Celá diskuze se vede pořád kolem nějakých investic. Je to celé nesmysl. Lidé už jsou dnes tak bohatí, že něco jako revoluce, znárodňování a podobně nemůže nastat. Válka je taky vysoce nepravděpodobná, nikdo by tím nic nezískal a o to jde ve válce především. Takže zbývají skutečně jenom katastrofy. Bude-li to něco menšího, epidemie, lokální záplavy, lokální terorismus a podobně, cena zlata patrně poroste. A bude-li to něco většího, tedy asteroid, kometa a tak dále, pak ten, kdo umře první, vyhraje. Pak už jakákoli investice nebude mít smysl. Já bych řekl, že nás čeká ještě tak 50 let mírně degresivního vývoje (dál to nemá cenu řešit, budeme všichni mrtví), kdy cena zlata a nemovitostí mírně poroste a také poroste cena energií a jídla. Čili bude to zhruba jako dneska. Kdo je bohatej, bude dál, kdo je chudej, bude dál. Nemá cenu licitovat uložení stovky tisíc korun. To není investice, to je žebračenka. Dneska a tuplem za dvacet let. A děti? To není investice, to je černá díra. Finanční.
Bída může nastat dříve, než se nadějete. Stačí nechat současné evropské vládce vládnout, na dluh budovat tržní socialismus (kde se pracovitost trestá vyššími daněmi a kde se nicnedělání odměňuje dávkami), nechat je větrníky a slunečníky bojovat proti klimatu a na polích pěstovat benzín, a bída tu může být za pár let.
http://www.finmag.cz/clanek/21899/gerald-celente-svet-ceka-velka-valka/
Bohatství dokáží vybudovat jen miliony pracovitých rukou, ale bídu dokáže přinést i pár šílenců.
Potraviny do zásoby jsou nesmysl. Ty trvanlivé průmysově vyráběné jsou plné chemie. Navíc existují skladištní škůdci (jistě znáte mola v mouce, zbavit se ho je kumšt), plísně...
Je dobré se naučit potraviny vyrábět a připravovat. Teda umět třeba chovat králíky, umět slušně vařit (tím myšleno ne kaviár a lososa, ale nápaditě a za málo peněz. Vzorem by mohl být kuchyně našich babiček. Mám doma kuchařku, vydanou za války. Tehdejší mámy dokázaly i z potravinových přídělů vykouzlit dětem cukrovinky a upéct dort). Kdysi jsem tu dávala příklad z jedné reality show: sešli se v ní různí lidé, ale vařit uměl jen jeden. Ten nakonec celou tu partu živil (VyVolení a kuchař Vladko Dobrovodský). A to ani nemusela být válka a ni krize, ta parta by v té vile bez kuchaře pochcípala hlady.
U konzerv se pro vojenské "nedotnutelné" zásoby počítalo s životností 10 let, pak se obměňovaly. V potravinářských fabrikách byly tyto sklady ještě v r. 1993, pokud se dobře pamatuju (pak už nevím, nebyla jsem s tím dál ve styku). Staré konzervy šly normálně do prodeje a poživatelné byly.
U obilí a cukru je to problém: musíte je zabezpečit před vlhkem (tedy před rozpuštěním a hlvně před plísněmi) a před tzv. skladištními škůdci. Nejen moly, šváby a jiné havěti, ale i před myšmi a potkany. Závodní kuchyně se z tohoto důvodu 4x do roka povinně plynovaly, to bylo nařízeno hygienou. Zeptejte se na silu, v pekárně a klidně i v mlékárně, jaké jsou se škůdci problémy. Navíc obilí asi delší dobu neuchováte, skladováním ztrácí klíčivost a někdy trouchniví. Já vím, méně klíčivé se dá klidně i jíst, ale další úroda je z něj malá. Pochybuju, že starověcí Egypťani uchovali obilí 7 let, to nedokážeme ani my s moderními technologiemi. Potraviny i vypěstujete, a dobré, problémy jsou hlavně s jejich uchováním pro horší doby. V našich klimatických podmínkách na to stačí i zimní období.
Ono třeba na to obilí stačí hermeticky uzavřený prostor (jílem vymazaná díra v zemi) a vydrží tam dost dlouho - ono totiž to obilí trochu dýchá, takže tam poměrně rychle vydýchý všechen kyslík a případný škůdce se udusí. A i obilí napadené skališťními škůdci je poživatelné. Přečtěte si http://www.vesmir.cz/files/file/fid/6301/aid/8919, 70% české mouky obsahuje semleté hmyzáčky, a jak nám chutná.
A co se týká konzerv, tak například problém roku 2000 se nejdříve projevil u Americké armády v roce 1972, když zaváželi sklady konzervami s 28mi letou trvanlivostí, a systém je automaticky vyřadil jako 72 let prošlé. Takže trvanlivost konzerv v řádu desítek let je zcela běžná.