Hlavní navigace

Názory k článku Může se zaměstnanec, byť odborník, postavit názoru svého zaměstnavatele?

  • Článek je starý, nové názory již nelze přidávat.
  • 25. 11. 2011 9:13

    LGF (neregistrovaný)

    Asi jsem blby na pravnicke formality, ale ve shrnuti bych se rad dozvedel jestli mam uposlechnout zamestnavateluv rozkaz byt je v rozporu s jinym zakonem, ci ho musim uposlechnout a nasledne si stezovat. Pac opsanim pravnickych pasazi neberu jako shrnuti ( JA JIM NEROZUMIM )
    Dekuji za dovetek

  • 25. 11. 2011 9:46

    Autor článku (neregistrovaný)

    Shrnutí významu judikátu v právních větách spočívá a musí spočívat z povahy věci a v souladu s obvyklou praxí ve výběru klíčových vět obsažených v textu rozhodnutí (shrnutí judikátu v právních větách je jakousi koncentrovanou podobou judikátu). Ačkoliv samozřejmě nelze vyloučit určitou úpravu textu, zásadně se to nedělá. (Pouze pro čtenáře judikáty vzešlé z případů řešených podle předchozí právní úpravy "aktualizuji" tak, že uvádím odkazy na aktuální (platnou a účinnou) právní úpravu, pak je většinou neuvádím "z rozhodnutí", ale dodávám "podle rozhodnutí".) Ještě tedy pro vás dodám něco, co v judikátu obsaženo není, a proto nebylo důvodu se tím zabývat, ale může vám to pomoci k zasazení judikátu do širších souvislostí praxe, a tedy pochopení jeho významu, včetně shrnutí: Dispozitivní (podpůrné, supletivní) právní normy jsou normy, které jsou relativně nezávazné, použijí se pouze v těch případech, kdy si účastníci své vztahy sami neupraví jinak, např. smluvně, nebo si je upraví jen částečně, ponechávají tedy účastníkům (právních) vztahů volnost, aby si danou skutkovou podstatu (případ) upravili autonomně, stanou se závaznými až tehdy, jestliže si účastníci vztah neupraví nebo upraví neúplně. Na závěrečném shrnutí však nemám co měnit.

  • 25. 11. 2011 12:13

    Jan Slanina

    Cituji:
    "Jestliže o výkladu právního předpisu vznikne pochybnost a zaměstnavatel právní předpis vyloží, je zaměstnanec povinen takový pokyn splnit. Jinak řečeno, v rozporu s právními předpisy může z tohoto pohledu být jen pokyn, který je v rozporu s kogentním ustanovením právního předpisu."

    Co když si zaměstnavatel určitým způsobem vyloží kogentní ustanovení právního předpisu?
    Příklad: podle § 196a odst. 3 ObchZ musí uzavření určitých smluv předcházet znalecký posudek, ale podle § 196a odst. 4 ObchZ jsou vyjmuty smlouvy v rámci běžného obchodního styku.

    Ustanovení zjevně kogentní, takže prostor pro odmítnutí by být měl, ale prostor pro výklad, co je běžný obchodní styk, je široký. Má zaměstnanec právo odmítnout realizovat pokyn zaměstnavatele, který podle zaměstnancova názoru porušuje § 196a odst. 3 ObchZ, protože podmínky výjimky podle § 196a odst. 4 ObchZ nejsou podle názoru zaměstnance splněny?

  • 25. 11. 2011 9:23

    Jan Slanina

    A jak to bude při subsidiární aplikaci OZ po 1.1.2012?
    Podle § 415 OZ "Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.", tedy se tato povinnost vztahuje i na zaměstnance.

    Vyviní se tím, že prokáže, že mu to zaměstnavatel nařídil? Nebo musí zaměstnavatele na nesprávnost jeho pokynu upozornit.

  • 25. 11. 2011 11:15

    VlK

    I když teda mám dost problém je přeložit. Tenhle případ mě dost zaujal. Zajímalo by mě o co přesně šlo. Protože i ve svých dvou oborech si dovedu představit rozpory, ale v každém případě, i když jsem zaměstnanec a vše co udělám má právo zaměstnavatel, mě zůstávají pro některé díla autorská práva. A i tam kde nejsou autorská práva, tak se pod dané dílo "podepisuji".
    Proto bych se v takovém případě, smířil s názorem zaměstnavatele, ale ve své práci bych příslušnou pasáž výrazně označil a podepsal jménem zaměstnavatele. Otázkou je, když by zaměstnavatel v pokynu řekl, abych pasáž takto neoznačil...

  • 25. 11. 2011 20:25

    Kdysi také živící se jako technik a projektant (neregistrovaný)

    Projektanti či vedoucí staveb, technologických projektů,... podobná dilemata "vlastní názor - tlak zaměstnavatele - tlak investora" řeší tak, že se snaží prosadit co nejvíce ze svých zásad.
    Občas je to stresující a někdy tito lidé i vyhoří. Je to i jeden z důvodů velké fluktuace v těchto profesích. Kdyby alespoň fungovalo, že ve velkých společnostech dokáže vedoucí oddělení ochránit své podřízené, to jsem od revoluce nezaznamenal.

    Ti starší a ostřílenější si občas nechají od zaměstnavatele písemně potvrdit, že trvá na postupu, který je v rozporu s jeho názorem a zkušenostmi a má výslovný příkaz splnit přání zaměstnavatele či investora. Tímto "alibistickým obdobím" si asi projde někdy každý, ale většinou tento postup neuplatňujete, takže kdyby došlo na lámání chleba....

  • 25. 11. 2011 23:39

    xf (neregistrovaný)

    Takovýto postup bych já nenazval "alibistický". Tohle je postup, jak se ochránit před náhradou škody, kterou může uplatňovat zaměstnavatele/kli­ent.

    Zároveň je ale třeba mít na paměti, že to chrání jen před náhradou škody. Nechrání to před trestní odpovědností a nechrání to před ztrátou razítka.
    Tedy na té stavbě to chrání například před náhradou za opadanou omítku, kvůli nedodržení technologickým postupům, ale nechrání to ani v nejmenší před tím, když ten barák spadně a někoho zabije.

  • 25. 11. 2011 12:31

    jezevec (neregistrovaný)

    Pokud se vám nelíbí pracovat pro svého zaměstnavatele, za podmínek které nabízí, prostě pro něj NEPRACUJTE a dejte výpověď. Zaprvé ho tak nejvíc ztrestáte - přijde o vaši pracovní sílu, které je zcela zjevně kvalitnější než profesionalita vašich nadřízených. Na vaše místo přijde pitomec, který bez hlesu udělá co je mu uloženo, dostane za to trest a zaměstnavatel sankci. Zadruhé si zajisté najdete místo, kde si vašich kvalit budou cenit nejen lépe, ale i více. Ostatně tak nadaný jediec, který je chytřejší než jeho nadřízení, by měl pracovní místa vytvářet - a ne se soudit, aby nemusel vstát ze židle, na které ho zaměstnavatel nechce. A zatřetí nebudete muset nést důsledky činnosti, kterou buď jedna nebo druhá strana považuje za nesprávnou nebo dokonce protiprávní. Což ani jedno bych na sebe dobrovolně nepřipustil.

  • 25. 11. 2011 14:21

    Jan Slanina

    Hezká odpověď. Akorát že tím si nepomůžete, protože ve výpovědní lhůtě stejně máte povinnost udělat to, co po Vás zaměstnavatel chce.

  • 25. 11. 2011 22:05

    jezevec (neregistrovaný)

    to ste si trošku popletl právo a socialismus.
    pokud vás zaměstnavatel chce vyrazit pro neplnění pracovních povinností, a vyty svoje povinnosti splnit nechcete - jistě půjde s vámi na dohodu na okamžité ukončení PP dohodou. pak nemáte žádnou výpovědní lhůtu a nikdo vás ani vteřinu nemůže k ničemu nutit. tém méně něco co nechcete.

  • 25. 11. 2011 23:50

    xf (neregistrovaný)

    Znamená to hrubé porušení pracovní kázně, výpověď okamžitá, a bez odstupného. A nově i bez podpory v nezaměstnanosti.

    Tudíž gauner vítězí.

    Ty socialisme.

  • 27. 11. 2011 23:02

    jezevec (neregistrovaný)

    lidi já vás nechápu. příběh popisuje zaměstnance, který opakovaně odmítl splnit výslovný příkaz svého nadřízeného, a své židle se přitom držel zuby-nehty, možná už jenom nehty. tedy žádná okamžitá výpověď.
    ale co je vám proboha divného na tom, že kdo platí, ten poroučí? až budete na vedoucím nebo dokonce vlastnickém místě - taky asi budete očekávat, že vaši podřízení budou naplňovat vaše, nikoliv vlastní představy.
    komu se to nelíbí - ano, výpověď okamžitá, dávám já jako zaměstnanec, poté co jsem nabídl dohodu.
    jaké odstupné???? za co?
    jaká podpora?????????
    nelíbí se mi práce, čus, jdu na lepší.
    nejsem-li schopen sehnat lepší, držim ovšem hubu a krok. ne abych se soudil o štokrdli, na které mně můj chlebodárce NECHCE, a kde já NECHCI dělat to co je mi uloženo.

  • 28. 11. 2011 9:47

    Jan Slanina

    Tedy, já Vám nevím. Pracuju v soukromé sféře už drahně let na manažerské pozici a preferuju zaměstnance, kteří mi do očí řeknou, že po nich chci blbosti. Zaměstnanci, kteří budou slepě plnit moje pokyny, pro mne mají mnohem menší cenu.

    Navíc ten konkrétní případ byl ze státní sféry, kde si myslím, že by to mělo fungovat ještě spíš, protože tam se vždycky pracuje s penězi někoho jiného (daňových poplatníků). To, že se tam naopak koncentrují přitakávači, je jeden z průšvihů tohoto státu.

  • 28. 11. 2011 16:15

    jezevec (neregistrovaný)

    Tady ale nebyl popisován případ, že by někdo dostal vyhazov za projevení názoru. Tady bylo napsáno, že zaměstnanec byl opakovaně upozorňován za nekonformitu svých názorů s instrukcemi zaměstnavatele, a opakovaně odmítl instrukci splnit.

    Spíš by mně teda zajímalo, jak byste to řešil vy.
    Má teda zaměstnanec právo nerespektovat své nadřízené?
    Má podnik řídit nějaké ObecnéDobro? Celozávodní rada? Odbory?
    Nebo šéf je tam jen pro okrasu, a pracovník má mít pravomoc dělat si svou práci po svým?
    A ve státním sektoru má být ještě větší anarchie?

  • 28. 11. 2011 16:43

    Jan Slanina

    Pokud mi můj zaměstnanec řekne, že po něm chci nesmysl, ale nepovede se mu mne přesvědčit, že má pravdu a já se mýlím, a mně se ho nepovede přesvědčit, že já mám pravdu o on se mýlí, budu hledat někoho jiného, kdo je ochoten to udělat. Pokud nikoho nenajdu (a ani to mne nepřesvědčí, že nemám pravdu), udělám to sám.

    Považuju za hrubou manažerskou chybu jinak dobrého odborníka vyhodit jen proto, že se nemůžeme shodnout na řešení jednoho konkrétního izolovaného problému. Již jen proto, že, pokud to udělám, potlačím kreativitu a aktivitu ostatních zaměstnanců.

    Šéf v mém pojetí je od toho, aby zaměstnance vybral, rozvíjel, motivoval, koordinoval jejich práci, předával informace a v jejich práci jim pomáhal. Pokud se šéfovi častěji než v izolovaných případech stává, že musí měnit rozhodnutí, které navrhli jeho podřízení, dělá ten šéf něco špatně.

    Samozřejmě, pokud pracovník odmítne každý úkol s tím, že požadavek zaměstnavatele je nesprávný, je třeba to řešit. Ale pak asi chybí základní premisa, totiž že je to odborník.

  • 28. 11. 2011 20:36

    xf (neregistrovaný)

    Pokud by mě zaměstnavatel nutil porušovat zákony, nést trestní a hmotnou zodpovědnost, nést zákaz odborné činnosti, která mě živí, tak by bylo nefér vůči mě, kolegům, a také vůči všem slušným zamstnavatelům, abych bral veškeré následky jeho gauneřin na sebe.

    Problém je, že ty stejně netušíš, ve vší úctě, o čem mluvím. Což dokazuješ tím, že jsi zde nepředvedl nic jiného, nežli několik ideologických výkřiků.

  • 28. 11. 2011 21:57

    jezevec (neregistrovaný)

    V petitu argumentu s vámi souhlasím, vyvozuji však z něj odlišný závěr.

    Pokud by mě zaměstnavatel nutil porušovat zákony, nést trestní a hmotnou zodpovědnost, nést zákaz odborné činnosti, která mě živí - snažil bych se od takového zaměstnavatele co nejrychleji a nejjednodušeji vypadnout.
    Nikoliv se soudit za pochybné právo dělat si za zaměstnavatelovy peníze to co on nechce. To by bylo prudce nefér vůči kolegům, a také vůči všem slušným zaměstnavatelům.

  • 25. 11. 2011 23:47

    xf (neregistrovaný)

    To je ideologicky čisté prohlášení, tak na úrovni životem nepolíbeného študáka.

    Beze zbytku by to platilo pro "vytváření pracovních míst" typu pouťový stánek s buřtama. A i tam bych se namísto vykecávání omezil na "každý za sebe nese odpovědnost".

  • 27. 11. 2011 17:00

    Pavel (neregistrovaný)

    A i tam s Vámi (právem) vymetou. Takže pokud "ze zásady" dáte výpověď nemáte nárok na odstupné ani podporu v nezaměstnanosti a snad místo pokladní v Lídlu někde bude.

  • 21. 1. 2013 22:09

    simonka (neregistrovaný)

    U nás je velká nezaměstnanost. Najít práci je velký problém a zaměstnavatelé to vědí a zneužívají. O profesionalitě chování nadřízených např.v hypermarketech bych si dovolila nesouhlasit.Čím větší prdovlez,tím lépe pro něj. Atmosféra strachu,donášení a praktiky tzv.vytýkacích dopisů je běžná praxe.

  • 25. 11. 2011 14:18

    Kano (neregistrovaný)

    No já jsem to pochopil tak, že když například zaměstnavatel usoudí, že je v krajní nouzi a pošle mně někoho zavraždit a já neuposlechnu, může mně propustit.
    Je to tak ?

  • 25. 11. 2011 14:36

    Jan Slanina

    Musela by tam být drobná úprava - muselo by jít o nutnou obranu, ne krajní nouzi. Krajní nouze IMHO nemůže ospravedlnit zabití člověka.
    Po této drobné úpravě skvěle ilustrujete rozpor, který jsem zmínil. Tedy barvitý příběh:

    Váš nadřízený, stařec na vozíku, vidí muže, který k němu jde s železnou tyčí v ruce, aniž by přitom vyslovil jakoukoli pohrůžku nebo udělal jakýkoli hrozivý pohyb. Vykřikne "zaměstnanče Kano, zab ho, než mne zabije". Zaměstnanec odmítne, protože si myslí, že nejde o nutnou obranu. K útoku nedojde.

    Podle jedné věty rozhodnutí soudu tak zaměstnavatel provedl interpretaci právního předpisu, že jde o nutnou obranu, a vyslovil pokyn, který je zaměstnanec povinen splnit.

    Podle následující věty rozhodnutí soudu je zákaz zabíjení lidí mimo nutnou obranu kogentní právní předpis, takže pokyn byl protiprávní a proto ho plnit nemusíte.

    To rozhodnutí je buď nesmyslné, nebo nám klíčový kus chybí - nemám čas si ho celé dohledat, takže na to neumím odpovědět.

    Rozdíly by IMHO měly být mnohem jemnější
    - nelze požadovat po zaměstnanci splnění zjevně protiprávního příkazu, jako ve Vašem příkladu;
    - nelze po zaměstnanci požadovat, aby se splněním příkazu vystavil právnímu postihu;
    - lze ale po zaměstnanci požadovat, aby realizoval pokyn, o kterém si zaměstnanec myslí, že v důsledku splnění vznikne újma zaměstnavateli nebo osobě, která ho nařídila.

  • 25. 11. 2011 14:47

    Petr (neregistrovaný)

    "Váš nadřízený, stařec na vozíku, vidí muže, který k němu jde s železnou tyčí v ruce, aniž by přitom vyslovil jakoukoli pohrůžku nebo udělal jakýkoli hrozivý pohyb."

    Pokud ten zaměstnanec je "ochranka", pak budiž. Ale když by to byla uklízečka, tak nemá v pracovní smlouvě náplni práce fyzicky ochraňoňat svého zaměstnance, není na tuto práci kvalifikována, ani certifikována. nemá tedy jediný důvod uposledchnout. Za toto ji nikdo neplatí.

    To tady ale fakt řešíme kraviny.

  • 25. 11. 2011 14:59

    Jan Slanina

    Ono tohle je hlavně řešeno výslovně v § 106 odst. 2 zákoníku práce.
    Jinak ale podle § 41 odst. 4 zákoníku práce lze převést zaměstnance i bez jeho souhlasu na dobu nezbytné potřeby na jinou práci, než byla sjednána, jestliže to je třeba k odvrácení mimořádné události, živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo k zmírnění jejich bezprostředních následků, a to na nezbytně nutnou dobu. A ohrožení života vedoucího zaměstnance, který se nemůže sám zachránit, nepochybně mimořádnou událostí je.

    Ale je to příklad, který je pochopitelný i pro laika, zatímco příklad s § 196a odst. 3 a 4, který cituji jinde, je pro laika přece jen méně srozumitelný.

  • 25. 11. 2011 17:49

    Honzas (neregistrovaný)

    Její specifičnost pro mě vyplývá z informace, že žalobce odmítl vyřadit kulturní památku. Představuji si, že žalobce byl jistou formou státního zaměstnance. Například jeho nadřízení rozhodli, že budovu je třeba vyřadit z seznamu kulturních památek a prodat jako ruinu za 1 Kč v přímém prodeji již vybranému zájemci. Odborník má názor, že jde o historickou památku ve stavu který takový krok není možný.
    Není dost dobře možné, aby existoval písemný záznam o takovém názoru, soud došel evidentně ke stejnému závěru.

  • 26. 11. 2011 8:48

    kontrolorka (neregistrovaný)

    Pokud jsem to dobře pochopila, zásada plnění pokynů zaměstnavatele (byť by byly právně chybné) má přednost před zásadou, že zaměstnanec má zejména pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností.
    Dovolím si zde uvést jiný příklad, poněkud méně absurdní, než ochrana zaměstnavatele na vozíčku při domnělém útoku. Jde o rozdílný názor pracovníka, provádějícího kontrolu a jeho zaměstnavatele, tedy státní orgán. Pod kontrolní zprávou je podepsán kontrolní pracovník, při jejím sepisování se však často řídí pokyny svého zaměstnavatele, se kterými ne vždy souhlasí, poněvadž má na danou věc jiný právní názor.

    V nedávné době proběhla médii zpráva o populistickém návrhu změny zákona, kdy v případě pochybení úředníka bude stát muset škodu po něm vymáhat (dosud je v zákoně slovo "může"), více viz např.zde: http://www.top09.cz/co-delame/napsali-o-nas/top-09-chysta-bic-na-uredniky-za-sve-chyby-maji-platit-6590.html .
    Chápu, že na první pohled tomuto návrhu budou všichni tleskat, vžďyť přece konečně došlo na ty zkorumpované úředníky. Bohužel se obávám, že současně tímto budou ubity ty zbytky iniciativy, které v úřednících, dohlížejících např. na výběr daní, ještě při aktuálním stavu našeho zákonodárství, kdy prokazování zcela zjevných daňových úniků se stává téměř detektivní činnosti, zbývají. Proč by se snažili něco doměřit, když jim bude hrozit, že po nich bude vymáhána případná škoda poté, co si daňový podvodník nejrůznějšími ne vždy legálními způsoby zajistí úspěch v soudním sporu? Obdobně tomu bude u policistů, exekutorů a pod., kteří takto budou postihováni i za neúmyslné pochybení, které v mnoha případech ani pochybením nebude, pouze půjde o jiný právní názor, který byl následně někým vyložen jinak.
    O tom tady ale psát nechci, je to na delší povídání a navíc stejně předpokládám, že většina diskutujících by se na mne sesypala, protože bránit úředníky, navíc ještě úředníky, prosazující dodržování zákonů, se dnes nenosí.
    V návaznosti na text článku by mne ale zajímalo, jak by byla posuzována situace, kdy je kontrolní pracovník kontrolního úřadu nucen dle pokynů svého nadřízeného (tedy zaměstnavatele) postupovat v rozporu se svým právním názorem? Po přečtení článku jsem nabyla dojmu, že má pouze dvě možnosti. Buďto neuposlechnout a riskovat výpověď, nebo uposlechnout a riskovat, že po něm budou následně vymáhany případné vzniklé škody. Samozřejmě je v tomto případě na místě upozornění zaměstnavatele prokazatelným způsobem na svůj odlišný právní názor, obávám se však, zda toto bude postačující obranou při současné změně zákona, kdy stát bude vzniklou škodu muset po úředníkovi vymáhat.
    Podotýkám, že kontrolní pracovník také není "žádným nezávislým orgánem, který by měl prezentovat vlastní právní názor, nýbrž byl ve vztahu ke svému zaměstnavateli v podřízeném postavení".

  • 26. 11. 2011 9:07

    Romeo (neregistrovaný)

    Vzhledem k tomu, že máme očividně stejné zaměstnání, bych k tomu dodal to, že se mi nikdy nestalo, že by při kontrole nadřízený nutil sepisovat něco, s čím nesouhlasím. Vždy mám svůj názor podložený argumenty, odkazy na příslušná ustanovení zákona a judikaturu. Občas s nadřízenými vedeme debatu o správném postupu a správnosti výsledku, ale zatím, co mě paměť neklame, vždycky akceptovali můj názor.

  • 26. 11. 2011 12:31

    kontrolorka (neregistrovaný)

    Tak to jste šťastný člověk :-).
    Článek samotný však řešil právě případ, kdy zaměstnavatel-státní orgán nutil zaměstnance postupovat v rozporu s jeho odborným přesvědčením a to bohužel bez ohledu na to, zda je tento názor správný. Jak je v článku řečeno, správnost právního názoru zaměstnance (v našem případě kontrolora) nemá na platnost výpovědi bohužel vliv a to mne děsí zejména ve vztahu k chystané novele, kdy případné vzniklé škody budou muset být státem vymáhány. A ruku na srdce, opravdu si myslíte, že všichni státní úředníci mají takové štěstí, jako Vy, že by se jim nikdy nestalo, že by jim jejich nadřízený vnucoval svůj názor na to, jakým způsobem má být provedena kontrola? Jestliže patříte mezi úředníky, kteří se svým vedoucím mohou vést debatu o správném postupu a vedoucí vždy akceptuje váš názor, tak jste šťastný člověk. Obávám se, že existuje mnoho úředníků, kteří jsou na rozdíl od Vás řídit se příkazy svých nadřízených, ikdyž s nimi nesouhlasí a nepomůže jim ani vedení debaty, pokud k tomu vůbec dostanou příležitost.
    A ještě poznámku k příspěvku p. Matesové-typicky český přístup, nezajímá ji odborná úroveň článků autora (která je mimochodem vždy velmi vysoká a navíc jde o velmi zajímavé články), ale vyslovuje své nepochopení, kdy autor články píše. Bohužel si hned taky sama bez jakékoliv znalosti věci odpovídá, že jde buďto o workoholika, nebo šidí svou práci právníka. Tak proč se vůbec ptá, když si sama odpovídá?

  • 26. 11. 2011 22:23

    Romeo (neregistrovaný)

    Tak pokud někomu něco dodaňuji, tak jsem si 100 % jistý nejenom „hmotou“, ale i „procesem“, takže jsem nikdy neprohrál odvolání ani soud. Nicméně ve své praxi se občas setkávám s tím, že některá rozhodnutí správce daně jsou podivná až nezákoná a určitě by neuškodilo, aby ti, kteří je „spáchali“ za ně nesli finanční odpovědnost.

    K té chystané novele. Už jsem to u jiného článku kdysi psal, že u jakéhokoliv správního úřadu se viník těžko hledá. Když si vezmete svůj případ na berňáku, zprávu podepisujete sice Vy, ale parafují Vám ji nadřízený, minimálně vedoucí referátu, u vyšších částek vedoucí oddělení, u ještě vyšších ředitel. Všichni jsou úředními osobami, které za obsah odpovídají. Určení konkrétního viníka je ve státní správě dost složité i na prvostupňovém úřadu, na vyšším stupni ještě komplikovanější, protože tam je těch mezičlánků ještě víc.

    Co se té praxe, že některým úředníkům jejich nadřízení nutí postupovat v rozporu s jejich odborným přesvědčením, týče, je mi jasné, že takové situace nastávají. Jenomže pokud takového nadřízeného máte, tak to je asi lepší uvažovat o změně zaměstnání, nebo aspoň oddělení. Není potřeba novely zákona o hmotné zodpovědnosti, i za současného zákona jste při takovém postupu (že se musíte řídit pokyny nadřízených, i když s nimi nesouhlasíte), jednou nohou v trvalém průšvihu. A je jedno, jestli tento postup nadřízeného pramení buď z jeho úmyslu, nebo z neznalosti práce, kterou vykonává.

  • 26. 11. 2011 11:24

    Matesová (neregistrovaný)

    Lidi, já to nechápu, autor jen tady na tomto webu za poslední 2 měsíce publikoval 20 článků, bud je to workoholik nebo "šídí" tu svou práci podnikového právníka...nebo to je nějaká firma na články?

  • 27. 11. 2011 10:09

    Autor článku (neregistrovaný)

    Tedy, chtěl bych mít Vaše starosti..., ale pobavila jste mne, usmívám se při psaní této reakce: Nastínila jste 3 možnosti, ale: 1. práci nešidím (nepíši je o pracovní době), 2. workoholik nejsem, nýbrž lenoch, 3. nejsem firma, jsem člověk - fyzická osoba. Zkuste dál hádat, třeba přijdete na důvod, příčinu. (Nápovědu na serveru najdete, důvod, proč jsem napsal tolik článků v poslední době je stejný jako jsem uvedl jednomu čtenáři jako omluvu, když mne žádal, abych převzal jeho právní zastoupení, pomohl mu řešit jeden jeho právní spor.) Ale divím se, že Vás tohle zaujalo, že se nad tímto pozastavujete. Víte kolik článků vyprodukuje takový L. Jouza z MPSV? Takový státní úředník si asi může dovolit šidit svou práci. Hlavní rozdíl mezi mnou a jím je však v tom, že v mých článcích nejsou chyby (aspoň doufám) nebo aspoň tolik jako v jeho...

  • 27. 11. 2011 11:29

    Martin Horák (neregistrovaný)

    workoholik nejsem, nýbrž lenoch - to zase pobavilo mě, kolik clanku pak musí napsat workoholici :)

    jinak kdyz byvaji v mediích řebříčky nejvice vydelavajici zijicich ces. autorů - tak je tam porád Viewegh, Pawlovská etc., a skuteční boháči - právníci , tam nejsou..jsou totiž chytří a drží se v ústraní jako zmíněný pan Jouza anebo Sokol.

  • 27. 11. 2011 17:24

    Autor článku (neregistrovaný)

    Nerad bych s panem kolegou J. absolvoval spor o urážku na cti (i když bych se ho nebál, jeho články tepu v odborném tisku, takže důkazního materiálu by bylo dost - koneckonců i tento článek na tomto serveru je do značné míry reakcí na jeho publicistické výlevy: http://www.mesec.cz/clanky/myty-o-pravidlech-brigad-postavene-na-hlavu/), a proto už jej nebudu zmiňovat, ale jste zřejmě znalec věci (a autorů), ovšem srovnání zmíněného pána a Tomáše Sokola trochu pokulhává. Pan Sokol toho zase až tak moc nenapíše, ale když už, tak to má vždy hlavu a patu a moc rád si to přečtu, s opravdovým zájmem (i když třeba trestnímu právu zrovna nehovím...), kdežto druhého autora jen, když mám chuť napsat polemiku, vždy lze něco nalézt..., příspěvky se hemží chybami, kdybyste chtěl, tak Vás na 2 ("nejdrsnější") polemiky odkáži. Každopádně mám ale pocit, že ani jeden z nich se nedrží zpátky, takový pan Sokol už vůbec ne, protože ten je oblíbencem nejen tištěných (safra, to už neplatí, lépe říkat: psaných) médií (sdělovacích prostředků), narozdíl od druhého kolegy je vidět v TV (pravda, moc ji nesleduji..., ale to vlastně svědčí spíš proto, že vidět je, když si ho povšiml "divák" jako jsem já). Pochybuji, že se dá srovnávat příjem státního úředníka s příjmem spolumajitele velké AK (pravda, měl jsem spor, který zastupovala právě jeho AK a moc mne o odbornosti nepřesvědčila, ale jde o opravdu velkou AK, leč pana Sokola osobně se to rozhodně netýká, protože právnička, kterou tady také pomlouvám, je zajisté pod rozlišovací schopnost pana Sokola, jestli vůbec zná a může znát všechny své zaměstnance...) Ale nelze srovnávat právní publicisty s autory krásné literatury, k tomu jen na okraj: knihy pana W. mi krásné nepřijdou, ale krásná literatura (terminus technicus to hold je...). A děkuji, že do jisté míry zpochybňujte mou lenost, je zřejmé, že mě neznáte...

  • 28. 11. 2011 10:49

    Pamětnice (neregistrovaný)

    Nejprve děkuji za zajímavé články. Nepsal jste náhodou do Svobodného slova a Mladé fronty kdysi?
    Dovolila bych se zeptat, lidsky ne vědecky, kolik jste napsal za svuj život vlastně článků?
    A taky by mě jako praktickou ženu zajímalo, schováváte si výtisky Vašich článků (nemyslím soubory v počítači), ale papírové verze? A schováváte si celé časopisy (noviny) nebo si jen vystříhnete svůj článek? Proč mě to zajímá, můj manžel napsal cca 40 článků - a samolibě si to schovává celé...nastestí ted má dost práce na soude, tak už to moc nevzrůstá, ale stejně zabírá to místo, a "otravuje" s tím návštěvy ....zdravím Vás

  • 28. 11. 2011 13:11

    Autor článku (neregistrovaný)

    Dobrý den, děkuji za pochvalu. Ano, jsem to já. Musím se Vám přiznat, že jsem si výtisky také po určitou dobu schovával. Pokud šlo o něco, co by mělo být zasazeno do kontextu doby a jiných událostí, tak celé číslo novin nebo časopisu, jinak jen příslušnou stránku. Nějak se to hromadilo, a tak mě to přestalo bavit, a proto jsem toho záhy (už si nepamatuji, řekněme po 2 nebo snad až 3 letech?) nechal a dosavadní "archiv" vyhodil. Bohužel nemám ani elektronické verze, protože jsem je měl uloženy v počítači, který mi nebyl sice vysloveně ukraden (předmětné jednání třetí osoby nelze kvalifikovat jako krádež), nebudu Vás zatahovat do podrobností, ale řekněme protiprávně zabaven, takže mám k dispozici rukopisy asi tak z posledních 2 - 3 let. Musím se však Vašeho muže trochu, vlastně hodně, zastat, pro mnohé je jejich písemné dílo výrazem něčeho velmi vzácného, na čem jim mimořádně záleží (a nepřijde mi na tom nic špatného, závadného, tedy ani ta archivace, koneckonců" Litera scripta manet"), protože je to výsledkem jejich tvůrčí činnosti (a zdaleka ne každá činnost, obživa, kterou člověk koná, je tvůrčí...), plně to chápu. Vůbec nepovažuji počínání Vašeho muže za samolibé nebo ješitné. To Vám dám jiné příklady. Znám člověka, co píše do novin různé krátké dotazy a stížnosti (některé noviny mají takové rubriky), kde napíše, že byl nespokojen s reklamací, s obsluhou, no prostě takové různé s odpuštěním bláboly, to si lepí do sešítku a uchovává jako mimořádně vzácnou relikvii, chlubí se třeba návštěvám. Koukněte, máte-li zájem, do článku: http://www.mesec.cz/clanky/navrh-na-snizeni-platu-statnim-urednikum-muze-diskriminovat/, kde je popsáno, jak to někdy a někde chodí ve státní správě. Právě z tohoto úřadu, o němž se tam píše, znám (znal jsem) jednoho člověka, který občas publikoval... Když mu něco vyšlo, tak si ten článek ofotil, ofocoval ho tak dlouho, až ho dostal na xeroxu do formátu A4 tak, aby zcela vyplnil plochu, tedy maximálně zvětšil písmo, aby maximálně využil formátu (dovedete si představit, kolik u toho asi zničil papíru), samozřejmě to dělal o pracovní době a na náklady zaměstnavatele, ale to ještě není všechno. Když byl hotov, tak si tyto výtvory vystavil v kanceláři, a aniž by pracoval, zíral na ně s uspokojením celé hodiny. Dále si je pak vystavoval, aby je mohly obdivovat návštěvy jeho kanceláře. To už je pořádný úlet, že? A k Vaší otázce. Opravdu nevím, nepočítám to. Mějte se hezky a pozdravujte manžela.

  • 28. 11. 2011 16:22

    Jan Slanina

    Také bych se pana manžela zastal.
    Osobně jsem těch knih a článků až tak moc nenapsal, ale už teď mne štve šanon s jejich archivem.
    Jenomže jak jinak se mám ujistit, že budu vždy snadno schopen zjistit, co jsem kdy jsem kam napsal?
    Abych předešel ztrátě dat, zálohuju všechna data na raidové pole, jenomže to mi zase může být ukradeno...

  • 28. 11. 2011 16:46

    Jan Slanina

    Nevíte, jestli byla podána ústavní stížnost?
    Z důvodů, které jsem popsal v příspěvku z 25.11. 12:13 mi přijde, že to rozhodnutí NS je fundamentálně špatně - kogentnost normy prostě nemůže být jediným kritériem.

  • 28. 11. 2011 17:26

    Autor článku (neregistrovaný)

    Asi jste si všiml, že rozhodnutí NS ČR nikterak nepřitakávám, tedy ani já se s jeho závěry plně neztotožňuji. Pokud je mi známo, tak ústavní stížnost podána nebyla.

  • 28. 11. 2011 18:19

    Jan Slanina

    Přiznám se, že jsem to nepoznal, za což se omlouvám. Ale je to asi tím, že se neživím jako právník, takže si asi dovoluji svůj nesouhlas projevovat vášnivěji :-)

    Jestli tu ústavní stížnost nepodal, tak je to škoda, protože komukoli dalšímu se bude k rozumnějšímu judikátu probojovávat mnohem hůř :-(

  • 28. 11. 2011 19:09

    Autor článku (neregistrovaný)

    Neomlouvejte se, nemáte zač. Jste prostě zdvořilý člověk (narozdíl od některých...) Chtěl jsem jenom říci, že kdybych se rozhodl pro polemiku s rozhodnutím, což nemám v úmyslu (jen bych čtenáře mátl), formuloval bych námitky trochu odlišně, než Vy, ale jinak s Vámi víceméně souhlasím.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).