Současné znění zákona o spotřebitelském úvěru po úpravách z předchozích let poměrně pěkně chrání spotřebitele před nemravnými podmínkami v úvěrových smlouvách. Dluhové poradny dokážou díky zákonu se smlouvou, která obsahuje nemravné ustanovení (například přemrštěné úroky) pracovat tak, aby byla označena za neplatnou a dlužník tak splatil jen půjčenou jistinu a nikoli příslušenství dluhu (nebo soud sazbu sníží na přijatelnou úroveň). Kritérium dobrých mravů je přitom soudy vztahováno kromě úrokových sazeb i na nejrůznější poplatky spojené s úvěrem.
Vždycky se však najdou subjekty, které se snaží ochranu spotřebitele před podobnými úvěry nějak obejít. Organizace Člověk v tísni, která poskytuje také dluhové poradenství, upozornila na portály, které půjčky zprostředkovávají mezi dvěma spotřebiteli (jde o tzv. P2P, peer-to-peer půjčky).
V našich poradnách se čím dál častěji objevují klienti, kteří uzavřeli smlouvu o zápůjčce s cizím člověkem prostřednictvím profesionála – neregistrovaného zprostředkovatele, který do transakce významně zasahuje,
upozorňuje vedoucí dluhového poradenství Člověka v tísni Daniel Hůle s tím, že zprostředkovatelé operují bez oprávnění České národní banky (ČNB) pro zprostředkování spotřebitelského úvěru a umožňují uzavření smluv, které by za běžných okolností nebylo možné kvůli nedostatečné úvěruschopnosti dlužníků. Smlouvy obsahují nevýhodná ustanovení (např. rozhodčí doložky), zprostředkovatelé účtují dlužníkům nepřiměřeně vysoké poplatky a úroky, čímž je dostávají do ještě horší finanční situace,
vysvětlil Hůle.
Když dva dělají totéž…
Na tomto místě je nutné uvést, že zde platí ono známé „když dva dělají totéž, není to totéž“. Existují platformy na P2P půjčky, které mají a dodržují etický kodex a jejichž podmínky jsou transparentní a korektní. Příkladem budiž třeba Zonky.
A pak jsou na trhu jiné platformy, jejichž podmínky jsou přinejmenším problematické. Člověk v tísni nyní upozornil jmenovitě na Bankerat. Ta patří mezi nejstarší platformy na P2P půjčky, už v minulosti byla ale známa tím, že u ní úvěr najdou lidé i s horší bonitou, podmínky jsou pro ně ale nevýhodné a někdy i kontroverzní například kvůli rozhodčím doložkám.
V podobném duchu se ostatně nese právě upozornění organizace Člověk v tísni: (Bankerat) vypůjčiteli vnucuje nevýhodné podmínky a obchází ochranu danou zákonem o spotřebitelském úvěru. Následky mohou být likvidační
.
Od drobného zakopnutí k mobiliární exekuci
Své zkušenosti z dluhové poradny ilustruje Člověk v tísni na případu paní Lenky, kterou zastupoval u Vrchního soudu. Stačilo jí zpoždění jedné splátky, aby události nakonec došly až k mobiliární exekuci. Pracovala jsem v sociální sféře a neměla jsem potřebné peníze navíc na vybavení dětského pokoje. Tak jsem si vzala půjčku 20 000 Kč,
popisuje Lenka s tím, že půjčku poctivě splácela, bohužel se ale zpozdila se 16. splátkou v řadě, čímž se zbývající závazek stal splatný do jediného měsíce (jde o tzv. zesplatnění úvěru, kdy je potřeba splatit celý zbytek dlužné částky do stanoveného data).
Půjčku si vzala za poplatek 1200 Kč přes Bankerat.cz (resp. jeho dceřinné společnosti Admin P2P) od poskytovatele, který, jak později vyšlo najevo, uplatňuje nároky plynoucí z rozhodčích nálezů jediného rozhodce v dalších 22 případech. Vrchní soud v Praze nakonec rozhodl o neplatnosti této konkrétní úvěrové smlouvy (spis. zn.: č. j. 4 Cmo 114/2024–245).
Podobný případ vylíčila také advokátka Michala Teplá z kanceláře stojící za projektem Exekutor má smůlu.cz: Podobných případů přibývá i v naší kanceláři. Zastupovali jsme například klientku, která si půjčila prostřednictvím portálu Bankerat 130 000 Kč, následně na ní bylo v exekuci vymáháno více než 450 000 Kč. V tomto případě soud prvního stupně nejprve náš návrh zamítl s tím, že se jedná o smlouvu mezi fyzickými osobami, na níž se zákon o poskytování spotřebitelského úvěru nevztahuje. Naštěstí odvolací dospěl k závěru, že pokud uzavření smlouvy zprostředkovala společnost Bankerat, je naopak nutné na smluvní vztah nahlížet z hlediska zákona o poskytování spotřebitelského úvěru
.
Zástupci Člověka v tísni kvůli podezření, že společnosti Bankerat a jeho dceřiná Admin P2P možná nezanedbatelnou část svého podnikání založily na neoprávněném jednání, podali podnět České národní bance.
Ohledně platnosti zákona se instituce neshodnou
Zmíněné P2P platformy se zaklínají tím, že se na ně zákon o spotřebitelském úvěru (ZSÚ) nevztahuje, protože jde vlastně o půjčku mezi dvěma spotřebiteli. Některé soudy jsou však jiného názoru. Z nedávného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze však vyplývá opak. Podle něj společnost Bankerat, resp. Admin P2P při uzavření sporné úvěrové smlouvy působila jako profesionální zprostředkovatel spotřebitelského úvěru a nepostupovala v souladu s příslušným zákonem,
zdůrazňuje Kristýna Dolejšová Kabelová, advokátka spolupracující s Člověkem v tísni s tím, že pokud dle judikátu do vztahu vstupuje profesionální zprostředkovatel, smlouva o zápůjčce se řídí zákonem o spotřebitelském úvěru (ZSÚ).
Obchodní strategie společností Bankerat a dceřiné Admin P2P představuje podle organizace Člověk v tísni zneužití práva, kdy dochází k účelovému obchází ZSÚ, aby bylo možné aplikovat smluvní podmínky a sankce, které tento zákon vylučuje – např. výše zmíněnou rozhodčí doložku. Rozhodčí doložky se před lety podařilo pro spotřebitele slavně odstranit a nyní jim musí mnozí čelit znovu. Ve prospěch jednoho z nich, zrušením rozhodčího nálezu, rozhodl například Krajský soud v Brně,
uvedla Kabelová.
Připomeňme, že v souvislosti se schválením současného ZSÚ od prosince 2016 proběhla i novelizace zákona o rozhodčím řízení. Z § 2 odst. 1 z. r. ř. vyplývá, že strany se mohou dohodnout, že o majetkových sporech mezi nimi, s výjimkou sporů ze smluv, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel, má rozhodovat jeden nebo více rozhodců anebo stálý rozhodčí soud,
vysvětlila Kabelová. Tím tedy byly ze spotřebitelských úvěrů rozhodčí doložky vyloučeny. Bankerat je používá právě s argumentací, že jde o úvěr mezi dvěma fyzickými osobami, což některé soudy i experti dluhových poraden považují za obcházení zákona.
Znamená novelizace zákona nebezpečí?
V souvislosti s danou problematikou organizace Člověk v tísni poukazuje na chystanou novelizaci ZSÚ, která implementuje do českého práva evropskou směrnici (směrnice evropského parlamentu a rady EU 2023/2225) a mimo jiné počítá se zastropováním cen úvěrů.
Návrh novely ZSÚ zároveň z definice spotřebitelského úvěru odstraňuje zmínku o zprostředkování, což je podle expertů z dluhových poraden při růstu četnosti výše zmíněných praktik nebezpečné a povede k oslabení ochrany spotřebitelů. Zároveň je to podle nich v rozporu s judikaturou soudů.
Nedává smysl, že alespoň nějakou malou ochranu, která teď v zákoně je, chtějí odstranit s implementací jiné směrnice s tím, že možná za tři čtyři roky přijde jiná. My říkáme, nechte tam, co tam je teď, na co se už adaptují soudy, a až přijde nová úprava, tak se to může změnit,
domnívá se Hůle.
Naráží tím na rozpor, který v souvislosti s touto problematikou vzniká. Na rozdíl od expertů z dluhových poraden a některých soudů, Ministerstvo financí ČR, které novelu připravilo, má na věc jiný názor. Podobný argumentaci Bankeratu. Záměrem ZSÚ nikdy nebylo upravovat peer-to-peer úvěry (P2P úvěry jsou úvěry poskytované mezi spotřebiteli navzájem s využitím online platformy. Úvěr poskytuje nepodnikatel nepodnikateli). Spotřebitelský úvěr je pouze takový úvěr, který je poskytován spotřebiteli podnikatelem, tj. P2P není spotřebitelský úvěr. Úprava definice by neměla vést k právnímu vakuu, protože povinnosti zákon stanoví pouze podnikateli, který poskytuje úvěr. Ne zprostředkovateli, a už vůbec ne nepodnikateli, který poskytuje úvěr,
řekla serveru Měšec.cz Petra Vodstrčilová, mluvčí ministerstva financí s odvoláním na implementovanou evropskou směrnici, která považuje za spotřebitelský úvěr jen ten, který je poskytován spotřebiteli podnikatelem.
Ministerstvo financí plánuje podle Vodstrčilové s úpravou P2P úvěrů počkat na další evropskou regulaci: případná úprava by měla být v samostatném zákoně, nikoli v zákoně o spotřebitelském úvěru. Obdobná debata se vedla na evropské úrovni a jednoznačně z ní vyplynulo, že P2P úvěry nejsou spotřebitelské úvěry a mají mít svá vlastní pravidla. Evropská komise má na podzim předložit návrh evropské regulace této problematiky, nedává tedy smysl tuto regulaci předbíhat národní úpravou.
Aplikace zákona o spotřebitelském úvěru na úvěry mezi fyzickými osobami by podle ní byla nejistá a právně problematická, protože ZSÚ s regulací vztahů mezi dvěma fyzickými nepodnikateli nepočítá. Povinnosti stanovuje primárně tomu, kdo půjčuje peníze jako podnikatel.
Pokud se však nyní ZSÚ nevztahuje na P2P půjčky, zmíněné právní vakuum v souvislosti s P2P půjčkami z hlediska omezených možností bránit spotřebitele před nemravnými podmínkami – už tu tedy tak trochu je.
Na půjčky dohlíží centrální banka
Na tomto místě je však nutno dodat, že problematiku zprostředkování úvěrů prostřednictvím P2P platforem, stejně jako dodržování ZSÚ, dozoruje Česká národní banka. Na problematiku zprostředkování úvěrů prostřednictvím P2P platforem se ČNB zaměřuje v rámci své dohledové činnosti. ČNB k tomu již v minulosti vydala pravomocná rozhodnutí týkající se tří konkrétních peer-to-peer platforem, v nichž konstatovala, že zprostředkovávaly spotřebitelské úvěry bez potřebného oprávnění,
řekla nám Petra Vlčková, mluvčí ČNB (povšimněme si použití výrazu „spotřebitelské úvěry“ ve spojení s P2P platformami) s odkazem na rozhodnutí o platformě P2P Investments, Lucrum Credit Czech a Unicredo System.
Zároveň podle Vlčkové centrální banka vydala rozhodnutí týkající se několika investorů působících na P2P platformách, u nichž konstatovala neoprávněné poskytování spotřebitelského úvěru.
Co se týče obsahu jednotlivých smluv, ČNB bohužel nemá pravomoc zasahovat do soukromoprávních ujednání v konkrétních smlouvách. V rámci výkonu svých pravomocí však může prověřovat a také prověřuje, zda poskytovatelé spotřebitelských úvěrů neporušují zákaz sjednávání zneužívajících ujednání ve smlouvách, které jsou takzvaně formulářové, tedy poskytovatelé úvěrů je mají připravené předem a spotřebitelé nemohou jejich obsah před podpisem jakkoliv ovlivnit. Jedná se například o nepřiměřeně vysokou sankci za porušení povinnosti ze strany spotřebitele, vyloučení nebo omezení práva spotřebitele podat žalobu nebo použít jiný procesní prostředek jako např. právo obrátit se na Finančního arbitra. Jelikož však v této oblasti prozatím nepadlo žádné pravomocné rozhodnutí, nemohu z důvodu povinnosti mlčenlivosti poskytnout bližší informace,
uvedla pro Měšec.cz Vlčková na dotaz ohledně P2P platforem a jejich smluvních podmínek, které odporují zákonu o spotřebitelském úvěru.
Některé instituce tedy chápou ochranu ZSÚ jako prostředek, který se může vztahovat i na činnost P2P platforem, které úvěry „jen“ zprostředkovávají. Uvidíme, zda např. soudní praxi negativně neovlivní případné schválení definice spotřebitelského úvěru bez zmínky o zprostředkování. Pak by spotřebitelé měli zvažovat úvěry nabízené přes tyto platformy s ještě větší ostražitostí. Rozhodně aspoň do doby, než doběhne legislativní kolečko, které do českého práva implementuje další regulaci, jež Evropská komise předloží teprve během letošního podzimu.
ČLÁNKY DO MAILU