Kurzové riziko není okrajové téma pro pár velkých exportérů, ale zásadní faktor, který může firmě postupně „sežrat“ marži, pokud jej nechá bez kontroly. Nástroje jako forwardy, opce a opční struktury umožňují kurzové riziko řízeně omezit a přitom si v některých případech zachovat podíl na příznivém vývoji kurzu, a to platí i pro menší a střední firmy. Zároveň však neplatí, že přijetí eura by všechny problémy magicky vyřešilo: firmy už dnes mohou velkou část svých toků přes euro nastavit samy.
Co se dozvíte v článku
Původně jsem plánoval jen jeden rozhovor s generálním ředitelem společnosti Citfin – Finanční trhy, Milanem Cermanem. Ukázalo se ale, že témata jako forwardy, opce a další sofistikované měnové produkty a služby si zaslouží detailnější pohled. Proto jsem rozhovor rozdělil na dva. V jednom se věnuji strategii firmy a obecnému pohledu vedení, ve druhém dávám prostor specialistovi přímo na tyto pokročilé finanční nástroje – Milanovi Fischerovi. Začínáme druhým, produktově zaměřeným rozhovorem.
V rozhovoru se dozvíte:
- Co přesně znamená kurzové riziko.
- Proč dopadá hlavně na české exportéry a jak může ovlivnit jejich marži.
- Vysvětluje rozdíl mezi spotem, forwardem a opcemi
- Ukazuje na příkladech, kdy dává zajištění smysl i pro menší firmy
- Řeč přijde také na opční struktury, typické objemy obchodů a na to, zda je pro Česko výhodné přijmout euro.
O kurzových finančních produktech
Co je znamená pojem kurzové riziko? Představte si, že to vysvětlujete exportérovi, který nezná všechny finanční služby a produkty.
Představte si společnost – exportéra, která něco vyrábí a prodává to třeba do Německa. Prodává v eurech , ale náklady má v českých korunách. Tento výrobce má třeba konkurenta na Slovensku, který vyrábí to samé zboží, jenže ten už ho vyrábí přímo v eurech, protože Slovensko funguje v eurech. Kdežto ten český exportér musí eura nebo alespoň jejich větší část, převést za české koruny (na výplaty, energie, daně i zisk…)
Když se pohne kurz eura vůči české koruně, tak to českého exportéra postihne: buď na tom vydělá, nebo prodělá. Jenže slovenské společnosti se to netýká, ta je v eurech od začátku do konce. Český výrobce takhle může být zvýhodněn i znevýhodněn.
Dobře, ale když koruna oslabí, mohu to přece využít k prodeji deviz, primárně tedy eura. Tím si vytvořím rezervu.
Za mojí třicetiletou praxi jsem nepoznal firmu, která by si v době, kdy je pro ni kurz výhodný, odkládala zisky jako nějakou rezervu na budoucí ztráty. Žádnou likviditní rezervu si nikdo nedělá. Pak nutně přijde doba, kdy je kurz nevýhodný a tam to může být vážný problém, protože to má dopad na obchodní marži firmy, která za výjimečných okolností může být i záporná.
Zkusme si to vysvětlit z pohledu člověka, který této oblasti nerozumí. Běžný spotřebitel vidí, jak se hýbe cena koruny, která je v této chvíli stabilní a spíše mírně posiluje vůči euru. Pro něj to takový kurzový výkyv znamená, že mu dovolená zdraží nebo zlevní o pár set korun. Ovšem setiny výkyvu u firem, které řeší milionové obraty nebo milionové tržby, tam se bavíme o mnohem vyšších částkách, je to tak?
Přesně tak. Když se podíváme na euro a korunu za posledních pět let, tak rozdíl mezi nejnižším a nejvyšším kurzem je přes 11%. To je více než tři koruny. Pokud si vezmeme, že firma produkuje a prodává zboží, řekněme menší firma za 100 000 € měsíčně, tak 1 Kč pohybu na kurzu znamená 100 000 Kč měsíčně zisku nebo ztráty. A to už může firmu docela ovlivnit.
Milan Fischer
- Ve společnosti Citfin – Finanční trhy, a.s. působí jako šéf derivátů / specialista na řízení devizového rizika a derivátových strategií (např. forwardy, opce).
- V roli vedoucího kapitálových trhů a treasury sales má na starosti návrh a implementaci produktů pro firemní klientelu, zejména malým a středním podnikům, které řeší kurzové riziko.
- Byl v pozici vedoucího derivátů v několika bankách, takže v této oblasti má obrovské zkušenosti.
Milan Fischer, vedoucí prodeje derivátů ve společnosti Citfin – Finanční trhy, a.s. (20. 11. 2025)
Jak si mám představit zajištění kurzového rizika? Prodám eura v době, kdy jsou cenově zajímavá, tím si zafixuji svůj výnos a vím, za kolik prodávám?
Zajištění kurzového rizika je obecně skupina produktů. Tím nejjednodušším je, že si zafixujete jeden pevný kurz na období, které potřebujete. Různé firmy k tomu přistupují různě. Některé firmy se k tomu stavějí, řekněme, oportunisticky – to znamená, pokud je zajímavý kurz, tak si udělají zajištění dlouhodobě dopředu.
Co znamená dlouhodobě dopředu?
To znamená, že si ten kurz třeba zafixují, nebo použijí nějaký produkt, který jim dá garanci kurzu. O tom si povíme později, protože kromě klasického forwardu, kde máte jeden fixní kurz na výměnu v budoucnu bez ohledu na to, kde pak bude aktuální kurz, existují i produkty, které jsou flexibilnější a dají vám možnost podílet se na vývoji kurzu na mezibankovním trhu.
Zkuste to vysvětlit laicky.
Řeknu to úplně zjednodušeně. Zajistíte si pro vás třeba nejhorší kurz na úrovni 24,50, ale v případě, že koruna oslabí, řekněme na 25, budete mít možnost využít i ten aktuální kurz 25. Nicméně pokud by koruna posílila, tak máte jistých 24,50. Variant takovýchto produktů je hodně a my se vždycky snažíme je přizpůsobit klientovi na míru podle toho, co potřebuje, co chce a co se dá očekávat na mezibankovním trhu.
Jak probíhá zajištění kurzu? Zkuste to rozvést na příkladu pro soukromou osobu, spotřebitele.
Představte si fyzickou osobu, která chce investovat do eurových akcií nebo třeba kupuje nemovitost v zahraničí.
Nakoupíte si eura a za ně pořídíte nemovitost nebo nějaké akcie. Pokud nemovitost máte jako investiční příležitost, asi plánujete, že když její cena půjde nahoru, tak ji třeba za pět let prodáte.
Jenže vy nevíte, jaký bude kurz za těch pět let. Proto nesete riziko, že i když cena nemovitosti nebo akcií půjde nahoru, tak naopak kurz může jít dolů a ve výsledku dostane méně korun, než jste do toho investoval. Nesete tak kurzové riziko a potřebuje jistotu, za jaký kurz v budoucnu budete prodávat.
Děkuji a zpět k firmám.
Když se vrátíme zpátky k firmám: některé firmy se k tomu staví oportunisticky a pokud je zajímavý kurz, udělají si dlouhé zajištění. A naopak některé firmy nechtějí vůbec riskovat. Podzim je zpravidla obdobím (pozn. autora: rozhovor probíhal 20. 11 2025), kdy si společnosti dělají business plán na příští rok. A když si ho dělají, musí si stanovit nějaký kurz, kterým to přepočítávají, aby jim vyšly výsledky, zisk, obchodní marže, aby vše mohly nastavit.
A to dělají jak?
Většinou si vezmou aktuální kurz, který je na mezibankovním trhu. A právě tohle je vhodné období pro firmy, které nechtějí spekulovat, aby si kurz i zajistily. Chtějí nějaký kurz, se kterým můžou na příští rok počítat, chtějí si stanovit byznys plán a chtějí vědět, jaký kurz to bude – a mít ho zajištěný. Jde o hlavní období, kdy se to často se společnostmi řeší.
Pojďme si představit jednotlivé finanční produkty a vysvětlit, jak fungují v praxi. Protože jsme na finančním webu, vysvětlete i poplatky a marže s tím spojené.
Žádné zajištění znamená, že klient prodává nebo nakupuje za aktuální kurz. Už v tom kurzu je vždycky marže společnosti – ať už je to Citfin, banka nebo kdokoliv jiný. Samotné produkty se tedy připravují bez poplatku, žádné jiné poplatky se za to neplatí, ale v kurzu, který klient dostane, je vždy zapracovaná marže.
Máme nákupní a prodejní kurzy, pak středový kurz, nebo pojem kurz mezibankovního trhu. Ten poslední je nejlepší, ne?
Kupříkladu vámi zmiňovaný aktuální kurz na mezibankovním trhu také obsahuje nějakou marži, protože jsou vždy dva kurzy, jak jste zmínil, nákupní a prodejní, takže už tam je nějaké rozpětí.
Banka nebo finanční společnost k tomu přidá ještě svoji marži a výsledný kurz potom sdělí klientovi. Tomu se říká spotové operace – probíhají za aktuální promptní kurz a mají vypořádání obvykle do dvou pracovních dnů.
Milan Fischer, vedoucí prodeje derivátů ve společnosti Citfin – Finanční trhy, a.s. (20. 11. 2025)
O forwardech
Tomu rozumím. Jak je to ale v situaci, kdy je zrovna slabá koruna, už vím, že budu potřebovat směnu deviz, ale ještě čekám na zaplacení faktury? Takzvaně peníze jsou na cestě a já nemám dost finančních prostředků na prodej za výhodný kurz?
Na to je skupina produktů, které se nazývají forwardy. Můžeme si je představit jako spotovou transakci s tím rozdílem, že si teď domluvíme objem, domluvíme si kurz, ale vypořádání proběhne v budoucnu – později než za dva pracovní dny. Když je to tři dny a víc, už se tomu říká forward.
Klient si takhle může domluvit kurz na konverzi, i když prostředky ještě nemá k dispozici. Očekává, že mu eura přijdou za měsíc, nebo za rok, za dva – a už teď si může domluvit, jakým kurzem je pak vymění, až přijdou. Díky tomu ví přesně, s čím může počítat, a jakou obchodní marži přesně dosáhne.
Pak ovšem cena forwardového kurzu bude asi horší než aktuální kurz na trhu. Protože vy jako Citfin jdete do rizika, že na tom možná vyděláte, nebo proděláte. Je otázkou, kde si nastavíte hranici, která je pro vás obchodně zajímavá a přijatelná. Ale klient zase ví, za jaký fixní kurz se za ten měsíc obchod dohodl. Je to tak?
Tohle je výborný dotaz. Spousta klientů se domnívá, že kurz, který klientovi nabídneme, je něco, kde očekáváme, že za ten měsíc nebo rok kurz bude. Není to tak. Je to čistě matematicky vyjádřená budoucí hodnota současného kurzu.
Vždy se to odvíjí od aktuálního kurzu a k tomu se připočítá nebo odečte rozdíl úrokových sazeb mezi vedlejší měnou a hlavní měnou – podle toho, jestli je kladný, nebo záporný.
Začínám se trošku ztrácet.
Zjednodušeně: máme euro a korunu a klient prodává eura. Tím, že koruna je úročena trošičku víc než euro, je tam pozitivní rozdíl úrokových sazeb. Ten musíme vyjádřit na dobu, na kterou forward děláme.
Zkuste to ještě jednodušeji.
Velice jednoduše: pokud by koruna byla úročena 4 % p.a., euro 3 % p.a. a klient by dělal forward na jeden rok, tak o to 1 % p.a. mu vylepšíme aktuální kurz. To je to, co dostane navíc. Není to naše ztráta nebo zisk, je to čistě matematicky vyjádřená budoucí hodnota peněz.
Banka nebo finanční společnost se může zajistit tak, že eura prodá za aktuální kurz. Tím, že prodala eura, která nemá, si je na ten rok půjčí za úrokovou sazbu eura a koruny, které nakoupila, uloží za úrokovou sazbu korun. )
Takže ve výsledku mám aktuální spotový kurz, procenta za eura, která platím, a procenta za koruny, které dostanu. Když to všechno spočítám, dostanu forwardový kurz.
Říkal jste, že forward se používá minimálně na tři dny. Jaká je naopak nejdelší doba takového obchodu?
Maximum, kde firmy umí nějakým způsobem predikovat své cash flow, je obvykle 2–3 roky.
Zkusme další příklad. Jsem firma, něco vyrábím, mám konkurenta v rámci eurozóny a potřebuji si zafixovat v přepočtu 5 milionů Kč v eurech. Jaký je postup, co vlastně udělám?
Začnu tím, co je obvyklejší. Firma má spíš pravidelné cash flow, takže třeba potřebuje každý měsíc vyměnit 50 000 nebo 100 000 €. Jedním forwardovým produktem se dá pokrýt celý kalendář cash flow – a nemusí to být stejná částka, můžou to být různé částky na různé datumy, anebo jen jedna konkrétní zakázka v budoucnu, to je jedno. Umíme stanovit průměrný kurz na celé období.
Milan Fischer, vedoucí prodeje derivátů ve společnosti Citfin – Finanční trhy, a.s. (20. 11. 2025)
Jak to funguje v praxi?
Co je k tomu potřeba: mít s naší společností rámcovou smlouvu a stanovený limit, protože vůči klientovi vstupujeme do určitého rizika.
Jakého rizika?
Domluvíme se s ním na budoucí směně. Jenže to není jen pojištění kurzu, ale zároveň náš závazek tu konverzi vykonat.
Pokud by nastala situace, že klient za rok už nebude existovat, nebo nebude mít dostatek likvidity, aby dostál závazkům, pak bychom nesli tržní riziko z toho, že prostředky, které jsme už zajistili na mezibankovním trhu, budeme muset zpátky odkupovat nebo odprodávat za aktuálních podmínek, které budou v daném čase platné.
Z toho důvodu si stanovujeme na klienta limit – samozřejmě na základě jeho čísel a potřeb. Případně do toho vstupuje i hotovostní kolaterál ze strany klienta, který je úročený a kterým vlastně ručí. Je to malé procento z objemu, kterým ručí za to, že jistina bude s jistotou vypořádána.
Chápu správně, že u forwardu dochází ke skóringu a ověření bonity klienta?
Vycházíme samozřejmě z čísel, která jsou zveřejněná, nebo nám je klient dodá. Je to rychlý, jednoduchý proces, není to žádná administrativní zátěž pro klienta.
Je služba zajištění kurzu dostupná pro úplně začínajícího klienta za předpokladu, že vám poskytne jistinu?
Ano. Nabízíme to i začínajícím firmám, které ještě nedosáhnou na skóring, na nějaký kreditní limit. Pak se to dá řešit právě hotovostní zálohou, kolaterálem.
Jaký typ klientů forwardy používá? Spíše právnické osoby, nebo i OSVČ?
My se zaměřujeme na menší a střední firmy, máme i pár větších klientů, ale v podstatě to může být kdokoliv, kdo má expozici v cizí měně. Samozřejmě tím, že se zajišťujeme protioperacemi na mezibankovním trhu, jsou tam nastavené určité minimální objemy, které je potřeba splnit, aby to dávalo smysl. Celý scoring a proces stojí nějaké náklady.
Když to řeknu velice zjednodušeně – pokud by klient chtěl vyměnit 100 €, marže by byla vyšší než celá nominální částka.
Jaká částka dává vzájemný smysl, aby se vůbec dalo o kurzovém zajištění bavit?
U forwardů to umíme dělat od 10 000 EUR. Co se opčních produktů týče, tam je částka vyšší, protože každý jednotlivý obchod zajišťujeme protioperací a opce se obchodují v Londýně. Tam je minimální částka 50 000 EUR měsíčně.
O opcích
Zmiňujete opce. Jaký je rozdíl mezi forwardy a samotnou opcí?
Opce jsou produktem spíš pro vzdělanější klienty. Můžeme je rozdělit do dvou skupin: jedna skupina jsou samotné opce a druhá opční struktury.
Opci si můžete představit jako pojistku. Stejně jako u klasické pojistky, kde si pojistíte dům nebo auto a platíte pojistné – tedy nevratnou částku bez ohledu na to, jestli k pojistné události dojde, nebo ne. A u opce je to stejné. Místo domu nebo auta si ale pojistíte kurz. U opce si navíc můžete sám stanovit kurz zajištění. Od toho se potom odvíjí cena opce.
Kdežto u forwardu kurz stanovujete vy.
Přesně tak, to je rozdíl od forwardu, kde se kurz vypočítá, jak jsme si říkali dřív.
Opět prosím o příklad.
Řekněme, že chcete pojistit prodej eura do korun za 24 Kč. Stanovíte si objem a termín. Třeba za rok chcete prodat 1 milion € a my vám spočítáme, kolik bude to, říkejme tomu „pojistné“, stát. U opce se toto pojistné, tedy nevratná částka, kterou zaplatíte, nazývá Opční prémie . My ji zase zaplatíme protistraně, od které opci na mezibankovním trhu koupíme.
Jak proběhne samotný opční obchod?
Za rok, pokud bude aktuální kurz nižší než domluvených 24 Kč, máte právo uplatnit opci a prodat za svá eura za 24 Kč. Naopak, pokud bude aktuální kurz vyšší, nemáte žádnou povinnost – můžete využít aktuální kurz.
Když bude aktuální kurz 27 Kč, prodáte eura za 27 a opci necháte neuplatněnou.
Ale přišel jsem tím o poplatek.
Ano, přišli jste o částku, kterou jste zaplatili jako opční prémii, bez ohledu na to, jestli ji využijete, nebo ne. Důležité je vědět, že vy máte pouze právo, nikoli povinnost prodat. Na jedné straně vám to dává výhodu, za kterou musíte na straně druhé zaplatit.
To znamená, že když mám k dispozici určité množství eur, které nějakou dobu nebudu potřebovat, ale chci mít jistotu, za jakou cenu je za nějakou dobu prodám…
…anebo je teď k dispozici ani nemáte, ale víte, že je v budoucnu budete mít. Nemusíte je mít teď. Domluvíte si opci na jeden rok. Jediné, co po vás požadujeme, je, abyste teď zaplatil nějaké procento z objemu – v řádech jednotek procent. Závisí to na tom, jaký kurz si stanovíte: čím výhodnější kurz, tím je dražší opce. Prémie je závislá taky na délce obchodu: čím delší doba, tím je opce dražší, protože volatilita v čase může kurzem více hýbat. Je tam víc faktorů, které ovlivňují cenu opce.
Takže zaplatíte nám prémii, nepotřebujete mít jistinu a víte, že za rok, nebo v daném čase máte garanci nejhoršího kurzu, kterého můžete dosáhnout, s potenciálním ziskem v případě, že aktuální kurz bude lepší.
Milan Fischer, vedoucí prodeje derivátů ve společnosti Citfin – Finanční trhy, a.s. (20. 11. 2025)
Líbí se mi přirovnání k pojištění: buď platím jen za riziko a když nic nenastane, tak jsem „vyhodil“ peníze za pojistné, ale když se něco stane, jsem rád, že pojištění bude fungovat.
Opce jsou vhodné pro klienty, kteří dosahují vyšších obchodních marží a můžou si dovolit část marže alokovat na pojistku. Pak vědí, s čím můžou počítat v nákladech, a může to pro ně být už jen lepší.
Kdo nejčastěji používá tento typ služeb – exportéři, nebo i importéři?
Obecně se dá říct, že exportéři se zajišťují mnohem víc než importéři. Zhruba přes 90 % klientů, kteří se zajišťují, jsou exportéři. Jsou dva důvody – a teď mluvím o euro koruně.
Jedním důvodem je, že zajištění je pro exportéry zajímavější. Jak jsme se bavili o rozdílu úrokových sazeb – koruna je většinu času úročena výše než euro – kurz zajištění je pro exportéry výhodnější než aktuální kurz. Pro importéry je to naopak dražší.
To ale není hlavní důvod. Hlavním důvodem je, že importér často umí přenést kurzové riziko do ceny produktu.
Prosím o další příklad.
Vezměme si paliva. Čerpací stanice každý týden mění cenu paliv v závislosti na ceně ropy a kurzu dolaru vůči koruně. Stejně tak importéři, kteří nakupují elektroniku a prodávají ji tady, většinou kurzové riziko přenesou na klienta tím, že mění cenu produktu.
To si exportér dovolit nemůže. Ten platí továrnu, lidi, má úvěry a konkurenci na mezinárodním poli, tudíž nemůže měnit cenu tak snadno – pokud to není exportér s monopolem na určitý produkt.
Třeba výrobce letadel. V Česku máme několik takových výrobců, tam konkurence není tak velká, respektive pohyb kurzu neovlivní cenu produktu tolik jako výrobní náklady. Většina exportérů si to ale dovolit nemůže, proto se potřebují zajišťovat.
Mluvili jsme primárně o euru, ale v jakých dalších měnách se tyto služby poskytují?
Nejčastějším měnovým párem je dolar–koruna na nákup, protože zatímco euro–koruna je výhodná na zajištění prodeje eura, dolar má ještě vyšší úrokovou míru než koruna, takže u dolar–koruny je pro importéry zajištění výhodnější.
Dalšími měnovými páry jsou polský zlotý, maďarský forint, euro–dolar, samozřejmě britská libra, i když ta je méně zastoupená. V podstatě kopírujeme strukturu zahraničního obchodu České republiky podle toho, v jakých měnách probíhá.
O opčních strukturách
Pojďme se ještě podívat na termín opční struktury. Opět prosím o příklady.
Jak jsme se bavili o opcích jako o pojistce, pro většinu klientů jsou samostatné opce drahé a nechtějí za ně platit. To, co nabízíme a co je jádro našeho derivátového byznysu, je možnost opci nejen koupit, ale i prodat – tedy zavázat se k něčemu.
Většina klientů už nyní nějaké riziko podstupuje. Představme si klienta, který nemá problém se zavázat, že když kurz bude vyšší než 25 Kč, bude prodávat za 25 Kč a ne za lepší kurz. Za tento závazek si může „koupit“ pojistku – opci, že v případě, kdy kurz bude nižší než 24 Kč, prodá za 24 Kč. A nezaplatí za to penězi, ale závazkem.
Druhů závazků může být spousta – může to být rozdílný kurz, rozdílný objem, riziko předčasného ukončení zajištění, to znamená, že klient může za určitých okolností o zajištění přijít. Pokud je tedy klient ochoten takové riziko podstoupit – a většinu těch rizik už nese z podstaty svého podnikání – proč si za to nenechat zaplatit? Díky tomu mu dokážeme kurz zajištění náležitě vylepšit.
Jinými slovy, je tam „nárazový polštář“, který pro něj nepředstavuje zásadní finanční riziko, a přitom mu zlevní zajištění?
Ano. A klient ví, s čím může počítat, v jakém rozpětí se bude pohybovat.
O procesu kurzovního zajištění
Prosím o shrnutí postupu: jsem exportér, firma, která zjistí, že potřebuje řešit cizí měnu nebo zajištění kurzu. Jaký je postup? Kontaktuji vás, co se potom stane?
První kontakt proběhne od našeho obchodního zástupce, který se s vámi spojí. Většinou se snažíme oslovovat potenciální klienty sami. Obchodník zjistí, o jaké produkty byste jako klient mohl mít zájem.
V případě, že se dostanete do skupiny klientů s objemem zhruba 50 000 € a výše, domluví obchodník schůzku, které se většinou zúčastním já nebo některý z mých kolegů. Představíme konkrétní produkty na míru, pobavíme se o tom, co potřebujete, co chcete řešit atd.
V případě zájmu následuje tzv. onboarding proces: podepíše se rámcová smlouva, investiční dotazník a další formality, které jsou potřeba. Stanoví se limit, případně kolaterál.
Takže i u kurzových obchodů se používá investiční dotazník?
Pokud chcete jen směňovat za aktuální kurz a dělat platby, investiční dotazník potřeba není. Pokud chcete řešit forwardy a jiné deriváty, tam je potřebný. Pak už, jak jsem říkal, se konkrétní obchod dělá přes telefon.
Vyznejte se v pojmech
Kurzové riziko
Riziko, že se mezi uzavřením obchodu a jeho vypořádáním změní směnný kurz tak, že vám sníží marži nebo ji dostane do ztráty.
Spot (spotová směna)
Okamžitá směna měn za aktuální kurz na trhu. Obchod se domluví dnes a vypořádá se obvykle do dvou pracovních dnů
Forward
Dohoda o budoucí směně měn za předem domluvený kurz. Dopředu víte, jaký kurz dostanete, i když peníze fyzicky dorazí až za týdny či měsíce
Opce (měnová opce)
„Tzv. pojistka na kurz“. Dává právní nárok směnit měnu za předem daný kurz, ale neukládá povinnost obchod uskutečnit. Za tuto možnost se platí opční prémie = poplatek.
Opční struktury
Kombinace více opcí (nákup i prodej), kde část „platby“ za pojistku nahradíte závazkem – například tím, že přijmete určitý kurz nebo objem i v méně výhodné variantě. Výsledkem bývá levnější nebo úplně bezplatné zajištění.
O euru v Česku
Měla by Česká republika přijmout euro? Z pohledu vašeho byznysu asi ne, ale obecně?
Z pohledu našeho byznysu určitě ne. Já jsem Slovák a v roce 2006, kdy Slovensko euro přijalo, jsem využil nabídku přestěhovat se do Prahy, protože 90 % našeho byznysu je v lokální měně.
Tahle myšlenka už samozřejmě byla ze všech pohledů projednávána. Když se na to podíváme z pohledu ekonomiky jako takové: pokud ekonomika není na průměru Evropské unie, vždycky na to určitým způsobem doplácí. Vidíme to na Slovensku. Slovensko ztratilo možnost řídit inflaci pomocí úrokových sazeb a měnového kurzu. Tyto nástroje prostě nemají. Evropská centrální banka řídí úrokovou politiku na základě průměru unie, ne podle států, které do průměru úplně nezapadají.
Takže preferujete vlastní, naši měnovou politiku.
Z tohoto pohledu je dobré, když ekonomika má vlastní prostředky, jak se bránit vůči výkyvům. Co se týče firem, ty už teď mají možnost bez problémů vést účetnictví v eurech. Možná ještě nebudou platit zaměstnance v eurech, ale veškeré náklady mohou převést na euro, mohou si brát úvěry v eurech, tudíž z eur, která exportérům přicházejí, můžou splácet přímo úvěry v eurech. Tu možnost fungovat do velké míry v eurech už mají. Z tohoto důvodu si myslím, že potřeba zavádět euro v České republice není tak akutní.
Když se na to podíváme z pohledu lidí, kteří budou číst náš rozhovor: Exportéři a importéři se trápí tím, že Česká republika stále má korunu, že oni musí přeceňovat, zajišťovat se, a proto by se mělo přijmout euro. Druhá strana zase říká, že běžný spotřebitel – soukromá osoba řešící své finance – by byl při přechodu na euro v horší pozici, protože by došlo ke zdražení služeb i produktů napříč trhem. Myslíte, že by k tomu došlo? A proč je podle vás dobré udržovat českou korunu?
Viděli jsme to v Chorvatsku, viděli jsme to na Slovensku. Vždycky, když se přechází na euro, každý zaokrouhluje nahoru. Je to spíš jednorázový dopad než něco dlouhodobé, takže bych tomu nepřikládal až takovou váhu.
Na druhou stranu, my sice nabízíme klientům zajištění kurzového rizika, ale to zajištění je většinou max. na 1–3 roky. Málokterá společnost si udělá pětileté zajištění a žádná desetileté. Pokud se bavíme o tom, že česká koruna dlouhodobě posiluje vůči euru – i když se v posledních letech posilování zpomalilo, tím víc, čím se HDP blíží průměru unie – pořád máme pozitivní zahraniční obchod a platební bilanci.
Z dlouhodobého hlediska klient dokáže jen odložit problém tím, že si kurz zajistí na 2–3 roky, ale ne ho úplně eliminovat. Pokud se bavíme o tom, že koruna dlouhodobě posiluje, klient musí dřív nebo později tohle zapracovat do svého byznys plánu – snižováním nákladů, zefektivněním činnosti atd. Pro exportéry je to problém, pro importéry naopak spíš dobrá zpráva.
Na Slovensku jsme viděli, že při přijetí eura se kurz fixoval tak, že do něj bylo započítáno i plánované budoucí posilování koruny. Najednou došlo ke skokovému posílení a kurz se zafixoval na hodnotě o pár procent, nebo i desítek procent nižší. To je také problém a znamená to i zdražování.
To mohu to potvrdit z nedávné pracovní cesty přes Bulharsko. Ceny tam byly uvedené v bulharských leva i v eurech. Když jsem platil v eurech, rozdíl byl sice „haléřový“, ale ceny v eurech byly vyšší. Například zboží, které stálo v leva v přepočtu 495 Kč, vyšlo v eurech na 498 Kč.
Přesně tak.
O konkurenci a o finančním byznysu
Vaším hlavním konkurentem jsou podobné společnosti jako Citfin, nebo hlavně banky?
Co se forwardů týče, tak obojí – jak společnosti typu Citfin, tak banky. Co se spotů a forwardů týče, konkurují nám i nebankovní subjekty.
U opčních produktů jsou hlavními konkurenty spíše banky, protože produktovou škálu máme momentálně tak širokou, že většina nebankovních institucí nám v tomto nedokáže konkurovat.
Banky ale zase nemají takovou kapacitu obchodníků, aby oslovovaly menší klienty. To je naše pole působnosti: nákladově jsme jinde než banky a můžeme si dovolit oslovovat menší a střední podniky a nabízet jim takové řešení.
Řešíte všechno z Prahy, nebo máte i vlastní obchodníky v regionech?
Máme obchodníky, fungujeme po regionech. Já hodně cestuji po celé České republice. Prvotní schůzka se dá řešit online, ale osobní setkání je vždy nejlepší.
Mám rád příklady, protože lépe vysvětlují. Jak probíhá první schůzka?
Chcete příklad, máte ho. Přepokládejme, že nějaký náš obchodník už schůzku předjednal s klientem, protože pro klienta je téma zajímavé, má zajímavé objemy a potřebuje se zajišťovat
Na první schůzku si připravím konkrétní produkty, které již odrážejí základní potřeby klienta, ale slouží spíš na ukázku možností. Sejdu se s klientem, hodně se ho vyptám, protože je velice důležité poznat všechny nuance jeho obchodování. Každý má jinak nastavené smlouvy – jak rámcové i na konkrétní zakázky – a jiný přístup k řízení rizika. Po schůzce připravím konkrétní produkty přesně na míru toho, co klient potřebuje.
Po technické stránce: používá se klasický účet banky nebo spořitelního družstva, kam si klient pošle peníze, a pak se kurz fixuje? Nebo se to řeší jinak?
Buď Citfin, spořitelní družstvo, nebo Citfin – finanční trhy. Licenci na měnové deriváty máme na společnosti Citfin – finanční trhy, je to MiFID licence, která nás opravňuje vykonávat derivátové produkty a opce.
Uzavře se rámcová smlouva, většinou na obě společnosti, stanoví se limit, případně se pošlou prostředky jako kolaterál.
Obchody provádíte online?
Ne, samotný obchod probíhá telefonicky. Klientovi předem pošleme několik nabídek, kde si přečte, jak produkt funguje. Vždy mu to dopodrobna vysvětlíme, protože produktů je spousta, a popíšeme veškeré výhody i nevýhody. Chceme mít jistotu, že rozumí tomu, co s námi bude obchodovat a co si vybral.
V den, kdy se rozhodne konkrétní obchod uzavřít, nám zavolá, my mu produkt znovu přeceníme podle aktuálních podmínek na mezibankovním trhu a uzavřeme obchod po telefonu. Klient pak dostane konfirmaci.
Logo skupiny Citfin. Kancelářské prostory v budově AFI CITY TOWER, Kolbenova 1021/9,Praha 9 – Vysočany. (20. 11. 2025)
Jak jste na tom se vztahy s bankami? Slyšel jsem, že některé platební společnosti vztahy nemají jednoduché – banky je vnímají jako silné konkurenty a dělají jim občas potíže, ať už vypovídáním smluvních vztahů, nebo komplikacemi. Jaký je vztah Citfinu s českými bankami?
Řekl bych, že tohle je minulost. V Evropě je běžné, že nebankovní finanční instituce jsou standardním partnerem. V České republice to trvalo trošku déle. Třeba v Londýně jsou nebankovní finanční instituce zcela běžným partnerem. V Česku už je to také tak, jen to trvalo déle.
Teď jsme i pro banky zajímavým partnerem. Jsme pro ně partner jako každý jiný a pokud máme nějakou základnu klientů, banka má zájem s námi spolupracovat a něco si na tom vydělat. Pokud to nebude ona, kdo nám nabídne servis, nabídne ho jiná banka a ta první se připraví o objemy.
Takže obchodní vztahy mezi bankami a vámi jsou oboustranně výhodné?
Ano, tak jako my zajišťujeme klienty, zajišťujeme se i my a banky mají na těch obchodech také své rozpětí a něco vydělají. Z tohoto pohledu jsme pro ně zajímavým partnerem, se kterým chtějí spolupracovat a aktivně se nás snaží získat jako partnera.
Kromě tuzemských bank spolupracujeme hodně se zahraničními bankami, protože kvůli opcím a užším produktům – ty se vesměs obchodují v Londýně – jsme tam zcela relevantní partner, kde ani nehrozí, že bychom jim byli konkurencí. Tam je trh vyspělejší.
Děkuji Vám za rozhovor.
ČLÁNKY DO MAILU