Snad každému je jasné, jakou firmu mám tentokrát na mysli. Všeobecně se ví, který velký, vlastně největší, český prodejce elektroniky se pustil se státními orgány do boje a následného sporu o své právo prodávat i o svátcích, během nichž je jinak zakázán prodej v maloobchodě. Nadto kdo dokázal uniknout sice vtíravé, obtěžující, ale právě tím tak úspěšné a známé, reklamě s otravným zeleným skřetem? On je to prý mimozemšťan. Nicméně mimozemšťany si jako fanoušek jevů UFO představuji poněkud jinak, nadto jsem se to dozvěděl později, když už jsem dávno protivného panáčka označil za skřeta, a tak mi dovolte u tohoto označení zůstat.
I když to tak od začátku vůbec nevypadalo, Alza.cz svedla úspěšný boj s Českou obchodní inspekcí. Je všeobecným zvykem anonymizovat soudní rozhodnutí, u fyzických osob uvádět jen iniciály jejich jmen a příjmení (ono se ale stejně mnohdy pozná, kdo byl účastníkem soudního řízení), a jde-li o děti, resp. nezletilé osoby, tak ještě striktněji jen nějaké XX nebo XY. V tomto případě jde již ale o mediálně známý spor.
Připomeňme si, co a kdy je zakázáno
Zákon o prodejní době v maloobchodě zakazuje prodej o těchto státních svátcích a ostatních svátcích (§ 1 odst. 1):
- 1. leden – Den obnovy samostatného českého státu a Nový rok,
- Velikonoční pondělí,
- 8. květen – Den vítězství,
- 28. září – Den české státnosti,
- 28. říjen – Den vzniku samostatného československého státu,
- 24. prosinec – Štědrý den od 12.00 do 24.00 hodin.
- 25. prosinec – 1. svátek vánoční a
- 26. prosinec – 2. svátek vánoční.
Kdo a kdy má výjimky? Uvedená omezení neplatí pro provoz:
- prodejen, jejichž prodejní plocha nepřesahuje 200 m2,
- čerpacích stanic s palivy a mazivy,
- lékáren,
- prodejen v místech zvýšené koncentrace cestujících na letištích, železničních stanicích a autobusových nádražích,
- prodejen ve zdravotnických zařízeních,
- maloobchodu v době, kdy je vyhlášen stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav.
Uvedená omezení se vztahují i na prodejní a výkupní dobu zastaváren, provozoven určených k obchodování s použitým zbožím a zařízení určených ke sběru a výkupu odpadů, a to bez ohledu na velikost prodejní nebo výkupní plochy.
Má, nebo nemá to smysl? Ale zákon platí!
O smysluplnosti, účelnosti a logice těchto opatření můžeme vést diskuse a mít na ně rozdílné názory. Ostatně když třeba je v určitý den zakázán maloobchodní prodej, tedy vlastně návštěvy zákazníků v prodejnách, ale zaměstnanci stejně musí do zaměstnání třeba na práce inventurní nebo přípravné. Můžeme se také ptát, proč uvedená omezení platí zrovna pro maloobchod a ne třeba pro služby. Anebo proč jsou zákazy uplatněny jen ve vybrané svátky a v jiné nikoliv?
A mají vůbec podobná opatření, která vzešla ze států se silnou křesťanskou tradicí a dodržováním a svěcením neděle jako dne odpočinku, nějaký hlubší význam v sekulární České republice, která je všeobecně ve světě považována spolu s Čínskou lidovou republikou za nejatheističtější zemi? Ale zákon je zákon a musí být dodržován.
Co všechno se dělo kvůli jedné myši
28. září 2017 ve svatováclavský Den české státnosti Česká obchodní inspekce, resp. její inspektoři zakoupili u prodejce reprezentovaného reklamní postavičkou – maskotem – onoho zeleného skřeta, v jeho prodejně v Plzni, počítačovou myš za 161 Kč. Územní inspektorát ČOI v tom spatřoval spáchání přestupku (podle ust. § 3 odst. 1 zmíněného zákona o prodejní době v maloobchodě, porušení uvedených zákazů prodeje, ve spojení s příslušnými ustanoveními zákona o odpovědnosti za přestupky) a udělil firmě pokutu 100 000 Kč.
Firma prodávala v den, kdy je to zakázáno, nadto na prodejní ploše větší než 200 m2. Tomu se pochopitelně firma bránila právní cestou, až se věc dostala před Nejvyšší správní soud.
Argumentace Alzy
Firma úspěšně argumentovala tím, že je internetovým obchodem, který se zákonem o prodeji v maloobchodě nemusí řídit, neboť ten na prodej po internetu nedopadá. Postup, kdy si zákazník nejprve po internetu objedná zboží, které si následně vyzvedne v prodejně, nelze označit za maloobchodní prodej. Za místo prodeje je totiž nutno považovat místo, kde došlo k uzavření kupní smlouvy. A k tomu může dojít kdekoliv, třeba doma u zákazníka, na lavičce v parku.
Není přitom rozhodující, jaký způsob zaplacení za zboží si zákazník zvolí (zda online, platebním příkazem, či na dobírku), ani jakou formu převzetí či doručení zboží si vybere (zda v kamenné prodejně, ve výdejním boxu nebo u kurýra). Nejvyšší správní soud přijal argumentaci firmy, podle níž pod pojem prodej v maloobchodě (ve smyslu § 1 odst. 1 zákona) podřadil takové situace, kdy se veškeré fáze prodeje odehrávají v kamenné prodejně.
Různé fáze prodeje v prodejně a online
I Nejvyšší správní soud je tedy toho názoru, že specifika spojená s online prodejem nelze srovnávat s přímým prodejem v prodejně. V případě přímého prodeje jsou uskutečněny všechny fáze prodeje přímo v konkrétní prodejně:
Zákazník si v prodejně vybere zboží, které si může bezprostředně prohlédnout a dotázat se na jeho vlastnosti přítomného prodavače.
Vybrané zboží zákazník obvykle odebere přímo z příslušného regálu (pokud se nejedná o pultový prodej) a u pokladny zaplatí kupní cenu.
V případě online prodeje však zákazník vybírá zboží prostřednictvím internetových portálů, u kterých je možnost podrobnější prohlídky zboží zblízka (či dokonce jejich předvedení nebo vyzkoušení) vyloučena.
Takové zboží zákazník vkládá do „virtuálního košíku“, přitom volí různé možnosti platby a taktéž způsoby dodání zboží.
Způsob dodání zboží – vyzvednutí na prodejně – je přitom pouze jedním ze způsobů, kterým se realizuje povinnost prodávajícího zakoupenou věc předat a povinnost kupujícího tutéž věc převzít. Tyto odlišnosti jsou důvodem i výše zmíněné zvláštní právní úpravy smluv uzavíraných prostředky komunikace na dálku, která uvedené problematické aspekty znevýhodňující spotřebitele kompenzuje určitými zvláštními právy.
Zvýšená ochrana zákazníka při online koupi
Proto měla význam i argumentace firmy, že občanský zákoník při prodeji distančním způsobem stanovuje speciální podmínky (např. v § 1829 čtrnáctidenní lhůtu pro odstoupení od smlouvy).
S tím Nejvyšší správní soud souhlasil, když konstatuje ve svém rozsudku (spis. zn. 4 As 349/2020, ze dne 12. 7. 2021), že zvláštnostem uzavření kupní smlouvy prostřednictvím e-shopu či slovy zákona „prostředky komunikace na dálku“ odpovídá zvláštní úprava takového způsobu uzavírání smluv a z nich vyplývajících závazků obsažená v § 1820 až 1851 občanského zákoníku v oddílu opatřeném nadpisem Uzavírání smluv distančním způsobem a závazky ze smluv uzavíraných mimo obchodní prostory.
Prodejna, nebo výdejna?
Dále Nejvyšší správní soud zhodnotil, že v situaci, kdy k uzavření kupní smlouvy nedojde fyzicky v maloobchodní provozovně, výdej zboží, které bylo objednáno prostřednictvím internetu, představuje pouze jednu z fází prodeje, a to nikoli rozhodující. Provozovna pak v přeneseném významu pouze funguje jakožto jakési pomyslné „výdejové okénko“, prostřednictvím nějž je vydáváno zboží objednané na e-shopu.
Takovou službu lze připodobnit službám klasických zásilkových služeb či jiných zprostředkovatelů přepravních a dodavatelských služeb, jejichž činnost pod zákaz (vyslovený v § 1 odst. 1 zákona) bezesporu nespadá.
Z důvodu specifičnosti prodeje zboží v online prostředí a jeho zásadní odlišnosti od běžného prodeje zboží v obchodě Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v případě, že by měl online prodej a s ním nerozlučně spojený fyzický výdej zboží objednaného po internetu podléhat zákazu prodeje (ve smyslu § 1 odst. 1 zákona o prodejní době), musel by tak zákonodárce učinit výslovně. Zákon však v této otázce mlčí.
Online prodej není maloobchodním prodejem ve smyslu zákona o prodejní době
Nejvyšší správní soud se tedy ztotožnil s firmou v tom, že v případě zboží zakoupeného zákazníkem v e-shopu jeho pouhé vydání v provozovně (prodejně), i včetně uskutečnění případné platby za zboží v provozovně, se nejedná o prodej v maloobchodě či v provozovně, neboť rozhodující fáze prodeje (uzavření kupní smlouvy) se neuskutečnila v provozovně, nýbrž ve virtuálním prostoru e-shopu. Samotné otevření provozovny pouze pro výdej zboží zakoupeného zákazníky na e-shopu nepředstavuje porušení označených ustanovení zákona o prodejní době.
I když řízení před Nejvyšším správním soudem skončilo úspěchem firmy, neznamená to, že by spor probíhal zcela jednoznačně. Některé argumenty firmy soud přijal, jiné nepřijal. Alza.cz zprvu neuspěla s odvoláním u nadřízeného orgánu ČOI – ústředního inspektorátu ani se žalobou u krajského správního soudu. Uspěla až s kasační stížností u Nejvyššího správního soudu, který svým rozsudkem zrušil rozhodnutí nižšího soudu i rozhodnutí ČOI a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Nezabíhal jsem do podrobností, zájemci si mohou věc podrobněji nastudovat z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
ČLÁNKY DO MAILU