„U dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr je možné konat práci za pomoci rodinných příslušníků uvedených v dohodě.“ Zní to lákavě, že? Ale není to pravda. Zaměstnanci, máte smůlu!
Mimo pracovní poměr vám mohou pomáhat rodinní příslušnici. Před takovou nesprávnou informací je třeba varovat a odmítnout ji stejně jako to, že „zaměstnavatel odpovídá pomáhajícímu členovi rodiny za škodu, která mu při této činnosti případně vznikne“. Zaměstnavatelé, buďte bez obav, ani toto není to pravda – v tomto případě za škodu neodpovídáte!
Zrušený zákoník práce, účinný do 31. 12. 2006, ukládal zaměstnancům ve svém ust. § 233 odst. 1 písm. b) povinnost na základě uzavřených dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr konat práce osobně, popřípadě za pomoci rodinných příslušníků uvedených v dohodě. Nic takového nový (aktuální) zákoník práce, účinný od 1. ledna 2007, nestanoví.
Ani podle příslušných ujednání sjednaných v tomto ohledu ve smyslu právní úpravy účinné do 31. 12. 2006 v dohodách o pracích konaných pracovních poměr, jimiž založené pracovněprávní vztahy dosud trvají, již nelze postupovat, neboť zákoníkem práce se řídí také pracovněprávní vtahy vzniklé před 1. 1. 2007.Čtěte také: Změna: od roku 2012 na dohodu odpracujete až 300 hodin ročně
Zákoník práce nepřipouští, aby práce sjednané v dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr za zaměstnance vykonávali jeho rodinní příslušníci, resp. aby sjednané práce byly vykonávány s pomocí rodinných příslušníků, a to s ohledem na definici závislé práce, kterou zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele osobně. Čtěte více: Jak se v roce 2012 změní dohoda o pracovní činnosti?
Samozřejmě nevylučuji, že v praxi v určitých případech rodinní příslušníci zaměstnancům činným na dohodu o práci konané mimo pracovní poměr, ale případně i v pracovním poměru, zvláště pokud svou práci pro zaměstnavatele vykonávají mimo pracoviště zaměstnavatele, např. doma, pomáhají.
Taková faktická skutečnost však nemá žádnou oporu v právní úpravě a rozhodně z ní nelze dovozovat odpovědnost zaměstnavatele za škodu, která těmto osobám při takové činnosti případně vznikne.
Připustit výkon práce rodinnými příslušníky ve formě pomoci zaměstnanci, jakož i odpovědnost za škodu zaměstnavatele vůči rodinnému příslušníku zaměstnance snad teoreticky bylo možno do 31. 12. 2011 toliko za předpokladu, že by příslušná dohoda o práci konané mimo pracovní poměr byla koncipována jako smlouva ve prospěch třetího a onen třetí – rodinný příslušník zaměstnance – by k dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem přistoupil. (Zjednodušeně řečeno, jedná se o smlouvu mezi dvěma stranami, ze které má třetí straně vzniknout určitý prospěch. Z této smlouvy však mohou vůči třetí osobě vznikat práva a povinnosti až v okamžiku, kdy s ní tato osoba vysloví souhlas.) Takto ovšem nesprávný výklad v chybných příručkách konstruován není.
Nadto nikdo jiný, než zaměstnanec nebo zaměstnavatel, nemůže být účastníkem pracovněprávního vztahu, a zásadně mu nemohou z takového vztahu vznikat práva a povinnosti, leda by zákon ve zvláštních případech stanovil jinak – kupř. pokud jde o náhradu nákladů na výživu pozůstalých nebo jednorázové odškodnění pozůstalých, zemřel-li zaměstnanec následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Čtete více: Kdo po vás může zdědit vaši výplatu?
Leda bychom snad pojali celou věc tak, že právě přistoupením k dohodě sjednané ve prospěch třetího, resp. dohodě, jejíž součástí bylo i ujednání o smlouvě (dohodě) ve prospěch třetího, se rodinný příslušník zaměstnance stával (přece jen) rovněž zaměstnancem…
Ovšem pak by za případnou škodu, která mu vznikla při výkonu práce, odpovídal zaměstnavatel podle zákoníku práce a nikoliv podle občanského zákoníku; nehledě na nepraktičnost, neřku-li prostě krkolomnost, a zmatečnost takového postupu při uzavírání pracovněprávního vztahu a z něj vyplývající administrativní komplikace, včetně nejistoty zaměstnavatele, od kdy je (byla) vlastně ona třetí osoba jeho zaměstnancem.
Ve smyslu ust. § 4a zákoníku práce však s účinností od 1. 1. 2012 pro pracovněprávní vztahy nepoužijí ustanovení občanského zákoníku o smlouvě ve prospěch třetí osoby. Čtete také: Přehledně: Změny v zákoníku práce od 1. 1. 2012
Mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem v dohodě o práci konané mimo pracovní poměr nemůže být, a to již od 1. 1. 2007, platně ujednáno, že sjednaná práce bude vykonávána za pomoci rodinných příslušníků, a proto také zaměstnavatel případně zaměstnanci pomáhajícímu členovi rodiny za škodu, která mu při této činnosti případně vznikne, neodpovídá, ani podle zákoníku práce, ani podle občanského zákoníku.
