Hlavní navigace

Nezřízený život vás může připravit o dědictví

24. 4. 2012
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Alkohol, drogy, hazardní hry, neplacení výživného, zadlužování – to vše vás může připravit o dědictví.

Závislost na alkoholu, drogách nebo hazardních hrách, zanedbání povinné výživy, zadlužování bez zjevné možnosti dluhy splácet, opatřování prostředků k životu nekalým způsobem, trvalé vyhýbání se práci či promrhávání rodinného majetku apod. naplňuje důvod k vydědění, pokud takové chování potomka vykazuje známky kontinuálnosti (tedy nikoli jen nahodilosti či ojedinělosti) a dlouhodobosti, kdy již zpravidla není možné očekávat návrat k běžnému způsobu života tak, jak je vnímán většinovou společností. Čtete také: Jak ze záhrobí potrestat potomka aneb vydědění

Ne vždy si potomci zaslouží, aby se těšili z majetku, o nějž se přičinili jejich předci. Nezdárného syna nebo dceru lze z majetkového nástupnictví – dědění vyloučit vyděděním. Zůstavitel může vydědit potomka pouze ze čtyř občanským zákoníkem uvedených důvodů (specifikovaných v jeho ust. § 469a odst. 1).

Vydědění z jakýchkoliv jiných důvodů je neplatné. Důvody vydědění však zákon blíže nerozvádí. Jedním z důvodů k vydědění je i to, že potomek vede trvale nezřízený život. Využití tohoto důvodu k vydědění podle ust. § 469a odst. 1 písm. d) občanského zákoníku je však nejproblematič­tější, je nepraktické a málo časté s ohledem na jeho nejasné vymezení. Každý si pod „trvalým vedením nezřízeného života“ zajisté představí něco jiného. K objasnění důvodu „trvalého vedení nezřízeného života“ významně přispěl Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem spis. zn. 21 Cdo 190/2010, ze dne 24. 11. 2011.

Podanou žalobou se žalobce, jistý pan T. Ch., domáhal určení, že „je dědicem po zůstaviteli A. Ch., zemřelém“. Soud prvního stupně jeho žalobu zamítl a jeho rozsudek pak potvrdil i odvolací soud. Žalobce si proto podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. V projednávané věci soudy, včetně Nejvyššího soudu ČR jako soudu dovolacího, řešily právě právní otázku výkladu pojmu „trvalé vedení nezřízeného života“ ve smyslu ust. § 469a odst. 1 písm. d) občanského zákoníku. Tato otázka dosud nebyla Nejvyšším soudem řešena.

Skutkový základ sporného případu

Jistý A. Ch., zemřelý zůstavitel, byl ženatý a měl syna a dceru. V dědickém řízení po zůstaviteli byla předložena závěť ve formě notářského zápisu sepsaná dne 14. 8. 2003 notářkou, podle které zůstavitel veškerý svůj majetek odkázal své manželce V. Ch. (1. žalované) pro případ, že by se jeho smrti nedožila, ustanovil náhradním dědicem svoji dceru P. K. (2. žalovanou) současně vydědil svého syna T. Ch. (žalobce), když uvedl, že „o něj trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl“, „není s ním v písemném ani jiném kontaktu“ a „trvale vede nezřízený život, což spočívá v tom, že nepracuje, neplatí výživné na své dítě, nedodržuje základní pravidla slušného chování“. Okresní soud v Ostravě v řízení o dědictví po zůstaviteli svým usnesením ze dne 16. 8. 2007, odkázal T. Ch., aby do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení podal žalobu na určení, že je dědicem po zůstaviteli, což také učinil.

V posuzovaném případě odvolací soud, podobně jako předtím soud prvního stupně, dospěl k závěru, že žalobce není dědicem zůstavitele, neboť závěť a listina o vydědění ze dne 14. 8. 2003 je platná, když byly naplněny oba v listině uvedené důvody vydědění, tedy jak ust. § 469a odst. 1 písm. b) občanského zákoníku, tak § 469a odst. 1 písm. d) občanského zákoníku. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda v daném případě byl naplněn důvod vydědění podle ust. § 469a odst. 1 písm. d) občanského zákoníku.

Právní úprava

Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech (ust. § 469a odst. 1 písm. a/ občanského zákoníku); jestliže o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl (ust. § 469a odst. 1 písm. b/ občanského zákoníku); jestliže byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku (ust. § 469a odst. 1 písm. c/ občanského zákoníku) nebo jestliže trvale vede nezřízený život (ust. § 469a odst. 1 písm. d/ občanského zákoníku).

Vydědění ve smyslu ust. § 469a občanského zákoníku je projevem zůstavitelovy vůle, kterým odnímá dědici dědické právo, jež by mu jinak podle zákona náleželo. Nezbytnou obsahovou náležitostí tohoto projevu zůstavitelovy vůle je výslovné uvedení důvodu vydědění (ust. § 469a odst. 3 část věty za středníkem občanského zákoníku).

Řešení případu

Zůstavitel v závěti uvedl, že syn (žalobce) „trvale vede nezřízený život, což spočívá v tom, že nepracuje, neplatí výživné na své dítě, nedodržuje základní pravidla slušného chování“.

V posuzovaném případě bylo tedy třeba zodpovědět otázku, zda takto popsané jednání žalobce naplňuje podmínky pro závěr, že žalobce vedl v době před sepsáním listiny o vydědění, tj. před 14. 8.2003 (dále také jen „v rozhodné době“) nezřízený život a zda toto jednání lze z časového hlediska označit za trvalé.

Definice trvalého vedení nezřízeného života

Za vedení nezřízeného života lze označit takové chování, které evidentně vybočuje z rámce obecné představy o chování v souladu s dobrými mravy. O trvalé vedení nezřízeného života pak půjde v takových případech, kdy chování vyděděného bude vykazovat známky kontinuálnosti (tedy nikoli jen nahodilosti či ojedinělosti) a dlouhodobosti, kdy již zpravidla nebude možné očekávat návrat k běžnému způsobu života tak, jak je vnímán většinovou společností.

Vedením nezřízeného života je proto na místě rozumět zejména závislost na alkoholu, drogách nebo hazardních hrách, zanedbání povinné výživy, zadlužování bez zjevné možnosti dluhy splácet, opatřování prostředků k životu nekalým způsobem, trvalé vyhýbání se práci či promrhávání rodinného majetku apod.

Posouzení věci Nejvyšším soudem

V posuzovaném případě bylo mimo jiné v řízení prokázáno, že žalobce dlouhodobě (po dobu nejméně sedmi let před sepsáním listiny o vydědění) neplatil výživné na svého nezletilého syna (přičemž své otcovství nepopíral) a že byl trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2003 uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy, neboť v době od února 1996 do 2. 5. 2003 nepřispíval na výživu svého syna T. Ch., přestože mu tato povinnost byla uložena pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 1991, kdy dluh na výživném za tuto dobu činil 39 500 Kč, přičemž k zabezpečení základních životních potřeb nezletilého musely být matce poskytovány dávky sociální péče do výše životního minima a příspěvky na výživu nezletilého za povinného otce a také dávky státní sociální podpory. Čtete také: Nový trestní zákoník zvýšil tresty pro neplatiče výživného

Neplacení výživného na nezletilé dítě je chování, které se příčí zájmu společnosti na řádné výchově a výživě a které ohrožuje tělesný a duševní vývoj dítěte. Obecně je vnímáno jako chování v rozporu s dobrými mravy. V souzené věci bylo prokázáno, že nezletilý syn žalobce byl neplněním zákonné vyživovací povinnosti jeho otcem vystaven nebezpečí nouze (k zabezpečení jeho základních životních potřeb musely být jeho matce poskytovány dávky sociální péče a dávky státní sociální podpory).

Žalobce byl navíc za zanedbání povinné výživy odsouzen. V řízení bylo prokázáno, že sám zůstavitel vnímal toto chování žalobce jako nesprávné, nebylo mu lhostejné a snažil se o jeho nápravu (žalobci jeho chování domlouval a půjčil mu peníze k úhradě dlužného výživného). Nesouhlas zůstavitele s chováním žalobce (který půjčené peníze k úhradě výživného nepoužil) nakonec vedl až k tomu, že zůstavitel žalobce vydědil a neplacení výživného na vnuka označil jako jeden z důvodů vydědění. Čtete také: Trestem za neplacení alimentů může být vězení, ale ne ztráta práv a povinností k dítěti

V souzené věci bylo tedy prokázáno, že žalobce dlouhodobě a nepřetržitě (nejméně po dobu sedmi let v rozhodné době) neplnil vyživovací povinnost vůči svému nezletilému synovi (nešlo tedy o ojedinělé selhání), zůstavitel tuto skutečnost výslovně uvedl jako důvod vydědění v listině o vydědění a s přihlédnutím k dalším v řízení najevo vyšlým skutečnostem dokreslujícím způsob života žalobce [v řízení bylo zjištěno, že zaměstnavatel, kde byl žalobce zaměstnán od 22. 2. 1995 nejméně do října 2002, hodnotil pracovní morálku žalobce jako „podprůměrnou“, když uvedl, že „k pracovním výsledkům je lhostejný, pracuje jen pod dozorem, je naprosto nespolehlivý, pracuje povrchně a nedbale, je povrchní, hrubý a zbrklý“; že žalobce v rozhodné době pil alkohol a choval se hrubě ke svým partnerkám; že žalobce „hrál automaty“ po celou dobu vztahu s I. K., který „trval s přestávkami asi 15 let“ a „někdy pracoval, někdy ne“.

skoleni_15_4

Dále že, žalobce byl uznán rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2004, vinným trestným činem loupeže, kterého se dopustil dne 16. 7. 2003 (tedy také v rozhodné době)], lze uzavřít, že žalobce skutečně v rozhodné době (tj. před 14. 8. 2003) trvale vedl nezřízený život. V posuzované věci proto byl dán důvod vydědění podle ust. § 469a odst. 1 písm. d) občanského zákoníku. Čtete více: V práci se musíte chovat slušně, vyžaduje to zákon. Ale neuvádí, co to znamená

Protože listina o vydědění ze dne 14. 8. 2003 obsahuje platný důvod vydědění podle ust. § 469a odst. 1 písm. d) občanského zákoníku, nebylo již třeba zabývat se posouzením důvodu vydědění podle ust. § 469a odst. 1 písm. b) občanského zákoníku. I kdyby totiž druhý uvedený důvod vydědění nebyl prokázán, nemohlo by to mít vliv na celkový závěr odvolacího soudu ohledně platnosti vydědění žalobce. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce zamítl.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).