Můžete mít nejrůznější důvody k tomu, abyste dali někoho blízkého, kdo je nezvěstný, prohlásit za mrtvého. Můžete chtít uzavřít nový sňatek, ale třeba i ujmout se majetku, dědit (právě po nezvěstném člověku) apod.
Významné pro vás může být v tomto případě i to, k jakému datu bude prohlášení za mrtvého účinné. Ostatně dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Kdo zemře před zůstavitelem, nebo současně s ním, nedědí (§ 1479 občanského zákoníku – o. z.).
Logicky prohlášení za nezvěstného předchází prohlášení za mrtvého. Ale prohlášení za nezvěstného není nutnou podmínkou prohlášení za mrtvého. Všechno má svá pravidla.
Nezvěstnost
Za nezvěstného může soud podle § 66 odst. 1 o. z. prohlásit svéprávného člověka, který opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje. Soud uvede v rozhodnutí den, kdy nastaly účinky prohlášení nezvěstnosti.
Prohlášení za nezvěstného se může dle § 66 odst. 2 o. z. stát na návrh osoby, která na tom má právní zájem, zejména manžela nebo jiné blízké osoby, spoluvlastníka, zaměstnavatele nebo korporace, na níž má tento člověk účast.
Prohlášení nezvěstného za mrtvého podle domněnek smrti
Na návrh osoby, která na tom má právní zájem, prohlásí soud za mrtvého člověka, o němž lze mít důvodně za to, že zemřel. Určí také den, který se pokládá za den jeho smrti (§ 71 odst. 1 o. z.).
Na člověka, který byl prohlášen za mrtvého, se hledí, jako by zemřel. Prohlášením manžela za mrtvého zaniká manželství dnem, který se pokládá za den jeho smrti; totéž platí o registrovaném partnerství (§ 71 odst. 2 o. z.).
Podle § 72 o. z., byl-li člověk prohlášen za nezvěstného a vyplývají-li z okolností vážné pochybnosti, zda je ještě živ, ačkoli jeho smrt není nepochybná, může ho soud prohlásit za mrtvého na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a určí den, který nezvěstný zřejmě nepřežil. Má se za to, že tento den je dnem smrti nezvěstného.
Prohlášení za mrtvého toho, kdo zmizel, ale nebyl prohlášen za nezvěstného
Člověka, který se stal nezvěstný tím, že opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje, avšak nebyl za nezvěstného prohlášen, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí sedmi let od konce roku, v němž se objevila poslední zpráva, z níž lze usuzovat, že byl ještě naživu (§ 74 odst. 1 o. z.).
Člověka, který se stal nezvěstným před dovršením osmnáctého roku věku, nelze prohlásit za mrtvého před uplynutím roku, v němž uplyne dvacet pět let od jeho narození (§ 74 odst. 2 o. z.).
Když někdo úředně mrtvý „vstane z mrtvých“
Může se však stát, že se někdo prostě po letech objeví, i když byl prohlášen za mrtvého. Určitě jste někdy slyšeli nebo četli o absurdních případech, kdy někdo musel dokazovat, že žije. Snad by to v ČR nebylo tak složité. Jakmile se totiž zjistí, že byl prohlášen za mrtvého někdo, kdo žije, k prohlášení za mrtvého se nepřihlíží.
Manželství ani partnerství se neobnovuje
Byl-li člověk prohlášen za mrtvého, nevylučuje to důkaz, že zemřel dříve nebo později, anebo že je ještě naživu. Pokud však vyjde najevo, že osoba prohlášená za mrtvou žije, zaniklé manželství nebo registrované partnerství se neobnovuje (§ 76 odst. 1 o. z.). Ostatně druhý z manželů či partnerů mohl vstoupit do dalšího svazku.
Datum účinnosti prohlášení za mrtvého záleží na úvaze soudu
Podle § 54 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních („z. ř. s.“), v rozsudku soud určí den, který platí za den smrti člověka, popřípadě den, který nezvěstný zřejmě nepřežil.
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2023 se právě zabývá otázkami kolem určení dne, který se pokládá za den smrti nezvěstného (spis. zn. 24 Cdo 1761/2021). Různé okamžiky mohou mít velký význam pro lidi, kteří se takového prohlášení za mrtvého domáhají, třeba pro jejich majetkové poměry.
Protože zákon používá výrazy jako „určí den, který se pokládá za den jeho smrti“, nebo „určí den, který platí za den smrti člověka, popřípadě den, který nezvěstný zřejmě nepřežil“, je soudu ponechán prostor k uvážení, který den má určit za den, který se pokládá za den smrti nezvěstného člověka. Kdyby tomu tak nebylo, zákon by ve svém textu stanovil, k jakému okamžiku má být datum úmrtí soudem určeno.
Je nutno smrt určit ke konci sedmileté doby, nebo může být i dřívější?
Den, který se pokládá za den smrti, lze určit i zpětně před konec uplynutí ochranné (sedmileté) doby, zhodnotil Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 29. 6. 2023 (spis. zn. 24 Cdo 1761/2021). Není ničím zakázané, aby určený den, který se pokládá za den smrti, předcházel konci ochranné doby.
Nejvyšší soud řešil případ, v němž navrhovatelky brojily proti stanovenému dni, který se pokládá za datum úmrtí zmizelého blízkého člověka, a požadovaly stanovení dne 7. 8. 2011, soud však rozhodl o tom, že za den úmrtí se považuje den 1. 1. 2019.
Soud vychází z provedených důkazů, čekací lhůtu je však nutno dodržet
Den, který se pokládá za den, který člověk zřejmě nepřežil, soud určí na základě provedeného dokazování, pravděpodobně však půjde o den, kdy uplynula zákonná doba pro to, aby mohl být člověk za mrtvého prohlášen.
Ovšem není vyloučena možnost, aby byl den smrti určen zpětně před uplynutí potřebné doby.
Prohlášenému za mrtvého, který žije, se může hodit spíše co nejpozdější datum
Nejvyšší soud z mnohé odborné literatury cituje i autora B. Dvořáka, který (v díle MELZER, F., TÉGL, P. a kol. Občanský zákoník – velký komentář. Svazek I. § 1 – 117. Praha: Leges, 2013, s. 477) uvádí, že co do určení dne, který se pokládá za den smrti, vychází soud v prvé řadě ze zjištění, která učinil v rámci dokazování v řízení o prohlášení za mrtvého. Je však zřejmé, že mnohdy bude určení konkrétního data, které je potřeba pokládat za datum smrti člověka, velmi obtížné. V zájmu ochrany práv nezvěstného je proto v takových případech namístě uvést den co nejzazší. I při nedostatku výslovné právní úpravy bude takovým dnem konec sedmileté doby podle § 74 odst. 1
.
Pokud byl nezvěstný obětí trestného činu, nemá smysl datum smrti oddalovat
Určení dne, který se pokládá za den smrti, před konec ochranné doby, předvídá i komentář M. Doležala k ustanovení § 56 z. ř. s. (v díle JIRSA, J. a kol. Zákon o zvláštních řízeních soudních: Soudcovský komentář), v němž se uvádí, že je nutné určit takový den, který se vzhledem ke všem zjištěným okolnostem jeví jako nejpravděpodobnější, a (dokonce) naopak výslovně předestírá závěr, že v případě, kdy nezvěstný zmizel náhle a lze předpokládat, že se stal obětí násilného trestného činu či nějaké nehody, bude tímto nejpravděpodobnějším dnem (již) den zmizení nezvěstného.
Je nutné vyvážit „práva zemřelého“ a práva žadatelů o jeho prohlášení za mrtvého
Smysl a účel ochranné sedmileté doby, hodnotí pak přímo NS, spočívá především v tom, aby uplynutím této doby, po kterou zde nebudou žádné zprávy, z nichž by bylo možné usuzovat, že byl nezvěstný stále živ, byl dosažen dostatečně vysoký stupeň pravděpodobnosti, že nezvěstný již není naživu.
A aby tak byla minimalizována možnost negativních důsledků rozhodnutí o prohlášení za mrtvého pro nezvěstného člověka, byl-li by tento člověk ve skutečnosti stále naživu.
Nebožtíka pro případ, že žije, chrání spíše sedmiletá lhůta než soudem určené datum smrti
Délka doby, která musí uplynout, aby bylo možné nezvěstného člověka prohlásit za mrtvého, tak představuje prostředek vyvážení ochrany práv nezvěstného a oprávněných zájmů osob, které mohou mít právní zájem na prohlášení nezvěstného člověka za mrtvého. Tato ochranná funkce sedmileté doby se realizuje především jejím uplynutím.
Při samotném určování konkrétního dne, který nezvěstný zřejmě nepřežil, je však již ochranný potenciál stanovení takového dne až ke konci doby nepříliš zřetelný a do popředí vstupuje potřeba určení dne, který lze s ohledem na konkrétní okolnosti věci považovat za nejpravděpodobnější den smrti.
Jestliže se totiž posléze zjistí, že člověk stále žije, a mezitím bude např. projednána pozůstalost po nezvěstném prohlášeném za mrtvého, zřejmě nebude takovou osobu při vypořádávání takové situace příliš s to ochránit, že datum jejího úmrtí bylo stanoveno spíše k pozdějšímu než dřívějšímu datu.
Shrnutí
Nejvyšší soud ČR proto v rozsudku ze dne 29. 6. 2023 uzavřel, že den, který se pokládá za den smrti člověka, který se stal nezvěstný tím, že opustil své bydliště, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdržuje, avšak nebyl za nezvěstného prohlášen (§ 74 odst. 1 o. z.), může být určen zpětně ke dni, který bude předcházet konci ochranné sedmileté doby (spis. zn. 24 Cdo 1761/2021).
ČLÁNKY DO MAILU