadavek soudu na předložení lékařské zprávy o duševním stavu posuzovaného považovat za ospravedlnitelný právě a jen tehdy, kdy je zřejmé, že se jedná o návrh šikanózní a zcela nedůvodný.
Jde tedy o jakousi zákonnou „pojistku“, která umožňuje soudu zabránit jednání o návrhu na omezení svéprávnosti, který je od počátku zjevně nedůvodný či šikanózní. Naopak soud nebude požadovat lékařskou zprávu tam, kde by se takový požadavek zdál podle okolností případu zbytečný.
Závěr o tom, zda je návrh na omezení svéprávnosti podaný jiným navrhovatelem, než je státní orgán či zdravotní ústav, šikanózní či zjevně neopodstatněný, závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. V rámci této úvahy soud vychází nejen ze skutkových tvrzení a důkazů obsažených v samotném návrhu, ale může přihlédnout i k jiným skutečnostem, pokud je vyhodnotí jako podstatné.
Případ opakovaně hospitalizované babičky, jejíž dosavadní pečovatelé zemřeli
Nejvyšší soud se zabýval případem, kdy dospělá vnučka dala soudu ke zvážení omezení svéprávnosti své babičky a jmenování jejího opatrovníka. Kdo by měl být opatrovníkem, vysvětlujeme v článku: Kdy se stává opatrovníkem někdo z rodiny a kdy obec?
Vnučka uvedla, že s babičkou a jejím manželem měla od dětství hezký vztah a byla s nimi v těsném kontaktu. O posuzovanou babičku se dlouhodobě staral otec navrhovatelky, který také zajistil pro posuzovanou vhodné sociální zařízení. Jenže jak syn posuzované (otec navrhovatelky), tak manžel posuzované zemřeli.
Posuzovaná byla opakovaně hospitalizována v nemocničním zařízení a při pravidelných návštěvách navrhovatelka začala u své babičky vnímat (jak zdůraznila – ze svého subjektivního, laického pohledu) známky počínající senility.
Navrhovatelka uvedla, že posuzovaná je prakticky hluchá, není schopna řešit komplexnější a složitější otázky, a pokud odpovídá na položené otázky, tak spíše jednoslovně. Podle navrhovatelky posuzovaná není schopna jednat s úřady a porozumět složitějšímu textu, či jej i jen sepsat.
Řízení o omezené svéprávnosti babičky bylo nižšími soudy zastaveno. Proč?
Soud prvního stupně navrhovatelku vyzval k předložení lékařské zprávy o duševním stavu posuzované. Navrhovatelka ale soudu logicky vysvětlila nemožnost získat lékařskou zprávu o duševním stavu posuzované. Soud prvního stupně proto sám činil kroky ke zjištění, jaký je duševní stav posuzované, a zda jsou dány důvody pro vedení řízení o její svéprávnosti a opatrovnictví.
Soud zjistil, že babička byla celkem třikrát bez svého souhlasu převzata do zdravotního ústavu, kdy její stav vyžadoval poskytnutí neodkladné péče a neumožňoval, aby umístěná osoba vyslovila s hospitalizací souhlas.
Takto ovšem zjistil, že ani jedno z tzv. detenčních řízení se netýkalo duševního stavu posuzované. Z lékařské zprávy praktické lékařky zjistil, že posuzovaná je psychicky dobře kompenzovaná, je schopna chápat obsah jednání, trpí pouze lehkou kognitivní poruchou. Limitace domluvy je způsobena pouze silnou nedoslýchavostí. Dosavadní péče rodiny byla zhodnocena jako výborná. Soudy zhodnotily, že babička netrpí duševní poruchou a řízení o návrhu na úpravu svéprávnosti a opatrovnictví zastavil. Rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil odvolací soud. Případ se poté dostal k Nejvyššímu soudu.
Podezření vnučky kvůli senilitě babičky není její šikanou
Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 24 Cdo 25/2025, ze dne 21. 1. 2025, zhodnotil, že tvrzení navrhovatelky obsažená v návrhu na zahájení řízení o tom, že ze svého (byť jistě subjektivního a laického) úhlu pohledu shledává u posuzované projevy senility, nelze mít ani za šikanózní (na čemž se v poměrech projednávané věci shodly i oba soudy nižších stupňů), ale ani za zjevně bezdůvodná.
Zájem o babičku nasvědčuje i tomu, že nejde o zneužití institutu zbavení svéprávnosti
Nelze přehlédnout, že posuzovaná je osobou vyššího věku (v době rozhodování soudů zhruba 85 let), že je trvale upoutána na lůžko, komunikuje jen omezeně a odpovídá na dotazy převážně jednoslovně. Navrhovatelce lze přisvědčit v tom, že může jít o jeden z vnějších projevů přítomnosti duševní poruchy, dané např. zmiňovaným vyšším věkem.
Rovněž mělo být v předchozím řízení vzato na zřetel, že o posuzovanou je sice velmi dobře postaráno a těší se podpoře a tolik potřebnému a chvályhodnému zájmu svých nejbližších, zároveň ale i navrhovatelka, která podle výsledků šetření za posuzovanou pravidelně dochází, a je tak zřejmě konfrontována s jejím zdravotním stavem, nepochybně disponuje informacemi o tvrzené psychické indispozici své babičky.
Podaný návrh nebyl ani šikanózní, ale ani zjevně nedůvodný, nebylo proto namístě vyzývat navrhovatelku k předložení lékařské zprávy. Tím méně z procesních důvodů zastavovat řízení. Nejvyšší soud rovněž uznal výtku navrhovatelky, že nižší soudy posuzované babičce ihned neustanovily opatrovníka. Nejvyšší soud tak zrušil rozhodnutí nižších soudů, které musejí věc znovu řešit.
ČLÁNKY DO MAILU