Hlavní navigace

Příběhy pokladů. Jaké poklady se našly (nejen) na našem území?

Autor: Depositphotos
Zbyněk Kalabis

Pod pojmem „poklad“ si každý představí velkou hromadu zlatých či stříbrných mincí nebo jiné předměty z těchto drahých kovů. Poklady jsou nejenom symbolem bohatství, ale každý z nich má také svůj příběh, který je nám ovšem ne vždy dobře známý.

Na českém, polském, ale i slovenském území bylo v historii nalezeno mnoho pokladů. Některé si tu zakopali Keltové, ale bohužel zemřeli a nemohli se pro ně již vrátit. Jiný poklad byl zase ukrýván před vysoce postavenými lidmi z tehdejšího nacistického Německa. S některými poklady, se kterými jsou spojeny zajímavé příběhy, se nyní krátce seznámíme, jsou seřazeny podle data jejich nálezu.

Poklad keltských mincí (duhovek) v Podmoklech

Největší podklad keltských mincí v Čechách byl nalezen v červenci 1771 v Podmoklech u Rokycan. Jednalo se o 5–10 tisíc mincí a zlatý kruh. Našel ho nádeník Jan Koch, řečený Janota, v místním potoce, jehož břeh se sesunul po dešti. Tedy původně viděl něco, co mu připadalo jako lesklé plíšky, které vzal domů dětem na hraní. Když se informace o jeho nálezu rozkřikla po vesnici, začali sbírat i další lidé a byli úspěšní.

O nálezu se dozvěděl zdejší pán, kníže Karel Egon Fürstenberk, který nechal zabavit nalezené předměty (a to i za použití násilí ze strany drábů). Jeho zaměstnanci dokonce našli další mince. Poklad nenechal vědecky zpracovat a ani jej neuschoval, ale nechal z něj vyrazit svoje zlaté mince. Dochovalo se z něj proto jenom několik desítek mincí.

Domnívám se, že se jednalo o keltský státní poklad, který byl uschován v době nebezpečí. Lidé, kteří poklad uschovali, pak asi přišli o život a nemohli jej vyzvednout.

Košický zlatý poklad

Poklad byl tvořen 2920 zlatými mincemi z celé Evropy (od mincí vyražených ve Španělsku až po mince vyražené v dnešním Estonsku), třemi medailemi a zlatým řetězem. Všechny tyto drahocennosti byly uloženy v měděné schránce, která svým tvarem připomínala pecen chleba. Nejmladší mince pokladu byla vydána v roce 1679 císařem Leopoldem II., nejstarší minci nechal vyrazit král Zikmund Lucemburský na začátku 15. století.

Celková hodnota zlatého pokladu činila 3325 zlatých dukátů, což odpovídalo 1,4 milionu stříbrných denárů, což byla pro většinu tehdejších obyvatel země absolutně nedostupná částka.

Budova, ve které byl poklad nalezen, loužila v 17. století jako sídlo Spišské komory, což bylo oblastní finanční ředitelství. K ukrytí zmíněných drahocenností došlo s největší pravděpodobností někdy mezi lety 1679–1682, kdy byly Košice ohroženy útoky nepřátelského vojska uherských stavů, které v této době povstaly proti vládě Habsburků a jejichž velitelem byl hrabě Tököly. Košice byly v jejich rukou od roku 1682 do roku 1685, v jehož průběhu město osvobodila habsburská vojska.

Vlastníkem tohoto zlatého pokladu byl s největší pravděpodobností jeden z nejvyšších úředníků Spišské komory v Košicích, a to buď její předseda Franciscus Waldegg, nebo některý z jeho poradců (Sigismundus Holla nebo Marin Madász). Každý z těchto mužů byl dosti bohatý a významný, měl vysoké příjmy a současně měl volný přístup do budovy Spišské komory a mohl se v ní svobodně pohybovat. Současně se nikdo z těchto pánů nemohl pro poklad do Košic vrátit, protože všichni zemřeli před rokem 1685, tedy před osvobozením města z rukou povstalců.

Tento poklad nalezl 24. srpna 1935 (údajně ve čtvrt na dvanáct) dělník Peter Stacho při výkopu základů stěny budovy finančního ředitelství v Košicích. Někteří další dělnici, kteří se spolu s ním podíleli na zmíněných výkopových pracích, se pokusili část nalezených zlatých mincí zpeněžit v jednom z košických zlatnictví. Policie je však brzy dopadla a vypátrala rovněž 126 odcizených mincí. Vzhledem k tomu, že jim byla prokázána krádež, byla v jejich případě zrušena zákonná odměna pro nálezce, která tehdy činila jednu třetinu hodnoty nálezu.

V průběhu 2. světové války musel být poklad ukrýván, protože o něj projevili značný zájem nejvyšší představitelé nacistického Německa. Široké veřejnosti byl poprvé představen v roce 1953 v Praze. Košický zlatý poklad je v současné době součástí sbírek Slovenského národního muzea – Historického muzea v Bratislavě. Od roku 1970 jej má ve výpůjčce Východoslovenské muzeum v Košicích.

Jedete na dovolenou po Evropě? Podívejte se, jak vypadají tamní bankovky, ať vás nikdo neošidí.

Poklad ze Slezské Středy

Tento poklad byl nalezen v osmdesátých letech 20. století ve městě Slezská Středa (polsky Srada Slapska) nedaleko města Vratislav (neboli Wrocław) v dnešním Polsku. Pro úplnost připomínám, že od roku 1335 (až do 18. století) bylo Vratislavské knížectví součástí Českého království.

Poklad byl objeven v průběhu stavebních prací v místech, kde před několika staletími stávala židovská čtvrť. Zdejší bohatí Židé udržovali časté obchodní kontakty také s pražským královským dvorem.

První část pokladu, která byla vynesena na denní světlo 8. června 1985, obsahovala výhradně stříbrné mince. Konkrétně se jednalo o 46 pražských grošů českého krále Václava II (1283–1305), 3424 pražských grošů českého krále Jana Lucemburského (1310–1346) a o 6 míšenských grošů Friedricha II. (1323–1349).

Druhá část pokladu, která byla nalezena 24. května 1988 nedaleko místa nálezu první části pokladu, obsahovala zlaté klenoty (např. prsteny), 39 kusů zlatých mincí, 98 stříbrných grošů krále Václava II. a 3824 stříbrných grošů krále Jana Lucemburského. Součástí tohoto pokladu byla rovněž zlatá svatební koruna, o které není ovšem známo, zda patřila královně Elišce Přemyslovně, nebo jiné královně či princezně, která měla před rokem 1349 nějaký vztah k pražskému královskému dvoru.

cestovko

Vzhledem k druhům nalezených mincí (zejména k pražským grošům) lze předpokládat, že poklad byl uschován již v první polovině 14. století. Lze totiž předpokládat, že v roce 1349 vyvolala morová epidemie pogrom na Židy ve Vratislavi. Roku 1362 pak byla napadena a rozptýlena celá židovská komunita ve Slezské Středě. Není proto vyloučeno, že původním místem uložení pokladu bylo město Vratislav a teprve v souvislosti s hrozbou pogromu na židovské obyvatelstvo byl odsud poklad odvezen a uschován ve Slezské Středě, kde židovská obec přetrvala o několik let déle.

Po pečlivé konzervaci celého nálezu a jeho úplné katalogizaci byl poklad nejprve vystaven (v roce 1996) v Národním muzeu ve Vratislavi; později byl ovšem celý soubor nalezených drahocenností zapůjčen do Regionálního muzea ve Slezské Středě, tedy do města, ve kterém byl nalezen.

Našli jste v článku chybu?