Hlavní navigace

Minimální mzda se sice zvýšila na 9200 Kč, někdo ale získá i 18 400 Kč

29. 9. 2014
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Od 1. 1. 2015 se zvyšuje minimální mzda i nejnižší úrovně zaručené mzdy, které rovněž chrání zaměstnance. Invalidé ale mají smůlu.

Minimální mzda představuje ochranu před poskytováním (vyplácením) nepřiměřeně nízkých mezd, platů a odměn za práci zaměstnancům. Nejnižší, úředně stanovená, cena práce (minimální mzda) v ČR činí nově od 1. 1. 2015 9200 Kč namísto dosavadních (od 1. 8. 2013 účinných) 8500 Kč za měsíc pro zaměstnance odměňované měsíční mzdou, s čímž koresponduje minimální mzda 55,00 Kč namísto dosavadních 50,60 Kč za každou odpracovanou hodinu pro pracovníky odměňované mzdou hodinovou. To však neplatí pro každého – pro invalidy (poživatele invalidních důchodů) zůstává minimální mzda na dosavadní úrovni, nezvyšuje se a zůstává na úrovni stanovené od 1. 1. 2013. Čtěte také: Minimální mzda už bude spravedlivá

Vývoj minimální mzdy od roku 1991

Období Výše minimální mzdy v Kč za měsíc Výše minimální mzdy v Kč za hodinu
1. 2. 1991 2000 10,8
1. 1. 1992 2200 12
1. 1. 1996 2500 13,6
1. 1. 1998 2650 14,8
1. 1. 1999 3250 18
1. 7. 1999 3600 20
1. 1. 2000 4000 22,3
1. 7. 2000 4500 25
1. 1. 2001 5000 30
1. 1. 2002 5700 33,9
1. 1. 2003 6200 36,9
1. 1. 2004 6700 39,6
1. 1. 2005 7185 42,5
1. 1. 2006 7570 44,7
1. 7. 2006 7955 48,1
1. 1. 2007 8000 48,1
1. 8. 2013 8500 50,6
1. 1. 2015 9200 55

Zdroj: Autor a MPSV

Ještě záleží na délce pracovní doby

Uvedená výše minimální mzdy se vztahuje ke stanovené týdenní pracovní době 40 hodin. Výše hrubé minimální mzdy

  • v základní sazbě minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin tedy činí 9200 za měsíc nebo 55 Kč za hodinu,
  • v sazbě minimální mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin u zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu, tedy činí 8000 Kč za měsíc nebo 48,10 Kč za hodinu.

Zaměstnanci však mohou mít stanovenu i jinou (zkrácenou) týdenní pracovní dobu. Stanovená týdenní pracovní doba zaměstnanců pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického výzkumu a zaměstnanců pracujících v nepřetržitém nebo třísměnném pracovním režimu nesmí překročit 37,5 hodiny týdně. Stanovená týdenní pracovní doba zaměstnanců s dvousměnným pracovním režimem nesmí překročit 38,75 hodiny týdně.

Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy může obsahovat kolektivní smlouva nebo vnitřní předpis. Ve všech těchto případech se minimální mzda za hodinu přepočítá (zvýší) úměrně ke zkrácené stanovené pracovní době. Tím je zajištěn při různé délce stanovené týdenní pracovní doby nárok zaměstnance (při odpracování stanovené doby) na stejnou výši minimální mzdy za týden, resp. měsíc. Konkrétní sazby na hodinu podle stanovené týdenní pracovní doby odvodí zaměstnavatelé ze základních sazeb podle vzorce:

Taková úprava (podle uvedeného vzorce) se týká pouze hodinové minimální mzdy, neboť minimální mzda stanovená na měsíc zůstane stejná při stanovené pracovní době 40 hodin za týden i při zkrácené pracovní době.

Podle skutečně odpracované doby

Zaměstnanci odměňovanému měsíční mzdou, který má (individuálně) sjednánu kratší pracovní dobu nebo který neodpracoval v kalendářním měsíci příslušnou pracovní dobu odpovídající stanovené týdenní pracovní době, se však úroveň minimální mzdy (měsíční sazba) snižuje úměrně odpracované době. Například zaměstnanci firmy uplatňující 40hodinovou stanovenou týdenní pracovní dobu, jehož týdenní pracovní doba je sjednána pouze na 20 hodin týdně, nenáleží minimální mzda ve výši 9200 Kč, ale pouze ve výši 4600 Kč za měsíc.

Mzdové otázky jsou v podnikatelské (nestátní, mimorozpočtové) sféře ponechány smluvnímu ujednání účastníků pracovněprávních vztahů. Výše mzdy, kterou zaměstnavatel svým zaměstnancům za vykonanou práci poskytuje, se v tržním hospodářství řídí nabídkou a poptávkou na trhu práce, a vyjadřuje tak cenu pracovní síly. Výše mzdy se v prvé řadě odvíjí od (individuální) dohody podnikatele, jakožto zaměstnavatele, se zaměstnancem a dále od (kolektivních) smluv uzavíraných mezi zaměstnavateli a odborovými organizacemi či mezi institucemi zastupujícími tyto smluvní strany (tedy mezi odborovými centrálami na straně jedné a zaměstnavatelskými svazy na straně druhé). Stát pouze předepisuje nejnižší přípustnou úroveň odměňování, když stanoví minimální mzdu a zaručenou mzdu, resp. její nejnižší úrovně.

Platí také mimo pracovní poměr

Minimální mzda je nejnižší přípustná výše odměny za práci v pracovněprávním vztahu, vztahuje se jak na pracovní poměr, tak i na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy dohodu o pracovní činnosti a dohodu o provedení práce. 

Minimální mzda se vztahuje na všechny zaměstnance činné v pracovním poměru nebo pracovně-právním vztahu založeném dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o pracovní činnosti a dohoda o provedení práce). Nerozlišuje se, jde-li o pracovní poměr na dobu určitou či neurčitou nebo o souběžné pracovní poměry. Nárok na minimální mzdu vzniká v každém pracovním poměru nebo pracovně-právním vztahu založeném dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr samostatně, a to, i když zaměstnanec sjedná více pracovně-právních vztahů pouze s jedním zaměstnavatelem. Minimální mzda se vztahuje i na zaměstnance, kteří vedle mzdy pobírají dávky sociálního zabezpečení, např. starobní důchod.

Nezapomeňte také na zaručenou mzdu

Zaručenou mzdou je mzda, na kterou vzniklo zaměstnanci (v pracovním poměru) právo (nárok), a to podle zákoníku práce, smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, mzdového výměru. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než částka, kterou stanoví zákoník práce jako základní sazbu minimální mzdy.

V jednotlivých kolektivních smlouvách lze dohodnout minimální mzdu vyšší, než předepisuje vládní nařízení, a to jak u základních částek, tak i snížených částek minimální mzdy pro uvedenou kategorii zaměstnanců se sníženým pracovním uplatněním. Zásadně půjde nejen o částky převyšující minimální mzdu, ale též nejnižší úrovně zaručené mzdy. Odbory, které chrání své členy a další zaměstnance, obvykle nesjednají kolektivní smlouvu, která by zaručovala zaměstnancům nižší výdělky než zaručuje vládní nařízení, tedy nejnižší úrovně zaručené mzdy.

Minimální mzda vždy nestačí

Minimální mzda tedy vlastně může být v praxi legálně uplatňována jen vůči velmi úzké skupině pracovníků vykonávající nejméně kvalifikované práce zařazené do 1. skupiny prací pro účely stanovení nejnižší úrovně zaručené mzdy.

Na rozdíl od minimální mzdy lze nejnižší úrovně zaručené mzdy definovat jako nejnižší cenu práce stanovenou ve vztahu ke složitosti, odpovědnosti, namáhavosti vykonávané práce (jedná se o hlediska uvedená v ust. § 109 odst. 4 zákoníku práce). Výše nejnižších úrovní zaručené mzdy je na základě těchto hledisek odstupňována do osmi skupin, a to opět jako u minimální mzdy při stanovené týdenní pracovní době 40 hodin. Obecné charakteristiky prací pro účely zařazení práce do některé z 8 skupin jsou uvedeny v příloze k nařízení vlády č. 567/2006 Sb., v platném znění. Dále jsou zde uvedeny příklady prací zařazených do jednotlivých skupin, a ty jsou zpracovány podle jednotlivých oborů.

Nejnižší úrovně zaručené mzdy

Nejnižší úrovně zaručené mzdy pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací, zařazených do 8 skupin, a činí:

Skupina prací Nejnižší úroveň zaručené mzdy v Kč za hodinu Nejnižší úroveň zaručené mzdy v Kč za měsíc
1. 55 9200
2. 60,7 10 200
3. 67 11 200
4. 74 12 400
5. 81,7 13 700
6. 90,2 15 100
7. 99,6 16 700
8. 110 18 400

Rovněž pro nejnižší úrovně zaručené mzdy jsou při omezeném pracovním uplatnění zaměstnance stanoveny nižší sazby. Nejnižší úrovně zaručené mzdy při omezeném pracovním uplatnění zaměstnance pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací, zařazených do 8 skupin, a činí:

dan_z_prijmu

Skupina prací Nejnižší úroveň zaručené mzdy v Kč za hodinu  Nejnižší úroveň zaručené mzdy v Kč za měsíc
1. 48,1 8 000
2. 53,1 8 900
3. 58,6 9 800
4. 64,7 10 800
5. 71,5 12 000
6. 78,9 13 200
7. 87,1 14 600
8. 96,2 16 100

Shrnutí základních pravidel uplatňování minimální mzdy:

Minimální mzda platí jako jediná státem předepsaná mzdová veličina pro zaměstnance a jejich zaměstnavatele z podnikatelské (nestátní, mimorozpočtové) sféry, u nichž se uplatňuje kolektivní vyjednávání o mzdách. V jednotlivých kolektivních smlouvách lze dohodnout minimální mzdu vyšší než stanovuje nařízení vlády o minimální mzdě (t.č. jde o nařízení vlády č. 567/2006 Sb., v platném znění). V nepodnikatelském sektoru (státní a veřejná správa a služby) a u zaměstnavatelů podnikatelské (nestátní) sféry, u nichž není uzavřena kolektivní smlouva nebo nejsou mzdové podmínky v kolektivní smlouvě sjednány, platí vedle minimální mzdy ještě nejnižší úrovně zaručené mzdy.

Nejnižší úrovně zaručené mzdy jsou odstupňovány podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací do 8 skupin. Nejnižší úroveň zaručené mzdy pro 1. skupinu prací je shodná s výší minimální mzdy. (V nepodnikatelské sféře se uplatňuje vedle minimální mzdy a nejnižších úrovní zaručené mzdy systém platových tarifů.)

Byl pro vás článek přínosný?

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).