Hlavní navigace

Je zadržení platební karty bankomatem totéž jako její ztráta?

Autor: Depositphotos
V zahraničí bankomat zadržel platební kartu, místní banka klienta ujistila, že kartu dostane zpět v ČR u své banky. Ten ale po návratu do vlasti zjistil, že mu mezitím z účtu někdo vybral přes 100 000 Kč, banka mu odmítla škodu nahradit.
Tomáš Zilvar
Doba čtení: 4 minuty

Sdílet

Musí se klient, kterému bankomat zadrží platební kartu, chovat tak obezřetně, jako kdyby ji ztratil nebo mu byla ukradena? Tedy ihned vše hlásit bance? Kdo pak odpovídá za škodu? Nahradí banka cizím člověkem vybrané peníze z účtu klientovi?

Klient žaloval svou banku (Českou spořitelnu) o zaplacení částky 101 852,92 Kč (s příslušenstvím), která mu byla stržena z bankou vedeného běžného účtu – zúčtována na jeho vrub jako výběry z bankomatu provedené platební kartou poté, kdy byla zadržena bankomatem.

V červenci 2013 si chtěl v Turecku vybrat hotovost z bankomatu, nicméně po stornování nabídky v pro něj nesrozumitelném jazyce mu karta již nebyla vydána, bankomat ji zadržel. Obrátil se ihned na tureckou policii a místní banku, které vše nahlásil. Banka provozující bankomat mu sdělila, že platební karta mu bude vrácena do dvou týdnů na pobočku jeho banky.

O čtyři dny později, bezprostředně po svém návratu do České republiky, když zjistil úbytek peněz na svém účtu, klient kontaktoval svou banku, zablokoval platební kartu a reklamoval neautorizované výběry z bankomatů, které byly mezitím prostřednictvím karty provedeny. Celkem šlo o 11 výběrů z bankomatu ve výši vymáhané částky. Banka reklamaci zamítla jako neoprávněnou, neboť všechny transakce byly provedeny v době před zadáním zákazu na platební kartu a v případech zneužití karty, při nichž byl použit PIN, odpovídá za všechny transakce i škody držitel karty.

Jak rozhodovaly obecné soudy

Soud prvního stupně žalobě vyhověl, když zhodnotil, že zůstala-li klientova platební karta v tureckém bankomatu, neporušil svou povinnost bez zbytečného odkladu po zjištění oznámit bance ztrátu, odcizení, zneužití nebo neautorizované použití platebního prostředku (podle tehdy platného a účinného § 101 odst. b nyní již zrušeného zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku). Zadržení karty bankomatem nelze podle názoru soudu považovat za ztrátu. Banka se odvolala, odvolací soud jí vyhověl a žalobu proti ní zamítl. Soud přihlédl k tomu, že mezi zadržením platební karty v bankomatu a její blokací uplynuly čtyři dny. I v případě zadržení karty bankomatem, tedy v situaci, kdy karta nebyla zničena, bylo podle soudu povinností klienta oznámit bance tuto skutečnost.     

Klient si podal dovolání k Nejvyššímu soudu, s nímž nebyl úspěšný. Nejvyšší soud ČR vyhodnotil v rozsudku (spis. zn. 32 Cdo 2947/2016, ze dne 27. 2. 2018), o kterém jsme vás informovali v článku, postup klienta jako hrubě nedbalý, vedoucí k porušení povinností klienta podle zákona o platebním styku. Okamžik zadržení karty Nejvyšší soud označil za ztrátu, neboť se dostala mimo dispoziční sféru klienta.

V této situaci mu vznikla oznamovací povinnost, kterou však nesplnil (soud přihlédl i k obchodním podmínkám banky). Klient se obrátil na Ústavní soud s ústavní stížností. Vyšel z názoru, že povinnost oznámit zneužití karty mu vznikla až v okamžiku návštěvy pobočky banky v ČR po návratu z Turecka, kdy se mj. dozvěděl o instalaci zádržného zařízení v bankomatu a v tom okamžiku kartu také zablokoval. 

Co znamená slovo ztráta?

Ústavní soud se zabýval interpretací slova „ztráta“ platební karty. Odvolací soud i Nejvyšší soud shodně konstatovaly, že pojem ztráta není v právním řádu ČR výslovně definován. S přihlédnutím k odborné literatuře se s uvedeným slovem vypořádaly tak, že představuje ztrátu možnosti (klienta) disponovat s platební kartou. Takový výklad však ze zmíněného (§ 101) již zrušeného zákona o platebním styku přímo nevyplývá. Obecné soudy, které nevyhověly klientovi, postupovaly podle názoru ÚS zcela formalisticky.

Jde-li o význam slov, pak nemají-li v zákoně použité pojmy (slova) specifický právní význam, lze je chápat tak, jak jsou vnímány v obecném základu spisovného jazyka. Slovo ztratit znamená skutečně pozbytí možnosti s věcí nakládat, nicméně bez zjevného úmyslu vlastníka či držitele. Od toho je však třeba odlišit situace, kdy vlastník nebo držitel ztrácejí momentální dispozici, kdy věc je předmětem právního poměru. V těchto situacích je vlastníku či držiteli známo, kde se věc nachází, a předpokládá její navrácení či jiný, zpravidla sjednaný, smluvní osud. 

Přehodnocení případu

Je zcela zřejmé, že klient ztratil možnost dispozice s kartou, nicméně k její ztrátě nedošlo, neboť mu bylo známo, kde se nachází, a přislíbeno její navrácení. Nedošlo-li proto zadržením platební karty k její ztrátě a zcela zjevně ani odcizení, zneužití nebo neautorizovanému použití, nevznikla klientovi povinnost podle (§ 101 písm. b) zrušeného zákona o platebním styku, tedy bez zbytečného odkladu oznámit bance ztrátu, odcizení, zneužití nebo neautorizované použití platebního prostředku.

Skutečnost zneužití klient zjistil až po čtyřech dnech, po návratu z Turecka, na což reagoval okamžitým zablokováním platební karty. V jeho postupu proto nelze spatřovat hrubě nedbalý přístup. A tak Ústavní soud svým nálezem (spis. zn. I. ÚS 1833/18, ze dne 6. 2. 2020) zrušil rozhodnutí Nejvyššího soudu i podstatné výroky rozhodnutí soudu odvolacího, který se musí věcí znovu zabývat, přičemž musí vycházet z právního názoru Ústavního soudu ve prospěch poškozeného klienta banky.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).