"Pepo, půjč mi stovku!"

Žít na dluh je moderní. Amerika už tak žije celé roky, západní Evropa jakbysmet a česká vláda se snaží, seč může, aby to všechno také dohnala. Máme tu McDonald´s, proč bychom tedy s chutí nepřejali i další bezva součást západního životního stylu? Vždyť je tak pohodlné neodpírat si nic teď – budoucnost je přeci tak daleko… A navíc, každý přece ví, že cizí peníze jsou levnější než vlastní.

Možností, jak sehnat cizí peníze, jsou spousty. Pokud jich nepotřebujete zas tak moc, můžete vyzkoušet vaší banku, jestli vám náhodou nebude chtít k vašemu běžnému účtu poskytnout kontokorent. Jste-li navíc šťastným majitelem studentského účtu, vězte, že to budete mít pravděpodobně ještě jednodušší, neb kontokorenty jsou k těmto účtům poskytovány takřka standardně. Potom vám už nic nebude bránit ve veselém přečerpávání limitu vlastních prostředků na účtu – když se vám peněz nebude dostávat, budete čerpat kontokorent, jakmile přijde výplata, kontokorent bude splacen – jednoduché a prosté a za vcelku mírné poplatky.

Podobně přirozenou cestou se k půjčce dostanete v případě, že si pořídíte kreditní kartu. Funguje na podobném principu jako karta platební, jenom bývá dražší a není ji tak jednoduché získat. Otevírá se k ní speciální úvěrový účet a kdykoliv s ní platíte, platíte z půjčených peněz.

Poslední možností, jak si půjčit bez toho, aby se vás někdo slídivě vyptával, na co že vlastně ty peníze chcete, jsou neúčelové spotřebitelské úvěry. Jejich nabídka je více než široká a tak vám nic nebrání v tom, abyste začali vybírat třeba hned. Kritérií výběru může být několik, nejdůležitější ale bývají celkové náklady na úvěr, tedy veškeré poplatky a úroky, které zaplatíte po dobu splácení úvěru.

Vedle neúčelových spotřebitelských úvěrů jsou na bankovním trhu k dispozici i účelové spotřebitelské úvěry. V jejich případě sice budete muset s pravdou ven – banka vám totiž nepůjčí, pokud jí neprozradíte, na co její peníze použijete – ale jako milou satisfakci vám nabídne o krapet nižší úrok. Jejich nabídka je neméně široká a účely úvěrů jsou natolik pestré, že by měly pokrýt nejčastější touhy všech klientů.

Pokud si chcete pořídit pračku, počítač nebo třeba vanu s vířivkou, můžete využít služeb některé ze splátkových společností. Také ony fungují na úvěrovém principu – vy za zboží zaplatíte pouze počáteční akontaci a zbytek doplácíte postupně, v pravidelných splátkách. A zatím už doma můžete prát, surfovat i vířit.

Naproti tomu leasing se tradičně používá pro koupi automobilu nebo jiného dopravního prostředku. Dnes ho však lze využít i pro pořízení nemovitostí nebo některého vybavení. Na rozdíl od splátkového prodeje, majitelem věci pořizované pomocí leasingu je až do úplného splacení leasingová společnost. V novém Mercedesu tedy sice do splacení jezdit můžete, ale váš nebude ještě pár měsíců nebo spíš let. Pokud byste tento fakt přes srdce nepřenesli, zvažte, jestli přeci jen nebude lepší využít klasického úvěru.

Chcete-li z půjčených peněz získat nebo zkrášlovat rodinné hnízdečko, můžete sice také zažádat o spotřebitelský úvěr na nemovitost, ale ve většině případů se vám spíše vyplatí vzít si úvěr ze stavebního spoření nebo hypotéku.

Když nepotřebujete zrovna čtrnáct milionů na vilu v Průhonicích (ačkoliv i takové případy jdou řešit stejným způsobem), bude pro vás méně náročné požádat o úvěr ze stavebního spoření. Ideálním předpokladem je, že už alespoň dva roky nějaké stavební spoření založené máte a poctivě na něj spoříte. Pak by vám měl být úvěr poskytnut bez větších průtahů. Pokud se spoření teprve založit chystáte (jejich nabídky byste ovšem měli nejprve důkladně porovnat) nebo jste ho založili před nedávnem, budete muset požádat o překlenovací úvěr. Ten je sice o dost dražší než úvěr standardní, nemusíte na něj ovšem čekat povinné dva roky.

Hypotéky jsou hitem letošního roku a potřebujete-li půjčit na bydlení, rozhodně byste měli alespoň prozkoumat jejich nabídku. Není sice tak pestrá jako třeba u spotřebitelských úvěrů, panuje zde však ostrá konkurence a banky se ve výhodách pro klienty jen předhánějí. A nejen banky, hypotéky jsou podporované i ze strany státu. Jejich úroky si můžete odečíst z daní, můžete využít státní podpory a, jste-li mladí, od září i státní podpory pro mladé.

Že nevíte, jestli si hypotéku můžete dovolit? Zkuste si vypočítat její splátku a hned budete moudřejší. Požadavky bank na bonitu klienta totiž nebývají právě malé. Každá banka má svůj vlastní mechanismus výpočtu minimálního příjmu klienta, založený většinou na životním minimu. Pokud tato kritéria nebudete splňovat, banka vám nepůjčí.

V úvěrové euforii byste se však neměli nechat unést přespříliš. Jestliže si totiž půjčíte tolik, že už vše nestačíte splácet, vězte, že vás neustále sleduje bdící oko úvěrového registru. Jakmile se u něj jednou špatně zapíšete, riskujete, že vám žádná banka ještě dlouho nebude chtít nic půjčit. A to by přece byla škoda, ne?