Názory k článku Máme málo dětí, doplatíme na to

Psát do diskuze je taky ještě svobodné a beztrestné, nebo už si pro vás jedou?

A na závěr - pokud jste z mého příspěvku usoudil, že vyspělost civilizace měřím porodností, pak... pak raději nic.

To je přesně naopak. V sedmdesátých letech byly děti to jediné, o co člověk mohl usilovat. Podnikat nemohl, do zahraničí nemohl, kariéru mohl dělat jen když vstoupil do strany.
Naopak dneska mají lidé spoustu možností, co dělat a jak se realizovat - a pořízení dětí jim ty možnosti výrazně omezí.

To není jen o realizaci. Dřív byly děti zárukou, že se o mne má ve stáří kdo postarat. Dneska nacpu peníze do dětí, k tomu si mám spořit na důchod. Na důchod se mi ale lépe spoří, když ty děti nemám. A když současné ženy - protože ty jsou na tom z hlediska spoření bity víc - vidí, že bez dětí je jim ,líp, tak mají prostě dítko jen jedno. Obávám se, aby nedošlo k situaci, že nebudou chtít mít dítko žádné.

To je sice pravda, ovsem tehdejsi 2+1 bylo plochou casto vetsi nez dnesni n+kk krcalky.

" I výdaje za dovolenou s komplexními službami jsou ve všech příjmových decilech vyšší než výdaje na vzdělání."

Ale to jsme zase u jineho problemu, ze v CR je temer vse (s vyjimou piva v nalevne) silene predrazene.

Pane Slanina, a můžete sem napsat jediný důvod, PROČ mít víc dětí než jedno? Ano, byty, peníze na vzdělání, větší byt - to jsou všechno důvody, proč děti třeba i nemít. Ale vy jste muž, já se na to dívám jako žena, a já skutečně nemám důvod mít víc dětí než jedno. Proč? Protože od celoživotního výdělku se následně odvíjí výše důchodu. Když jsem dítě neměla, obtížně jsem sháněla práci, protože jsem byla mladá a mohla bych mít dítě. Pro zaměstnavatele jsem jaxi nebyla perspektivní. Pak jsem tedy měla dítě. Byla jsem na mateřské, ta se naštěstí započítává stále do dob pro výpočet důchodu jako doba odpracovaná. Poté jsem měla problém při hledání práce, protože jsem musela skloubit práci a péči o dítě. Z toho důvodu jsem měla i menší plat, a to dost dlouho, žádná velká kariéra se dělat nedala, protože jsem byla navíc matka samoživitelka.
Víte, my tu můžeme brečet, jak se rodí málo dětí. Ale co pro to dělá stát, kromě toho, že rodičům všemožně nepříjemňuje život a hází jim klacky pod nohy? Nebylo by vhodné obyvatelstvo přijatelnými podmínkami a politikou motivovat k množení? nebo chceme, aby se tu množili jen nepřizpůsobiví a Vietnamci, kteří navíc v drtivé většině ani nejsou českými občany?

Třeba proto, aby se za váma měl do LDNky kdo přijet podívat

Copak jedno dítě, naše generace měla aspoň to jedno (i když v té době byla obvyklá spíše dvoudětná domácnost). Řekněte mi ale, jaký důvod mají dnešní mladí, aby měli aspoň to jedno. Když nebudou mít žádné, budou mít po celý život vyšší životní úroveň. Tak proč proboha pořád nějaké děti? Navíc když stát dělá všechno pro to, aby tu nebyly žádné.

Já si myslím, že stát by měl vytvářet podmínky k tomu, aby lidi děti mít mohli a chtěli je. Ne aby radši emigrovali s tím, že v zahraničí mají lepší podmínky pro rodinný život. Současné podmínky jsou takové, že lépe se má ten, kdo děti nemá.

Tam kde vetsina veci stoji sice stejne ci mene nez v CR, presto tam za stejnou praci dostanete 4x vyssi odmenu ? Prelozeno: za stejny objem promarneneho casu v zamestnani si muzete poridit az 4x vice nez v CR.

Tam kde se nemusite bat, ze za omylem nezaplaceny ucet ve vysi 1 EUR o kterem vam nikdo nerekl, vam za 10 let legalne seberou/vykradou dum a nemuzete se proti tomu branit ?

Tam kde pojedete na kole na nakup, postavite jej pred obchod a az se vratite, v tom samem stavu ho tam jeste najdete ?

Tam kde muzete pracovat z domova, pokud to charkter te prace alespon trochu umoznuje a nikdo se nad tim nebude pozastavovat.

Tam ... atd. Pritom zmenit CR na "tam" by jeste nedalo az tolik prace. Ale nebylo by to "demokraticke".

Na pripadnou otazku proc jsem "tam" jiz davno neemigroval kdyz to vim odpovidam, ze utect mi neprijde jako reseni.

Nechci Vám brát iluze, ale ne osobně děsí, když vidím, kolik mladých se chystá emigrovat. Jedná se většinou o vysokoškolsky vzdělané lidi. A proč by nešli? Vzdělání mají, jazyky umí a venkou jsou i lépe ohodnoceni, co by tu teda dělali?

Nahoře jste napsal, že stát toho dělá dost. Jako matka samoživitelka tvrdím opak. Kdysi byl se sněmovně návrh, aby výživné dětem platil stát. Modráci proti tomu neskutečně protestovali, ale bohužel jediní, kdo chápali podstatu, byli překvapivě ze socdem a z politiků jediný Paroubek. Psala jsem o tom i sem do diskuse a bylo to stejné - jediní, kdo byli tvrdě proti, byli modráci. Pro méně chápavé modráky to tu tedy ještě jednou zopakuju: stát toho moc pro děti nedělá. V případě dětí v neúplných rodinách ještě rodičům doslova škodí. Co mám říct v případě, že posílám na soud návrh na exekuci na majetek otce dítěte, který za nějakých 7 let dlužil přes 150.000,- Kč a soud exekuci zamítá, protože "nevidí důvod"? Když žádám o zvýšení výživného, musela jsem prokázat MŮJ příjem, soud chtěl příjem MÝCH rodičů (už teda nežili), pak chtěl vědět, jaký mám majetek a zda mohu něco z toho prodat, a když jsem se ohradila, že já dítě živím, ale ráda bych, kdyby se na tomtéž podílel otec dítěte, tak teda soud s hlubokým povzdechnutím konečně začal konat a laskavě začal zjišťovat příjem otce. Pak se divíte, že jsem na soudy nakrknutá? Nebudu psát, co si o nich myslím, to by admin můj příspěvek pro neslušnost smazal.

Takže tedy pokračuji, proč si myslím, co by stát dělat měl: jak už jsem psala, všechny složky, které se vymáháním výživného pro děti zabývají, jsou státní. Bohužel nepracují. Takže stát místo aby dětem pomohl k výživnému, raději sáhne do šrajtofle a vyplatí dávky státní sociální podpory. Já jsem třeba měla jedno dítě, a nic moc plat (protože jsem musela pracovní dobu přizpůsobit školce/skole, což nejde při každé práci, takže jsem si musela najít takovou práci, kdy bych se při ní mohla starat o dítě). Dostávala jsem nejen přídavky, na dítě, ale příspěvek na bydlení, příspěvek na dopravu, pak taky dávku na uhlí... Co bych si nepožádala? Žádost o exekuci výživného soud zamítl, a když mi chtěl platit socální dávky, pročpak ne? Osobně tvrdím, že NEVYMÁHÁNÍ VÝŽIVNÉHO JE TUNELOVÁNÍ STÁTNÍHO ROZPOČTU!! Protože sociální dávky jsou nevratné! Takže po nějakých 8 letech neplacení výživného se mi konečně podařilo stát přesvědčit, že exekuce je nutná, takže se exekuovalo. Prodejem majetku získalo dítě nějakých 160.000,- Kč (sociální dávky se nevracely, státe díky, dítku se ty peníze opravdu hodily!) a další čtvrtletí jsem opět brala sociální podporu. Kolik je matek, co jim stát radši hodí sociální podporu, kterou by ale brát nemusely, kdyby fungovalo efektivní vymáhání výživného? DOST! Když uvážíme, že podle statistiky jde až o třetinu dětí, je státní rozpočet tvrdě tunelován. Pokud by prošel zákon o vyplácení výživného státem, stát by sice za otce zaplatil výživné, ale to by na nich pak následně vymáhal. Ve státním rozpočtu by bylo více peněz na potřebné. Tak daleko ale modré bohužel ptačí mozečky nevidí.
A ještě něco: současná praxe je taková, že při exekuci majetku je majetek prodán, exekutor dostane odměnu, dítko dlužné výživné a zbytek je vyplacen otcům. A to i v případě, že je dítko malé. NEEXISTUJE možnost deponovat peníze u soudu a vyplácet dítku výživné postupně (stejně jako soudy prakticky nedělají předběžná opatření na zákaz disponování majetkem, který by stejný problém taky řešil. Stát by prostě po jistou dobu vyplácel výživné za otce, v době ukončení vyživovací povinnosti by prodal zablokovaný majetek, vzal si sumu, kterou na výživném vyplatil a zbytek by vyplatil otci. V právním řádu tato možnost je, prakticky se ale nedělá). Můžete mi tu klidně psát, jak mám neplatící rodiče (protože tím neplatičem může být i matka) čtvrtit, ale když dovede státní orgán vysčítat neplatné hlasy prezidentských kandidátů způsobem, jakým to provedl, nemůžu po státu chtít, aby při tvorbě zákonů dokonce používal mozek. Lepší je, když se tu neskutečným způsobem tuneluje státní rozpočet.

"Nechci Vám brát iluze, ale ne osobně děsí, když vidím, kolik mladých se chystá emigrovat. Jedná se většinou o vysokoškolsky vzdělané lidi. A proč by nešli? Vzdělání mají, jazyky umí a venkou jsou i lépe ohodnoceni, co by tu teda dělali?"

WOW... Něco podobného vyřvávali doktoři, že? Kolik z nich skutečně odešlo? Nechali by se alespoň spočítat na prstech? Jazyky umí? To, že umí plkat nějaké nesmysly (doporučuji "Vrať se do hrobu") ještě neznamená, že umí jazyky.

Nějaká rakouská nebo německá důchodkyně se zvysoka vysere na to, že český doktor dokáže plynule konverzovat na téma "Was haben Sie gestern gemacht?".

Vysokoškolák není jen lékař, ven jdou např. IT-obory, technici, ekonomové... Víte, kolik absolventů VŠB (to není vysoká škola bezpečnostní, ale báňská, v Ostravě) je třeba v Jižní Africe?

Je to jednoduché zrušme 50% zdanění práce. Pak bude moci manželka vychovávat děti doma. Pokud chce pracovat proč ne, za vydělané peníze si najme vychovatelku nebo babičku pár let před důchodem. Dnes to tak nejde. Aby někdo mohl zaměstnat někoho musel by vydělávat minimálně o 400% více než on.

Prostě vraťme se do století ověřeného systému a netrestejme lidi za práci!!!!

Ono taky kolik z tech "Husakovych deti" melo VS a kolik jich ma dnes. Navic clovek s VS v cizine je zde proste bran jako lepsi oproti tem, co absolvovali VS v CR. Tezko rict, jak v zahranici, ale u nas VS dokazou vselicos - viz kauza Plzen.
Otazka je, zda se ty vydaje va alkohol a cigarety tykaji stejne skupiny lidi jako ty deti. Jak je to s dovolenymi nevim, ale predstava ze clovek cely zivot dela od nevidim do nevidim a odpocine si az v hrobe take neni zrovna lakava.

Jeste by take mohli jet na organizovany zajezd s ROH, ze :-)

Nezlobte se, ale tohle je trapne. Ta polozka za podle vas "nadstandardni" dovolenou neni o moc vyssi, nez za predrazene sluzby a predrazene vsechno v CR co plati po cely rok.

Realitou je, ze tohle je zkratka nuzna zeme, kde si nekolik vladou podporenych monopolu/oligopolu diktuje neumerne ceny vzhledem ke smesne vysi zdejsich platu. A to uz nevylepsite ani tim, ze jeden rok nepojedete na dovolenou.

Tak s tim ohledne te dovolene se uz da souhlasit. Obecne mi ale spise prijde, ze si rada lidi mysli, ze chudina ma pouze pracovat a nic vic a tech par mocnych tomu vsemu bude sefovat.
Pokud se budou o pracovni misto uchazet 2 lide a jeden bude mit VS v CR a druhy v zahranici, tak je celkem jasne kdo bude mit vetsi sance.
Bohuzel nemam statisticky, kolik % lidi ktereho rocniku v CR ma VS, takze to nejsme schopen potvrdit ani vyvratit.

Dovolená pod stanem je někdy dražší než v penzionu nebo v levném hotelu.

Já jsem jen reagovala na to, že "jedno dítě v současné době uživí prakticky jakýkoli pár".

Jenže ono to znamená.
Prakticky každý znamená ve skutečnosti každý.

Třeba nechtěli žít 20 let na životním minimu.

Ty opatreni lze zkratit, staci konecne zacit resit korupci v teto zemi. Vse ostatni pak prijde samo, protoze vygenerovanych penez od oloupenych danovych nevolniku je vice nez dost, akorat je vetsina rozkradena.

To co navrhujete nejsou investice, to je házení peněz do černých děr. A naprosto to míjí hlavní problém. Ten je v tom, že průběžný důchodový systém převedl (z hlediska individuálního člověka) děti z kategorie "investice do budoucnosti" do kategorie "hodně drahý koníček". Takže dnes děti mají jen lidé, které to baví. Těch je pořád (kupodivu, biologie se nezapře) relativně dost, ale velmi málo je těch, které to baví natolik, aby jich měli víc jak jedno-dvě. Proto je porodnost nízká.

Samozřejmě jsou zde i jiné faktory, jako dostupnost antikoncepce, jiné možnosti vyžití, společenské klima, ale tenhle je dle mého zásadní a bez zrušení nebo alespoň drastického omezení průběžného důchodového systému a návratu k principu, že zabezpečením v důchodu jsou primárně vlastní děti to nepůjde, protože zvýšení porodnosti bude malé a velmi drahé.

<sarkasmus>Ano, hloupé zaměstnavatele, kteří nechápou, že je pro ně výhodné vydat na stejný počet člověkohodin vyšší náklady (dost nákladů na zaměstnance je fixních) je potřeba přivést k prohlédnutí ;)

A co teprv ty, kteří jsou tak zaslepení, že jim vadí, že ostatní zaměstnanci mají nízkou výkonnost, protože neustále musí odkládat věci na příští den, protože dotyčná od které něco potřebují má půl úvazku a odpoledne už v práci není... ;)
</sarkasmus>

Ve skutečnosti prakticky vždycky když zaměstnavatelé podporují půlúvazky (nebo se jim alespoň nebrání), tak je to spíš marketing, než že by se jim to vyplácelo přímo.

Se zbytkem se dá souhlasit více (méně byrokracie pro školky) nebo méně (další zaplevelování daňové a další legislativy, přerozdělování atp.). Co ale tvrdím je, že účinnost takových opatření je malá a hlavně je potřeba zvyšovat i počet párů se dvěma a více dětmi.

Ano, občas to může být třeba i vhodné, ale naznačovat, že manažeři, kteří půlúvazky nevyužívají jsou hloupí je ... trochu hloupé.

To by me zajimalo, co je to za praci. Dovedu si predstavit, ze nekde v McDonalds potrebuju vykryvat spicky, tak mam lidi na pul uvazku. Ale u nejakych odbornych pozic, kde trva cela leta, nez si vychovate/zacvicite dobreho zamestnance, tam to nemuze ve velkem fungovat. Prece vam neprijde 30 soustruzniku na 4 hodiny, to pak budete mit misto 3 smenneho provozu 6 smenny provoz? Nebo 30 inzenyru na 4 hodiny, co se nemuze z financnich duvodu vyplatit.

Tak ono i v průběžném důchodovém systému jsou primární děti, jde jen o jeho parametrizaci, aby o výši důchodu nerozhodovaly jen platby v minulosti, ale i platby současných potomků. Třeba padesát na padesát. Pak bude motivace vytvářet vychovávat budoucí plátce pojištění a až se člověk stane plátcem i motivace opravdu platit.

Vertikalizace důchodového systému po rodinách. Kdo je mít nebude, bude si muset na důchod spořit, kdo je mít bude, bude živ z jejich sociálních odvodů.

Pardon, zapomněl jsem ještě na jednu možnost - můžete to okecávat ;)

Děkuji, že jste mi dal za pravdu a uznal, že vliv drahých "propopulačních" opatření byl mizivý a že za relativní "úspěch" mohou spíše jiné faktory.

> Pokud máte problém se zastupitelností, tak 2 půlúvazky místo 1 celého jsou
> skvělé řešení!

Myslím, že poněkud zobecňujete svoje zkušenosti. Pokud práce zaměstnance spočívá v relativně krátkých, poměrně oddělených a nezávislých úkolech, tak ano.

Když ale řeší věci, které se táhnou déle a mají netriviální kontext, tak to situaci naopak zhorší, protože buď prodlouží reakční dobu (dokud nebude k dispozici ten zaměstnanec, který konkrétní věc řeší), nebo se část pracovní doby vyplýtvá na předávání kontextu mezi zaměstnanci, kteří dělají stejnou činnost.

Vetsina zamestnani v CR ale vyzaduje:

d) sedet zbytecne v kancelari od-do aby to vypadalo, ze se pracuje. Napriklad kdo sedi u pocitace (a browsi porno) - pracuje, kdo sedi doma (a skutecne pracuje) - nepracuje.

e) byt zbytecne k dispozici v kancelari od-do, protoze diky chaotickemu zpusobu (ne)zadavani prace je treba byt neustale k dispozici a dokola prijimat nova chaoticka zadani

Ono je to jak kde
jde to bez problémů ve firmě typu kancelář pojišťovacích agentů
nejde to ve firmě typu montážní pás (obecně jakýkoliv sled na sebe navazujících specializovaných činností - tam se to minimálně hooodně prodražuje potřebou mezioperační zásobou, aby se výpadkem jednoho člověka hned nekousla celá výroba; přesný opak JUST IN TIME )

Nehrajme si na slovíčkaření, ten pás jsem dal jako příklad.
Vtip je v tom, že když vypadne žena s půlúvazkem administrativě, až tak moc se toho neděje, něco počká a co ne zaskočí kolegyně a příště se to otočí, tam je to dokonce lepší než když vypadne s celým.
Zato když vypadne někdo ve výrobě, může to být docela problém. A žena s dítětem vypadává častěji, s tím nic nenaděláte. Jedno jestli má půlúvazek nebo celý. Spíš se dá čekat, že když je schopná jít na celý, že to má ošetřeno tak, že nebude muset zůstat doma úplně u každé "banality" (např. dítě nechodí do jeslí/školky ale hlídá je babička).

Možná jsem se pohyboval v jiné společnosti, ale na jeden mužský výpadek s kocovinou bylo 10 ženských výpadkú na paragraf nebo ženské potíže.
Hlavní princip je, že co funguje anebo je dokonce výhoda v administrativě, je absolutně nepoužitelné ve výrobě.

Což o to, to on efektivnější být může. Ale zcela jistě bude dražší. :-)

Pane Slanina, kdysi jsme ve firmě navrhli pružný model. Byla tam linka s dvousměnným provozem, než se ráno výrobek dostal na konec linky, trvalo to hodinu. Navrhli jsme, aby lidi chodili do práce po čtvrthodinách a aby ti, co jsou na konci linky přišli o tu hodinu déle. Jedni se ráno nemuseli honit do práce na šestou, aby tam pak hodinu čučeli na prázdnou linku, všichni mohli po směně po čtvrthodinách odcházet a večer nemusela jiná parta opět čekat hodinu a opět čučet na linku, mohli by jít domů o hodinu dřív. Ti lidi byli sice v práci, ale nic nedělali. Lidi byli pro, odbory to schválily, všechno mohlo projít. Zarazil to ředitel. Prý by lidi měli moc volného času. Problém byl v tom, že ti samí lidé neseděli u linky, kde by se nudili, ale courali se po fabrice a dělali tam nepravosti. Už neměli co na práci, ale domů jít nesměli. Takže buď kecali na šatnách, nebo se snažili vyhlídnout a ukradnout, co se dalo nebo (hlavně na odpoledních šichtách, kdy na dílně nebyl mistr) chodili souložit na střechu fabriky.

Třeba account manager. Má se zákazníkem něco rozjednaného. Zákazník k tomu něco potřebuje ve čtvrtek a dozví se, že musí zavolat po víkendu, protože paní je na půlúvazek, už odešla a v pátek nechodí... Nikdo další neví úplné detaily toho, o čem jednali, takže to za ní vzít nemůže.

Jasně zákazník počká. Poprvé, podruhé, potřetí a pak "změní lokál" a "chytrý" manažer se strašně diví, kde udělal chybu... Těch časově citlivých věcí je víc než si myslíte. A i když to jsou jen spolupracovníci, kteří utéct nemohou (nebo ne jednoduše) tak takováhle zdržení je zbytečně prudí.

Ano, mohla by to s ním zkusit vyřídit na dálku (pokud by to šlo), tedy c), ale to už nebavíme o půlúvazku, nebo ne v původním smyslu. A zkusil jste někdy hlídat malé dítě a pracovat na něčem, co vyžaduje soustředění?

Hodně věcí by vyřešila provozní doba ve školkách. Ještě před r. 1989 jsme kdysi ve fabrice vymysleli projekt takového malého multifunkčního zařízení, prakticky s nepřetržitou provozní dobou. Sloužilo by k péči o děti od cca 3 do nějakých 8-10 let. Matky by tam nechávaly děti po tu dobu, co by pracovaly ve fabrice. Např.: matka chodí tento týden na noční. Vpodvečer dítko přivede, jde klidně do práce. Dítko v tomto zařízení přespí, matka ho ráno vyzvedne a odvede do školky/školy. Stejně tak, když jde matka do práce: odvede dítko a dle potřeby vyzvedne. Nemělo to suplovat dětský domov, ale mělo to být pružné. Pečovatelkami mohly být ženy 50+, které v tomto věku těžko hledají práci. Bohužel to narazilo na nesmyslné předpisy, např. na to, že dneska musí mít i učitelka mateřské školy vysokou školu, minimálně Bc. (tenkrát jí stačila střední škola s maturitou), na té noční směně by měla být ideálně zdravotní sestra. Ale největší překážkou byly platy a provozní náklady. Dnešní školy/školy mají pedagogy hrazené státem. Jejich platy jsou v souhrnu taková pálka, že tomu soukromé zařízení konkurovat prostě nemůže. A když připočítám, že ve školních zařízeních mají děti státem dosti štědře dotované stravování a obcím navíc patří i budovy a veškeré zařízení (což jsou opqět náklady, hrazené z veřejných prostředků), tak prostě tato zařízení nemají na trhu konkurenci. To soukromník, jehož jediným příjmem by bylo školné, neutáhne ani omylem. A protože školky/školy si jsou dostatečně vědomy toho, že nemají a nikdy nebudou mít konkurenci, nemusí být pružné a mohou klidně říct, že školka/školní družina začíná ráno v 6.30. A ty se, rodiči, postav třeba na hlavu, protože se nejprve musíš dostat s dítkem do školky/družiny, tam ho předat a posléze se dopravit do zaměstnání. To ale nestihne dřív než v 7.15 nebo později. Logicky pak musí mít matky zkrácené úvazky, protože odpoledne končí provoz v 16.00, takže matka musí z práce odejít nepozději v 15.30. Víte, ono by šlo leccos, kdyby se myslelo. Jenže mnoho lidí myšlení bolí.

Pane, Vy jste nějaký mimoň. Nesedíte taky v nějakém poradním orgánu vlády? Vy nevíte o žádné práci, která by splňovala to, že tam musíte být celou směnu, nikam nemůže te odejít, dokuýd to nedoděláte a domů si stroj na výrobu kde čeho také nemůžete vzít? Práce není jen o tom, že řešíte situace v kanceláři. Snacha by byla ráda, kdyby mohla dělat na 4 nebo 6 hodin. Ovšem pokles mzdy by byl tak citelný, že si to nemůže dovolit. Aby měla výplatu co k čemu, tak musí dělat přesčasy. A tak se děti x hodin denně hlídají samy. Protože rodiče dělají v továrně a na protisměny. Jo, jo, závidím vám.

Kolik těm dětem je?

2 půlúvazky jsou skvělé řešení - někdy. Někdy ne. To už jste řešili nahoře s Michalem Károu. Pokud např. máte firmu, kde jsou 2 odborní pracovníci a jedna univerzální kancelářská síla, tak ta musí vědět vše - rozdělení na 2 úvazky znamená milion komplikací. Pokud máte 20 účetních pozic, tak to, že je jich pár rozděleno na 2 úvazky je v zásadě jedno (vyrovnávají se výhody a nevýhody).

Víte, možná byste se měl víc zamyslet, než začnete hodnotit něčí standard slušného chování. Zejména, pokud o něm nic nevíte, kromě pár příspěvků - kde navíc explicitně nepsal, že on osobně má tyto problémy s lidmi v týmu.

Možná je váš problém ten, že ve vašem pracovním okolí převažují lidé nějakého typu. Možná pracujete v kanceláři, kde spolupracujete s vysokoškoláky a kvalitními středoškoláky.
Moje práce zahrnuje spolupráci s mnohem širší paletou lidí. Navíc mám z minulosti těsné vazby na lidi z odlišných sociálních skupin. A je to trochu jiný svět.
A to, že někdo udělal zásadní osobní rozhodnutí s velkým vlivem na firmu - a nikomu to neřekl s předstihem - to jsem zažil i v kolektivu programátorů, kde fungovaly bezvadně vztahy jak mezi kolegy, tak směrem k vedení.
Za další - to je hrozně krásné, že všichni ví, že vztahy s vedením by měly být vstřícné a korektní a kdovíco ještě - ale občas je potřeba udělat velmi nepopulární věci. Část lidí vyhodit, zbytku snížit plat. Sebrat benefity, které považovali za samozřejmost, porušit spoustu slibů co zaměstnanci dostali.
To je prostě realita, která se občas stane.
Spousta lidí to nepochopí, že je to nutné pro přežití firmy a začne to brát zle a osobně - což je lidsky plně pochopitelné. A pak vám dopředu neřeknou nic. Co pak? Jak to řešit?

Tak vy osobně jste ještě neměl problém dostat mámu mladého dítěte ani na služebku, ani na přesčas? No tak to máte akorát štěstí. Jsou rodiny, které mají ve městě 2 sady prarodičů, jsou rodiny, kdy manžel pracuje do 2 a může bez problémů děti vyzvednout. Krása. Ale také jsou rodiny, kdy se oba partneři přistěhovali do cizího města a ani jedna babička tam není - a manžel třeba jezdí s kamionem, nebo pracuje na pozici, kde se odchod před zavírací hodinou školky netoleruje. Co má ženská dělat potom?
A nikdy jste neměl problém s tím, že dítě onemocnělo? No to máte super - zřejmě máte práci, kde se dokážete zastoupit a ta kolegyně může alespoň část práce udělat doma. Ale jsou práce, kde tohle nejde a je to pro firmu průšvih.

No pokud si ta jedna pracovní síla zlomí ruku, tak to se stane velmi zřídka. A potom se řeší zastoupení a to zastoupení je po celou dobu té neschopnosti té původní síly. Bolí to, to je jasné - ale jak jsem psal - je to víjimečně, takže se to ustát dá.
Taková univerzální kancelářská síla má v hlavě fakticky informační systém firmy. Ví, kdo už materiál dovezl a kdo volal, že se s nabídkou zpozdí. Pamatuje si toho obchodního zástupce od minule, takže ví, v čem je jeho háček.
Ve velkých firmách tohle suplují složité byrokratické procesy a drahé informační systémy. Ve středních firmách máte těch lidí více, takže ta vědomost tohoto všeho je tak nějak kolektivní. Pokud byste na tohle v malé firmě měl 2 holky, které se budou po 4 hodinách střídat, tak to prostě fungovat nebude. Anebo bude za cenu, že tam značně naroste byrokracie a firmička ztratí svou velkou konkurenční výhodu - pružnost.

Je spousta způsobů, jak se dá hlídání řešit, to je pravda. Ale také je pravda, ale občas nevyhovuje ani jeden. A co potom?
V tomhle se rozhodně shodujeme, že stát by měl nabídnout lepší možnosti hlídání dětí s větší kapacitou. To by pomohlo opravdu hodně.

Já netvrdím, že ty dobré vztahy se mají začít budovat v okamžiku vyhození. Ale i to se stává - byl vyhozen i předchozí šéf a vy nastupujete na jeho místo. Co potom? Ale to jsem odbočil - psal jsem to, že i když se chováte slušně, tak to nutné snížení nákladů nemusí všichni vzít rozumně. Každý je jiný a někdo se i přes vaši předchozí vstřícnost začne chovat nevstřícně.

...výjimečně... :-)

Já v první řadě popisuji realitu - jak to funguje. Nikoliv svůj návrh, jak by to mělo být. A malé a minifirmy prostě takhle fungují. Závislost na konkrétních lidech je naprostá samozřejmost.
Ta firma může být závislá na všech 4 lidech (administrativní síla, odborník v jedné profesi, odborník v druhé profesi, a nakonec v jedné osobě majitel šéf a obchodník).
Malé firmy úplně jiným způsobem řídí riziko. Například je pro ně samozřejmé, že berou zakázky tak velké, že jeden neúspěch potopí celou firmu. Tomu se velké firmy snaží hodně vyhýbat a jdou do toho jenom když to opravdu stojí za to, anebo si to přímo zakázaly. Také malé firmy rychleji rostou a častěji krachují.
Takže prostě nebuďte překvapen, že malá firma má raději 4 plné úvazky, než 8 polovičních, protože tento způsob zajištění rizika by je přišel příliš draho a byl by příliš komplikovaný.

Protože za dva lidi platíte dvojnásobek režie. Personální agentuře je jedno na jaký úvazek zaměstnáte člověka - chce pořád stejné peníze za dohození. Mzdová účetní si nechá platit podle toho, kolik lidí k ní přihlásíte - a je jí skoro jedno, že někteří jsou na poloviční úvazek. Školení řidičů platíte per osoba, nikoliv per úvazek. Stejně tak jakékoliv jiné školení. Mnoho počítačových programů se licencuje podle počtu uživatelských účtů - nikoliv podle úvazků. Pokud se s nějakým zaměstnancem nedohodnete a budete se o cokoliv soudit, tak vám také žádný advokát nedá slevu, protože ten člověk je u vás jenom zkrácený úvazek. Všemožné pojištění kdovíčeho se také cenově odvíjí od počtu osob a nikoliv úvazků.
Fakt tohle nevíte, opravdu jste chtěl tohle napsat?

A to jsou jenom přímé finanční náklady navíc. Nemluvím o celkově komplikované situaci, když potřebujete s někým pracovat na konkrétním úkolu a i když ta první holka strávila hodně času psaním poznámek a ta druhá jejich čtením, tak jí stejně musíte některé detaily vysvětlit znova.
Navíc máte 2 lidi místo jednoho, takže pravděpodobost jakéhokoliv problému (vážná nemoc, nedohodnete se, začne sázet a defraudovat) je dvojnásobná. Navíc lidé vyhledávají poloviční úvazky buď z nějakých dočasných důvodů (děti, rodinná situace), nebo proto, že plný úvazek nesehnali. 2 lidé na poloviční úvazek znamená mnohem větší pravděpodobnost, že budete shánět a zaučovat novou sílu.

Dovolím si analogii s letadly. Do velkých a drahých stíhaček se vždy dávají dva motory i když by nebyl problém mít tam jeden dvojnásobný. Je to pojistka proti riziku, když jeden vysadí. Do lehkých stíhaček se ale často dává jenom jeden motor - místo dvou polovičních (a samozřejmě ho chcete mít co nejvíce spolehlivý). Není to proto, že se nad rizikem nikdo nezamyslel, ale právě naopak, že se riziko intenzivně vyhodnocovalo a počítalo.

A malá firma je přesně taková malá stíhačka.

Já si nedovolím hodnotit většinu šéfů malých firem, určitě jsou mezi nimi takoví, kteří si neuvědomují vůbec nic. Ale nepochybně jsou mezi nimi i takoví, kteří se nad problémy rizik a jejich řízení zamysleli. Jenže můj osobní názor je, že většinou došli k závěru, že jim jako nejlepší řešení vyšlo, nedělat nic - rozhodně ne půlit závazky v minifirmě.

Spousta malých firem nepochybně vyhazuje peníze. Spousta velkých taky - jenom jindy a jinak. Tohle je na úplně jinou debatu, to je offtopic.

Pokud u vás pomohlo přestat používat personální agenturu, tak to je moc pěkné. Já vím o přesně opačných situacích - malá firma není sama schopna oslovit dostatek kvalitních lidí a situace se zlepší až poté, co začnou platit agentuře. Čemuž se předtím bránili, protože si mysleli, že to za ty peníze nestojí.
Tohle bude asi velmi individuální - bude záležet na velikosti města, na oboru, na tom koho vlastně hledáte a spoustě dalších věcí. Různým agenturám se platí různě - ano, pokud nabíráte hodně kvalifikovanou sílu za dobrý plat, tak je to čistě na platu. Čím méně kvalifikovaného zaměstnance chcete, tím častěji je tam nějaká fixní částka.
Ale to už opět zabíháme hodně offtopic.

Vaše další úspěchy v zefektivňování malé firmy jsou super a gratuluji vám k nim, ale opět je to offtopic.

Ano, manažerské schopnosti spousty šéfů malých firem nejsou zázračné, často mají zdravý selský rozum a ten jim někdy hodně pomáhá a někdy hodně škodí - ale to je zase fuk a offtopic. Rozhodně není pravda, že všechny malé firmy jsou řízeny špatně.

Vypsal jsem vám spoustu příkladů přímých finančních nákladů navíc, když rozpůlíte pracovní pozici na dva závazky. Pro malou firmu je to prostě drahé a komplikované a nestojí to za to. A co já vím, tak to nikdo nedělá. Tedy pokud má práci pro celý úvazek a pokud tím například nechce udržet konkrétního výborného a zapracovaného člověka aspoň na 20 hodin týdně.
Pochopitelně netvrdím, že to nebude výhodné v nějakých konkrétních situacích na nějakých konkrétních pozicích v malých firmách. Ale v typické situaci prostě ne.

Něco jsou drobné, něco není často, ale dohromady se to na řád tisíců měsíčně dostane bez problémů.

Lidé, kteří jsou ochotni pracovat na částečný úvazek mají tu hlavní nevýhodu, že je jich málo a budou vám často utíkat.

Ano, vykrytí dovolených je ve více lidech snazší, ale dovolené se dají také řešit, že tu hlavní nařídíte všem naráz (malé firmy běžně v létě na pár týdnů zavřou a na maily vám reaguje jenom pan majitel). Argumentace lékařem je pochybná v téhle diskuzi, která má kořen v matkách s dětmi - které z principu chodí k lékaři mnohem častěji, než kdokoliv jiný.

Můžeme tady ještě dlouho vyjmenovávat výhody a nevýhody více zaměstnanců na jednom pracovním místě.

Já nepopírám výhody. Já jenom říkám, že u některých pozic se prostě nevyplatí to dělit. A univerzální administrativní síla v malé firmě je přesně ta pozice, kterou když rozdělíte, tak firmu buď uvrhnete do chaosu, nebo jí zahltíte byrokracií a firma ztratí hodně ze svého "kouzla".

Jak jste přišel na "moji základní premisu", to opravdu netuším, nic takového jsem vůbec nepsal. Naopak opakovaně připouštím, že hodně lidí, dělá hodně věcí blbě. Já tvrdím, že tady se prostě shodují tí, kteří se nad problémem zamyslí hluboce a ti, kteří se nezamyslí vůbec. Kdyby pozici univerzální administrativní síly "úmyslně a plánovitě" dělila mezi více lidí alespoň menšina malých firem, tak bysme se mohli bavit - někdy ty výhody asi převažují. A možná ty výhody převažují a ti ostatní o tom možná jenom neví. Ale když to nedělá nikdo (ani jsem o tom neslyšel), tak to znamená, že i ta část dobře řízených firem to dělá stejně, takže je fakt offtopic pitvat, že část firem je řízena špatně.

Aha. Tak to ano. Moje premisa je, že v tak velkém množství různým způsobem řízených malých firem musí být alespoň část (řekněme nezanedbatelná) řízena dobře.
Rozuměl jsem vám, že za moji premisu považujete, že ty dobře řízené firmy jsou (prakticky všechny).

Váš příklad s lékařstvím v roce 1850 je úplně mimo. Přirovnání vždy kulhá, ale tohle je moc.
Lékařem se mohl stát pouze ten, komu to ostatní lékaři dovolili. Takže pokud by někdo chtěl lékaře ženu, tak tomu tehdejší kasta lékařů bránila.
Oproti tomu založit si minifirmu může prakticky kdokoliv. Dělají to lidé, kteří byli celý život řemeslníci. Dělají to čerství absolventi univerzit. Dělají to lidé všech možných typů uvažování (tedy ne úplně všech, ale je jich široká paleta). A dělají to i lidé, kteří dříve dělali managery ve středních a velkých firmách. Nikdo jim neklade žádné překážky v tom, jak mají budovat strukturu zaměstnanců.

Fakt si myslíte, že má smysl tohle srovnávat?

Malé firmy, které používaly počítač v roce 1990? Opět nesmyslné srovnání. Počítač v roce 1990 tady byla velká novinka, která prostě předtím nebyla a postupně se šířila. Pro někoho rychle, pro někoho pomalu - protože počítač byl dost drahý jak na pořízení, tak na provoz. Navíc pro malé firmy rozhodně nebylo jednoznačné, že jim to přinese víc výhod, než nevýhod.

Oproti tomu mít na jedno místo jednoho člověka, nebo více není žádná novinka, která dříve nebyla možná. Není potřeba k tomu mít nějakou extra kvalifikovanou obsluhu a učit se spoustu nových věcí.

Opět zcela nesmyslné přirovnání.

Přirovnání nechme být, tohle fakt nikam nevede.

Malé firmy sice mohou být jistě manažersky konzervativní, ale jsou především různorodé. Někdy jsou řízeny lidmi, bez předchozích zkušeností, někdy lidmi s teoretickými zkušenostmi ze školy a někdy lidmi z praktickými zkušenostmi z jiných firem. Určitě tam bude kromě konzervativců spousta lidí, co jsou otevřeni tomu, zkoušet nové věci, nebo staré věci jinak.

Nebavíme se o malých firmách s "nějakými" částečnými úvazky. Bavíme se o tom, že malá firma plánovitě zaměstnává na jedno místo dva lidi.
Ne o tom, že poloviční úvazek je nějaký šolich (jednatelka). Ne o tom, že firma má nebo měla práci pro N+0,5 lidí, tak zaměstnává někoho na půl úvazku. Ne o tom, že se to tak zrovna sešlo, ne o tom, že si firma chce udržet dobrou a zapracovanou ženu, co by jinak byla na mateřské. Ne o tom, že někoho vzali na polovični úvazek, protože jim hrozně vyhovoval, ale mohl jenom napůl. Ne o tom, že berete nové lidi na půl úvazku, a ty kteří se osvědčí jsou převedeni na celý úvazek.
Protože to bych potom taky znal spoustu malých firem s částečnými úvazky. A možná by jich byla i většina.

Jistě jsou profese, kde rozdělení pozice vadí více a kde to vadí méně. Ale určitě je hloupost rozdělovat administrativně-komunikační mozek firmy :-)

To jsem uvedl jako příklad a na to jste vy reagoval, že byste tuhle pozici okamžitě rozdělil mezi dvě osoby. To byl pro mne impulz pokračovat v téhle diskuzi :-)

Podsouváte mi něco, co jsem nikdy neřekla. Sám musíte uznat, že se prostě stane, že v manželství jeden zklame. Někdy je to chlap (otočí se za jinou sukní, propadne gamblerství, hospodě, drogám...), jindy žena (otočí se za jiným chlapem, propadne chlastu, drogám nebo je to třeba zlatokopka. To je bohužel věc, kterou nikdy přeem neodhadnete, tak nevím, proč to těm osamělým rodičům vytýkáte. proč třeba vytýkáte ženě, která vyhodila chlapa gamblera? Že ho neživila, nedala děti do děcáku a nezaplatila za něj dluhy? Ona ty děti chránila a vy byste jí ještě poslal na nucené práce. Totéž chlap, který se postaral o děti, když od nich máma utekla, protože jí třeba jistá část těla svrběla. Hmm, to jsem si myslela, že máte větší rozhled i rozum). Já osobně smekám před těmi, co dovedou vychovat děti i v neúplné rodině, zvláště pokud jsou to chlapi. Protože dřív ženy odcházely do důchodu dřív, právě jako odměnu za výchovu dětí, chlapi byli v tomto tvrdě diskriminováni (i když za pár let si v tom budeme rovni). A na rovinu řeknu něco, za co mne tu třeba ukamenete: každý nemakačenko nebo polykač drog je tímto státem podporován, jen rodiče s dětmi jsou tvrdě diskriminování a šikanováni za to, že di dovolili luxusní koníček - mí děti a ty slušně vychovat. Já bych osamělým rodičům dávala metál, ne je posílala na nucené práce!

Tento problem by vyresilo uzakoneni polygamie.

Spíš jsme si měly kdysi ponechat matriarchát :-)

to Jan Slanina, včera 20:55
Pokud máte opravdu právnickou zkušenost, tak Vám asi chybí zkušenost životní. A pokud něco nechápu, proč od trestného činu neplacení výživného odvádíte pozornost řečmi o vině na rozchodu rodičů. Přece za trvání manželství existuje vyživovací povinnost stejně tak, jako po jeho rozpadu (vyplývá přímo ze zákona a ne z rozhodnutí soudu) a je-li rozpad jen důsledkem mj. neplnění této povinnosti, tak co by setrvání v nefunkčním svazku zachránilo? A pokud je mi, právnickému laikovi, známo, tak soud při rozvodu rozhoduje i o tom, kdo zavinil rozpad manželství.
Můžete prosím specifikovat, o jakou konkrétní právnickou zkušenost ve Vašem případě jde???

Já si na soudu požádala o uvedení informace do rozsudku o tom, kdo nese vinu na rozvodu. Myslím, že hned u prvního stání. A mám to tam. Neberte to, co napíšu dále, jako impertinenci, sama jsem introvert a radši spíše mlčím, ale mnohokrát jsem si v životě potvrdila, že "líná huba - holé neštěstí". Je potřeba si říct, je potřeba zkoušet, je potřeba nenechat se zatlačit do kouta a umlčet, je potřeba jít do střetu atp. zejména pokud jde o naše práva.

Ještě k tomu, co napsal Jan dodám tolik, že děti rozvod rodičů obvykle nenesou lehce. A rodič, u kterého zůstanou se stává hromosvodem jejich zloby. I pro tento případ je dobré mít informaci o vině na papíře se štemplem. Mi třeba na základě rozsudku berňák doplatil (velmi nerad a neochotně) zpětně úlevu na dani, tatík dětí tu svou úlevu musel berňáku vrátit. Dětem pak posloužil rozvodový rozsudek k doložení požadavku o změnu příjmení. Asi bych vylovila z paměti ještě několik dalších použití, ale shrnu to tak, že rozhodně nelituji toho, že jsem si "řekla".

Takže jste advokát? A Vaši formulaci: "řeší se, že manžel byla nevěrný (mezinásledek-mezipříčina), nikoli že se manželka se věnovala práci a ne manželovi.", myslíte opravdu vážně??? Tvrzení "manželka se věnovala práci a ne manželovi" mi připadá komické. Tu práci dělala proč a pro koho? Nejste vy taky stižen :-) maskulinním šovinismem? Máme rovná práva. Tak se měl práci věnovat manžel, pak by manželka měla možná čas a motivaci věnovat se jemu :-)
Ale odbočili jsme od tématu. Mě vždycky pobaví, když se někdo honosí názorem, že si samoživitelka může sama za své postavení, protože si špatně vybrala - na rozbřesknutí v hlavě dotyčného autora myšlenky se ptám třeba toto: "Když ti zubař vytrhne omylem zdravý zub, tak za to si taky můžeš sám, protože sis špatně vybral zubaře? No a taky bys mohl takto přijít o jedinou zdravou ledvinu, nebo končetinu..." Vždyť i takové případy se staly.
Akorát když přijde řeč na práva spojená s rodinou, dělají mnozí, jako že se jim šlape na kuří oko.

No to čtení by bylo na dlouho, tolik času se mi nechce do toho investovat. Obhájil jste se dostatečně ;-) teda pokud se obhajoba zakládá na pravdivých informacích. A u toho maskulinního šovinisty jsem dala smajlík. To co v mém textu následovalo poté, jbyla parafráze toho, co jste napsal Vy.
Jinak zpátky k partnerským vztahům a dětem.
Jsou lidé, možná je jich dokonce převaha, kteří než by se alespoň pokusili partnerský problém řešit nebo o něm alespoň mluvit, raději od něho utečou (a raději bez dětí). No a když najdou vhodnou vrbu, děti z předchozího vztahu se obvykle stanou přítěží. Stát dost těžko může takové chování zakázat, nakonec i v historii k rozchodům a mimomanželskému soužití docházelo, troufám si tvrdit, docela běžně, ale může zamezit té lehkosti opouštění svých zákonných povinností právě proto, aby (stát, národ) přežil, tj. nepřestal existovat. Dnes se ukazuje, že současný boom partnerské řevnivost a nezodpovědnosti se vymkl i přírodním zákonům, když už se děti téměř nerodí. A kdo to má/může korigovat? Já jsem toho názoru, že stát. Nedávno jsem viděla v telce nějakou mladou holčinu, která vypočítávala téměř do koruny, kolik dítě stojí a tím se snažila zdůvodnit, proč si ho nemůže dovolit -> protože by si nemohla dovolit "věci". Asi se nám nakumulovalo více "problémů" najednou - sobectví, chamtivost, nezodpovědnost, neúcta, nedostatek pokory, neláska... Nerada používám ke zdůvodnění hospodářskou krizi, jelikož jsem zajedno s panem Tomášem Baťou:

"Příčinou krise je morální bída. Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe. To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu.

Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek.
V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku.

Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání.

Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry, technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem."
Tomáš Baťa 1932

My jsme stát.
Je to k pláči, protože to co máme jsme povětšinou nechtěli, ale je to naše dílo. Na začátku jsme věřili, že ti co nás vedou, vědí co dělají. Já mám dodneška akcie z kupónové privatizace, nechala jsem si je právě proto, že jako samoživitelka jsem cítila potřebu mít nějakou rezervu, něco jako "rodinné stříbro". Některé jsou dnes zcela bezcenné, protože firmy neexistují, jiné jsou prakticky bezcenné a neobchodují se a co víc - teoreticky bych za jejich správu měla platit později zřízenému centrálnímu depozitáři (doposud se mi nikdo neozval a já taktně dělám blba) a nemám se jich jak zbavit, dokonce budou součástí dědictví. Takže pro mne ten průšvih začal kupónovou privatizací, respektive lhaním okolo ní. Výsledek je diametrálně odlišný od toho, co nám její "otec" sliboval. Stačí se kouknout na http://cs.wikipedia.org/wiki/Kup%C3%B3nov%C3%A1_privatizace
Takže jsme si na úvod rozkradli majetek stylem "kdo nekrade, okrádá vlastní rodinu", mezitím titíž nebo jiní pseudoodborníci zrealizovali na republice řadu dalších smrtících ran formou špatného hospodaření, líbivé politiky, špatné legislativy, nedostatečné kontroly, absence vymáhání práva...
Jo spravit to nebude lehké právě proto, že se nám do společnosti vkradla skutečná chudoba jedněch a chamtivost druhých nepominula. A stát asi opravdu nemá z čeho rozdávat.
Já souhlasím s tím, že bychom měli být zodpovědní, že bychom měli vzít osud do svých rukou, ale když vidím, kolik lidí má problém se vzděláním, posléze kvalifikací a do toho grázlíky, kteří "přečůrávají" zákony... To, že se záležitosti této republiky protlačí ke schválení díky jednomu hlasu nepravomocně odsouzeného poslance...
Schody se nezametou odspoda nahoru a ryba smrdí od hlavy - to všichni víme. Ale konkrétní návod nemám. Musíme začít každý u sebe, teda hlavně ti, co kradou. Pak najít Někde Nějaké lepší vládce...
Hezký zbytek večera!
P.S.: Pokusím se vymyslet nějaké další postupové kroky ;-)