Vcelku trefná poznámka. S politováním musím konstatovat, že dnes je vskutku pro hodně lidí snazší natočit video, než napsat smysluplný (vůbec nežádám gramaticky bezchybný, nejsem tak drzý a náročný) text (vždy jsem si myslel, že každý absolvent ZŠ zvládne napsat závěť, ale z praxe už vím, že tomu tak není (proto dědické spory...)). Možná by se nad tím zákonodárce mohl zamyslet. Nicméně - jako laik - nevydrží nakonec on ten papír víc než záznam na CD, DVD, flashce atp.? Někde jsem četl (pardon, není to můj obor), že data v digitální podobě nemají dlouhou trvanlivost.
A při možnostech dnešní techniky lze obsah videa i vhodně "upravit".
Zajímavé bude řešení námitek zhrzených dědiců typu "Tohle není náš dědeček, ale nějakej chlap za něj namaskovanej" nebo "Dědeček dvakrát mrknul, čímž chtěl naznačit, že za ním stojí chlap s pistolí, takže jedná pod nátlakem" nebo "My máme také video s dědečkovou závětí a to je prokazatelně mladší, na tomhle videu je zfalšované datum a čas" nebo "Z toho videa je vystřižené, že dědeček odkazuje barák naší Máně". :-)
Ano, přesně tak, tohle jsem chtěl původně uvést, ale zapomněl. V dědických sporech by probíhalo složité znalecké dokazování o pravosti videa, jeho event. úpravách atp. Nicméně nikomu nebrání nic svou závěť v předepsané formě videem doprovodit a vysvětlit své pohnutky, proč někdo dostal a někdo nedostal atp.
Pokud pro vás dlouho znamená jednotky let pro USB flash nebo 10-20let pro klasický HD, pak je to dlouho. Dnešní hustoty zápisu informace používané na HD and SSD discích (+ flash discích) jsou zcela nevhodné pro archivaci ve stylu nahraju, uložím do šuplíku a zapomenu. Napětí v jednotlivých buňkách SSD nesoucí informaci postupně vyprchá a ani magnetické domény na klasických discích nejsou zcela stabilní. Dokud jsou tyto disky zapojené na napájení, tak si vnitřní řadič hlídá stav a v předstihu data obnoví, ale bez napájení se data po nějaké době prostě "vypaří" a ta doba u dnešní flash technologie může být až překvapivě krátká.
Zase objektivně - ve většině případů je pro závěť životnost 10let naprosto dostatečná...
Třeba 30 let po sepsání bude dávat smysl jen triviální závěť typu "manželka dědí vše", kterou mám na papíře za pět minut a v podstatě ji v řadě případů ani psát nemusím, protože půjde o dědice ze zákona.
Naproti tomu pokud chci majetek nějak cíleně dělit, tak se stejně musí závěť po pár letech aktualizovat, změny se prostě dějí... Bohužel to mám i z vlastní zkušenosti - otec pečlivě a právně dobře sepsal závěť asi 7 let před smrtí (novou plánoval, ale už nestihl) a například z uvedených účtů nezbylo prakticky nic. Ne že by peníze zmizely, jen už byly kvůli vývoji finančních trhů a změnám v bankách úplně jinde, takže ve výsledku značná část závěti už spíše přidělávala práci než pomáhala. A tohle bude určitě velice častý stav...
Nikoliv, musím dát za pravdu předchozímu účastníku diskuse - O. Benderovi - řešil jsem případ doprojednání dědictví zhruba po 20 letech (v evidenci nemovitostí je nepořádek), samozřejmě, že dědička musela doplatit daň z nemovitosti za těch 20 let, kdy ji nikdo neplatil.
Co je to 20 let? Můj otec v roce 1977 zdědil podíl na zahradě, kde z dalších 7 spolumajitelů byli už nejméně 3 v té době mrtví. Když to chtěl v té době vyřešit, tak mu to tehdejší úředníci rozmluvili, že to za to nestojí to řešit, že by to bylo moc papírování. Stát to začal řešit předloni. 3 dědická řízení proběhly, nějací dědici jsou naživu, 2 řízení jsou ještě v běhu, protože zapsaní spolumajitelé pravděpodobně nezanechali potomky. Takže se jedná o otevírání dědického řízení po minimálně 40 letech.
Nemáte pravdu, teď při obnovení katastru se našlo x tisíc stále zapsaných mrtvých...
A protože nejsou závěti, tak se dědí dle zákona a je to někdy rozdrbané na 20 a více lidí a tím myslím např. pozemek o 20m2 apod.
Takže, že vy jste nezažil nedovede te si představit neznemena ze to problem neni...
Tak na flash bych vůbec nespoléhal. Pro delší skladování naprosto nevhodné kvůli fyzikálnímu principu fungování. Informaci tam nese elektrický náboj, což je na několik měsíců dobré, ale na roky už ne.
Podobné je to s HDD, tam je zase principem zmagnetizování části plotny. Což vydrží déle nežli flash s elektrickým nábojem, ale pro dlouhodobé skladování v řádu roků, natož desítek let, je to také nevhodné.
To už radši CD. Ale pozor, to speciální, archivační, se zlatou vrstvou a drahým barvivem, co stojí kolem 500 Kč jedno.
Spolehlivá dlouhodobá digitální archivace na jednom médiu bez "přebalování" zkrátka neexistuje.
Elektronická média mají ještě jednu podstatnou vadu: k jejich přečtení je potřeba nějaký hardware a nějaký software. Médium možná přežije, záznam na něm taky, ale budete k dispozici ten hardware a software?
V poslední době zjišťuju, že mnohdy mají v celé firmě problém sehnat CD mechaniku, na které by přečetli CD, které jim donesu nebo pošlu, a škemrají o zasláním mailem.
Taky mám doma nějaká data na magnetooptickém disku. Kdo ještě má mechaniku na jeho přečtení a příslušné ovladače? Přitom se za jeho výhodu považovala dlouhodobá trvanlivost záznamu.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bernoulliho_disk
Naopak k přečtení textu na papíře potřebujete jen oči a znalost písma a jazyku, kterými je to napsané. A tyhle dvě znalosti zjevně během zbytku života člověka středního věku nevymizí (kdyby náhodou zmizely, nemožnost přečíst závěť bude ten nejmenší problém).
Pracovala jsem nějaký čas v archivu (ještě před r. 1989) a jako výkřik moderní archivace jsme tam dostali děrné štítky (pro mladší generace a nepamětníky: kartička z tuhého papíru, do ní se vysekávaly malé obdélníčkové dírky, které byly nositelem informace. To se v začátcích éry počítačů používalo třeba místo výplatních pásek). Bez příslušné techniky absolutně k nepřečtení. A i když nakrásně uschováte nějakou tu techniku, bude po xx letech funkční? Co když bude potřebovat nějakou opravu? Nemáte náhradní díly, nemáte nikoho, kdo by to znovu zprovoznil...
Papír jako nositel informace se používá několik století. Může zteřet, může shořet, poškodí ho voda... Uvědomte si prosím, že všechno závisí na životnosti nosného média. I informace, vytesaná do kamene, podléhá zubu času.
Tak trochu příspěvek co je hodně zmatený...
Proč by děrný štítek měl být špatnej a zastaralej? O jaké technice prosím mluvíte? Vždy stačí blbej foťák a soft co někdo napíše do týdne... Stačí čistě informace, jak je na tom štítku informace uložena. Že nemáte technické znalosti tak nešiřte bludy, že když nebudu mít mechanickej stoj co to četl před 30lety, že dnes to technika nezvladne...
A co by jste řekla, na českej rozhlas co používá techniku z 19 století na ukládání nahrávek, kdy to laicky řečeno ukládá na "kinofilm", a nakoupili techniku nějakej rok zpět po několika letech hledání technických řešení z celého světa, to je co, fakt to asi nikdo za 50-100let nepřečte a ten oheň to může spálit...
Možná jsem ten nesmyslně napsanej příspěvek pochopil špatně, ale tak jak je napsanej je to pěkná hovadina...
Děrný štítek ukazuje, že se technologie, která ještě před pár desetiletími byla naprosto běžná, může zcela vytratit.
Máte pravdu, že obnovit schopnost číst děrný štítek je, oproti jiným záznamovým technologiím, celkem snadno zvládnutelná, protože ta technologie je v podstatě blbuvzdorná.
Původní diskuse ale byla o tom, že by si náhodný občan na náhodně zvolenou aktuální technologii uložil svou závěť, kterou by pak po jeho smrti měl notář přečíst a postupovat podle ní.
To je něco úplně jiného, než když si Český rozhlas pořídí archivační technologii, která je zdánlivě zastaralá, ale asi má nějakou výhodu (zřejmě kombinace bezztrátového záznamu zvuku a trvanlivosti, ale to bych spekuloval). Český rozhlas je totiž instituce a má tedy "institucionální paměť": tu technologii bude používat a bude si udržovat její znalost a funkčnost.
Něco takového náhodně zvolený občan absolutně nebude schopen zajistit.
Před 40 lety jsem si svoje programy (v centrální bance) musel sám naděrovat na děrné štítky, takže dost dobře vím, oč jde. Pokud se dobře pamatuji, tak nahoře byl v latince vytištěn naděrovaný text a v hlavní části byla tato informace naděrována. Problémy ke konci používání děrovačů byly, resp. jsou dva - jednak děrovačka zlobila a naděrovaný text neodpovídal vytištěnému textu, jednak mohla zlobit čtečka děrných štítků (při cca 30 centimetrech děrných štítků a více byla tyto děrné štítky rozházet po sále výpočetního střediska). Kromě toho čtečky děrných štítků už dnes neexistují. Neumím si představit práci s děrnými štítky při práci se závětí nebo s jakýmkoli jiným dokumentem.
Jarmila: Docela by mě zajímalo, co myslíte pod pojmem "děrný štítek". Co se na něj při 80 sloupcích dalo uložit? Nebo jich bylo k jednomu záznamu víc? Pak to zřejmě chtělo i třídiče a asi i tabelátory, nebo sálový počítač se snímačem DŠ. Nepletete si to náhodou s okrajově děrovanými kartami?
My jsme v dávnověku používali mikrofiše. Ty by možná obstály ještě dnes, pokud by je bylo na čem přečíst. Nevím, v branži už se hezkých pár let nepohybuji.
Nemusíme chodit do takového "dávnověku", kdy existovaly děrné štítky. Přečte dnes ještě někdo záznam na disketě? Pamatujete ještě na 8´´ diskety, takové ty ohýbací? Pak nastoupily diskety menší a neohýbací. Na magnetofonovém pásku? Na magnetofonové kazetě nebo videokazetě? To byly poněkud mladší technologie a taky už byly překonané. Nehledě na to, že stačilo použít silnější magnet a záznam byl v jeteli.
V archivu se archivujou papíry. Vy máte asi na mysli, že se na to uložily nějaké záznamy pro archiv? Ne, ty děrné štítky se tam dostaly v krabici jako ukázka toho, co se v té době používalo. Archiváři už tehdy věděli, že bez příslušné techniky záznamy nepřečtou, tak se to jen položilo do regálu, dko měl zájem, tak si to prohlídnul. Technika na přečtení těch štítků tam nebyla, ani nemohla, tehdy byly sálové počítače a tak drahou legraci by do archivu nikdo nedal. Kolem sálových počítačů se chodilo v bílých pláštích a byly v klimatizovaných místnostech, to se s dnešními laptopy, wifinami a internetem absolutně nedá srovnávat.