Ačkoli soudy nižších stupňů rozhodly o tom, že vítězná strana sporu nemá právo na náhradu nákladů řízení kvůli tomu, že nezaslala předžalobní výzvu, Nejvyšší soud ČR měl na věc jiný názor.
Náhrada nákladů řízení za předžalobní výzvu
Spor o náhradu nákladů řízení začal, když soud prvního stupně vyhověl žalobě a uložil žalovaným uhradit směnečný peníz i s úroky, žádnému z účastníků řízení, tedy ani žalobci, ale nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení. Soud uvedl, že žalobce „neosvědčil zaslání předžalobní výzvy“ podle ust. § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“). Když se žalobce odvolal, odvolací soud tento verdikt potvrdil.
Nároky ze směnky se uplatňují vždy bez výjimky žalobou. Více si o nich přečtěte v článku Pozor na fígle se směnkami. Stačí jedno chybné slovo a je neplatná.
Žalobce má v případě těchto nároků možnost ponechat projednání žaloby standardním postupem řízení s tím, že o žalobě bude rozhodnuto rozsudkem. Má však také možnost navrhnout soudu, aby o žalobě rozhodl směnečným platebním rozkazem.
Požaduje-li žalobce vydání směnečného platebního rozkazu, lze hovořit o žalobě s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu. Nejde o jinou formu uplatnění práva, než je právě žaloba. Ostatně návrh na vydání směnečného platebního rozkazu lze uplatnit i poté, co již byla žaloba podána. Tedy to, co platí ohledně žaloby obecně, platí o žalobách s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu.
Proto odvolací soud směnečný platební rozkaz ve výroku o nákladech řízení shledal věcně správným. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
Právní úprava
Podle ust. § 142a o. s. ř. žalobce, který měl úspěch ve věci o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu, výzvu k plnění.
Teprve jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, může soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti žalobci přiznat i v případě, že žalobce žalovanému výzvu k plnění nezaslal.
Předžalobní upomínka a obchodníci s dluhy
Podáním žaloby, kterou se žalobce domáhá úhrady peněžité pohledávky, věřitel zásadně sleduje (nejde-li o exces, kdy skutečným a hlavním důvodem takového postupu je nepřiměřeně „zhodnotit“ pohledávku o náklady řízení – o opatřeních proti obchodníkům s dluhy jsme psali např. v článku Obchodníci s dluhy vydělají méně ) především to, aby dosáhl vydání soudního rozhodnutí, na jehož základě by následně mohl pohledávku vymáhat exekucí nebo výkonem rozhodnutí (exekuční titul), a současně, aby zabránil případnému promlčení pohledávky.
Důvodem, pro který byl občanský soudní řád „doplněn“ o ust. § 142a o. s. ř., přitom bylo zabránit praktikám věřitelů, kteří (primárně) neměli zájem na dobrovolném (mimosoudním) zaplacení svých pohledávek, nýbrž právě na „zvýšení“ těchto pohledávek o náklady soudního řízení (zpravidla o odměnu za zastupování advokátem, které často výrazně převyšovaly samotnou pohledávku).
Je třeba hodnotit reakci dlužníka
Takto vymezený účel ust. § 142a o. s. ř. je nezbytné mít na zřeteli v případech, kdy žalobce požadavku ust. § 142a o. s. ř. nedostojí a nezašle žalovanému výzvu k plnění ve lhůtě nejméně sedmi dnů před podáním žaloby na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu. Nelze izolovaně posuzovat jen to, zda žalobce způsobem určeným ust. § 142a o. s. ř. vyzval žalovaného k plnění, nýbrž je nezbytné přihlédnout i k dalším okolnostem konkrétní věci, zejména pak k povaze a výši uplatněné pohledávky (za účelem uvážení, zda vskutku při naplnění obecné míry obezřetnosti lze uvažovat o „opomenutí“ dlužníka), k postoji dlužníka k následně uplatněné pohledávce, jakož i k reakci dlužníka na zahájení soudního řízení a doručení žaloby.
Jinými slovy, jelikož i pro rozhodování o náhradě nákladů řízení je rozhodující stav v době vyhlášení rozhodnutí soudu, nebude absence výzvy podle ust. § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení v případech, kdy žalovaný jako dlužník ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik (viz např. započtením).
Není-li totiž dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ust. § 142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat „pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění.
Stačí předložení směnky k placení
Shora uvedené se přitom přiměřeně uplatní i v případech, kdy soud o žalobě, kterou věřitel uplatnil právo na zaplacení peněžité částky, rozhodne platebním rozkazem nebo směnečným platebním rozkazem.
Rozhodne-li soud platebním rozkazem bez slyšení žalovaného, je při posuzování okolností významných pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení limitován skutečnostmi, které žalobce uvede v žalobě a připojených listinách. Není-li z obsahu žalobních tvrzení zjevné, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení (uplatněné) pohledávky v souladu s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., popřípadě neplynou-li z obsahu žaloby právně významné skutečnosti, na jejichž základě může soud žalobci i přes absenci takové výzvy přiznat právo na náhradu nákladů řízení (ust. § 142a odst. 2 o. s. ř.), rozhodne soud, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Podá-li žalovaný proti platebnímu rozkazu včasný odpor, platební rozkaz se tím v plném rozsahu (tj. včetně výroku o náhradě nákladů řízení) ruší, přičemž pro účely následného rozhodnutí o nákladech řízení se uplatní pravidla zmíněná shora.
Napadne-li žalobce (nebo žalovaný) platební rozkaz odvoláním jen ve výroku o nákladech řízení, není žalobce limitován co do možnosti dodatečně doložit, že povinnost určenou ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. splnil [ani co do možnosti tvrdit (a osvědčit) existenci (výše specifikovaných) právně významných skutečností odůvodňujících vznik práva žalobce na náhradu nákladů řízení přes absenci předžalobní výzvy k plnění], a stejně tak žalovaný může popřít tvrzení žalobce o tom, že ho k plnění před podáním žaloby v souladu s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. vyzval a současně svým chováním (např. zaplacením žalované částky) „potvrdit“ neopodstatněnost vzniku nákladů řízení žalobce.
Rozhodne-li soud směnečným platebním rozkazem, je situace odlišná jen potud, že podáním námitek se směnečný platební rozkaz neruší, nýbrž soud k jejich projednání nařídí jednání a v rozsudku vysloví, zda směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti, nebo zda jej zrušuje a v jakém rozsahu.
Pro rozhodnutí o nákladech řízení (v rámci směnečného platebního rozkazu) se uplatní stejná kritéria jako v případě platebního rozkazu; přitom účel výzvy podle ust. § 142a o. s. ř. zásadně naplní i předložení směnky k placení. Totéž platí o rozhodování o opravném prostředku proti výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud ČR tedy rozhodnutí odvolacího soudu zrušil svým usnesením spis. zn. 29 Cdo 4388/2013, ze dne 19. 2. 2015, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
ČLÁNKY DO MAILU