Vláda je podle zmocnění v § 271u odst. 2 zákoníku práce (ZP), vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně a životních nákladů, povinna upravit nařízením vlády podmínky, výši a způsob náhrady za ztrátu na výdělku, kterou dostávají zaměstnanci z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.
Totéž platí i pro náhradu nákladů na výživu pozůstalých, na kterou mají nárok osoby, kterým zaměstnanec zemřelý v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání poskytoval výživu (nebo byl povinen ji poskytovat).
Míra valorizace rent závisí na zvyšování důchodů
Podle usnesení vlády č. 302 z roku 2005 má ke zvýšení náhrad docházet ve stejné výši a ve stejných termínech jako u procentní výměry důchodů podle zákona o důchodovém pojištění.
Míra valorizace tzv. úrazových rent tak vychází z parametrů důchodového pojištění. K valorizaci má podle zmocnění v zákoníku práce docházet zásadně od počátku kalendářního roku. A tak tomu také v posledních letech vždy bylo.
Nepříznivý inflační vývoj a zdražování si však v průběhu roku 2022 vyžádalo i mimořádné valorizace v průběhu kalendářního roku. Všechny valorizace z r. 2022 si zrekapitulujeme a navážeme na ni valorizací pro rok 2023, aby bylo jasné, koho se týká která valorizace.
Pracovní úraz nebo nemoc z povolání často vede k invaliditě, ale ta není podmínkou přiznání renty
Ještě předtím si musíme říci, že při určení výše renty se vychází z porovnání původního výdělku před vznikem škody a současného aktuálního příjmu na zdraví poškozeného pracovníka, a to včetně jeho případného invalidního důchodu. (Přiznaný invalidní důchod proto náhradu snižuje. Renta totiž představuje rozdíl mezi součtem aktuálního příjmu a případného invalidního důchodu a původního výdělku.)
Uznání invalidity a přiznání invalidního důchodu však není nutnou podmínkou nároku na úrazovou rentu. Některé zdravotní postižení sice vyústí ve snížení pracovní schopnosti a snížení příjmu, ale nárok na invalidní důchod poškozenému nevznikne. To ho však nevylučuje z nároku na rentu.
§ 271b odst. 1 ZP říká, že náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemoci z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu.
(Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.)
Ani pracovní neschopnost není podmínkou pro nárok na rentu
Dodejme, že ani pracovní neschopnost není nutnou podmínkou pro přiznání renty – podmínkou je zaměstnancem nezaviněný pokles výdělku v důsledku škody na zdraví vzniklé pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Zpravidla poškozený zaměstnanec nějakou dobu marodí, ale nelze vyloučit ani případy, kdy nebude v dočasné pracovní neschopnosti.
Název renty, a to náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, má toto dlouhodobé opakující se peněžité plnění (vyplácené měsíčně) terminologicky odlišit od jiného nároku na zdraví poškozeného zaměstnance, a to náhrady za ztrátu na výdělku během pracovní neschopnosti podle § 271a ZP.
Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je jednorázové plnění – peněžité odškodnění zaměstnance poskytované ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem (před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání) a výší náhrady mzdy nebo platu (po dobu prvních 14 dnů pracovní neschopnosti) a výší nemocenského.
Principy valorizace
Renta (náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti) pak odčiňuje škodu, která spočívá především v dlouhodobě, resp. trvale sníženém výdělku nebo úplné ztrátě výdělku, protože se zdravotním handicapem musí člověk vykonávat méně náročnou a hůře placenou práci, nebo pracovat nemůže vůbec.
Tyto úrazové renty tedy dorovnávají invalidní důchod nebo příjem v novém hůře placeném zaměstnání na úroveň původního výdělku. Ovšem původní průměrný výdělek musí být průběžně valorizován s ohledem na nárůst platů a mezd i důchodů.
Vždyť kdyby zaměstnanec pracoval stále na stejném místě, jeho příjem, kterého dosahoval třeba před 10, 15 lety, by byl nejspíš již mnohem vyšší.
Samozřejmě není žádná záruka, že by zaměstnanci bylo v soukromém sektoru nutně přidáváno, ba vždy přidáno každý rok – leda by pracoval za minimální mzdu nebo byl odměňován ve výši nejnižší úrovně zaručené mzdy odpovídající jeho druhu práce.
Tyto veličiny jsou v poslední době valorizovány pravidelně každý rok. Nicméně občasná, průběžná valorizace jeho mzdy by asi nastala. Zcela určitě pak u zaměstnance ve státním a veřejném sektoru, ve kterém se přidávalo v posledních zhruba 10 letech natolik, na rozdíl od předchozích období, že průměrný plat ve veřejném sektoru převýšil průměrnou mzdu v sektoru privátním podnikatelském.
V mnoha, ba většině případů se tak při valorizaci renty nepočítá se skutečným výdělkem, ale jakýmsi fiktivním, teoretickým výdělkem, tedy původním průměrným výdělkem, který už však byl v minulosti mnohokrát valorizován. Hovoří se o rozhodném výdělku. Aby renta byla správně vypočtena, musí se zohlednit všechny na sebe navazující valorizace od okamžiku, ke kterému byla prvotní výše renty spočítána.
Když dochází k valorizaci, nezvyšuje se o dané procento nebo danou pevnou částku samotná renta, ale původní průměrný výdělek. Kdyby se valorizovala jenom, resp. přímo renta, a ne průměrný výdělek, poškozený zaměstnanec by na tom tratil.
Příklad
Při předchozí řádné valorizaci k 1. 1. 2022 byl valorizován rozhodný výdělek o 1,3 % + 300 Kč. Řekněme, že zaměstnanec měl před pracovním úrazem průměrný výdělek 29 000 Kč, kdežto po úrazu již v méně placené profesi jen 17 000 Kč, a tak náhrada za ztrátu na výdělku byla 12 000 Kč.
Průměrný výdělek 29 000 Kč se zvýšil na 29 667 Kč, a proto i vyplácená náhrada na 12 667 Kč.
Kdyby se předepsaným procentem valorizace + 300 Kč navyšovala přímo náhrada, zvýšila by se jen na 12 456 Kč.
Rekapitulace posledních předchozích valorizací
1) Renty přiznané s účinností do 31. prosince 2021 byly, jak už jsme naznačili, navýšeny prostřednictvím valorizace rozhodného (průměrného) výdělku o 1,3 % a (plus) pevnou částku 300 Kč od 1. ledna 2022, tedy k běžnému termínu valorizací.
2) Avšak již k 1. červnu 2022 byly všechny renty, a to jak ty, na které vznikl nárok do 31. 12. 2021, tak ty, na které vznikl nárok i později v průběhu roku 2022, znovu navýšeny. Byl valorizován průměrný výdělek o 8,2 %. Šlo o první mimořádnou valorizaci v roce 2022.
3) K 1. září 2022 pak došlo k další (druhé) mimořádné valorizaci všech rent, a to prostřednictvím valorizace rozhodného výdělku o 5,2 %.
A tak se v roce 2022 valorizovalo hned třikrát, když došlo k běžné valorizaci od 1. ledna 2022 a ke dvěma dalším mimořádným valorizacím v průběhu roku 2022. A nyní již zase následuje běžná valorizace k počátku nového kalendářního roku 2023.
Aktuální valorizace
Náhrada za ztrátu na výdělku se od 1. ledna 2023 upravuje tak, že se průměrný výdělek rozhodný pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku již dříve zvýšený podle příslušných pracovněprávních předpisů zvyšuje o 5,1 %.
Příklad
Dosavadní rozhodný výdělek činí 20 000 Kč a náhrada za ztrátu na výdělku 10 000 Kč. Rozhodný výdělek se zvýší o 5,1 % na 21 020 Kč. Náhrada se tak zvyšuje o nárůst rozhodného výdělku o 1020 Kč na 11 020 Kč.
Pro koho platí jaká valorizace
Pokud se v tom třeba ztrácíte nebo si chcete rentu přepočítat, pak připomínáme, že všechny renty, na které vznikl nárok v průběhu roku 2022 – ať už na ně vznikl nárok před první mimořádnou valorizací (tj. před 1. 6. 2022), či před druhou mimořádnou valorizací (tj. před 1. 9. 2022), nebo později, třeba až koncem roku 2022, klidně až do 31. 12. 2022, musely být valorizovány (prostřednictvím navýšení rozhodného výdělku) o 8,2 % (1. mimořádná valorizace v r. 2022), pak o 5,2 % (2. mimořádná valorizace v r. 2022) a o 5,1 % (řádná valorizace od 1. 1. 2023).
Ovšem rent, na něž vznikl nárok v průběhu roku 2022, se netýkala a netýká valorizace o 1,3 % + 300 Kč (tj. 1. řádná valorizace v roce 2022, která se týkala jen rent, na které vznikl nárok do 31. 12. 2021).
Podobně se aktuální valorizace o 5,1 % netýká rent, na které vznikne nárok od 1. 1. 2023. Aktuální valorizace od 1. 1. 2023 se týká jen rent, na které vznikl nárok do 31. 12. 2022.
Valorizace nejen pro zaměstnance, ale i pro vojáky a policisty a pozůstalé po nich
Na stejném principu valorizace rozhodného výdělku o 5,1 % je postavena i valorizace rent pro pozůstalé, kterým byl zemřelý zaměstnanec povinován výživou – náhrad nákladů na výživu pozůstalých (§ 271h ZP).
Při výpočtu náhrady nákladů na výživu pozůstalých se rovněž vychází z průměrného výdělku zaměstnance zjištěného před jeho smrtí (případně již následně valorizovaného) s tím, že pokud zemřelý před svou smrtí poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu jedné osobě, pak náhrada nákladů na výživu pozůstalých činí 50 % uvedeného průměrného výdělku. Pokud poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu více osobám, činí náhrada 80 % průměrného výdělku. Je-li tedy více pozůstalých splňujících uvedenou podmínku, rozdělí se náhrada mezi ně.
Náhrada nákladů na výživu všech pozůstalých však nesmí úhrnem převýšit částku, do které by příslušela samotnému zemřelému zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku (tedy jeho vlastní renta, kdyby nezemřel).
Náhrada na výživu pozůstalých se neposkytuje déle, než by příslušela náhrada za ztrátu na výdělku samotnému zemřelému, vyplácí se tedy nejdéle do měsíce, v němž by poškozený dosáhl věku 65 let. Nárok na rentu je jen po dobu, po kterou by náleželo od zemřelého výživné. Nezaopatřené děti tak na ni ztrácí nárok, jakmile dosáhnou schopnosti se samy živit, např. dokončením studia.
K obdobné valorizaci (valorizacím) dochází i u náhrad za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě vzniklé služebním úrazem nebo nemocí z povolání a náhrad nákladů na výživu pozůstalých náležející příslušníkům nebo pozůstalým podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
Zvyšují se též náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity vzniklé služebním úrazem nebo nemocí z povolání, náhrady za ztrátu na platu po skončení neschopnosti výkonu služby nebo při uznání invalidity vzniklé služebním úrazem nebo nemocí z povolání a náhrady nákladů na výživu pozůstalých příslušející vojákům nebo pozůstalým podle zákona o vojácích z povolání.
Nařízení vlády č. 412/2022 Sb. a nařízení vlády č. 414/2022 Sb. jsou vyhlášena ve stejné částce Sbírky zákonů (č. 186 pro rok 2022) jako nařízení vlády č. 413/2022 Sb., které přináší valorizaci rent pro zaměstnance nebo jejich pozůstalé podle zákoníku práce, jak jsme si ji popsali.
ČLÁNKY DO MAILU