Trestem za neposlušnost může být vrácení daru

Darování je smlouva

Darování je dvoustranným aktem; jde o darovací smlouvu. Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému a ten dar nebo slib přijímá. Darování je aktem neformálním, a proto darovací smlouva nemusí být písemná. V písemné formě musí být smlouva vyhotovena, je-li předmětem daru nemovitost (pozemek nebo stavba spojená se zemí pevným základem), a jde-li o ostatní (tedy movité) věci tehdy, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci (ihned) při darování. Darovat věc nebo slíbit dar lze jen mezi živými, nikoliv pro případ smrti. Není proto možno uzavřít darovací smlouvu, podle níž má být plněno až poté, co dárce zemře. Darovací smlouva by pak byla neplatná. Takové majetkové transakce se řídí dědickým právem a je nutno je řešit např. závětí.

Jedním z právních následků darování je právo dárce domáhat se vrácení daru. Vždyť předmětem darování nemusejí být jen maličkosti, ale věci vysoké hodnoty. Dárce si ovšem nemůže projevenou vůli darovat jen tak jednoduše rozmyslet. Znovu připomeňme, že darováním dochází k uzavření řádné darovací smlouvy, byť povětšinou jen ústně. Dárce proto může požadovat vrácení daru, a tím odstoupit od darovací smlouvy, za občanským zákoníkem stanovených podmínek, a to, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. (Jde o zvláštní, zákonem umožněný, případ zániku právního vztahu.)

<calculator id=„9“></calcu­lator>

Co jsou to dobré mravy a jejich hrubé porušení?

Občanský zákoník ani jiný právní předpis neobsahuje definici dobrých mravů nebo hrubého porušení dobrých mravů. Například dr. Bičovský a dr. Holub v komentáři k občanskému zákoníku uvádějí: Co to jsou dobré mravy, není nikde stanoveno. Jsou to pravidla morálního charakteru, i když mohou za stanovených okolností nabýt povahy právní normy. Za různých okolností síla jednotlivých mravních pravidel může být různě hodnocena a podléhá i společenskému vývoji. Při hodnocení musí být brán zřetel na konkrétní individualizovaný případ a nezáleží tolik na subjektivním názoru jednotlivce, jako na hodnocení společenském, objektivizovaném.

Pokud se týče judikatury (rozhodovací praxe soudů), je velmi často citován rozsudek Krajského soudu v Brně (sp. zn. 15 Co 137/93). Tento odvolací soud k pojmu dobré mravy mimo jiné judikoval: Dobrými mravy společnosti je nutno chápat souhrn určitých etických a kulturních norem společnosti, z nichž některé jsou trvalou a neměnnou součástí lidské společnosti, jiné spolu se společností podléhají vývoji.

V praxi se někdy, pokud jde o naplnění skutkové podstaty hrubého porušení dobrých mravů, odkazuje na důvody k vydědění nebo pro dědickou nezpůsobilost.

Právní řád používá termín „zůstavitel”. Zjednodušeně napsáno jde o člověka, po němž se dědí. Avšak nedědí ten, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Důvody pro vydědění nebo pro dědickou nezpůsobilost však nelze v otázce vrácení daru paušálně přejímat.

<calculator id=„10“></cal­culator>

Co je a co není v souladu s dobrými mravy?

Každý konkrétní případ konfliktu mezi dárcem a obdarovaným bude třeba hodnotit a řešit individuálně, avšak objektivním pohledem založeným na celospolečensky přijímaném názoru na slušné chování.

Přestupek nebo trestný čin může založit důvod pro vrácení daru, ale nemusí. Na druhou stranu jednání nezakládající správní či trestní odpovědnost a postižitelnost hrubě narušovat dobré mravy může. Nedbalostní ublížení dárci na zdraví při autohavárii přivede pachatele (obdarovaného) před trestní soud, zřejmě však neumožní poškozenému (dárci) úspěšně se domoci vrácení daru v občanskoprávním řízení. Naproti tomu soustavné neslušné chování a slovní napadání patrně nepřivodí trestní odpovědnost, ale založí důvod pro vrácení daru. Dárce se ale jako důvodu k vrácení daru nemůže dovolávat skutečností, jež nastaly či existovaly již v době před darováním a o nichž obě strany při uzavírání darovací smlouvy věděly.

Na uplatnění práva máte 3 roky

Pro úkon, kterým se dárce domáhá vrácení daru, není předepsána písemná forma, lze tak učinit i ústně. Písemná výzva a její vykázané doručení poskytne však v eventuálním soudním sporu větší důkazní jistotu. Navíc, málokdo se vzdá podstatné majetkové výhody dobrovolně bez boje. Z tohoto aktu by mělo být zřejmé, kdo (dárce) po kom (obdarovaném) se čeho (vrácení určité darované věci) a z jakého důvodu domáhá (bližší popis skutečností, v nichž spočívá hrubé porušení dobrých mravů). Právo požadovat vrácení daru se promlčuje v tříleté lhůtě, která se počítá ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tedy od okamžiku, kdy došlo k závadnému jednání obdarovaného vůči dárci nebo jeho rodině (resp. kdy došlo k završení závadného jednání). Při opakovaném nevhodném chování obdarovaného se bude lhůta počítat ode dne, kdy došlo k poslednímu projevu závadného jednání obdarovaného. Namítne-li obdarovaný, že došlo k promlčení (a skutečně k němu došlo), nelze dárcově žalobě vyhovět.

Právo domáhat se vrácení daru je osobním právem dárce, a proto nemohou jiné osoby (dědici) po smrti dárce vyžadovat vrácení daru. Jestliže však dárce uplatnil řádně nárok na vrácení daru ještě před svou smrtí, mohou se vrácení daru po obdarovaném domáhat také dědici dárce. Obdobně jestliže dárce uplatnil řádně nárok na vrácení daru ještě před smrtí obdarovaného, může se domáhat vydání daru i proti jeho dědicům.

Dojde-li k vrácení daru, musí obdarovaný vrátit dárci vše, co mu bylo darováno. Jedná-li se o konkrétní věc, musí být přímo tato věc vrácena. Stane-li se, že obdarovaný tuto věc již pozbyl, musí dárci vydat peněžitou náhradu ve výši odpovídající hodnotě věci. Stejně se postupuje, byla-li předmětem daru věc určená druhově (tj. kupř. peníze nebo třeba cihly na stavbu domu). S věcí musejí být vydány i užitky pramenící z vlastnictví daru, pokud je obdarovaný získal v době, kdy již „nebyl v dobré víře”, tedy od momentu, od nějž porušoval dobré mravy.

Použitá literatura:
Materiál č. 15544, Vrácení daru, epravo.cz, 13. 12. 2001
Vrcha P.: Hmotně-právní důvody vrácení daru, ASPI – publikovaný názor č. 8314, ASPI a.s. (převzato z: Právní rádce č. 12/1997)