Poradci ponesou odpovědnost za své rady. Pomůže to?

Nový občanský zákoník (NOZ) přinese kromě dalších novinek i tzv. odpovědnost za radu. Může tato změna znamenat revoluci v oblasti občanského poradenství, nebo půjde o další bezzubé opatření?

Užitečnost zatím nelze odhadnout

NOZ od nového roku zavede institut odpovědnosti za poškození, které je způsobeno škodlivou radou osoby, která se prezentuje v určité oblasti jako profesionál. 

Podle Filipa Melzera, spolutvůrce NOZ, se může nové ustanovení citelně dotknout nepoctivých či neprofesionálních finančních poradců, kteří svým klientům poskytují buď škodlivé, nebo nesprávné a neúplné informace.

Jak moc může být ustanovení revoluční, lze ale odhadnout jen obtížně. V praxi totiž bude nejdůležitější, jak si ho budou vykládat soudci, a tak nelze účinnost hodnotit před vznikem judikatury.

Co je to odměna?

Konkrétně nový občanský zákoník stanoví odpovědnost za radu v § 2950, který se věnuje škodě způsobené informací nebo radou: Kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu, nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě.

Podmínkou tedy je, aby byla informace nebo rada poskytnuta za odměnu, jinak se bude nahrazovat jen škoda způsobená vědomě. V tomto případě se bude asi úmysl dost špatně dokazovat. Otázkou je, co vše bude považováno za odměnu. Řada finančních poradců totiž služby poskytuje bezplatně a protiplněním je poskytnutí dalších kontaktů, ze kterých by se mohli stát další potenciální klienti.

Úplata nemusí být poskytnuta jen v penězích, byť to pravděpodobně bude pravidlem. Potřebné však je, aby oběma stranám bylo zřejmé, že určité plnění je slíbeno právě za poskytnutí informace nebo rady a že bez tohoto plnění by rada nebyla poskytnuta. Nestačí přitom, aby strany až následně ujednaly, že za danou informaci bude na oplátku poskytnuto nějaké plnění (tzv. odměnové darování), vysvětlil serveru Měšec.cz Melzer s tím, že úplatu může poskytnout přímo osoba, které byla sdělena informace, nebo s jejím souhlasem jiná osoba. Omezení odpovědnosti za vadné plnění, které bylo poskytnuto bezúplatně, je českému právu vlastní tradičně. Podobně např. odpovědnost dárce za vady věci, které daroval, dodal Melzer.

Aby se tedy vůbec mohli klienti finančních poradců domáhat náhrady škody, musí být schopni dokázat, že služby finančního poradce byly poskytnuty právě za zmíněné kontakty a ne, že se mezi sebou až zpětně dohodli o tom, že například pokud bude klient spokojen, dostane poradce další telefonní čísla. 

Pokud si poradce nechá za informaci či radu přímo zaplatit (nebo budou-li soudy uznávat poskytnutí dalších kontaktů jako formu odměny), úmysl nehraje žádnou roli, zkoumala by se pak jen daná informace z hlediska její správnosti a úplnosti.

Jako důkaz by tedy mohl posloužit jakýsi zápis z jednání poradce s klientem. Dokázání určitých skutečností je obecný problém, kdy každý nese důkazní břemeno ohledně skutečností, které jsou mu ku prospěchu. To platí i v případě úplaty za poskytnutí informace. Zápis z jednání může nepochybně sloužit jako důkazní prostředek, není však jediný. Jako důkazní prostředek může sloužit i výpověď svědka, který byl určitému jednání přítomen, navrhl další řešení Melzer.

Zápisy by měly poradci a prodejci finančních produktů pořizovat i například kvůli dodržování dohledového benchmarku vydaného Českou národní bankou, který zakazuje prodávat pojištění jako produkty vhodné ke spoření. Informovali jsme vás o něm v článku Pojištění se nesmí prodávat jako spoření. Bič, nebo neúčinná zbraň?

Důkazní břemeno není jen o poskytnuté odměně

Kromě toho důkazem o poskytnuté odměně to nekončí. Poškozený by totiž měl prokázat také nesprávnost, resp. neúplnost, poskytnuté informace, vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi radou a škodou. 

Není-li informace poskytnuta za úplatu, pak ten, kdo ji poskytuje, odpovídá za její správnost a úplnost jen v tom případě, že věděl nebo musel vědět, že není úplná nebo pravdivá. Vedle úmyslu tedy postačuje i hrubá nedbalost. Klient tedy bude muset prokázat, že tomu, kdo informaci poskytl, muselo být zcela zřejmé, že tato informace není pravdivá nebo úplná. Tuto skutečnost může prokázat např. s ohledem na praxi poskytovatele, informace, se kterými běžně pracuje atd., vysvětlil podrobněji serveru Měšec.cz Filip Melzer.

Účinná zbraň nebo minimální překážka?

Nové ustanovení NOZ by mohlo být teoreticky dalším krůčkem k tomu, jak eliminovat nepoctivé poradce, kterým jde spíše než o blaho klienta o vlastní profit z provize. Odpovědnost za radu vítáme. Na jedné straně si uvědomujeme, že tento institut si vyžádá větší množství dokumentace, kterou se budou finanční poradci „jistit“ před případným obviněním, na druhé straně ale pozitiva větší byrokracii výrazně převyšují. Finanční poradenství se stane řemeslem profesionálů, lidí, kteří se opravdu vyznají ve svém oboru, výrazně ubude excesů – bude je totiž možné efektivně trestat, okomentoval novinku Zdeněk Sluka, předseda představenstva Broker Trust a mluvčí oblasti finančního poradenství. 

Otázkou je, zda nepatří tato teoretická představa spíše do říše zbožných přání. Bude totiž na klientech, aby byli dostatečně důrazní v požadavku do zápisu ze schůzky údaj o předem sjednané odměně v podobě kontaktů zahrnout a dostatečně zde popsat i původní klientovy požadavky. Komunikačně zdatný poradce si ale s nesmělým a neznalým klientem může celkem snadno poradit a šikovnou manipulací celý zápis bagatelizovat tak, že dokument nakonec bude vyplněn spíš podle představ poradce a než aby odpovídal skutečnosti.

Ani důkazy vás nezachrání před vším

Otázkou pak také zůstává, do jaké míry bude provinění či úmysl možné někomu dokázat. Pokud by poradce dopustil, aby ze zápisu bylo zřejmé, že klient přišel s požadavkem pojistit si nemovitost a domácnost a odešel s investičním životním pojištěním, asi nebude v rámci dokazování žádný problém. Poskytnutí produktu, který je zcela nevhodný k účelu, který byl oběma stranám znám, je jistě vadné plnění, a to i bez ohledu na zvláštní úpravu odpovědnosti za poskytnutí informace nebo rady. Předpokladem je samozřejmě úplatnost takového poskytnutí, řekl Melzer. U zmíněného příkladu by nebyl problém dokázat poradci i hrubou nedbalost. 

Co ale s případy, kdy bude poradcem například doporučena v rámci zajištění za stáří investice do akciových fondů? Od jakého věku klienta už se bude považovat toto doporučení za nevhodné, vzhledem k vysoké míře rizika a relativně krátké době investování? To bude záviset na posouzení soudců, jež nemusí být v této otázce jednotní. Každý z nich může jako potenciální investor vnímat únosnou míru rizika jinak.