Hlavní navigace

Vynález při práci musíte nahlásit zaměstnavateli, patří jemu

18. 8. 2010
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

Jestliže při výkonu práce objevíte doposud neobjevené, musíte o tom informovat zaměstnavatele. Ten má právo na váš vynález uplatnit patent.

Zaměstnanec může při své práci pro zaměstnavatele, v rámci plnění pracovních úkolů, vytvořit vynález. Je-li vytvořen vynález ke splnění úkolu z pracovního poměru, z členského nebo jiného obdobného pracovněprávního vztahu, jde o tzv. podnikový vynález.

Komu patří výnosy z vynálezu? Zaměstnavateli, zaměstnanci, anebo oběma? Jak si je rozdělí zaměstnavatel a zaměstnanec? Kdo může žádat o patentování vynálezu? Zaměstnavatel nebo zaměstnanec? Na uvedené nejzákladnější a nejčastější otázky nastíníme odpovědi v tomto příspěvku.

Co je vynálezem

Vynálezem je výrobek nebo technický postup, který představuje z hlediska světového stavu techniky zcela novou myšlenku, jež skýtá úplně nové možnosti nebo vylepšuje současný stav. Co je a co není resp. nesmí být vynálezem vyplývá z vícero jednotlivých ustanovení zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, v platném znění. Zákon tedy neobsahuje (jednoduchou legální) definici vynálezu (všeobecně platnou legislativní definici tohoto pojmu nebo definici pro účely tohoto zákona), která by byla obsažena v jednom ustanovení zákona. Legální definice je tedy širší resp. je nutno ji dovozovat. Definice užívaná (podávaná) různými autory se proto také může poněkud lišit. Shora uvedenou (citovanou a použitou) definici vynálezu podává Denisa Šlemarová. (viz Šlemarová, D.: Podnikový vynález a právo na odměnu, článek č. 58683, epravo.cz, 3. 11. 2009, epravo.cz a.s.)

Ochrana patentem

Na vynález může být udělen patent, jímž se rozumí majetkové právo garantující vlastníkovi patentu výhradní právo k průmyslovému využití chráněného vynálezu. (I zde je použito definice Denisy Šlemarové)

K tomu je nutno dodat, že za vynálezy se (z hlediska zákona) nepovažují zejména vědecké objevy, matematické metody, estetické výtvory, plány nebo výpočty. Patent nelze udělit na vynálezy, jejichž využití by se příčilo veřejnému pořádku nebo dobrým mravům; patent tedy není možno získat na technické řešení, které se protiví lidskosti (humánním zásadám) nebo je v rozporu s obecně přijímanými morálními zásadami. V neposlední řadě je předpokladem pro udělení patentu rovněž novost vynálezu. Aspirovat na patent může vynález jen takových kvalit, které zaručují patřičnou vynálezeckou výši. Proto nestačí prokázat, že řešení technického problému vykazuje světovou novost, jestliže by současně nepřinášelo nové nebo vyšší účinky.

Majitel patentu má výlučné právo využívat vynález, poskytnout souhlas k využívání vynálezu jiným osobám, nebo na ně patent převést. Patenty jsou udělovány Úřadem průmyslového vlastnictví na základě přihlášky.

Původcem vynálezu je zaměstnanec

Původcem vynálezu je samozřejmě vždy fyzická osoba, která svou tvůrčí – vynálezeckou činností – vynález vytvořila; v našem případě tedy zaměstnanec. Ovšem v případě, že původce vynálezu – zaměstnanec vytvořil vynález ke splnění úkolu z pracovního poměru, z členského nebo jiného obdobného pracovněprávního vztahu k zaměstnavateli, přechází právo na patent na zaměstnavatele. Aby tomu bylo jinak, musí to být dopředu upraveno smlouvou uzavřenou mezi zaměstnavatelem a původcem; právo na původcovství však ani tím není dotčeno.

Vynález, který byl původcem vytvořen v rámci pracovně-právního vztahu, je označován jako podnikový vynález. O tom, že byl vytvořen podnikový vynález, je původce – zaměstnanec povinen zaměstnavatele neprodleně písemně vyrozumět a zároveň je povinen předat mu veškeré podklady potřebné k posouzení vynálezu. Od okamžiku písemného vyrozumění plyne zaměstnavateli tříměsíční lhůta k uplatnění práva na patent (vůči zaměstnanci), jinak toto právo přechází automaticky zpět na původce, tedy zaměstnance. V této tříměsíční lhůtě jsou původce i zaměstnavatel povinni zachovávat o vynálezu vůči třetím osobám mlčenlivost.

Pokud tedy zaměstnavatel ve stanovené lhůtě nevyužije svých oprávnění, anebo výjimečně pracovní smlouva nebo dohoda o práci konané mimo pracovní poměr (dohoda o pracovní činnosti nebo dohoda o provedení práce) obsahuje doložku (ustanovení), že na všechna nová technická řešení, která zaměstnanec vytvoří v rámci pracovní činnosti, si zaměstnavatel nebude činit nárok, nebo jinak formulované ujednání obdobné, tak je (po uplynutí lhůty – to v prvně uvedeném případě resp. od samého počátku – to ve druhém naznačeném případě) na zaměstnanci, aby na jím vytvořený vynález sám uplatnil patentovou přihlášku; pak se sám může stát majitelem patentu.

Vynálezci už nemají povolen vyšší objem práce na dohodu

V této souvislosti, pokud jde o případnou volbu typu pracovně-právního vztahu mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnancem – vynálezcem, připomeňme, že od 1. ledna 2007 se neuplatňuje, pokud jde o možnost sjednání dohody o provedení práce, výjimka, že do předpokládaného rozsahu – na tuto dohodu vykonávané – práce (hodinového limitu) se nezapočítává doba spolupráce původce  při  rozpracování,  zkoušení nebo zavádění jeho vynálezu, které jsou konány zaměstnancem pro zaměstnavatele v témže kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. Uvedený limit nejvýše přípustného objemu (rozsahu) práce (aktuálně dle ust. § 75 aktuálního zákoníku práce) 150 hodin za kalendářní rok (dříve do 31. prosince 2006 to bylo 100 hodin) vykonávaného na dohodu o provedení práce je tak bezvýjimečný a platí i pro pracovní úkoly spojené s podnikovým vynálezem.

Vedle toho je třeba dodržovat omezení vyplývající ze základních zásad pracovně-právních vztahů, z ust. § 13 odst. 4 zákoníku práce: Zaměstnanec v dalším pracovním poměru nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr u téhož zaměstnavatele nemůže vykonávat práce, které jsou stejně druhově vymezeny. U zaměstnavatele, jímž je stát, to však platí jen v případě, že se jedná o výkon práce v téže organizační složce státu.

Rozhodujícím pro posouzení je sjednaný druh práce. Zaměstnanec tedy může u téhož zaměstnavatele vykonávat práci i v dalším (souběžném) pracovním poměru nebo na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, ale pouze jiného druhu. Není tedy možné, aby zaměstnanec kupř. v rámci jednoho pracovně-právního vztahu (např. pracovního poměru) k témuž zaměstnavateli hledal určitá technická řešení a v rámci dalšího pracovně-právního vztahu (např. dohody o provedení práce) se u téhož zaměstnavatele zabýval rozpracováním, zkoušením a zaváděním vynálezu, jenž vznikl při hledání takových technických řešení.

Nárok na přiměřenou odměnu

Původce, který vytvořil vynález v pracovním poměru nebo obdobném vztahu, má právo na přiměřenou odměnu za podmínky, že zaměstnavatel uplatnil ohledně vynálezu právo na patent.  (Viz ust. § 9 odst. 4 věty první zákona č. 527/1990 Sb., v platném znění) Vznik práva na odměnu je vázán pouze na uplatnění práva na patent ze strany zaměstnavatele vůči zaměstnanci (viz ust. § 9 odst. 3 věty první zákona).

Právo na odměnu, resp. vznik tohoto práva, není vázán na udělení patentu (ani na  podání příslušné patentové přihlášky), a to z toho důvodu, aby nedošlo k poškození zaměstnance v případě, že zaměstnavatel buďto na straně jedné nedocení význam vynálezu, nebo na straně druhé upřednostní ochranu vynálezu jeho utajením. Takové situace nejsou zákonem upraveny, resp. rozvedeny, ovšem z kontextu zákona lze uvedený závěr dovodit (na to správně upozorňuje Denisa Šlemarová).

Podklady pro stanovení zaměstnancovy odměny

Pro výši odměny náležející zaměstnanci – původci vynálezu je (ve smyslu ust. § 9 odst. 4 věty druhé zákona) rozhodný technický a hospodářský význam vynálezu a přínos dosažený jeho možným využitím nebo jiným uplatněním, přičemž se přihlíží k materiálovému podílu zaměstnavatele na vytvoření vynálezu a k rozsahu pracovních úkolů původce vynálezu – zaměstnance.

Je proto třeba rozlišit situace, kdy byl zaměstnanec pověřen řešením specifického technického problému a za tímto účelem nebo zejména za tímto účelem s ním byl sjednán pracovně-právní vztah, tedy rozlišit, zda obdržel určité zadání k řešení, při zkoumání nakolik toto zadání bylo určité, nebo zda si řešení určitého problému vytyčil sám v rámci sjednaného druhu práce, resp. zaměstnavatelem mu stanovené pracovní náplně, posoudit, zda bylo nebo nebylo možné vynález vytvořit pouze na základě zkušeností získaných v rámci pracovní činnosti u zaměstnavatele apod.

V případě, že byl zaměstnanec např. pověřen výzkumnou činností, v jejímž rámci byl vynález vyvinut, mohlo by to znamenat, že odměna za vytvoření vynálezu byla již součástí jeho pravidelné mzdy či jiné odměny za výkon pracovních povinností. Dále se bude vycházet zejména ze zaměstnavatelových propočtů dosaženého (resp. dosažitelného) zisku vztahujícímu se k vynálezu; materiálního podílu zaměstnavatele (zajištění prostor – např. laboratoří, vybavení – strojů zařízení), na nichž nebo s jejichž pomocí byl vynález vytvořen, a jejich hodnoty. Praktické bude vyjít z výše případných licenčních poplatků za užívání vynálezu třetí osobou.

Právo na dodatečné vypořádání

V případě, že se již zaměstnavatelem vyplacená odměna dostane do zjevného nepoměru s přínosem dosaženým pozdějším využitím nebo jiným uplatněním vynálezu, má původce vynálezu – zaměstnanec (dle ust. § 9 odst. 4 věty třetí zákona) právo na dodatečné vypořádání. Zaměstnanec má tedy nárok další hmotné ocenění v případech, kdy byl vynález ve větší míře uplatněn v praxi (než se původně předpokládalo) – byly uděleny licence nebo další licence třetím osobám atp., tedy došlo k významnému nárůstu ekonomického přínosu (zisku) zaměstnavatele z vynálezu; ani tento zaměstnancův peněžitý nárok vůči zaměstnavateli není vázán na podání patentové přihlášky nebo udělení patentu.

Na okraj ještě krátce o zlepšovacích návrzích

Problematika zlepšovacích návrhů je rovněž upravena v zákonu č. 527/1990 Sb., v platném znění, a to v ust. § 72 – 74.

Za zlepšovací návrhy se pokládají technická, výrobní nebo provozní zdokonalení, jakož i řešení problémů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a životního prostředí, s nimiž má zlepšovatel právo nakládat. (Práva ze zlepšovacích návrhů nevzniknou, brání-li jim práva z patentu.) Zlepšovatel – zaměstnanec je povinen nabídnout zlepšovací návrh svému zaměstnavateli, jestliže se zlepšovací návrh týká oboru práce nebo činnosti zaměstnavatele.

Právo zaměstnavatele využívat zlepšovací návrh vzniká uzavřením smlouvy se zlepšovatelem o přijetí nabídky zlepšovacího návrhu a odměně za něj. Jestliže zaměstnavatel se zaměstnancem – zlepšovatelem ve lhůtě dvou měsíců od nabídky zlepšovacího návrhu neuzavřel smlouvu o přijetí nabídky zlepšovacího návrhu a odměně za něj, má zlepšovatel má právo se zlepšovacím návrhem nakládat bez omezení.

Lze-li ovšem předmět nabízeného zlepšovacího návrhu podřadit pod výsledky, které má (je povinen) zaměstnanec dosahovat v rámci plnění pracovních úkolů – je-li tedy dosahování podobných zlepšení v pracovní náplni zaměstnance, pak tato skutečnost je důvodem k odmítnutí uzavření smlouvy o přijetí nabídky zlepšovacího návrhu zaměstnavatelem. Takovou skutečnost je nutno zaměstnanci – zlepšovateli sdělit písemně. Zlepšovatel pak nemá právo se zlepšovacím návrhem nakládat. Nabídnuté řešení je majetkem zaměstnavatele, protože bylo vytvořeno ke splnění pracovního úkolu. Zaměstnanec nemá nárok na odměnu, neboť byl za vykonanou práci již odměněn (mzdou, platem atp.).

Co jsme uvedli o dohodě o provedení práce ve vztahu k rozpracování,  zkoušení nebo zavádění zaměstnancova vynálezu, platí i ve vztahu ke zlepšovacímu návrhu. Co uvedeme v závěru o absenci podrobných pravidel pro stanovení výše odměny za vynález, platí obdobně i pro odměnu za zlepšovací návrh.

Závěrečné shrnutí

Výše odměny, která náleží zaměstnanci od zaměstnavatele za podnikový vynález, závisí především na vzájemné dohodě zaměstnance (jakožto původce vynálezu) se zaměstnavatelem (jakožto případným prvotním majitelem patentu). Zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích sice stanoví základní obecná kriteria pro určení odměny, avšak právní řád ČR neobsahuje žádná podrobnější a konkrétní pravidla pro určení výše přiměřené odměny, resp. způsob jejího výpočtu. Zákonem č. 527/1990 Sb. byla zrušena vyhláška č. 27/1986 Sb., o odměňování objevů, vynálezů, zlepšovacích návrhů a průmyslových vzorů, která taková pravidla dříve stanovila.

skoleni_15_4

Nedohodnou-li se zaměstnanec se zaměstnavatelem, mohou své nároky uplatnit žalobou u soudu; mohou se dát zastoupit patentovým zástupcem; to samozřejmě i ve sporu týkajícím se vynálezu, ohledně nějž nebyla podána patentová přihláška. Patentoví zástupci poskytují odbornou pomoc fyzickým a právnickým osobám ve věcech týkajících se průmyslového vlastnictví, zejména je zastupují před orgány státní správy a v řízení před soudy, poskytují poradenství a další služby související s ochranou průmyslového vlastnictví.

Použitá (a citovaná) literatura: Šlemarová, D.: Podnikový vynález a právo na odměnu, článek č. 58683, epravo.cz, 3. 11. 2009, epravo.cz a.s.; Ježek, J.: Patentové právo, Daňová a hospodářská kartotéka Linde č. 20/1995, Nakladatelství Linde s.r.o.; Meissner, R.: Zlepšovací návrhy zaměstnanců, Průmyslové vlastnictví č. 5/1995; ASPI, ASPI a.s. – Wolters Kluwer ČR, a. s.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Jsem právníkem. Věnuji se zejména pracovnímu a občanskému právu a souvisejícím oborům.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).