Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku (spis. zn. 22 Cdo 3288/2021, ze dne 18. května 2022) hodnotí právní úpravu tak, že občanský soudní řád upravuje postup soudu při stanovení povinnosti plnit peněžitý dluh (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) jen tak, že může ke splnění určit delší lhůtu než jen do 3 dnů od právní moci rozsudku, nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
Je-li třeba dlužnou částku splnit bezhotovostním převodem, tedy z účtu na účet, je pak na věřiteli (oprávněném), aby, případně i na výzvu dlužníka, poskytl dlužníkovi (povinnému) údaje potřebné ke splnění dluhu. Dlužník volbu účtu u peněžního ústavu, na který má být částka poukázána, nemůže ovlivnit.
Co říkají zákony?
Peněžitý dluh plní dlužník (podle § 1995 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku) v místě bydliště nebo sídla věřitele. Takto občanský zákoník určuje platební místo.
Podle ust. § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, je poskytovatel platby, jejíž výše překračuje částku 270 000 Kč, povinen provést platbu bezhotovostně.
Jak platit dluh, když rozhodl soud?
Již dříve v rozsudku (ze dne 31. ledna 2013, spis. zn. 33 Cdo 337/2012) Nejvyšší soud ČR vysvětlil, že sdělení čísla účtu u peněžního ústavu, na který má být platba poukázána, představuje věřitelovu součinnost potřebnou k tomu, aby dlužník řádně splnil svůj dluh, jehož výše překračuje zákonem č. 254/2004 Sb. stanovený limit.
Jestliže na výzvu potřebné údaje věřitel bez zbytečného odkladu neposkytne, nemůže být dlužník v prodlení s plněním peněžitého dluhu, neboť zákon mu zakazuje plnit (platit) jinak než bezhotovostním převodem peněžních prostředků prostřednictvím peněžního ústavu. Rozhodl o tom Nejvyšší soud usnesením (ze dne 21. prosince 2016, spis. zn. 29 Cdo 2873/2015). Pak jde, respektive může jít o tzv. prodlení věřitele.
Pokud věřitel nemá bankovní účet (i to může v praxi být), má ovšem možnost dlužníku sdělit adresu, na kterou lze plnit poštovní poukázkou.
Nejvyšší soud ČR ve zmíněném rozsudku tedy uzavřel, že přesahuje-li částka, která má být předmětem plnění podle smlouvy, limit stanovený zákonem, je věřitel povinen sdělit dlužníkovi bez zbytečného odkladu na jeho výzvu číslo účtu u bankovního ústavu, a pokud tak neučiní, nemůže být dlužník v prodlení s plněním svého dluhu.
To platí i v případě, že dlužník má platit na základě rozhodnutí soudu, který oprávněnému věřiteli přiznal pohledávku. Věřitel je pak povinen na výzvu dlužníka sdělit číslo účtu za účelem splnění pohledávky z exekučního titulu.
Dlužník se musí ve svém vlastním zájmu snažit, aby mohl zaplatit
V usnesení (spis. zn. 20 Cdo 1532/2018, ze dne 23. ledna 2019) následně Nejvyšší soud ČR odmítl, že by snad měl oprávněný věřitel povinnost automaticky povinnému sdělit bankovní spojení. I když každý normálně jednající věřitel sám rád číslo účtu dlužníkovi sdělí. Je totiž na povinném dlužníkovi, aby se aktivně zasadil o splnění soudem uložené povinnosti, což v tomto případě spočívá v učinění jednoznačné výzvy oprávněnému, z níž není pochyb o tom, že svůj dluh hodlá splnit, aby sdělil číslo účtu, na který lze peněžitou částku poukázat.
Dlužník se proto musí sám snažit, aby splnil soudní rozhodnutí. Tedy, pokud může, zaplatit, jestliže má prostředky, ale neví jak a kam peníze poukázat, protože věřitel nespolupracuje.
Nelze spoléhat na to, že v budoucnu bude v dalším soudním procesu zhodnoceno a rozhodnuto, že si věřitel počínal šikanózně, naschvál dělal obstrukce, aby dlužník nemohl zaplatit, a tak ho mohl věřitel dostat do exekuce a způsobit mu další obtíže. Tímto způsobem může dosáhnout, že dlužníkovi se zvýší částka, kterou musí zaplatit, plus ještě poplatky exekutorovi.
Nehledě na to, že jsou to další zbytečné a drahé komplikace spojené s exekučním řízením a obranou proti němu.
Po povinném však nelze spravedlivě požadovat, aby, pokud věřitel na jeho výzvu o sdělení platebního místa (čísla bankovního účtu) nereaguje, platbu účelově dělil. To znamená, aby vyhověl limitu zákona o omezení plateb v hotovosti a v průběhu několika dní ji v hotovosti opakovaně hradil přímo k rukám oprávněného, nebo posílal poštovní poukázkou. Takto se nepostupuje.
Vypořádání společného jmění manželů a úvěru ze stavebního spoření nebo hypotéky
A pokud vás (jako právníky nebo právní samouky) zajímají i detaily případu řešeného Nejvyšším soudem (pod spis. zn. 22 Cdo 3288/2021), a ne jen zobecněné závěry, pak vězte, že v řízení o vypořádání zaniklého společného jmění manželů soud nemůže nařídit bez souhlasu účastníků vyplacení částky na vyrovnání vypořádacího podílu ze zaniklého společného jmění manželů na účet u peněžního ústavu, na kterém je veden společný dluh účastníků.
Součástí soudních rozhodnutí není a nemůže být určení bankovního účtu, na který je povinen dlužník poslat peníze věřiteli. Ostatně bylo by to nepraktické. Může dojít k odvolacímu řízení. Na základě dovolání může rozhodnutí zrušit Nejvyšší soud či na základě ústavní stížnosti Ústavní soud. Mezitím se může změnit bankovní účet věřitele či pro něj může být z nejrůznějších důvodů nevhodné a nerozumné, aby právě na něj přijímal peníze od dlužníka.
Mohlo by dojít k problémům i při exekuci. Oběma stranám dlužníkovi i věřiteli proto nelze než doporučit i přes vzájemné antipatie, když už je jednou pravomocně rozhodnuto o mezi nimi sporné pohledávce, spolupracovat na uzavření věci, splacení dluhu a nečinit si navzájem obtíže a obstrukce.
ČLÁNKY DO MAILU