Hlavní navigace

Předsmluvní odpovědnost: na co dát pozor, než uzavřete smlouvu?

7. 10. 2015
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Každý ví, že když poruší smlouvu, bude za to nést odpovědnost. Ale co se bude dít v situacích, než k samotnému uzavření smlouvy dojde?

Co se odpovědnosti týče, většina lidí, kteří vstupují v závazkové vztahy, si jí je vědoma právě jen v souvislosti s těmito vztahy. Původní občanský zákoník téma předsmluvní odpovědnosti neznal, tato právní oblast byla pouze okrajovým zájmem judikatury soudů. Úprava to byla však silně nedostačující, a proto se NOZ touto otázkou nyní zabývá přímo ve svých ustanoveních.

Obecné principy uzavírání smlouvy vychází především z autonomie vůle. Stranám je ponecháno rozhodnutí s kým, za jakých podmínek, v jaké podobě a případně kdy smlouvu uzavřou. Přesto se jeví jako vhodné upravit právě ty situace, kdy smlouva sice ještě uzavřena nebyla, ale samotným neuzavřením z důvodu nepoctivého jednání jedné ze stran by došlo k závažnému zásahu do práv strany druhé.

Základem je poctivost

Z výše uvedeného vyplývá podstata předsmluvní odpovědnosti – poctivost. Tento princip dále rozvijí § 1728 – § 1730 NOZ. Na jednotlivá ustanovení se nyní blíže podíváme.

§ 1728 upravuje předstíraný zájem smlouvu uzavřít. Ustanovení ve svém prvním odstavci uvádí, že každý může vést jednání o smlouvě svobodně a nezodpovídá za to, že ji neuzavře, ledaže jednání o smlouvě zahájí nebo v takovém jednání pokračuje, aniž má úmysl smlouvu uzavřít. Toto tedy znamená, že je samozřejmě možné vést nezávazná jednání, ale případný projevený zájem smlouvu skutečně uzavřít nesmí být předstíraný. Tyto situace nastávají například v případech, kdy jedna ze stran chce marnit čas konkurence. Pokud by k tomu došlo, bude nepoctivě jednající strana odpovědna za škodu tímto způsobenou dle § 2910 NOZ a násl.

Problémem bude ovšem způsob dokazování onoho předstírání v praxi, neboť vnitřní motivaci jednání není nikdy snadné doložit. Stejně tak je otázkou, co lze již považovat za zahájení jednání a co nikoliv, jelikož v případě sporu si bude jistě každá ze stran stát za svým názorem, že opravdu vážné jednání začalo tehdy a tehdy.

Druhý odstavec pak informuje strany o povinnosti sdělit si všechny skutkové a právní okolnosti, o nichž ví nebo vědět musí, aby se každá strana mohla přesvědčit o možnosti uzavřít platnou smlouvu a aby byl každé ze stran její zájem smlouvu uzavřít zřejmý. Tento odstavec tedy nepřímo opět odkazuje na zásadu poctivosti a důležitost ji dodržovat. Také se tím lépe zamezí případům, kdy by kvůli zatajování těchto informací mohlo dojít k absolutní či relativní neplatnosti smlouvy. Rozsah poskytovaných informací bude samozřejmě záležet též na tom, o jak významnou skutečnost jde, o jaký smluvní typ se jedná, jaké je postavení smluvní stran apod.

Co když ze smlouvy sejde těsně před podpisem?

Pokud strany dospějí při jednání o smlouvě tak daleko, že se uzavření smlouvy jeví jako vysoce pravděpodobné, jedná nepoctivě ta strana, která přes důvodné očekávání druhé strany a bez spravedlivého důvodu jednání ukončí. Toto je upraveno v § 1728 NOZ. Opět však bude velmi obtížné prokazovat onen spravedlivý důvod, mohlo by to být kupříkladu zjištění platební neschopnosti jedné ze stran nebo spáchaný trestný čin byť nepřímo související s předmětem smlouvy.

Napomoci by také mohla například motivace k uzavření smlouvy, kterou by si strany sdělily dle odstavce 2 § 1728. Nicméně strany ukončující jednání si svůj důvod jistě pečlivě promyslí. Nepoctivě jednající strana v tomto případě nahradí druhé straně škodu nanejvýš v tom rozsahu, který odpovídá ztrátě z neuzavřené smlouvy v obdobných případech. K určení této ztráty by mohl sloužit znalecký posudek, který však bude třeba před soudem a druhou stranou dobře obhájit. Zejména pokud bude obdobný případ těžké najít a pokud vůbec takový bude existovat. Toto by mohlo poškozené straně způsobit vážné komplikace. To samé se týká „vysoce pravděpodobného“ uzavření smlouvy, neboť pouhá pravděpodobnost jako taková by nemusela být dostačující a těžko vůbec říct, jak se pravděpodobnost v obchodním styku určuje.

Když si jedna ze stran pustí pusu na špacír

Ustanovení § 1730 NOZ upravuje situace, kdy jedna strana získá při jednání o smlouvě o druhé straně důvěrný údaj nebo sdělení. Ze zákona je povinna dbát na to, aby tyto informace nebyly zneužity nebo aby nedošlo k jejich prozrazení bez zákonného důvodu. Poruší-li strana tuto povinnost a obohatí-li se tím, vydá druhé straně to, oč se obohatila.

Vydání tohoto obohacení se řídí § 2894 a násl. NOZ, kdy vzniká též nárok na náhradu vzniklé újmy. Zajímavá je pak otázka, jaká budou kontrakční pravidla pro povinnost poskytnout druhé straně relevantní informace (§ 1728 odst. 2 NOZ) a naopak zachování mlčenlivosti, jak uvádí toto ustanovení. Strany mají také právo vést si záznamy o poskytnutých údajích a sděleních, i když smlouva nebude uzavřena (odst. 1 § 1730). To by mohlo vést k posílení jistoty a jakési obchodní důvěry mezi jednotlivými smluvními partnery.

Závěrem

Nabízí se otázka, zda lze výše citovaná ustanovení smluvně vyloučit. Přestože, jak již bylo řečeno, poskytuje NOZ stranám poměrně širokou volnost a možnost volby, předsmluvní odpovědnost zcela vyloučit nelze. Bylo by to v rozporu nejen se zákonem, ale také s dobrými mravy.

skoleni_15_4

Zakomponování oblasti předsmluvní odpovědnosti do textu NOZ je vítané především vzhledem k předchozí absenci jakékoliv zákonné úpravy. Strany uzavírající smlouvu díky tomu získají jasnější představu, jaké následky mohou nastat v případě nedodržení předsmluvních pravidel a poctivosti. Nicméně nelze očekávat přílišný nárůst případů úspěšně vymožených náhrad škody z tohoto titulu. Je to především kvůli obtížnosti vynucování dodržování jednotlivých ustanovení a také jejich následnému prokazování, především vnitřních pohnutek a motivace.

Proto bude mít úprava spíše preventivní funkci. Teprve s postupným vytvářením a ustálením příslušné judikatury budou předsmluvní ustanovení získávat jasnější obrysy a jejich faktické zasazení do českého práva nejen v teorii, ale i v praxi tak bude o něco snadnější. To bude vyžadovat odhodlané žalobce, kteří se budou snažit domoci se svých práv i přes náročnost sporu a dokazování s poměrně nejistým výsledkem.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jiří Matzner zakladatel advokátní kanceláře Matzner Legal.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).