Hlavní navigace

Na zaměstnance bank musí být větší přísnost než na jiné zaměstnance

Autor: Shutterstock
Co vedlo ke ztrátě důvěry banky v pokladní a její okamžité zrušení pracovního poměru? I soukromí rodinných příslušníků a osob blízkých zaměstnanci banky musí být chráněno jako soukromí jiných lidí.
Tomáš Zilvar
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Zaměstnankyně banky – pokladní – v období od 1. 1. 2015 do 11. 2. 2016 provedla celkem 45 vkladů a výběrů hotovosti ve prospěch nebo na vrub vlastního účtu, nebo účtů, kde je zmocněnou osobou, nebo účtů osob blízkých (rodinných příslušníků).

Tyto vklady zaúčtovala, „aniž by k tomu měla souhlas nadřízeného zaměstnance, který svůj souhlas vyjadřuje v souladu s vnitřními předpisy svým podpisem na každém hotovostním příkazu k těmto účtům, a to před jejich pořízením“. Jako další „zásadní“ porušení pracovních povinností bylo shledáno rovněž nahlížení zaměstnankyně na účty blízkých osob bez jejich přítomnosti a na účty kolegů (spoluzaměstnanců), neboť „je v přímém rozporu s vnitřními předpisy zaměstnavatelky i s upozorněním na zákaz neoprávněných náhledů a jejich netolerování“ zaměstnankyní.

Zaměstnankyni banka vytkla vícero prohřešků, za což si vysloužila okamžité zrušení pracovního poměru. A to jenom 5 dnů předtím, než mohl její pracovní poměr skončit na základě výpovědi pro nadbytečnost, odešla by tedy s odstupným, jenže v rámci kontroly se z auditní zprávy banka dozvěděla o prohřešcích zaměstnankyně proti pravidlům banky. Zaměstnankyně napadla okamžité zrušení pracovního poměru žalobou u soudu.

Přišla o důvěru zaměstnavatele a ohrozila důvěru klientů

Soud prvního stupně se jí zastal, když rozhodl, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné. Byl k zaměstnankyni velmi shovívavý. Při hodnocení intenzity porušení pracovních povinností soud přihlédl k tomu, že bance nevznikla žádná škoda a že zaměstnankyně mohla nabýt dojmu, že takováto nepoškozující porušení vnitřních předpisů jsou zaměstnavatelem tolerována, jestliže její nadřízený sám vědomě vnitřní předpisy žalované porušoval, jak vyplynulo ze závěrů interního auditu.

Zaměstnankyni „lze uvěřit, že k jednáním týkajícím se účtů jí blízkých osob přistupovala s pocitem, že jim tím vychází vstříc, a to třeba i jako určitou kompenzaci za to, že si zřídili své účty právě u této banky“. Akcentoval rovněž, že zaměstnankyně v systému „nahlížela pouze na osoby blízké a třikrát na jiné zaměstnance. Ani jednou však na jiného klienta banky“, že „v řízení nevyšlo najevo, že by náhled realizovala s cílem získané informace využít pro sebe či je jinak zneužít“ a že před okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnankyně nevytkla žalobkyni porušení jakýchkoli povinností, zhodnotil okolnosti případu soud prvního stupně.

Ovšem odvolací soud, na který se pro změnu obrátila banka, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, protože okamžité zrušení pracovního poměru s ní shledal platným. A Nejvyšší soud ČR pak svým rozsudkem (spis. zn. 21 Cdo 497/2019, ze dne 31. 7. 2019) zamítl dovolání zaměstnankyně proti verdiktu odvolacího soudu, takže jeho verdikt o právoplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru platí.

I příbuzní bankovního úředníka mají právo na bankovní tajemství

Odvolací soud, kterému NS ČR přitakal, konstatoval, že skutečnost, že docházelo k porušení pracovních povinností především ve vztahu k osobám zaměstnankyni blízkým, přitom nemůže nic na závažnosti porušení změnit. Zaměstnavatel – banka – disponuje s daty a finančními prostředky svých klientů a ochrana osob blízkých zaměstnankyni nemůže být menší než ochrana jiných klientů banky.

Protože zaměstnavatelka je peněžním ústavem, disponuje s daty a finančními prostředky svých klientů a předpokladem jejího úspěchu je to, že klienti budou mít důvěru v její služby. A protože zaměstnankyně tím, že opakovaně a dlouhodobě porušovala vnitřní předpisy zaměstnavatelky, „ztratila důvěru“ zaměstnavatelky a nelze po zaměstnavatelce spravedlivě požadovat, aby zaměstnankyni zaměstnávala až do uplynutí výpovědní doby.

Okamžitý vyhazov byl spravedlivý, i když zaměstnankyni připravil o odstupné

K okamžitému zrušení pracovního poměru se zaměstnankyní zaměstnavatelka přistoupila v době, kdy do skončení pracovního poměru na základě výpovědi pro nadbytečnost zbývalo pouze 5 kalendářních dní a kdy zaměstnankyně z důvodu překážek v práci již sjednanou práci nevykonávala.

Přesto však nelze přehlédnout, že další zaměstnávání zaměstnankyně u zaměstnavatelky by vedlo ke vzniku jejího nároku na odstupné ve výši trojnásobku průměrného výdělku (§ 67 odst. 1 ZP), jakož i nároku na náhradu mzdy za posledních 5 dnů trvání pracovního poměru podle § 208 ZP. To by jí zaměstnavatelka musela (byla povinna) vyplatit i přesto, že se zaměstnankyně dopustila porušení pracovních povinností, které dosahuje nejvyšší intenzity.

Za těchto okolností lze podle názoru Nejvyššího soudu v tomto konkrétním případě uzavřeným rozsudkem NS ČR ze dne 31. 7. 2019 považovat za splněný požadavek § 55 odst. 1 písm. b) ZP, aby zaměstnavatel přistupoval k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnance „jen výjimečně“, tedy jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby. O tomto kriteriu, kterým soudy poměřují okamžité zrušení pracovního poměru, už jsme informovali.

I když se v daném případě jednalo pouze o pět dní, nelze přehlédnout, že toto opatření zaměstnavatelky – okamžité zrušení pracovního poměru – má také prevenční charakter ve vztahu k ostatním zaměstnancům zaměstnavatelky, mimo jiné jako doklad toho, že závažné porušení vnitřních předpisů a Etického kodexu není ze strany zaměstnavatelky tolerováno.

Intenzita porušení pracovních povinností zaměstnance banky

Při posuzování intenzity porušení pracovních povinností zaměstnancem banky je nutno přihlédnout k nutnosti přesného a přísného dodržování vnitřních předpisů banky všemi jejími zaměstnanci, které je odůvodněno předmětem podnikání banky. Jednání zaměstnance v bance, které svěřují klienti svá data a finanční prostředky, musí mít pevně stanovený řád, jehož nedodržování může poškodit jak banku a její dobré jméno, tak její klienty.

Činnost bank totiž obsahuje i významné rizikové prvky, které kladou na jejich zaměstnance vysoké nároky z hlediska přístupu k plnění pracovních povinností. Přesné a svědomité plnění právních předpisů a pokynů vztahujících se k práci jimi vykonávané je odůvodněno kromě jiného i závažností následků, které s sebou přinášejí případné poruchy funkce bankovního systému. Porušení pracovních povinností je zde proto zpravidla okolností zásadnější a významnější povahy, než je tomu u subjektů jiného typu, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku (spis. zn. 21 Cdo 497/2019, ze dne 31. 7. 2019).

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).