Povinnost podat daňové přiznání upravuje § 38g zákona o daních z příjmů (ZDP). Přiznání musí podat každý, jehož roční příjmy (které jsou předmětem daně) přesáhly 50 000 Kč. Pravidlo tedy neplatí v případě, že jde o příjmy osvobozené nebo příjmy zdaněné srážkou dle § 36 ZDP.
Povinnost podat přiznání platí i pro toho, kdo má vedle příjmů ze závislé činnosti (vyjma příjmů osvobozených a příjmů daněných srážkou dle § 36 ZDP) i jiné příjmy podle § 7 až § 10 ZDP vyšší než 20 000 Kč.
Podávat přiznání musí také podnikatelé, již vykazují daňovou ztrátu, a dále ti, u kterých došlo k výplatě pojistného plnění ze soukromého životního pojištění, jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, nebo k předčasnému ukončení pojistné smlouvy soukromého životního pojištění.
Podobně povinnost platí i pro toho, komu penzijní připojištění se státním příspěvkem, penzijní pojištění nebo doplňkové penzijní spoření zaniklo bez nároku na penzi, jednorázové vyrovnání nebo jednorázové plnění z penzijního pojištění a současně mu bylo vyplaceno odbytné nebo jiné plnění související se zánikem penzijního pojištění.
Pokud jste si platby na životko (kromě čistě rizikového) nebo penzijko odečítali od základu daně, je nutné v těchto případech uplatněné odpočty zpátky dodanit, a to za 10 let zpětně.
Dále se musí „přiznat“ ten:
- kdo má příjmy ze závislé činnosti dle § 6 ZDP pouze od jednoho, anebo postupně od více zaměstnavatelů a nepodepsal u nich na dané období prohlášení k dani dle § 38k ZDP (vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je vybírána daň srážkou sazbou daně podle § 36 ZDP),
- kdo je uvedený v § 2 odst. 3 ZDP (daňový nerezident) a uplatňuje slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. b) až e) nebo g) ZDP, nebo daňové zvýhodnění, anebo nezdanitelnou část základu daně,
- komu byly vyplaceny nebo kdo jiným způsobem obdržel příjmy ze závislé činnosti za uplynulá léta, které se nepovažovaly podle § 5 odst. 4 ZDP za jeho příjmy ve zdaňovacím období, kdy byly zúčtovány v jeho prospěch,
- kdo má příjmy ze závislé činnosti a uplatňuje pro snížení základu daně hodnotu bezúplatného plnění poskytnutého do zahraničí za podmínek uvedených v § 15 odst. 1 ZDP,
- kterému tak stanoví § 239 a následující daňového řádu v případě úmrtí poplatníka a dále poplatník dle § 244 daňového řádu v souvislosti s insolvenčním řízením (v těchto případech se postupuje dle § 38ga a § 38gb ZDP),
- jehož tzv. příležitostné příjmy za předchozí rok v úhrnu přesáhnou 30 000 Kč,
- jehož plátce daně oznámil dlužnou částku na dani nebo neoprávněně vyplacenou částku na daňovém bonusu vzniklou zaviněním poplatníka správci daně a předal doklady potřebné k vybrání vzniklého rozdílu podle § 38i odst. 5 písm. b) ZDP,
- kdo je správcem daně k podání daňového přiznání vyzván (§ 135 odst. 1 daňového řádu).
Kdy musí podat přiznání zaměstnanci?
Z příjmu zaměstnanci daň strhává a odvádí každý měsíc zaměstnavatel. Ten také většinou po skončení roku provádí tzv. zúčtování daně, takže většina zaměstnanců v drtivé většině zůstává povinnosti podat přiznání ušetřena. Tedy pokud ho stihnou do 15. února o zúčtování požádat a do stejného data do účtárny dodají všechny podklady potvrzující nárok na uplatňované daňové slevy či nezdanitelné části základu daně.
Jsou ale i případy, kdy se jí nevyhnou. Uvedeme si aspoň ty nejčastější. Jde například o situaci, kdy v předchozím roce zaměstnanec pracoval během měsíce souběžně pro dva a více zaměstnavatelů a aspoň u dvou z nich byla odvedena zálohová daň z příjmu. Tedy např. si k hlavnímu pracovnímu poměru vydělával jinde třeba na dohodu o provedení práce a příjem z ní přesáhl v měsíci 10 000 Kč nebo na dohodu o pracovní činnosti s tím, že příjem byl nad 4000 Kč měsíčně.
Dále i ti, kteří loni měnili zaměstnavatele a u některého z nich nepodepsali formulář Prohlášení poplatníka k dani.
Poplatníci, kteří mají příjmy jen ze zaměstnání, mohou využít zjednodušený dvoustránkový formulář daňového přiznání, který najdete na našem daňovém portálu.
Nebo pokud měl zaměstnanec loni i příjmy z podnikání, pronájmu, kapitálového majetku nebo tzv. ostatní příjmy a přesáhly hranici 20 tis. Kč (kromě těch osvobozených nebo daněných srážkou). O zúčtování daní nemohou požádat ani ti, kterým plynuly příjmy loni i od zahraničního zaměstnavatele.
I na zaměstnance se vztahuje povinnost dodanit 10 let zpět případné odpočty za platby na penzijko nebo životko, které zrušil předčasně.
Kdy musí podat přiznání podnikatelé s paušální daní?
Podnikatel v režimu paušální daně musí podat daňové přiznání v případě, že mu vznikne jiný příjem než ze samostatné činnosti, který bude vyšší než 50 000 Kč (a nebude přitom osvobozený od daně).
Může jít o:
Dále musí takový podnikatel podat daňové přiznání například i v situaci, kdy bude mít příjmy ze zaměstnání, které nejsou zdaněné srážkovou daní. Může jít o příjmy z dohody o pracovní činnosti nad 4000 Kč měsíčně, dohody o provedení práce nad 10 000 Kč měsíčně, nebo i pod 10 tis. Kč, pokud zde má podepsané Prohlášení k dani, může jít o příjmy ze smlouvy o pracovním poměru apod. Přiznání musí podat i v situaci, kdy přijal dar, jenž není osvobozený od daně a jeho hodnota přesáhla 50 tis. Kč.
Všechny zmíněné skutečnosti tedy znamenají komplikaci v podobě daňového přiznání. Nekolidují ale se samotným režimem paušální daně, takže po skončení daného období takový podnikatel podá daňové přiznání, ve kterém uvede všechny zdanitelné příjmy vč. těch ze samostatné činnosti, ale další rok můžete v režimu paušální daně pokračovat i nadále. Na stanovenou daň z příjmů, která bude vyčíslena v daňovém přiznání, se započtou již zaplacené paušální zálohy na daň z příjmů a případné další sražené zálohy (např. zálohy ze závislé činnosti sražené zaměstnavatelem), jsou-li součástí přiznání i příjmy ze závislé činnosti,
vysvětluje Finanční správa.
Dál ale existuje řada situací, které zakládají povinnost podat přiznání i při paušální dani, ale zároveň pro podnikatele znamenají konec režimu paušální daně.
Jedná se o případy, kdy:
- má podnikatel příjmy ze samostatné činnosti nad 2 mil. Kč s výjimkou osvobozených příjmů, které nejsou předmětem daně, a příjmů, ze kterých je daň vybírána srážkou,
- se stal plátcem DPH,
- se stal společníkem veřejně obchodní společnosti,
- se stal komplementářem v komanditní společnosti,
- bylo vůči němu zahájeno insolvenční řízení,
- je účastníkem důchodového pojištění jinde než v ČR,
- žije dlouhodobě v cizině (stal se z něj daňový nerezident).
O této situaci musí podnikatel do 15 dnů informovat finanční úřad.
V daňovém přiznání pak vyčíslí daň, jako by v paušálním režimu nebyl, a stejně bude postupovat i u veřejných pojistných (vznikne mu tedy zároveň povinnost podat přehled pro Českou správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnu).
Pozor na pokuty
Za pozdní podání přiznání vám hrozí pokuta. Zpoždění s podáním do pěti pracovních dnů po termínu finanční úřady ještě tolerují. Pak nicméně přicházejí sankce, a to ve výši 0,05 % stanovené daně za každý den prodlení. Pokuta se následně může vyšplhat až na maximum v podobě 5 % z vyměřené daně,
upozornila Monika Lodrová, daňová poradkyně ze společnosti BDO s tím, že pokud bude finální částka pokuty nižší než tisíc korun, úřad ji daňovému poplatníkovi nevyměří.
Pokuty ale hrozí i poplatníkům, kteří podají přiznání v nesprávně formě, tedy podají ho na papíře, i když jsou povinni podat přiznání elektronicky. Finanční úřad nejprve na tuto chybu upozorní. Pokud ji nenapravíte, uloží vám pokutu 1000 Kč.
Situace se týká i poplatníků, kterým stát zřídil datovou schránku ze zákona. Ačkoli loni ještě řada poplatníků novou povinnost nezaregistrovala, finanční úřady pokuty nerozdávaly ani poté, co poplatníci nereagovali na výzvu k elektronickému podání. Letos už se situace změní.
Kdy se podání přiznání vyplatí?
I když zaměstnanci většinou přiznání podávat nemusí, za určitých situací se jim to vyplatí. Například pokud nestihli dodat svému zaměstnavateli do účtárny podklady potvrzující nárok na nezdanitelné části základu daně a daňové slevy. Nebo pokud mají i jiné příjmy a nepřejí si, aby do nich zaměstnavatel viděl.
Obecně se také vyplatí podat přiznání lidem, kteří pracovali jen po část roku. I v takovém případě totiž mají nárok na slevu na poplatníka za celý rok (zatímco oni ji čerpali jen ve měsících, kdy pracovali), případně i na uplatnění nezdanitelných částí snižujících daňový základ nebo slev, které snižují přímo vypočtenou daň.
Podobně se přiznání může vyplatit např. rodičům na mateřské či rodičovské, kteří pracovali jen část roku, nebo studentům, kteří si přivydělávali na brigádách a posledního zaměstnavatele nepožádali o roční zúčtování daní.
