Základní hlediska, která je povinen respektovat každý zaměstnavatel při určení mzdy nebo platu svým zaměstnancům nebo při sjednání mzdy nebo platu se svými zaměstnanci (rozdíly mezi sjednáním a stanovením mzdy vysvětlujeme v tomto článku), jsou vyjmenována v § 109 odst. 4 zákoníku práce.
Podle tohoto ustanovení se mzda a plat poskytují podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce, podle obtížnosti pracovních podmínek, podle pracovní výkonnosti a dosahovaných pracovních výsledků. Ust. § 110 zákoníku práce v odst. 3 až 5 pak následně vymezuje, podle čeho se posuzuje to které z uvedených kritérií.
Co se hodnotí na práci při stanovení odměny
- Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce.
- Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti nebo obtížnosti dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí.
- Pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality.
Základy právní úpravy zaručené mzdy
Zaručená mzda (resp. její nejnižší úrovně), která spolu s minimální mzdou (dle § 111 zákoníku práce) zajišťuje ochranu zaměstnanců před nepřiměřeně nízkým oceněním jejich práce, je zakotvena v § 112 zákoníku práce. V § 112 odst. 2 zákoníku práce je vláda zmocněna, aby nařízením stanovila:
- jednak tzv. nejnižší úroveň zaručené mzdy (a podmínky pro její poskytování zaměstnancům, jejichž mzda není sjednána v kolektivní smlouvě, a pro zaměstnance, kterým se za práci poskytuje plat), která nesmí být nižší než částka, která je stanovena jako základní sazba minimální mzdy (nejnižší úroveň zaručené mzdy pro tzv. 1. skupinu se rovná minimálně mzdě), a
- dále tzv. další nejnižší úrovně zaručené mzdy.
Z uvedených pravidel zákoníku práce ve spojení s pravidlem dle § 77 odst. 2 písm. h) zákoníku práce vyplývá, že částka minimální mzdy odpovídající 1. (nejnižšímu) stupni z nejnižších úrovní zaručené mzdy může být v praxi uplatňována jako odměna za práci jen vůči velmi úzké skupině zaměstnanců, a to zaměstnancům činným na dohodu o práci konané mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti) a zaměstnancům vykonávajícím v pracovním poměru nejméně kvalifikované práce zařazené do 1. skupiny prací pro účely stanovení nejnižší úrovně zaručené mzdy v příloze k nařízení vlády č. 567/2006 Sb., v platném znění.
Současně je v zákoníku práce stanoveno, že kritériem (z těch, která jsou vyjmenována v § 109 odst. 4 zákoníku práce), podle kterého má vláda určit (odstupňovat) jednotlivé nejnižší úrovně zaručené mzdy (aniž by zákonodárce předvídal, kolik těchto úrovní-skupin má být – je jich však 8), je složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce.
Podle § 110 odst. 3 zákoníku práce se toto kritérium posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce.
Cílem právní úpravy různých úrovní nejnižší zaručené mzdy je, aby všichni zaměstnanci, kteří vykonávají pracovní činnosti téže složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, byli odměňováni alespoň shodnou nejnižší přípustnou částkou.
Doplatky mzdy na úroveň zaručené mzdy
Nedosáhne-li mzda nebo plat bez mzdy nebo platu za práci přesčas, příplatku za práci ve svátek, za noční práci, za práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout doplatek
- a) ke mzdě ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené měsíční mzdy, nebo ve výši rozdílu mezi mzdou připadající na 1 odpracovanou hodinu a příslušnou hodinovou sazbou nejnižší úrovně zaručené mzdy; pro účely doplatku se použije nejnižší úroveň hodinové mzdy, jestliže se předem nesjedná, nestanoví nebo neurčí použití nejnižší úrovně zaručené měsíční mzdy, nebo
- b) k platu ve výši rozdílu mezi platem dosaženým v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené mzdy.
Jen v pracovním poměru
Nejnižší úrovně zaručené mzdy se však uplatní jen ve vztahu k zaměstnancům v pracovním poměru, neboť dle § 77 odst. 2 písm. h) zákoníku práce se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti) se nevztahuje úprava zákoníku práce, pokud jde o odměňování, s výjimkou minimální mzdy. Zaměstnanci činní na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou tak chráněni ze zákona jen minimální mzdou.
8 skupin prací podle náročnosti a složitosti práce
Nejnižší úrovně zaručené mzdy jsou, jak už jsme naznačili, v § 3 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. odstupňovány do osmi skupin. (Lze tak zjednodušeně říci, že vlastně není uplatňována jen jedna minimální mzda – ve výši stanovené za hodinu a za měsíc, nýbrž v podstatě 8 sazeb minimálních mezd – limitně nejnižších odměn za práci podle konkrétních činností, které jsou odstupňovány podle náročnosti a složitosti vykonávané práce.)
Nejnižší úrovně zaručené mzdy se upravují (valorizují) s přihlédnutím k vývoji mezd a spotřebitelských cen, a to zpravidla s účinností od počátku kalendářního roku. (Jak vidno, není bezvýjimečným pravidlem, že ke změně dochází k 1. lednu kalendářního roku. Na základě nařízení vlády č. 210/2013 Sb. došlo k valorizaci do 1. srpna 2013.)
Vedle nejnižší úrovně zaručené mzdy pro 1. skupinu prací se další nejnižší úrovně zaručené mzdy stanoví diferencovaně podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce tak, aby maximální zvýšení činilo alespoň dvojnásobek nejnižší úrovně zaručené mzdy.
V současnosti činí nejnižší úroveň zaručené mzdy pro 1. skupinu prací a minimální mzda 90,50 Kč na hodinu a 15 200 Kč měsíčně a nejnižší úroveň zaručené mzdy pro 8. skupinu prací přesně dvojnásobek, tedy 181 Kč na hodinu a 30 400 Kč za měsíc.
| Skupina prací | v Kč za hodinu | v Kč za měsíc |
| 1. | 90,50 | 15 200 |
| 2. | 99,90 | 16 800 |
| 3. | 110,30 | 18 500 |
| 4. | 121,80 | 20 500 |
| 5. | 134,40 | 22 600 |
| 6. | 148,40 | 24 900 |
| 7. | 163,90 | 27 500 |
| 8. | 181,00 | 30 400 |
Při zkrácené pracovní době se hodinové sazby navyšují
Uvedené nejnižší úrovně zaručené mzdy se vztahují ke stanovené týdenní pracovní době 40 hodin. Zaměstnanci však mohou mít stanovenu i jinou (zkrácenou) týdenní pracovní dobu. Délka stanovené týdenní pracovní doby činí u zaměstnanců pracujících v podzemí při těžbě uhlí, rud a nerudných surovin, v důlní výstavbě a na báňských pracovištích geologického průzkumu a u zaměstnanců s vícesměnným nebo nepřetržitým pracovním režimem 37,5 hodiny týdně. Pro zaměstnance s dvousměnným pracovním režimem činí stanovená týdenní pracovní doba 38,75 hodiny týdně.
Zkrácení stanovené týdenní pracovní doby bez snížení mzdy pod uvedený rozsah dle ust. § 79 odst. 1 a 2 zákoníku práce mohou vybojovat odbory a dohodnout se na tom se zaměstnavatelem v kolektivní smlouvě. Rovněž může takové opatření provést sám zaměstnavatel vnitřním předpisem. (Zkrácení pracovní doby nesmí provést zaměstnavatel státní a veřejné správy a služeb jmenovaný v § 109 odst. 3 zákoníku práce).
Ve všech těchto případech se nejnižší úroveň zaručené mzdy za hodinu přepočítá (zvýší) úměrně ke zkrácené stanovené pracovní době. Konkrétní sazby na hodinu podle stanovené týdenní pracovní doby odvodí zaměstnavatelé ze základních sazeb podle vzorce:
Minimální mzda
při týdenní pracovní době
40 hodin Minimální mzda
_______________________ × 40 = při
Počet hodin při zkrácené zkrácené pracovní době
týdenní pracovní době
Taková úprava (podle uvedeného vzorce) se týká pouze nejnižší úrovně zaručené mzdy stanovené za hodinu práce, neboť nejnižší úroveň zaručené mzdy na měsíc zůstane stejná při stanovené pracovní době 40 hodin za týden i při zkrácené pracovní době.
Podle skutečně odpracované doby při kratší pracovní době
Zaměstnanci odměňovanému měsíční mzdou, který má (individuálně) sjednánu kratší pracovní dobu nebo který neodpracoval v kalendářním měsíci příslušnou pracovní dobu odpovídající stanovené týdenní pracovní době, se však nejnižší úroveň zaručené mzdy (měsíční sazba) snižuje úměrně odpracované době.
Závěr aneb Co vás ještě čeká za klíčové informace příště
Připomenuli jsme si všechna podstatná pravidla nejnižších úrovní zaručené mzdy a jejich uplatňování v praxi. Zbývá však ještě něco velmi podstatného. Popsat, podle jakých kriterií zaměstnavatel zařazuje jednotlivé zaměstnance do jedné z 8 skupin prací. Vyšší číslo skupiny, do které je zaměstnanec zařazen, přináší nárok na vyšší mzdu, resp. zaručenou mzdu. A kolem toho mohou proto pochopitelně vznikat problémy, jestliže zaměstnavatel opravdu vyplácí jen zákonné minimum. Může mít navíc tendenci, aby ještě více ušetřil, zařadit zaměstnance do nižší skupiny, než odpovídá druhu jím vykonávané práce.
Na otázku Podle jakých kriterií mají být zařazováni zaměstnanci do jednotlivých skupin prací pro účely stanovení nejnižší úrovně zaručené mzdy?
odpovídá s autoritativním významem aktuální rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které si přiblížíme příště.
Nevzešlo ze sporu zaměstnance nebo zaměstnanců se zaměstnavatelem, ale ze situace, kdy orgán inspekce práce pokutoval zaměstnavatele za nesprávné uplatňování zaručené mzdy, za to, že zařadil své zaměstnankyně do nižší skupiny prací, než by měly být zařazeny. A zaměstnavatel se tomu bránil, ovšem marně.
Prozatím jsme si z něj přiblížili jenom základy právní úpravy zaručené mzdy, jak je uvedl NSS, které jsme hojně doplnili dalšími informacemi. O tom, jak pracovat správně s nařízením vlády č. 567/2006 Sb., jak správně zaměstnance zařazovat do jedné z 8 skupin prací, aby zaměstnanci dostali, co jim náleží, resp. alespoň zákonné minimum v podobě nejnižší úrovně zaručené mzdy, příště – ve 2. části.
ČLÁNKY DO MAILU