Já mám jiný nápad lepší než investovat do zlata.
Domluvit se s místními bezdomovci a dalšími sociálně nepřízpůsobivými že od nich budete vykupovat barevné kovy hlavně měď. Tu potom budete skladovat na důchod odprodat jí není žádný problém a vyděláváte na tom již při nákupu na důchod vám stačí mít našetřono tak 20-30 tun mědi což slisované představuje tak 3m^3. Což se vám do sklepa bez problému vleze.
Myslím že prakticky je to lepší než zlato a pro zloděje ukrást ze sklepa 20 tun je mnohem větší problém než 1kg.
Hm, přeju s mědí hodně štěstí. Mám dojem, že než nashromáždíte ve sklepě 20 tun mědi, tak že vás sousedi bonznou a budete mít na nějaký čas fakt vystaráno. Jenže v lapáku. Protože bezďáci a feťáci měď a podobné dobře zpeněžitelné komodity kradou. Vaše rada je přesně v duchu těch "/žasných rad", že pro zbohatnutí můžete ve skleníku pěstovat marihuanu. To taky slušně nese. Akorát policajti občas někoho vyšáhnou a zabásnou.
co chtěl autor článkem řící? Že kdo nemá milion nemá se ani snažit? Většinu populace zajímá jak "investovat" pár desítek tisíc, max. částku do 1. mil. Kdo má k dispozici větší částky, tak určitě nebude investovat podle tohoto návodu. Od Chrze se ale nic jiného očekávat nedalo, zajistí ho rodiče, jak všude vykládá a narodil se s vkladem několika 10 milionů na termínovaném vkladu v kampeličce a spořícím účtu - asi.
co chtěl autor článkem řící? Že kdo nemá milion nemá se ani snažit?
Ne, chtel jsem tim rici, ze je zbytecne si brat vetsi sousto, nez clovek zvladne. Ze je lepsi se nejdrive zbavit dluhu a popripade vytvaret rezervy konzervativnim zpusobem, napr. formou bankovnich produktu.
Většinu populace zajímá jak "investovat" pár desítek tisíc, max. částku do 1. mil.
A prave tahle vetsina je potravou pro ruzne prodejce tepleho vzduchu, kteri jim naslibuji "hory i s horakama", pokud budou investovat prave do toho "jejich" produktu a je jedno, jestli to budou diamanty, fondy, nebo zivotni pojisteni. To, ze neudelali moudre rozhodnuti zjisti az kdyz je pozde, kdyz treba na radu "poradce" utopi znacnou cast majetku v poplatcich za "otaceni" akcii nebo kdyz se budou snazit nakoupene produkty zpenezit.
Kdo má k dispozici větší částky, tak určitě nebude investovat podle tohoto návodu
Souhlasim, tady je ale mensi sance, ze skoci na lep nekomu, kdo mu proda jen vzdusny zamek. Predpoklam, ze kdo ma k dispozici vetsi castky, tak se k nim nejak dopracoval a vi, jak je zhodnocovat, treba ve vlastni firme.
Kdyz do "me" byvale firmy volali vselijaci "nabizeci", mel pro ne sef vzdy jednoduchou odpoved. "Proc bych mel investovat do cizi firmy, kdyz muzu investovat do vlastni?"
Od Chrze se ale nic jiného
očekávat nedalo, zajistí ho rodiče, jak všude vykládá a narodil se s vkladem několika 10 milionů na termínovaném vkladu v kampeličce a spořícím účtu - asi.
Ja jsem zamestnan, takze se zvladnu zajistit sam. Moje vyhoda je v tom, ze kdyz budu potrebovat, muzu se na rodice spolehnout, jinak jsem zvykly se zivit sam a krom obvylych darku (Vanoce, narozeniny,...) od rodicu nic nedostavam.
Tak to já bych se Patrika zastala, slušně sepsaný souhrn, jediné , co mi tam chybí je aspekt ochrany majetku v jakékoli formě. Je třeba si uvědomit, že pokud nastane průšvih, tak bude globální. Argentina krachla v době celosvětové prosperity, teď by to byl řetězový krach desítek států, tzn. chaos, nefunkční policie, možná armáda.
Takže, podle mě dobrá investice je zbrojní průkaz a zbraň dle individuálních představ nebo aspoň plynová pistole nebo kuše.
Ještě k té mědi. V případě průšvihu se cena mědi sesype na zlomek dnešních cen, najdi graf a podívej se, co dělaly ceny 2008/09.
O zbraně se nezajímám, ale kolik tak můžou stát? Když jsem chodil ještě na střední školu, tak kousek od ní byl obchod se střelnými zbraněmi, tak jsem občas juknul do výlohy a stály tak kolem 20 000 Kč, to zas není tolik.
Ovšem je tu jiné riziko - všechny zbraně jsou evidované (pokud se nemýlím), takže v případě válečného konfliktu (nebo obsazení cizím vojskem) nebude mít stát problém je zabavit.
Pamatuji si na jeden americký film, kde "uzurpátoři" první, co udělali, tak navštívili všechny, kdo měli nějakou registrovanou zbraň a tu zabavili. No a nejspíš by při prohlídce objevili právě i zásoby zlata, mědi, potravin,... které by zabavili, taky :(. Člověk si nevybere.
jednak prijit nemusi. Jednak muzes mit zbran i pro jine ucely. A take, a to predevsim, ti to umozni se naucit se zbrani zachazet (bez zbrojaku si nevystrelis ani na strelnici), takze ti mozna seberou tu registrovanou, ale neboj se, ze by v pripade ohrozeni bylo tezke sehnat nekde nejakou zbran.
Investicemi do zbraní jsem se v minulosti dosti zabýval. Je totiž pravda, že kvalitní a zajímavé zbraně si svoji hodnotu udržují. Mám známého, který má zbraně rád a hodně je točí. Koupí - potěší se - prodá. Nikdy neprodělal. Nevýhody - registrace, velký trezor (dáno legislativou) a samozřejmě vlastnictví zbrojního průkazu (i podmínky pro jeho vydání se čas od času mění) s tím související naprostá bezúhonnost, složitosti při přechodu vlastnictví na případné dědice. Shrnuto: potřebné know-how se nezískává snadno a je zde hodně překážek. Jako investice vhodné jen pro milovníky zbraní.
Souhlasím s p. Chrzem. Ale on takový domek, jak si ho představuje něco stojí a mysím si, že dost. Jak byste si představoval starý dům v Praze, kde je pár nájemníků, platí tržní nájem, jeden byt volný, nemůžu už zkrátka nájemníka najít, hledám už 1 rok. Dům by potřeboval rekonstrukci, ale mí dva nájemníci to nespasí a já jsem v důchodu v domě bydlí dcera samotná s dětmi, neplatí nájem taky to od ní nechci. Prodat nechci, kam by jsme šli? Díky
Už vidím šílence, který koupí malý činžáček s věcným břemenem, kde evidentně nejméně polovina bytů je obsazena lidmi, jichž by se věcné břemeno týkalo. Kam by se nastěhoval případný nový majitel? K čemu by mu taková investice byla, když, jak autor píše, ti dva umolousaní nájemníci to nezachrání? Něco takového ať si majitel klidně nechá. Ona třeba dcera po jeho smrti bude mít více rozumu.
Takže: vyberu tržní nájem od dvou nájemníků. Pán tam bydlí, ale do údržby nedává nic. Dcera tam taky bydlí a do údržby nedává taky nic. Když si odložím peníze od dvou nájemníků a přidám vlastní podíl (který jsem ušetřila na tom, že neplatím nájemné), mám na rekonstrukci. Holt ji musím dělat postupně, aby mi barák mezitím nespadnul na hlavu.
k 1) bodu souhlasim s predrenikem. Napsano je to opravdu stylem "ani se nesnazte", coz je podle me chyba. Prave na investicich do 1mil se to lide uci. Uci se jednotlive instrumenty, uci se kupovat akcie, uci se je vybirat a uci se diverzifikovat. Sam pisete, ze pro "bohace" ten clanek neni, ze ti stejne vsechno vi, tak komu je vlastne urcen? Osobne uz ani nevim. Milion jeste nemam :) ale v clanku nic noveho neni. Na otazku mi to neodpovedelo, protoze ani snad nemuze. Kdyby existovala jednoducha odpoved, tak ji uz davno znam. A vecne uvahy a pokusy odpovidat na otazku "kam bezpecne investovat" na ni stejne nikdy neodpovi a kdyz jo, tak to jsou podvodnici nebo ignoranti. O diverzifikaci vim od okamziku, kdy sem si zacal spravovat svych prvnich volnych 100tis. Takze clanek je cilen na lidi, kteri nemaji ani to, nebo proste zacinaji. A zacit s 5mil.. to je o 5mil. Takze shrnout cely clanek, ktery si prectou prevazne drobni skudlilove tim, ze jste-li drobny skudlil, zaridte si sporici ucet a dejte pokoj, smysl clanku dle meho take popira.
Mozna by me zajimalo, co u vas vyplnuje ten prostor mezi "mate min nez milion, jste potravou pro poradce a podvodniky, radeji to nezkousejte" a "ti co maji vetsi majetek uz stejne vi jak na to". Ja verim, ze je lepsi ztratit 5tis z 50tis a byt z toho rozmrzely uplne stejne jako kdyz ztratim 500tis z 5mil. Jen je to levnejsi ale pouceni z toho plyne uplne stejne.
Clanek byl minen jako urcita motivace k zamysleni (a kdyz vezmu v uvahu cilost diskuse, tak se to evidente podarilo) a varovani pred ruznymi "obchodniky s destem", kteri nabizeji ruzne "zazracne" a zarucene jiste produkty, ktere nejen, ze zajisti konstantni casovou hodnotu majetku, ale jsou zarukou "jisteho" zisku.
Muj nazor je, ze (v rozsahu financi prumerneho az lehce nadprumerneho cloveka) je efektivnejsi investovat do vlastniho majetku (vlastni dum, snizeni zavislosti na okoli napr. formou alespon castecneho zajisteni vlastniho zdroje vody, energie a reseni odpadu) a jako doplnek nejakou realnou snadno smenitelnou komoditu ( i kdyz vzhledem k predpokladanemu rozpoctu to bude spise pro dobry pocit, nez realne zabezpeceni) nez uverit v trvalou hodnotu diamantu nebo nejakych papirovych aktiv.
Nelze než souhlasit.
Člověk s průměrnými investorskými znalostmi a s průměrným přístupem k informacím většinou nedokáže investovat lépe než s průměrným ziskem.
A pokud náhodou jeho investice vynáší více, než kolik vydělává v práci, většinou tam něco smrdí. A člověk s průměrnými investorskými znalostmi pak většinou nedovede vystoupit z padajícího finančního letadla nebo přefouklé bubliny včas.
Zajímalo by mě, na čem zakládájí svoji spokojenost lidé, kteří jsou spokojeni se svou investicí do zlata (v anketě). Jenom na tom, jak jim virtuálně roste hodnota podle nějakých aktuálních cen? Nebo už zpětnám prodejem dokázali vydělat na něco rozmného, bez čeho se člověk neobejde (třeba chleba)? Či snad dokonce už mají zkušenost s použitím zlata k plabě při nějaké krizi?
Jeden známý mi líčil, kterak jeho babička přečkala 2. světovou válku. Když začala tušit, že se blíží průšvih, vybrala všechny úspory a koupila - ne zlato, ani diamanty, ale tabák. A směným obchodem potom během války získávala dostatek potravin pro celou rodinu. Uvědomnte si, že zlato je v podstatě zcela neužitečný šutr a v případě skutečné nouze nedostanete bochník chleba ani za tunu zlata.
Ano, ještě bych dodal, že v podstatě je hodnota zlata dána pouze psychologicky. Lidi od pradávna zlato přitahovalo, bylo ho málo, vypadalo pěkně, nerezlo. Dají se z něj sice vyrobit efektní šperky, tj. ale to je věc v podstatě zbytná. Zlato nemá žádnou (nebo téměř žádnou) užitnou hodnotu - v tomto ohledu má užitnou hodnotu menší než stejné množství oceli. Zlato má tedy "hodnotu" už jen tím, že "je", což však znamená, že tato hodnota je ve skutečnosti jen virtuální, závislá pouze na lidské psychice, a proto bude mít "hodnotu" jen do té doby než případně lidi jednou přijdou na to, že žádnou skutečnou hodnotu nemá.
Ano, je to zajímavé, ale to že zlata je omezené množství (Dosud se prý vytěžilo tolik zlata, kolik by se vešlo do krychle o straně 40 metrů.) z něj opravdu dělá zajímavou surovinu.
Ve vězení to prý funguje podobně. Nedostatkové věci se stávají platidlem. Údajně si celkem dobře vedou konzervované šproty a tresčí játra...
Jen bych upřesnil, že zlata bylo zatím vytěženo jen omezené množství (na těchto stránkách http://www.zlato-diamanty.estranky.cz/clanky/ryzovani-zlata.html je uvedeno, že 90 % zlata bylo vytěženo po roce 1948!), ale ještě hodně ho na vytěžení čeká. Stačí tak objevit nové ložisko nebo nové způsoby těžby (z mořské vody, z extrémních hloubek, kde lze předpokládat jeho vyšší obsah nebo možná na jiných planetách) a jeho cena můře být rázem odlišná. Pak je tu zatím čistě teoretická možnost výroby zlata, když to dokáže příroda (všechny prvky vznikají ve hvězdách z vodíku), proč bychom to jednoho dne nedokázali i my.
Nová ložiska se nacházejí každý rok. A cenu to nijak neovlivňuje – těžba je stále dražší, tak jak se zpracovávají rudy s nižším obsahem zlata.
Těžba z mořské vody je již také reálná. Jen cena je zhruba o řád vyšší, než cena zlata z koncentrovaných ložisek, takže se nikdo do těžby nepouští.
Těžba na jiných planetách je zatím zcela nereálná. Vždyť i vynesení 1kg nákladu na oběžnou dráhu je dnes dražší než 1kg zlata na Zemi. A to nemluvím o tom, že současné teorie o vzniku zlatých ložisek předpokládají působení zlatomilných bakterií. Pokud tak tomu je, mohou být všechna ložiska v asteroidech stejně rozptýlená jako mořská voda.
I transmutaci rtuti na zlato v laboratořích zvládáme. Jen ta cena je absolutně někde jinde.
Takže šancí na výrazný pokles ceny je v dohledné době minimum. Ostatně to platí i pro většinu ostatních komodit – levná ložiska jsou vytěžena.
Proboha tou energii temer zadarmo nestras! Dovedes si predstavit ty nasledky? Treba jenom to, ze by se z toho vyrabela elektrina klasickou cestou voda-para-turbina. Vysledkem je krome elektriny i odpadni teplo. Pri urovni plytvani energii dnes by pri vyuziti teto levne energii nenastalo neco tak slabeho jako globalni oteplovani, ale cela planeta by snad shorela.
1) Jaderná fůze není levná. To že má potencionálně levné zdroje (dnes vyráběné elektřinou), neznamená levnou energii. Technologie fůzního reaktoru je náročná. Mnohem komplexnější než jaderná elektrárna a vemte si jak dlouho a kolik zdrojů stojí a jak dlouho vydrží. Přitom co se týče ceny paliva budou na tom obě elektrárny velmi podobně. Fůzní není ani tak o ceně jako o velkých (ne neomezených, není to obnovitelný zdroj!) zásobách paliva na mnoho let a přijatelné šetrnosti k ž.p.
2) nároky na přenosovou soustavu, zůstávají (a nejsou malé), srovnejte cenu silové elektřiny a toho co máte na účtu.
3) všechna energie skonči v teple, nemusíte počítat tepelné ztráty v elektrárně, nebo voda-pára-turbína. Všechno skončí v teple. Elektřina se k ničemu jinému ani nepoužívá.
4) vliv na prostředí a zdroje energie na Zemi: zdroje se deli na Slunce a Slunce. Slunce lze dale rozdelit na Slunce, Slunce a Slunce, pricemz Slunce z nich zabira nejvetsi pomer. Takze asi tak. Vsechno tu bezi na slunce. Kytky akumuluji slunecni energii, pak je sezere zvire a koncentrovanou slunecni energii zase uvolni. Biomasa, bioplyny, ropa, uhli, metan, vsechno karbonhydraty, produkty nahromadeneho slunce. Vsechno tu uz bylo.
5) takze zaver. Plytat se nebude, fuzni energie nebude ani blizko "zadarmo", pokud vubec kdy bude. To se dozvime nejdriv za 13 let. Soucasna energeticka produkce odpovida 40x vykonu cloveka. Takze se vsim tim jak "devastujeme prostredi" tim, ze uvolnujeme nadmernejsi mnozstvi ulozene energie na teto planete (opakuji, ze jednou tu ta energie byla) je stejne jako by tu behalo 40x vice lidi a vydychavalo 40x vice vzduchu. To planetu nepolozi. A s tim "veskery zivot" nebudte tak egocentricky. Znicit veskery zivot.. k tomu rozhodne nedojde nejakou lidskou postupnou cinnosti, nebot lide vyhynou mnohem drive nez staci zpusobit dost nevratnych skod, krome toho, ze lidi jsou technologicky dost pokrocili na to, aby prezili i v celkem nehostinnych podminkach, kdyz bude nejhure.
Když bude levná energie, tak na hromadění majetku kašlu. Bude se až do smrti rýpat v zemi a pěstovat si jen to co budu potřebovat k obživě. Pokud nebudou existovat nějaké zákeřné daně a odvody státu tak nebudu nic dalšího potřebovat.
P.S. Škoda, že nemám životní zkušenost z nějakého teplejšího místa na Zemi. Třeba to tam podobně jde dělat už dnes.
Nenapsal jsem zadarmo, jen velmi levná. Samozřejmě do toho mohou vstoupit další faktory, jako např. snaha ekoparazitů tuto energii zdanit (jako je to v Německu) aby nekonkurovala v současnosti privilegovaným zdrojům energie, jako jsou větrné elektrárny, solární panely a podobně, kde mají lobbystické skupiny napojené na ekologické organizace silné ekonomické zájmy.
U štěpné jaderné reakce tvoří značnou část nákladů řešení jaderného odpadu, který by v případě fůze pravděpodobně odpadl.
Takže přál bych si, aby to vyšlo, ale mám obavu, že silnějšímu rozšíření bude ještě velmi dlouho bráněno.
U štěpné energie tvoří amortizace elektrárny více než polovinu ceny. Poplatky na řešení jaderného odpadu tvoří jednotky procent. Cena jaderného paliva jsou řádově kolem 10%. Provozní náklady podobně.
Je pravda, že část zdražení jde na úkor ekologistů. Ale ruku na srdce – kdo by dnes byl ochoten akceptovat jadernou elektrárnu, kterou může obsluha vyhodit do povětří?
U fůze lze počítat, že náklady na stavbu budou ještě mnohem vyšší. Ani problém s jaderným odpadem nezmizí – použité materiály budou po odstavení elektrárny radioaktivní. A navíc se objeví problémy, o kterých zatím jen tušíme. Například křehnutí materiálů vlivem silného toku neutronů.
Podle optimistických vizí by první plně komerční fůzní elektrárny mohly být spuštěny kolem roku 2070. takže nás případné zlevnění rafinace zlata z mořské vody levnou energií ještě dlouho nemusí zajímat.
Ano, ekoparaziti v tom zcela jistě prsty mají. Přiklepnout 200 miliard euro dotace na projekt superobří solární elektrárny Desertec nebyl problém. Ale sehnat padesátinu této částky na dostavbu prototypového fůzního reaktoru ITER trvalo celých 20 let! Nebýt průtahů, dnes by již fyzici vyhodnocovali první testy a možná připravovali stavbu prvního skutečné fůzní elektrárny.
To záleží na konkrétní situaci. Jestli se tak stane v době kdy bude krachovat stát, o jehož obježivo půjde, dá pekař velmi pravděpodobně přednost zlatu před penězi. Zlato, ať už si o něm myslíme cokoli, je s ohledem na historickou zkušenost nepochybně nesrovnatelně stabilnější "měnou" než jsou peníze kteréhokoli státu..
Nikomu. Stáhne rolety a chleba šoupne do vlastního špajzu. I on bude měnit za potřebné komodity, jako kus flákoty, boty, oblečení.
Koncem války jste mohl mít zlata plnou tašku, a bylo vám to houby platné. Lidi měli hlad, zlata se nenajedli. Kdo měl potraviny, byl king. Na ně ale potřebujete minimálně zahrádku, lépe fotbalové hřiště. Můj strejda šel v dubnu 1945 pěšky z Berlína z nuceného nasazení. Šli jen v noci, ve dne se báli. Živili se bramborama, které vyhrabali na poli a upekli ve spadaném listí. Když měli strach z odhalení, někde mezi Lipskem a Drážďanama, tak je dlabali syrové. Další známý přežil ruský gulag. Při jeho vyprávění ani nevydechnete. Ten říká totéž: v bídě jsou nejcennější potraviny. Kingem je ten, kdo je umí přetvořit na jídlo. Proto se i v gulagu měli neljépe kuchaři.
Ušlo Vám, že jaro r. 1945 bylo mimořádně teplé. Koncem dubna už kvetly šeříky, jak dokládají fotografie ruských vojsk z té doby. Normálně kvetou šeříky až v pol. května, výjmečně dřív. Já na 1. máje ještě kvést neviděla (kdysi mne zrovna tohle totiž zaujalo, tak jsem si těchto agrotechnických lhůt víc všímala). Brambory se sázejí koncem dubna (my to před r. 1989 dělali zásadně na 1. máje, slavili jsme tak svátek práce). Takže v r. 1945 mohly být na poli klidně i v polovině dubna. Pokud bylo sucho, bylo spadaného listí dost, ono přes zimu nezetleje a z dubů padá až na jaře, s růstem nového listí. Škoda, že se na to nemůžu ještě přesněji zeptat, strejda už nežije.
Ano, v bídě jsou nejcennější potraviny. Ten kdo má na sýpce obilí a v peci chleba, je king.
Ten, kdo má v bídě v kapse zlaťáky a stříbrňáky, je ponížený prosebník.
Ale ten, kdo v ruce žmoulá svazeček potištěných státních papírků, které kdysi představovaly celé jmění, je žebrák.
Už se to tak odehrálo mnohokrát, ale lidé ještě nepochopili: Ano, stalo se to dávno nebo jinde, ale to neznamená, že tady se to za pár let stát nemůže. A věři, a že stát ve svém majestátu zajistí potištěným papírkům hodnotu na věčné časy.
Jednoho dne se probudíme, a může to vypadat třeba takto: http://www.youtube.com/watch?v=2N8gJSMoOJc
Takže rada je jasná: Kupujte ornou půdu a skutečné statky, které vás mohou v bídě živit. K tomu přikupte trochu zlata a stříbra, které vyměníte za potřebné věci.
To se nedá, ale i v největší bídě se vždy našel někdo, kdo ho za jídlo vyměnil.
Horší je to s papírovými penězi. Politici stále žijí v iluzi, že když natisknou více peněz, bude hned i více jídla a ostatních statků.
Až jim realita ukáže, že tomu tak není, bude to bolet nás všechny. A za jídlo ty papírky už pak nikdo nikdy nevymění.
Naštěstí se dá papírovými penězi alespoň topit[1], utírat pr*el[2] a užít spoustu zábavy[3].
[2] http://freakonomics.blogs.nytimes.com/2008/12/18/freak-shots-when-money-goes-down-the-toilet/
Můj děda at mu je zem lehká, přežil obě světové války a říkal že za války se měli nejlíp řezníci :-). Taky zažil měnové reformy, jo to pár lidí investovalo do provazů na kterých se i oběsili. Chce to se hlavně nezbláznit!!! Jo a byl sedlákem takže co si vypěstoval a vychoval to i snědl. Přebytky se směnily za jiné věci co byly potřeba.
Jeden známý mi líčil, kterak jeho babička přečkala 2. světovou válku. Když začala tušit, že se blíží průšvih, vybrala všechny úspory a koupila - ne zlato, ani diamanty, ale tabák. A směným obchodem potom během války získávala dostatek potravin pro celou rodinu.
Coz o to, jakakoliv realna, dlouhodobe skladovatelna komodita je dobra. Muzu si napr. nakoupit latky (samozrejme radeji platno, nebo dzinovinu, nez brokat :-) ) a pokud se je nerozhodnu sam prodat, porad si z nich muzu usit (nebo nechat usit - a treba casti materialu zaplatit za poskytnutou sluzbu) obleceni pro vlastni potrebu.
Jak uz pise kolega, babicka mela stesti, protoze za valky byla smelina (existuje i krasny "cesky" termin "ketaseni" z nemeckeho Kettenhandel - Kette (retez), Handel (obchod) ) trestna. Konkretne u tabakovych vyrobku je nezakonne je prodavat za jinou, nez kolkovou cenu jiz dnes. Navic muze byt tabak pozdeji zcela zakazan, nebo prodej povolen jen ve specializovanych obchodech.
Uvědomnte si, že zlato je v podstatě zcela neužitečný šutr
Zlato neni ani neuzitecne (pouziva se v pocitacove technice a jine elektronice, ale treba kosmonautice - slaby zlaty povlak maji napr. helmy kosmonautu, a urcite by se naslo vice oboru, kde je nenahraditelne, napr. v medicine, kdy se u nemoci postihujicich nervy davaji pacientum injekce s obsahem zlata), ani to neni sutr ;-). Do teto skupiny bych zaradil spise ty diamanty. Jednak to jsou sutry (= nerosty) a druhak v prumyslovem pouziti byly jiz nahrazeny temi umele vyrabenymi.
Kazdopadne investici do realnych veci chapu jako moudrou, ale spise pro vlastni spotrebu, nez pro obchod, ktery muze byt v pripade krize ruzne omezovan. Problem je ale spise v te skladovatelnosti. Alkohol, ocet (ovsem co s nim, leda by se tam clovek nalozil ;-) ) nebo sul maji skladovatelnost neomezenou, potraviny ale jen par let - i kdyz maminka jedne me kamaradky vzpominala, jak v 50. letech pili susene mleko z balicku americke armady :).
Celý to je o tom, že šance najít nějaký univerzální, za všech představitelných okolností 100 % fungující uchovatel hodnot, prostě neexistuje. Existuje jen více či méně špatně odhadnutnelná míra pravděpodobnosti, kterou ten který uchovatel přináší nebo může v budoucnu přinášet. Pokud by nastal nějaký skutečný průšvih, lidi by se formou směny přirozeně vrátili ke komoditám, tj. k reálným hodnotám, bez kterých se nedá existovat.
Prostě od všeho trochu. Na přežití krize je třeba potrava, úkryt a teplo. Ovšem každý člověk toho spotřebuje jen omezené množství, proto je nesmysl dávat vše do zásob potravin. Každá krize jednou skončí a pak získá zlato (a jiné komodity) opět na hodnotě.
Tedy jídlo po dobu krize, zlato (samozřejmě ve fyzické podobně, žádné papírky) po jejím skončení. Každopádně to vyžaduje nějaké skladovací prostory a to v bytě na sídlišti asi nebude.
Tedy vlastní dům s pozemkem je základ (když bude ten pozemek dost velký, tak na něm budu moct pěstovat např. zeleninu). Bohužel u toho většina obyvatel skončí, protože se tím vydá z většiny volných prostředků a někdy se i navíc zadluží.
Když zbudou peníze, tak zásoby paliva (dřevo, uhlí, koks, popř. i benzín (i když teda mít ve sklepě tunu benzínu - no nevím, docela bych se bál) nebo nafta (po tom, co do toho začali přidávat zelený sajrajt je její skladovatelnost problematická, proto armáda používá naftu bez ekosajrajtu), nebo podzemní nádobu na propan-butan plus úpravu na možnost plnit si nádrž v automobilu, případně látky na možnost ušití oblečení a trvanlivé potraviny (za skutečné krize budou dobré, ale jinak komu by se chtělo jíst deset nebo dvacet let staré masové konzervy :D ).
Všechno to (kromě toho zlata) ale vyžaduje dostatečné skladovací prostory :D
Výborně napsaný článek. Jen bych ještě varoval důrazně před dluhopisy. Průšvih s nimi je na spadnutí a nebude to hezká podívaná. Můj názor je investovat všechno co nepotřebuji do zlata. Nikoliv do šperků, ale do mincí a slitků bez přidané umělecké hodnoty. Zlato přežilo všechny krize a jako směnný instrument bude fungovat i nadále. Neberte ho jako investici, ale jako pojistku proti megaprůšvihu světové fiskální politiky. Když už akcie, tak firem co vlastní přírodní zdroje. Voda, ropa, plyn, kovy, uhlí. Žádné služby a virtuální umění. Další věc o které článek nehovoří jsou módní investice do uměleckých děl. Je třeba si uvědomit, že jejich likvidita bude v případě průšvihu minimální a velmi ztrátová.
Copak dluhopisy, ale fondy i přímo akcie jsou taky dosti rizikové. Fondy přehrnou akcie z jednoho do druhého a vydělá na tom jen správce fondu. Akcie totéž. Firma se prodá jiné, hodnota akcií spadne na nulu a je vymalováno, můžete je použít leda na WC. Vytunelovat jde ostatně všechno.
Já osobně jsem toho názoru, že když už investovat, pak do toho, co můžu v převážené míře ovlivnit. Ne do toho, co ovlivňuje především někdo jiný. Tedy do nemovitosti (a vážit si slušných nájemníků. Radši za míň, ale vždycky, než třeba za víc, ale s problémy. Jak píší majitelé na fórech, tak nemusí jít jen o zdevastování pronajímaných prostor, poškodit pronajímatele lze třeba tak, že nájemníky třeba vystěhujete, ale oni nechají téct vodu nebo po sobě zanechají velký dluh na elektřině), do vlastního rodinného penzionku, do vzdělání vlastního, do vzdělání dětí...
Pane Chrzi, solidní článek!!
k akciim: Jakym zpusobem se da firma (akciova spolecnost) prodat jine aby cena akcii spadla na nulu, kdyz se prodava podil prave pomoci akcii?
k fondum: aby mohl na takoveto operaci majitel fondu vydelat, musi mit dostatek zakazniku, pokud takovouto akci udela vicekrat, nikdy nebude mit dostatek zakazniku a v konecnem dusledku prodela. Je potreba vedet, ze tu nejsou jen jednorazove fondy v CR, ale take fondy ze zahranici fungujici jiz desitky let, ktere si toto dovolit nemohou. Toto je zalozene na duvere, spravce fondu to samozrejme udelat muze, ale v ten okamzik duveru ztraci a v budoucnu si neskrtne. Je pro ne jednodussi vydelavat dlouhodobe se spokojenymi zakazniky.
K pronajmum: Na dluh za elektrinu je jednoduche reseni - nepronajimat s elektrinou a dat najemnikovi prostor k tomu aby si prepsal spotrebu (hodiny) na sebe, nevim jak jinde ale PRE toto umoznuje (odberatel elektriny nemusi byt majitel bytu). Voda je problem to mate pravdu, ale pokud je dobre napsana smlouva, pak to muzete resit soudne, exekuci, ci domluvou. Pokud nekdo mel prostredky na placeni najmu, tak by nemel byt problem na nej uvalit exekuci (treba na plat). Ostatni pripady, kdy nejde penize z najemnika dostat jsou mizive procento a na ty by mel mit majitel rizikovy polstar (je to podnikani jako kazde jine).
Opět to tu vidím:
"Založte účet v Německu (na Slovensku, v Rakousku)"
A znovu se ptám - JAK, KDE? Jde to přes net?
A ve finále se zeptám - JDE TO OPRAVDU? Aby to nebyla podobná pohádka jako s Privatbankou (ostatně po tom co jsem zjistil co je to za amatéry bych si tam stejně nedal ani euro)..
V Privatbance to slo, ale nyni jiz nikoliv - zacali pozadovat alespon korespondencni adresu na Slovensku.
V Nemecku neni problem, napr. VR Bank Zittau. Maji cesky mluvici bankere a kancelar v Liberci. Pres Internet zridit nejde, ale jednu navstevu Liberce si snad pripadny "investor" muze dovolit, ne?
Sice už to tu bylo letmo zmíněno, ale alkohol považuji za dobrou investici pokud na něj máte dostatek míst.
Výhody:
- dá se předpokládat, že cena alkoholu díky růstu spotřební daně poroste (nebude ztrácet hodnotu).
- všestranné použití - alkoholem lze uplácet, lze ho darovat, lze ho vyměnit za jiné zboží, využít v jídle a nakonec ho i zkonzumovat.
- může růst i jeho sběratelská hodnota.
Investice minimálně 100 000 korun by měla být pro každého neabstinenta základem.
Je vhodné diverzifikovat.
10 % portfolia ve formě konzumního lihu.
40 % portfolia ve formě vína.
50 % ostatní destiláty.
Doporučuji alespoň 20 druhů destilátů po 10 lahvích.
Experimentujte a diverzifikujte i objem lahví. Jako dar nebo úplatek stačí často malá lahev.
Autor se asi dlouho nedival na soucasnou ceskou realitu.
Obchodujeme s investicnim zlatem. Rozdil mezi prodejni a vykupni cenou mame pro nase zakazniky 2-3%. Autorem zminovanych 10% urcite patri minulosti vzdalene nejmene 3 roky.
Co se tyka vykupu, tak jsme vzdy uspokojili veskere pozadavky. Vykoupit poskozene zbozi samozrejme neni mozne, nebot ho musime byt schopni prodat dal. Takove se k nam ovsem jeste nedostalo. Jan Haze
Ono to tak funguje už po tisíciletí, tak není důvod, aby to nefungovalo i za 20 let. Všiměte si, že známé mince se u obchodníků s investičním zlatem často vykupují i nad spotovou cenou zlata v nich obsaženého. Je to pochopitelné – malý obchodník za spotovou cenu zlato nekoupí (přece jen, dát naráz 25 milionů Kč není jen tak), a navíc zlaté mince mají premium.
Kdybyste mohl mohl vzít moderní zlatou minci a cestovat s ní časem, buďte si jist, že byste si za ní koupil koně i na středověkém trhu. Handlíř by sice minci neznal, ale nejbližší zlatník by ji dokázal správně ocenit, a vyměnit za místní mince se ztrátou jen několika procent.
Investovat do dětí můžete, pokud máte nějaký majetek a chcete si vychovat dědice. Abyste po celý život ten majetek jen neshromažďoval a neopečovával. Pokud nemáte nic, jsou děti jen náklad. Pokud se rozhodnete, že děti mít nechcete, že máte jiné priority, taky si nebudete pořizovat velký byt nebo dům, na bydlení pro jednoho vám klíďo stačí garsonka, může být i nájemní.
Celá diskuze se vede pořád kolem nějakých investic. Je to celé nesmysl. Lidé už jsou dnes tak bohatí, že něco jako revoluce, znárodňování a podobně nemůže nastat. Válka je taky vysoce nepravděpodobná, nikdo by tím nic nezískal a o to jde ve válce především. Takže zbývají skutečně jenom katastrofy. Bude-li to něco menšího, epidemie, lokální záplavy, lokální terorismus a podobně, cena zlata patrně poroste. A bude-li to něco většího, tedy asteroid, kometa a tak dále, pak ten, kdo umře první, vyhraje. Pak už jakákoli investice nebude mít smysl. Já bych řekl, že nás čeká ještě tak 50 let mírně degresivního vývoje (dál to nemá cenu řešit, budeme všichni mrtví), kdy cena zlata a nemovitostí mírně poroste a také poroste cena energií a jídla. Čili bude to zhruba jako dneska. Kdo je bohatej, bude dál, kdo je chudej, bude dál. Nemá cenu licitovat uložení stovky tisíc korun. To není investice, to je žebračenka. Dneska a tuplem za dvacet let. A děti? To není investice, to je černá díra. Finanční.
Bída může nastat dříve, než se nadějete. Stačí nechat současné evropské vládce vládnout, na dluh budovat tržní socialismus (kde se pracovitost trestá vyššími daněmi a kde se nicnedělání odměňuje dávkami), nechat je větrníky a slunečníky bojovat proti klimatu a na polích pěstovat benzín, a bída tu může být za pár let.
http://www.finmag.cz/clanek/21899/gerald-celente-svet-ceka-velka-valka/
Bohatství dokáží vybudovat jen miliony pracovitých rukou, ale bídu dokáže přinést i pár šílenců.
Potraviny do zásoby jsou nesmysl. Ty trvanlivé průmysově vyráběné jsou plné chemie. Navíc existují skladištní škůdci (jistě znáte mola v mouce, zbavit se ho je kumšt), plísně...
Je dobré se naučit potraviny vyrábět a připravovat. Teda umět třeba chovat králíky, umět slušně vařit (tím myšleno ne kaviár a lososa, ale nápaditě a za málo peněz. Vzorem by mohl být kuchyně našich babiček. Mám doma kuchařku, vydanou za války. Tehdejší mámy dokázaly i z potravinových přídělů vykouzlit dětem cukrovinky a upéct dort). Kdysi jsem tu dávala příklad z jedné reality show: sešli se v ní různí lidé, ale vařit uměl jen jeden. Ten nakonec celou tu partu živil (VyVolení a kuchař Vladko Dobrovodský). A to ani nemusela být válka a ni krize, ta parta by v té vile bez kuchaře pochcípala hlady.
U konzerv se pro vojenské "nedotnutelné" zásoby počítalo s životností 10 let, pak se obměňovaly. V potravinářských fabrikách byly tyto sklady ještě v r. 1993, pokud se dobře pamatuju (pak už nevím, nebyla jsem s tím dál ve styku). Staré konzervy šly normálně do prodeje a poživatelné byly.
U obilí a cukru je to problém: musíte je zabezpečit před vlhkem (tedy před rozpuštěním a hlvně před plísněmi) a před tzv. skladištními škůdci. Nejen moly, šváby a jiné havěti, ale i před myšmi a potkany. Závodní kuchyně se z tohoto důvodu 4x do roka povinně plynovaly, to bylo nařízeno hygienou. Zeptejte se na silu, v pekárně a klidně i v mlékárně, jaké jsou se škůdci problémy. Navíc obilí asi delší dobu neuchováte, skladováním ztrácí klíčivost a někdy trouchniví. Já vím, méně klíčivé se dá klidně i jíst, ale další úroda je z něj malá. Pochybuju, že starověcí Egypťani uchovali obilí 7 let, to nedokážeme ani my s moderními technologiemi. Potraviny i vypěstujete, a dobré, problémy jsou hlavně s jejich uchováním pro horší doby. V našich klimatických podmínkách na to stačí i zimní období.
Ono třeba na to obilí stačí hermeticky uzavřený prostor (jílem vymazaná díra v zemi) a vydrží tam dost dlouho - ono totiž to obilí trochu dýchá, takže tam poměrně rychle vydýchý všechen kyslík a případný škůdce se udusí. A i obilí napadené skališťními škůdci je poživatelné. Přečtěte si http://www.vesmir.cz/files/file/fid/6301/aid/8919, 70% české mouky obsahuje semleté hmyzáčky, a jak nám chutná.
A co se týká konzerv, tak například problém roku 2000 se nejdříve projevil u Americké armády v roce 1972, když zaváželi sklady konzervami s 28mi letou trvanlivostí, a systém je automaticky vyřadil jako 72 let prošlé. Takže trvanlivost konzerv v řádu desítek let je zcela běžná.
Jedna dobrá rada by tu byla a to od největšího člověka , který kdy žil. Byl jím Ježíš Kristus. Ten to řekl úplně jasně. - Přestaňte si střáddat poklady na zemi, kde stravuje mol a rez a kde se zloději vloupávají a kradou. Raději si střádejte poklady v nebi (u Boha), kde nestravuje ani mol ani rez a kam se zloději nevloupávají ani nekradou. Kde je totiž tvůj poklad tam bude i tvé srdce. Toto je zapsáno v Bibli u Matouše v 6. kapitole 19. - 21. verši. Jo a ještě je v Bibli napsáno, že - Ani stříro ani zlato je ( ty kteří o Bohu nechtějí slyšet) nebude moci zachránit v Den Božího hněvu. Takže jedině přátelství s Bohem je jistou investicí do beznadějné budoucnosti lidstva. Stojí to za zamyšlení ne? Tím však nechci říct, že peníze a zlato jsou k ničemu, naopak všichni je potřebujeme pro svou ochranu. Pouze láska k nim je koženem škodlivých věcí, to taky říká Bible. A když tak sledujem co se kolem nás ve světě děje, není to pravda???
A jak se posílají peníze do nebe? V CERTISu jsem kód nebeské banky nenašel. I když možná ne, když je to ČERTis, tam se asi posílají peníze spíše do pekla :). Možná by byl SWIFT kód a IBAN. Nebo že by se měly peníze posílat do vatikánské banky? Ale která víra je vlastně ta správná? Vždyť jen křesťanských církví je zde víc, než bychom napočítali na prstech, pak zde máme islám a židovskou víru, které s křesťanstvím sdílí určité společné kořeny a pak spoustu dalších i výrazně starších náboženství (zoroastrismus, všelijaká pohanská náboženství, antickou nebo severskou mytologii, ...)
Ideální je pravidelná investice do opčních kontraktů. Resp. jejich vypisování. Likvidita - otázka několika dní. Práce - cca. hodina týdně. Riziko - minimální, úměrné požadovanému zisku. Při 2%-4% zisku měsíčně se riziko blíží nule. Zajištění před inflací, vyděláno na daně, peníze kdykoliv k dispozici .... co víc si přát.
Párkrát tady zaznělo, že je nejlepší vlastnit nějaký dům s pozemkem, kde si vše vypěstuji, že zlata se člověk nenají. To určitě není špatný nápad. Ještě lepší nápad ale je, když k tomu domu s pozemkem budete vlastnit i to zlato. Proč? Protože v případě nutnosti si strčíte pár mincí do kapsy a odcestujete na druhý konec světa, kde budete moci začít nový život. Tohle s barákem a pozemkem či jinými komoditami nebo potravinami neuděláte. Nemovitost vám navíc mohou lehce zabavit ve prospěch státu nebo vám napaří takové daně z nemovitosti, že budete nuceni prodat. Za hospodářské krize(deflační) v Americe ve 30.letech lidi nemovitosti raději bourali, protože neměli peníze na daně. Jediný, kdo se za této krize měl dobře, byli majitelé farem a hotovosti. Protože ale dneska nedostatek hotovosti nehrozí, spíše naopak, je nejlepší vlastit všechny možné druhy aktiv: ten dům s pozemkem, rychle dostupnou hotovost, akcie, zlato, umělecké předměty a třeba další nemovitosti na pronájem a taky třeba udržovat nějakou zásobu nezbytně důležitých věcí(potravin, vody atd.). U zbraně si nejsem jistý-ta vás může sice ochránit, lae taky dostat do kriminálu. Někdo obhajoval cigarety-jenže ty jsou v podstatě také naprosto neužitečné. Bez nich se klidně obejdete.
To cestování s těmi zlatými mincemi není až tak jednoduché. Už hotovost nad 10 000 EUR/USD je problém (musí se ohlašovat jak v zemi odkud cestujete, tak v zemi kam cestujete, v řadě zemí je omezena hodnota hotovosti, kterou můžete vyvézt, typicky ne více, než jste deklarovali při příjedzu), stejně tak ve většině zemí omezeno i množství zlatých mincí co lze dovézt, vyvézt, obvykle do 10 ks.
A když jsme u té hospodářské krize, právě ve 30. letech nechal prezident Roosevelt násilně otevřít soukromé bankovní schránky a zlato z nich zabavit. Byla zakázána soukromá držba zlata - takže směnit ho bylo možné jen na černém trhu.
Takže jisté není nikdy nic :(