Vlákno názorů k článku Nezapomeňte závěť na konci podepsat, jinak váš favorit nedědí od Jan Slanina - Elektronická média mají ještě jednu podstatnou vadu: k...
-
Elektronická média mají ještě jednu podstatnou vadu: k jejich přečtení je potřeba nějaký hardware a nějaký software. Médium možná přežije, záznam na něm taky, ale budete k dispozici ten hardware a software?
V poslední době zjišťuju, že mnohdy mají v celé firmě problém sehnat CD mechaniku, na které by přečetli CD, které jim donesu nebo pošlu, a škemrají o zasláním mailem.
Taky mám doma nějaká data na magnetooptickém disku. Kdo ještě má mechaniku na jeho přečtení a příslušné ovladače? Přitom se za jeho výhodu považovala dlouhodobá trvanlivost záznamu.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bernoulliho_diskNaopak k přečtení textu na papíře potřebujete jen oči a znalost písma a jazyku, kterými je to napsané. A tyhle dvě znalosti zjevně během zbytku života člověka středního věku nevymizí (kdyby náhodou zmizely, nemožnost přečíst závěť bude ten nejmenší problém).
-
Jarmila (neregistrovaný)
Pracovala jsem nějaký čas v archivu (ještě před r. 1989) a jako výkřik moderní archivace jsme tam dostali děrné štítky (pro mladší generace a nepamětníky: kartička z tuhého papíru, do ní se vysekávaly malé obdélníčkové dírky, které byly nositelem informace. To se v začátcích éry počítačů používalo třeba místo výplatních pásek). Bez příslušné techniky absolutně k nepřečtení. A i když nakrásně uschováte nějakou tu techniku, bude po xx letech funkční? Co když bude potřebovat nějakou opravu? Nemáte náhradní díly, nemáte nikoho, kdo by to znovu zprovoznil...
Papír jako nositel informace se používá několik století. Může zteřet, může shořet, poškodí ho voda... Uvědomte si prosím, že všechno závisí na životnosti nosného média. I informace, vytesaná do kamene, podléhá zubu času. -
asss (neregistrovaný)
Tak trochu příspěvek co je hodně zmatený...
Proč by děrný štítek měl být špatnej a zastaralej? O jaké technice prosím mluvíte? Vždy stačí blbej foťák a soft co někdo napíše do týdne... Stačí čistě informace, jak je na tom štítku informace uložena. Že nemáte technické znalosti tak nešiřte bludy, že když nebudu mít mechanickej stoj co to četl před 30lety, že dnes to technika nezvladne...
A co by jste řekla, na českej rozhlas co používá techniku z 19 století na ukládání nahrávek, kdy to laicky řečeno ukládá na "kinofilm", a nakoupili techniku nějakej rok zpět po několika letech hledání technických řešení z celého světa, to je co, fakt to asi nikdo za 50-100let nepřečte a ten oheň to může spálit...
Možná jsem ten nesmyslně napsanej příspěvek pochopil špatně, ale tak jak je napsanej je to pěkná hovadina...
-
Děrný štítek ukazuje, že se technologie, která ještě před pár desetiletími byla naprosto běžná, může zcela vytratit.
Máte pravdu, že obnovit schopnost číst děrný štítek je, oproti jiným záznamovým technologiím, celkem snadno zvládnutelná, protože ta technologie je v podstatě blbuvzdorná.
Původní diskuse ale byla o tom, že by si náhodný občan na náhodně zvolenou aktuální technologii uložil svou závěť, kterou by pak po jeho smrti měl notář přečíst a postupovat podle ní.
To je něco úplně jiného, než když si Český rozhlas pořídí archivační technologii, která je zdánlivě zastaralá, ale asi má nějakou výhodu (zřejmě kombinace bezztrátového záznamu zvuku a trvanlivosti, ale to bych spekuloval). Český rozhlas je totiž instituce a má tedy "institucionální paměť": tu technologii bude používat a bude si udržovat její znalost a funkčnost.
Něco takového náhodně zvolený občan absolutně nebude schopen zajistit.
-
ZKA (neregistrovaný)
Před 40 lety jsem si svoje programy (v centrální bance) musel sám naděrovat na děrné štítky, takže dost dobře vím, oč jde. Pokud se dobře pamatuji, tak nahoře byl v latince vytištěn naděrovaný text a v hlavní části byla tato informace naděrována. Problémy ke konci používání děrovačů byly, resp. jsou dva - jednak děrovačka zlobila a naděrovaný text neodpovídal vytištěnému textu, jednak mohla zlobit čtečka děrných štítků (při cca 30 centimetrech děrných štítků a více byla tyto děrné štítky rozházet po sále výpočetního střediska). Kromě toho čtečky děrných štítků už dnes neexistují. Neumím si představit práci s děrnými štítky při práci se závětí nebo s jakýmkoli jiným dokumentem.
-
Jarmila: Docela by mě zajímalo, co myslíte pod pojmem "děrný štítek". Co se na něj při 80 sloupcích dalo uložit? Nebo jich bylo k jednomu záznamu víc? Pak to zřejmě chtělo i třídiče a asi i tabelátory, nebo sálový počítač se snímačem DŠ. Nepletete si to náhodou s okrajově děrovanými kartami?
My jsme v dávnověku používali mikrofiše. Ty by možná obstály ještě dnes, pokud by je bylo na čem přečíst. Nevím, v branži už se hezkých pár let nepohybuji. -
Jarmila (neregistrovaný)
Nemusíme chodit do takového "dávnověku", kdy existovaly děrné štítky. Přečte dnes ještě někdo záznam na disketě? Pamatujete ještě na 8´´ diskety, takové ty ohýbací? Pak nastoupily diskety menší a neohýbací. Na magnetofonovém pásku? Na magnetofonové kazetě nebo videokazetě? To byly poněkud mladší technologie a taky už byly překonané. Nehledě na to, že stačilo použít silnější magnet a záznam byl v jeteli.
-
Jarmila (neregistrovaný)
V archivu se archivujou papíry. Vy máte asi na mysli, že se na to uložily nějaké záznamy pro archiv? Ne, ty děrné štítky se tam dostaly v krabici jako ukázka toho, co se v té době používalo. Archiváři už tehdy věděli, že bez příslušné techniky záznamy nepřečtou, tak se to jen položilo do regálu, dko měl zájem, tak si to prohlídnul. Technika na přečtení těch štítků tam nebyla, ani nemohla, tehdy byly sálové počítače a tak drahou legraci by do archivu nikdo nedal. Kolem sálových počítačů se chodilo v bílých pláštích a byly v klimatizovaných místnostech, to se s dnešními laptopy, wifinami a internetem absolutně nedá srovnávat.
ČLÁNKY DO MAILU