Jak jsme vás informovali před časem v článku Nový občanský zákoník: 10 změn, které ovlivní dědictví, přinese NOZ změny do oblasti dědického práva. Dnes se podrobněji podíváme na dvě nové možnosti, které dávají větší svobodu zůstaviteli i dědicům.
Dědická smlouva: jistější než závěť
Nově může kromě závěti zůstavitel využít k rozdělení svého majetku tzv. dědickou smlouvu. Na rozdíl od závěti nejde o jednostranný akt závislý výhradně na zůstaviteli. Dědickou smlouvu uzavírá přímo s dědicem.
Pro dědice je tato smlouva výhodná v tom, že od ní zůstavitel nemůže jednostranně odstoupit tak, jak umožňuje závěť. Zrušení tedy musí odsouhlasit i dědic, a to formou notářského zápisu. Výjimkou z této situace je dědická smlouva mezi manželi. V případě rozvodu totiž nedochází k jejímu zrušení, pokud by se takto manželé nedohodli v samotné smlouvě. Pokud by tedy po rozvodu chtěl jeden z manželů tuto smlouvu zrušit, může o to požádat soud. Pokud ten návrhu vyhoví, může tak učinit i bez souhlasu druhého manžela.
Pro zůstavitele zase tato smlouva může znamenat příležitost získat od dědice nějakou protihodnotu ještě za svého života. Je tedy možné se například dohodnout, že zůstavitel odkáže určitému dědici svůj dům, když se ten bude o nemovitost ještě za života zůstavitele starat a nechá jej zde dožít.
Na druhou stranu přes dědickou smlouvu nelze rozdělit veškerý majetek zůstavitele, ale maximálně tři čtvrtiny. Zbytek musí zůstat volný, aby o něm mohl zůstavitel rozhodnout podle své vůle. Tuto část dědictví pak může odkázat třeba pomocí závěti nebo bez pokynů nechat tak, aby dědické řízení proběhlo podle pravidel, která stanovuje zákon.
Ačkoli může zůstavitel pomocí dědické smlouvy odkázat určitý majetek, za svého života má právo jej užívat a libovolně s ním nakládat. Dědic nemůže s majetkem, který má získat teprve po smrti zůstavitele, dělat nic. Získá tedy jen majetek, který existuje po zůstavitelově smrti. Pokud by ten ještě za svého života majetek zničil nebo ztratil, nemůže s tím dědic nic dělat.
Pokud by se tedy zůstavitel například rozhodl, že odkáže dědickou smlouvou svému synovi ovocný sad, ale později se rozmyslel a nechal ho vykácet pro stavbu parkoviště, nemůže mu v tom syn nijak zabránit.
Výjimkou je situace, kdy by zůstavitel v dědické smlouvě rozhodl o dědictví určité věci, a pak by ji ještě za života daroval jiné osobě. Pak se může smluvní dědic domáhat u soudu neplatnosti darování.
Odkaz: majetek rychleji a bez dluhů
Další možnost, jak uspořádat po smrti své vztahy, má zůstavitel pomocí tzv. odkazu. Ten je zvláštní tím, že osoba, které je určen odkaz, tedy odkazovník, se nestává dědicem. Neplatí na něj tedy ani princip univerzálního dědického nástupnictví, kdy s přijatým majetkem musí přijmout i případné dluhy zůstavitele. Odkazovník tedy získává pouze práva, nikoli povinnosti.
Kromě toho, že odkazovník nemusí s majetkem přijímat i dluhy, se může k majetku dostat také dříve než dědicové. Odkazovník není účastníkem dědického řízení a nemusí tak čekat, až se vypořádají případné spory mezi dědici. Obecně má odkaz „splatnost“ rok po smrti zůstavitele (pokud není přímo v odkazu stanoveno jinak). Dříve je možné požadovat odkaz pouze pokud je jednotlivou věcí z pozůstalosti, menší peněžní částkou jako odměna pro zaměstnance, odkazem veřejně prospěšným, dobročinným apod.
Odkaz může zřídit jenom osoba, která je způsobilá pořídit závěť. Pouze předměty malé hodnoty pak může odkazovat i zůstavitel, který k pořizování závěti způsobilý není (např. nezletilý).
Omezení odkazu
Odkaz neslouží k tomu, aby se jím řídilo dědictví významné části majetku zůstavitele. Spíše je to způsob, jak někomu zanechat určitou věc na památku. Odkazem tak zůstavitel nařizuje dědici, aby vydal určitou část majetku odkazovníkovi. Tímto způsobem lze dosáhnout také toho, aby se určitá věc nedostala do ruky konkrétnímu dědici, ale stala se například předmětem dědického řízení ze zákona.
Aby se nestal odkaz příležitostí k poškozování dědiců nebo věřitelů, zákon omezuje množství majetku, které je možné touto cestou odkázat. Každému dědici totiž musí zůstat z hodnoty dědictví minimálně jedna čtvrtina, která nebude zatížena odkazem. V opačném případě má dědic právo se ohradit a dojde k poměrnému pokrácení odkazu.
Pokud by tedy například zůstavitel odkázal svým dvěma kamarádům každému sto tisíc korun a na syna jako zákonného dědice by zbylo pouze pár bezcenných osobních věcí, může ten zažádat o zkrácení odkazu. Pak by měl podle zákona získat kromě osobních věcí ještě 25 tisíc korun od každého odkazovníka.
V případě, že by syn práva na zkrácení odkazu nevyužil, má nárok alespoň na náhradu nákladů, které vznikly při plnění odkazů, a na odměnu za svou námahu. V případě, že by kvůli četnosti odkazů nezůstalo v pozůstalosti ani dostatek prostředků na úhradu těchto nákladů, měli by je nahradit odkazovníci společně podle toho, jak cennou věc odkazem z pozůstalosti získali. Pro zajištění úhrady nákladů odkazovníky může dědic k věcem z odkazu uplatnit zadržovací právo a vydat je až po zaplacení nákladů.
Zrušení odkazu
Pokud si zůstavitel odkaz ještě za svého života rozmyslí, může jej zrušit tak, že věc zničí, prodá, daruje, zahodí nebo změní tak, že se z ní stane věc jiná. Pokud byste tedy například odkázali zlatý prsten a později jej nechali přetavit na náušnice, nebude na ně mít odkazovník již nárok, protože předmětem odkazu byl právě prsten. Ke zrušení odkazu by nedošlo pouze v případě, že by o věc zůstavitel přišel proti své vůli. Pak by měl odkazovník nárok i na zmíněné náušnice. Pokud by nebylo možné odkázanou věc získat zpět, může za ní odkazovník požadovat náhradu v penězích po tom, kterému odkaz nařizuje příslušnou věc z dědictví vydat.
Odkaz z majetku jiné osoby
Pomocí odkazu je možné zanechat i věc, která je ve vlastnictví jiné osoby, tedy dědice či jiného odkazovníka. Pokud byste se tedy rozhodli celý svůj majetek odkázat v dědictví jedné osobě, můžete jí zároveň v odkazu nařídit, aby vydala určitou věc, která je jejím majetkem (a dědic ji nenabyl právě dědictvím). Dědic má pak na výběr, zda dědictví přijme a vlastněnou věc odkazovníkovi skutečně vydá, nebo zda si věc ponechá a dědictví tak odmítne.
„Rozbitý“ odkaz
V případě, že dojde k poškození odkazované věci, hraje ve věci nároku na náhradu roli to, kdy k poškození či znehodnocení došlo. Pokud ještě před smrtí zůstavitele, získá prostě odkazovník věc v tomto stavu. Pokud by se ale věc znehodnotila či zničila po zůstavitelově smrti před vydáním odkazovníkovi (před splatností odkazu), má ten nárok na náhradu v penězích. Ode dne splatnosti odkazu vzniká nárok na náhradu v penězích odkazovníkovi jen pokud k poškození či znehodnocení věci nedošlo kvůli skutečnosti, za kterou nikdo neodpovídá.
Pododkaz
Do odkazu také můžete vložit další odkaz. Vznikne tak pododkaz, který odkazovníkovi nařizuje splnit další odkaz. Ten jej musí splnit nebo celý odkaz od zůstavitele odmítnout.
Odkaz se nestává předmětem dědictví. Pokud by se tak stalo, že například odkazovník zemře dříve než může věc získat nebo odkaz přímo odmítne, připadne odkaz náhradníkovi (pokud jej zůstavitel stanovil). V opačném případě odkaz zaniká a věc zůstává dědici.
Zdroj: L. Ševčík ml., M. Kincl, R. Pšenko, El Wellech: Vyznejte se v novém občanském zákoníku. BizBooks, Brno 2013
ČLÁNKY DO MAILU