Pes pokousal psa. To se stává, zvláště když si majitelé své miláčky dostatečně nehlídají. Někdy pak mezi lidmi, jejich páníčky, dojde k hádce, někdy i k souboji. Málokdy však asi k soudu, natož o náhradu za morální újmu. Jeden takový případ, kdy k němu však došlo, si přiblížíme.
Japonské plemeno si podalo staforda
Pes plemene akita inu utekl nezajištěnou vstupní brankou ze zahrady své majitelky a pokousal psa plemene americký stafordšírský teriér. Za to dostala majitelka psa pokutu v přestupkovém řízení od města, kde se případ udál. Ale to majiteli pokousaného psa nestačilo. Soudní cestou se domáhal náhrady újmy, jež mu vznikla v důsledku poranění jeho psa psem žalované. Domáhal se částky 741 878 Kč, sestávající z nároku na náhradu nákladů za ošetření psa ve výši 1878 Kč, ušlého zisku za krytí psem ve výši 240 000 Kč a nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč.
Požadavek na náhradu nákladů na veterinární ošetření je jistě oprávněný. (Háček byl v tom, že už byly jednou proplaceny.) Ušlý zisk za absenci štěňátek? Pán se živil množením pejsků? (Ne, jen jednou dostal v minulosti za krytí odměnu 5000 Kč.) A co teprve nemajetková újma ve výši půl milionu? Páníček trpěl se svým pejskem?
Není přece jenom něco pravdy na tom, co už zde bylo řečeno, že lidé se snaží k penězům přijít všelijak, hlavně však ne poctivou prací a podnikáním? (O přepjatých požadavcích na odškodnění nemajetkové, tedy morální újmy bylo psáno v článku Dá a má se míra citu a smutku měřit v penězích? Je život jenom o penězích? (Názor).) Jestliže ve vztahu ke smrti čerstvě narozeného dítěte možná vyzněla podobná otázka cynicky, pak vězte, že v případě psů označil i soud výslovně požadavky žalobce za nereálné.
Jedno prokázané krytí a očekávání dalších 50 vrhů štěňátek?
Jak vidno, soudy se musejí zabývat lecčím. Soud prvního stupně rozhodl, že majitelka útočícího psa musí zaplatit majiteli 5000 Kč, čímž tedy co do částky 736 878 Kč žalobu zamítl. Částka za ošetření veterinářem byla totiž již uhrazena pojišťovnou žalované majitelky psa, takže byla vlastně neoprávněně její náhrada vymáhána již podruhé.
Pokud jde o krytí, zjistilo se, že před pokousáním psa 2. 1. 2014 se uskutečnilo v r. 2013 jedno krytí a další krytí domluvené na rok 2016 se neuskutečnilo právě pro následky poranění předních končetin psa při škodné události. Soud proto určil výši ušlého zisku v částce 5000 Kč s ohledem na jedno prokázané neuskutečněné krytí po zranění psa.
Požadoval-li majitel psa náhradu nemajetkové újmy, dospěl soud k závěru, že pes měl v průkazu původu zapsánu účast na výstavách v letech 2006 až 2012, v roce 2013 nebyla zaznamenána žádná účast na výstavě. Dne 13. 9. 2014 (tedy po incidentu) se pes zúčastnil výstavy, kde obdržel titul vítěze třídy.
Krytí nebylo dostatečně doloženo
Rozsudek soudu prvního stupně potvrdil i odvolací soud. Shodně dospěl k závěru, že majitel výstavního psa nepřišel s žádným relevantním tvrzením o tom, že by před škodnou událostí probíhalo krytí jeho psem v takové četnosti a za takové odměny, aby bylo možno reálně očekávat příjem žalobce ve výši 240 000 Kč. Prokázán byl jeden případ, kdy majitel utržil odměnu. Neprokázal ale podstatné oslabení výstavní hodnoty psa v době po škodní události. Naopak osm měsíců po napadení získal pes na výstavě diplom vítěze třídy.
Navíc ani sama okolnost neúčasti psa na výstavách není relevantní pro nároky z ušlého zisku, neboť majiteli z případného umístění psa neplynuly žádné finanční odměny či příjmy. K nemajetkové újmě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uvedl, že absentuje v jednání žalované majitelky útočícího psa zákonný předpoklad porušení povinnosti z hrubé nedbalosti a nebyla prokázána existence zvláštních okolností, za nichž došlo ke způsobení újmy.
Majitel pokousaného psa to nevzdal, a tak se případem zabýval i Nejvyšší soud, který ve svém rozsudku vyložil aktuální úpravu podle občanského zákoníku.
Co říká zákon a jak jeho paragrafy použil na případ Nejvyšší soud
V občanském zákoníku je uvedeno, že způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník (nebo osoba, které bylo zvíře svěřeno nebo která zvíře chová či jinak používá), ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. To zakládá vaši objektivní odpovědnost vlastníka zvířete za způsobenou újmu, neboť povinnost k náhradě vzniká, došlo-li v příčinné souvislosti s počínáním zvířete ke vzniku újmy bez ohledu na to, zda jste při chovu a dohledu nad zvířetem porušili svou právní povinnost. Zavinění se nevyžaduje. Poškozenému tedy postačí prokázat, že v důsledku chování zvířete mu vznikla újma.
Dílčí nároky se posuzují jinak
U dílčího nároku na náhradu nemajetkové újmy majitele psa poraněného psem jiné osoby je však třeba posuzovat též protiprávnost a další okolnosti vyžadované tímto ustanovením, i když u objektivní odpovědnosti vlastníka psa se jinak splnění dalších podmínek nevyžaduje.
(Odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.)
K takové újmě ale musí dojít za zvláštních okolností, přičemž základním předpokladem je, že újma byla způsobena protiprávním činem. Tento předpoklad byl v dané věci splněn, neboť opomenutí žalované majitelky útočícího psa učinit taková opatření, aby nemohlo dojít k úniku jejího psa na veřejné prostranství, je zanedbáním potřebného dozoru nad zvířetem, a tedy protiprávním jednáním.
Citované ustanovení vyjmenovává zvláštní okolnosti způsobení újmy pouze demonstrativně. Výslovně mezi ně řadí porušení důležité právní povinnosti z hrubé nedbalosti. Za porušení důležité povinnosti lze považovat i umožnění úniku psa na veřejné prostranství, neboť při něm hrozí napadení jiného psa, ale i lidí včetně dětí, jejichž obrana proti útoku psa je prakticky vyloučena. Důsledky útěku psa a jeho nekontrolovaného pohybu na veřejně přístupných místech mohou být i tragické.
Co vše bylo porušeno?
Žalovaná majitelka psa tak porušila nezajištěním vstupní branky zahrady, v níž držela psa, důležitou právní povinnost. Nedošlo k tomu však v důsledku hrubě nedbalého jednání. Jestliže umožnila útěk psa opomenutím zajistit branku ze zahrady, pak její nedbalost nedosahuje takové intenzity, aby byla považována za hrubou. Nebylo totiž tvrzeno ani prokázáno, že by se jednalo o opakované porušení nebo že by zahrada nebyla proti útěku psa zajištěna vůbec. Případně že by docházelo k projevům a chování psa velmi nebezpečnému pro okolí a že by majitelka přistupovala k plnění své povinnosti lehkomyslně.
Dalším předpokladem pro odčinění nemajetkové újmy ve smyslu výše uvedeného ustanovení je, že poškozený způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit. Zákon tedy umožňuje za výjimečných podmínek odčinit i jinou újmu než na základních hodnotách, pokud s ohledem na specifické okolnosti případu je pro poškozeného zásah srovnatelně či obdobně tíživý.
To však nedopadá na posuzovanou situaci, kdy chovatel psa, byť je pes jeho jediným společníkem, ztratil možnost zúčastňovat se s ním závodů a výstav, avšak svého psího společníka neztratil, nadále s ním žije, chodí na procházky i na cvičiště, i když již jen pro zábavu, a nikoli z důvodu výcviku na závody.
ČLÁNKY DO MAILU