Stále se samozřejmě v praxi uplatňují a budou uplatňovat závěti sepsané ještě podle za pravidel zrušeného (starého) občanského zákoníku. (Čtenáři nám někdy vytýkají, že výslovně označujeme aktuálně platný a účinný občanský zákoník jako nový, i když je už z r. 2012 a účinný od r. 2014. Občas je však třeba oba občanské zákoníky odlišit a pro srozumitelnost nejen číslem se Sbírky zákonů. Významné je to právě v oblasti dědického práva, které se hodně změnilo.)
Jestliže někdo sepsal závěť do 31. 12. 2013 (tedy dle zrušeného občanského zákoníku a za jeho pravidel), mohl v závěti určit náhradního dědice. V praxi to znamená zvolit dle svého výběru osobu, která dle vůle zůstavitele (autora závěti) nabude dědictví v případě, že se v závěti určený dědic nakonec dědicem nestane (nenabude dědictví).
I když to nebylo ve zrušeném občanském zákoníku uvedeno, dovodila to rozhodovací praxe soudů čili tzv. judikatura.
Rozhodující není skončení dědického řízení, ale to, kdo zemřel dříve
Může se stát, že dědic určený v závěti zemře dříve než zůstavitel (ten, kdo závěť sepsal). Právnicky řečeno (jak to říká Nejvyšší soud ČR v usnesení
spis. zn. 24 Cdo 877/2024 ze dne 31. 5. 2024) pro úsudek, zda závětní dědic nabude dědictví, je mj. významné, zda se závětní dědic dožil smrti zůstavitele (zda tedy zůstavitele přežil).
Může se totiž stát, že závětní dědic zůstavitele tzv. předemře, tedy zemře dříve než on. Dědické právo vychází ze zásady, že dědit tedy může jen ten, kdo přežil zůstavitele, což je dáno už tím, že právo dědice na zůstavitelův majetek může vzniknout teprve poté, co zemřel zůstavitel.
Okamžik smrti zůstavitele je přitom zásadní i z hlediska okamžiku nabytí dědictví. Právní úprava účinná do 31. 12. 2013 stojí na zásadě, že „dědictví se nabývá smrtí zůstavitele“ (§ 460 zrušeného obč. zák.). Z této zásady vyplývá, že pro nabytí dědictví nejen závětním dědicem je třeba, aby se v závěti povolaný dědic dožil dne, kdy zůstavitel zemřel (tj. aby v den smrti zůstavitele byl naživu).
Ovšem podmínkou nabytí dědictví závětním dědicem není, aby se dožil i skončení dědického řízení pravomocným usnesením soudu.
Soudy řeší dědické poměry zpětně ke dni smrti zůstavitele
Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele (s účinností ke dni smrti zůstavitele), a to v takové podobě, jak to vyplývá z usnesení soudu o dědictví, jímž se dědické řízení končí.
Z hlediska okamžiku nabytí dědictví je ovšem podstatné, že bez ohledu na to, jaká uplynula doba od smrti zůstavitele, se tímto usnesením o dědictví pouze (zpětně) deklarují právní vztahy s účinností ke dni smrti zůstavitele.
Jinak řečeno: Oním usnesením soudu se toliko potvrzují právní vztahy, které vznikly (vytvořily se a existovaly) již ke dni smrti zůstavitele.
Pokud dědic přežil zůstavitele aspoň o okamžik, náhradní dědic má smůlu
Dožil-li se tedy závětní dědic dne smrti zůstavitele, pak nabyl dědictví, k němuž byl povolán v závěti. A to i když následně, ještě v průběhu dědického řízení zemřel.
Nabytí dědictví závětním dědicem znamená, že se povolání náhradního dědice, pokud ho zůstavitel v závěti určil, již nemůže uplatnit.
Když závětní dědic zemřel po smrti zůstavitele, ale ještě před rozhodnutím soudu o dědictví
Na místo zemřelého dědice, který v průběhu dědického řízení (tj. v době od jeho zahájení do jeho pravomocného skončení) zemřel – nastupují jeho dědici. (A to podle pravidel zákonné dědické posloupnosti nebo podle toho, zda pořídil sám závěť.) A to jak v otázce toho, kdo dědí (kdo je dědicem dědice), tak z hlediska procesního, kdo bude vystupovat před soudem jako dědic.
Pokud se v závěti určený dědic nedožil smrti zůstavitele, naopak nastupuje náhradník určený v závěti.
Některé další související marginální otázky, na které v článku neupozorňujeme, řeší usnesení Nejvyššího soudu ČR z 31. 5. 2024, na které zájemce o studium detailů výkladů k dědickému právu odkazujeme (spis. zn. 24 Cdo 877/2024).
Aktuální občanský zákoník už náhradnictví dědiců řeší výslovně
Zůstavitel může dle § 1507 věty první o. z. pro případ, že dědictví nenabude osoba, kterou povolal za dědice, povolat této osobě náhradníka; také náhradníkům může povolat postupně další náhradníky.
Detaily řeší pak po § 1507 o. z. následující ustanovení o. z. Mezilidské vztahy jsou složité a může se ukázat, že zákon nepamatuje na všechny možné situace a pak je možná budou řešit soudy. My vás pak na novinky v oblasti výkladů dědického práva upozorníme.
ČLÁNKY DO MAILU