Občas zaměstnavatel potřebuje, abyste pracovali v některých dnech nebo obdobích déle. Takovou situaci může zaměstnavatel v podnikatelské sféře řešit uplatněním konta pracovní doby. Zákon říká, že zaměstnavateli je zákoníkem práce umožněno, aby vám ve výjimečných případech mohl nařídit nebo s vámi dohodnout přesčasovou práci. Někdy mají k přesčasové práci motivaci sami zaměstnanci, protože příslušné příplatky za takovou práci zvyšují jejich výdělek.
Proti obcházení přesčasů další smlouvou
Někteří zaměstnavatelé se snaží zjednodušit život tak, že místo placení přesčasů s vámi sjednají další pracovní smlouvu. Pokud však jde o jednu a tutéž práci u stejného zaměstnavatele, tento postup je nepřípustný. V případě, že vaším zaměstnavatelem je stát, platí toto pravidlo jen tehdy, kdy se jedná o výkon práce v téže organizační složce státu.
Důvod je jednoduchý: má se zamezit obcházení pravidel omezujících výkon práce přesčas, vyhýbání se placení příplatků či poskytování pracovního volna. Rozhodujícím pro posouzení je vždy sjednaný druh práce. Proto můžete u téhož zaměstnavatele vykonávat práci i v dalším, tj. souběžném pracovním poměru nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, ale pouze jiného druhu. Čtěte také: I na pracovní cestě si můžete vydělat na přesčasech
Proč firmám vyhovují přesčasy?
Firmám práce přesčas vyhovuje, je totiž jednou z cest ke snížení potřebného počtu zaměstnanců nebo k nahrazení těch dočasně nepřítomných. Pokud ovšem na některých pracovištích opakovaně, resp. trvale vzniká skutečná potřeba práce přesčas, signalizuje nedostatečný počet zaměstnanců. V takových případech je třeba, aby zaměstnavatel co nejrychleji problém řešil – zvýšením počtu zaměstnanců.
Proplatit lze za rok maximálně 416 přesčasových hodin. Mladiství pracovat přesčas nesmějí.
Co je práce přesčas
Prací přesčas je práce konaná zaměstnancem na příkaz zaměstnavatele nebo s jeho souhlasem nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Čtěte také: Vynález při práci musíte nahlásit zaměstnavateli, patří jemu
Pokud máte individuálně sjednanou kratší pracovní dobu, je prací přesčas taková práce, která přesahuje stanovenou týdenní pracovní dobu; v tomto případě vám není možné práci přesčas nařídit, je možné ji s vámi pouze dohodnout.
Jestliže vám firma na vaši žádost dala pracovní volno, a to si odpracujete nad rámec týdenní pracovní doby, nejde o přesčas.
Pracujete přesčas?
Výjimka, nikoli standard
Práce přesčas je výjimečným pracovním režimem. Je proto možné ji konat jen výjimečně. Zaměstnavatel vám ji může nařídit jen z vážných provozních důvodů, a to případně i na dobu nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami, popřípadě za zákoníkem práce stanovených podmínek (ust. § 91 odst. 2 až 4) i na dny pracovního klidu. Co se rozumí vážnými provozními důvody však zákoník práce neupravuje. Rozhodnutí o tom, kdy se jedná o vážné provozní důvody, je proto plně v pravomoci zaměstnavatele, pokud jejich určení není předmětem úpravy v kolektivní smlouvě s odbory.
Podmínkou přesčasové práce nemusí být vždy, jak vyplývá ze shora uvedené definice zákoníku práce, příkaz zaměstnavatele. Postačuje i jeho souhlas, respektive vědomost o takové práci. Prací přesčas se rozumí také práce nad rozsah stanovené týdenní pracovní doby, kterou zaměstnavatel nenařídil, nýbrž jste ji iniciovali vy sami. Podmínkou je však souhlas zaměstnavatele, byť třeba dodatečný.
Souhlas zaměstnavatele nemusí mít vždy podobu výslovného písemného nebo ústního souhlasu. Může mít podobu i mlčky akceptovaného jednání zaměstnanců. Svévolné se zdržování na pracovišti, výkon práce po skončení nebo před zahájením pracovní směny ale bez příkazu nebo souhlasu zaměstnavatele není možné považovat za práci přesčas. Čtěte také: Co přinese zrušení podpory v nezaměstnanosti
Příklad:
Zaměstnavatel odmítl žádost svého zaměstnance, který požádal o náhradní volno za práci vykonávanou po skončení pracovních směn. Zaměstnanec tvrdil, že po celý týden pracoval každý den 2 hodiny navíc, nad rámec stanovené denní pracovní doby. Zaměstnavatel takto zdůvodněné žádosti nevyhověl. K takové práci nedal zaměstnanci příkaz, ani o ní nevěděl. Tato práce nebyla nutná, proto nebyla uznána jako práce přesčas. Zaměstnavatel postupoval správně.
Přesčasy při kratší pracovní době
Při sjednané kratší pracovní době (dle ust. § 80 zákoníku práce) se s vámi může zaměstnavatel dohodnout, že vykonáte práci nad dohodnutou kratší pracovní dobu. Ve smyslu shora uvedené zákonné definice práce přesčas (ust. § 78 odst. 1 písm. i) se však nebude jednat o práci přesčas až do doby, kdy bude naplněna stanovená, u zaměstnavatele uplatňovaná, týdenní pracovní doba.
Teprve poté se může jednat o práci přesčas, avšak nikoliv o práci přesčas nařízenou zaměstnavatelem, nýbrž o práci přesčas, na které jste se se zaměstnavatelem dohodli.
Důvodem, proč zákoník práce stanoví, že u zaměstnanců s kratší pracovní dobou je prací přesčas až práce nad stanovenou týdenní pracovní dobu, je dodržení principu rovnosti v pracovních podmínkách. Jinak by totiž např. zaměstnanci se sjednanou kratší pracovní dobou (kupř. 25 hodin týdně) náleželo mzdové či platové zvýhodnění – příplatek (nebo náhradní volno) již za 26. hodinu práce. Pracovník se stanovenou obvyklou týdenní pracovní dobou (40 hodin týdně) by pak 26. hodinu zvýhodněnou neměl. Tento nárok by vznikal až od 41. hodiny práce.
Přesčas lze sjednat i nad zákonný rámec
Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Týdnem se přitom rozumí každé období na sebe bezprostředně navazujících 7 dnů.
Nad tento uvedený rozsah po vás může zaměstnavatel požadovat práci přesčas jen na základě vaší dohody. Pak celkový rozsah práce přesčas (součet nařízené a dohodnuté přesčasové práce) nesmí činit v průměru více než 8 hodin týdně v období nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích. Zaměstnanec tedy může po dohodě se zaměstnavatelem odpracovat za 26 týdnů nejvýše 208 přesčasových hodin.
Jen kolektivní smlouva může prodloužit toto vyrovnávací období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Tak může být v dohodě s odbory zvýšen rozsah přesčasové práce až na 416 hodin.
Nařídit tedy lze nejvýše 150 hodin přesčasové práce za kalendářní rok. Mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem může být ale dohodnuto odpracování dalších maximálně 266 hodin.
Příklad:
Zaměstnavatel nařídil účetnímu, aby v sobotu i v neděli pracoval v rozsahu běžné pracovní směny (tedy 8 hodin) na účetní závěrce. Stanovená týdenní pracovní doba u zaměstnavatele činní 40 hodin týdně. Zaměstnavatel byl sice oprávněn nařídit přesčasovou práci při zpracování účetní závěrky i na dny pracovního klidu, ale došlo k překročení zákonného týdenního limitu pro přesčasovou práci. Zaměstnavatel proto porušil ust. § 93 odst. 2 zákoníku práce.
Příklad:
Zaměstnanci stavební firmy se dobrovolně rozhodli pracovat i po skončení pracovní směny, aby využili příznivého počasí. Šlo o jejich vlastní rozhodnutí, o práci nebyli zaměstnavatelem žádáni, avšak jejich nadřízený o postupu pracovníků věděl a nic nenamítal. Práce těchto zaměstnanců překračující svým rozsahem týdenní pracovní dobu tím dostala charakter přesčasové práce konané se souhlasem zaměstnavatele. Mohla event. překročit i limit 8 hodin týdně, protože práce nebyla nařízena, zaměstnanci ji iniciovali a tudíž s ní souhlasili.
Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas se ve vyrovnávacím období nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.
Zvláštní režim přesčasové práce se uplatňuje ve zdravotnictví, kde je za podmínek stanovených zákoníkem práce možno dohodnout další práci přesčas nad uvedené limity (viz ust. § 93a zákoníku práce).
Použitá literatura:
- Janda, K.: Přesčasová práce, Práce, mzdy a odvody bez chyb, pokut a penále č. 1/2007, Poradce s.r.o.
- Sládek, V.: Práce přesčas a její vazba na stanovenou týdenní pracovní dobu – I., II., Průvodce pracovně-právními předpisy č. 6/2007 a č. 7–8/2007, BMSS-START, s.r.o.
ČLÁNKY DO MAILU