Mám rád sdílenou ekonomiku, jsem její fanda. I proto ji aktivně používám jak v profesním, tak soukromém životě. Když vás něco baví, dáváte do toho víc a nečekáte hned závratné peníze. Občas je naopak oželíte, věc uděláte z přesvědčení, že je to správné, že to má smysl, anebo že vás to prostě baví. I proto jsem s oblibou používal pro spolucestování mimo jiné BlaBlaCar.
Jako bývalý jízdomaťák (Jizdomat.cz) jsem velmi těžce rozdýchával zrození české odnože BlaBlaCaru formou velkého třesku, kdy jeden den běží web Jízdomatu a druhý den web BlaBlaCaru. Z marketingového a uživatelského pohledu je to ta nejhorší věc, lidé Jízdomat vnímali jako „svůj“, který BlaBlaCar ukradl či doslova znásilnil. To nejsou má slova, to jsou interpretace mých spolucestovatelů.
Pokrok nezastavíme, globalizaci také ne, BlaBlaCar je v ridesharingu velkým hráčem, jeho vstup do ČR měl smysl. Dám mu šanci, už jsem jej používal na polském a britském účtu. Během roku se stávám ambasadorem, mé hodnocení je 5/5, cestující spokojení jak želvy, což oceňují svými komentáři (člověk se musí umět pochlubit, protože to nikdo za vás to neudělá, to přece víte sami).
V prosinci 2016 mám telefonát od zástupkyně z BlaBlaCaru, povídáme si o zkušenostech, co je fajn, co už méně. Příjemný a otevřený rozhovor, po němž dostávám zásilku s nálepkami BlaBlaCaru a odznáček ambasadora. Je jasné, že v reálném životě toto nic neznamená, ale BlaBlaCar je sociální síť řidičů a pasažérů, pro mě je to hra a ve hře má smysl hrát nějakou postavu. Nálepku lepím na auto, ať té sdílené ekonomice pomohu ještě vizuálně.
Uvítací balíček BlaBlaCar pro ambasadory. (12/2016)
Všechno je ještě sluníčkové.
Autem jezdím často a kromě Česka zvláště dlouhé trasy: Rusko, Řecko, Gruzie apod. Hra mě baví, potkávám nové lidi, na druhé straně jim dávám šanci se za férový příspěvek se mnou svézt. Na atraktivní trase Praha–Ostrava a zpět stále držím stejnou cenu 190 Kč. Cena musí mít smysl a i já si přece vezu svůj zadek. Někdy jedu prázdný, jindy o pasažéry nemám nouzi. S BlaBlaCarem si žiji svůj klidný řidičský život a každý hrajeme svoji část hry. Až do teď.
Když levá neví, co dělá pravá
Stačil můj jediný příspěvek na Twitteru a vše bylo jinak:
Sdílená ekonomika v praxi: pravým taxíkem z Ostravy do Prahy a zpět za pár šupů. Beru karty a někdy je i vracím :)
Příspěvek z Twitteru s tabuizovaným slovem taxi.
Zásadní bylo použití slova „taxíkem“. Co pro jednoho je nadsázka, druhý se toho striktně chytne a začne uplatňovat své podmínky.
Jenže přesto, že celý můj příspěvek byl nadsázkou, je pravdivý. Nelžu. Mám taxík. Musel jsem si jej pořídit (resp. udělat z něj svoje auto), když jsem psal článek o taxikářích a taxislužbě. V provozu jej nepoznáte. Identifikujete jej jen výpisem z evidence vozidel taxi, který musí být ve vozidle, a ten po mě může chtít jen strážník, policista nebo úředník odboru dopravy. Jenže druhý problém. Mám průkaz taxikáře, takže jsem vlastně taxikář. Další zakázané slovo. Průkaz jsem si pořídil také kvůli tomu článku, platí 5 let.
Pojďme zpět na zem. Z Ostravy do Prahy nebo zpět vás skutečný taxík za 190 Kč nesveze. Vážně ne, zkuste to. Když na tom budete trvat, maximálně vás zaveze do Bohnic nebo Opavy (víte, proč). V BlaBlaCaru však můj tvít vyhodnotili tak, že jsem taxi řidič, který se nejspíše živí vozením lidí z Ostravy do Prahy za 190 Kč a na základě toho byl můj účet suspendován do doby, než podám vysvětlení. Tedy presumpce viny. Stačilo vzít do ruky kalkulačku a zdravý rozum… Anebo aspoň do Google zadat jméno registrovaného řidiče. Nebo mi mohli kvůli takové vážné věci zavolat, když umí volat pro zpětnou vazbu o používání BlaBlaCaru.
Suspendace účtu.
Všimněte si další pikantnosti. Můj tvít nejprve správce českého twitterového účtu BlaBlaCar olajkuje a ještě doplní pár slov – pochopil nadsázku, je to fajn. Druhý den přijde e-mail o suspendaci. Nic nepochopili, škoda.
Tak určitě, nemám nic lepšího na práci než vyhlašovat spolujízdu z Ostravy do Prahy a zpět, sázet cenu 190 Kč, čekat, až se mi auto zaplní čtyřmi pasažéry a za celou cestu tak inkasovat 4× 190 Kč x 2 = 1520 Kč, kdy jen náklady na pohonné hmoty činí 1000 Kč bez další amortizace. Můj čas nehraje roli, auto se mi nikdy nepokazí, mě to prostě baví a dobrá pětistovka za den k dobru, ne? A zase jsme u kalkulačky, kterou možná v BlaBlaCaru nepoužívají tak často.
Taxi je tabu. Horší jak sprosté slovo
Na jedné straně to vypadá jako nedorozumění, ale tento strach z taxikářů je pro BlaBlaCar nedůstojný. Jinými slovy tím naznačil, že taxikářská profese má tak děsivou reputaci, že je ji nutné potírat, jak jen to jde. Stačí, že je někdo řidičem taxi (třeba se to o něm provalí na jeho vlastním profilu na Facebooku), nabídne spolujízdu a konec, šlus, účet suspendován. To se přece nesmí, vždyť je to taxikář! Taxi je stigma, jednou to děláte a jste označeni stejným cejchem.
Jenže pro někoho může být řízení taxi profese, takže je skutečně pořád řidičem taxi, živí se tím. Během výše citované reportáže jsem se seznámil s řadou férových a dobrých taxikářů. Jenže těm jsou služby BlaBlaCaru automaticky zapovězeny, ledaže budou lhát a slovo „taxi“ nikde nepoužijí. Osobně jsem si to vyzkoušel na svém řidičském profilu. Když jsem napsal v angličtině, že jsem novinář, manžel, otec a řidič autobusu, profil byl schválen. Jakmile jsme napsal novinář, manžel, otec a řidič taxi, profil nebyl schválen pro porušení pravidel. Proč se BlaBlaCar tak panicky bojí slova taxi? Protože slovo taxi je na BlaBlaCaru tabu.
Smutné na celé značce BlaBlaCar je, že bazíruje na jediném slově a vůbec nevidí, jak si lidé ohýbají pravidla podle sebe. Převážet zásilky bez pasažérů se v BlaBlaCaru nesmí. Převezl jsem jich asi 10, nejčastěji šlo o náhradní klíče pro kamióňáky nebo učební pomůcky, co si studenti zapomněli na koleji. Vždy s důrazem pasažéra, abych to nikde neříkal. K autu přišel dispečer, přinesl klíče, do ruky dal dvě stovky a poprosil o zavezení přímo k náklaďáku. Vybíral si podle referencí, status ambasadora a k tomu nejlepší hodnocení bylo pro něj dostatečnou zárukou, že si klíče nenechám. Rádo se stalo, proč ne. Na konci cesty každý dává like a všichni jsme spokojení. Podle pravidel BlaBlaCaru bych ale měl takovou jízdu odmítnout. Že to jistě nikdo neudělá, je snad všem jasné.
A když jsme už u těch řidičů taxi a autobusů. Jednou jsem si o prázdninách během víkendu půjčil autobus pro delší soukromou jízdu. Zpět jsem jel prázdný, tak jsem vyhlásil spolujízdu za 190 Kč. Náklady na cestu včetně mýta byly nad rámec toho, co běžný smrtelník zaplatí na pohonných hmotách, takže těch 4× 190 Kč (více pasažérů přes BlaBlaCar oficiálně vzít nelze) bylo spíše plivnutím do víru v nádrži. Ale přesně o tom ta sdílená ekonomika je, osm stovek nenajdete na cestě.
Čtěte více o BlaBlaCaru
Jízdomat se změnil na BlaBlaCar
BlaBlaCar je naplno v Česku. Pro vstup si koupil Jízdomat
BlaBlaCar je v Česku. Stávají se tak z řidičů podnikatelé s daňovou povinností?
BlaBlaCar v Česku zatím nevydělává nic. Zpoplatnit službu se chystá na konci roku
Soukromé služební cesty
Velmi mnoho řidičů používá BlaBlaCar ve svém služebním voze. To se pak nebavíme o úhradě nákladů na cestu, ale o čistém, nezdaněném zisku, náklady jdou na vrub někoho jiného. Nejsem si jistý, zda majitel či provozovatel vozu by měl radost z toho, jak si jeho zaměstnanec přivydělává, nehledě na to, co by se stalo v případě dopravní nehody.
Úsměvný je příběh jedné mé spolucestující, která přes BlaBlaCar jela z Ostravy-Svinova do Prahy a sraz byl na 3. nástupišti „úplně vepředu“. Moc to nechápala, ale byla tam. Přijel vlak, vystoupil mašinfíra, vzal si od ní 250 Kč, usadil ji do prvního vagónu, kde bylo rezervováno sedadlo, a jelo se. To asi není úplně podle pravidel… (A hlavně by to byl pořádný průšvih, kdyby došlo k železniční nehodě či třeba jen ke zranění této „černé“ pasažérky.)
Jiný příběh. Profil na BlaBlaCaru je evidovaný třeba na jméno František Dobrota se Škodou Octavia. On ji vážně má, ale je v garáži, protože jede služebním tranzitem s balíky. Anebo jede DAFíkem, tedy náklaďákem. Na konci cesty se rozdá super hodnocení a kde není žalobce…
Ukrajinci si na BlaBlaCaru postavili komerční jízdy. Já si to vyzkoušel loni v září, kdy jsem vyhlásil spolujízdu Užhorod–Ostrava. Přihlásili se mi 4 cestující. Ani jeden neodpovídal profilu, ale všichni byli v pohodě. Oficiální verze: profil je na manželku, přítelkyni, partnerku, přítele, nemám internet, nemám data, nemám počítač apod.
Na Ukrajině jsou všelijaké agentury, které se starají o převoz osob, takže kromě toho, že sledují jízdy z a do Ukrajiny, mají i dopravce, kteří jezdí na objednávku např. na nákupy do Budapešti za pevnou cenu. BlaBlaCar slouží jako akvírovací nástroj (chcete-li, inzertní web), cena na něm je spíše symbolická a zbytek se doladí s řidičem (cesta z Užhorodu do Budapešti vychází orientačně na 500 Kč). Pravidla jsou daná, kdo nesouhlasí, prostě nepojede, jsou další zájemci na pořadníku. Na různé profily se vyhlásí více jízd a až se naplní, vyjede minibus. Řidič spokojený, cestující spokojení, BlaBlaCar o ničem neví. Sdílená ekonomika v praxi – a je to tak správně.
Hrajte správnou hru
Zatímco v Česku si BlaBlaCar hraje na strážce férového spolucestování a cokoli dá jen náznak komerční jízdě bude blokovat, tak v reálném životě to funguje po svém. Lidé se domluví s lidmi a BlaBlaCar obejdou, resp. jej využijí jen pro první kontakt.
Účet jsem zrušil. Už si nevěříme.
Alternativy BlaBlaCaru? V Česku jsou velmi žalostné a v praxi téměř nepoužitelné. Nic lepšího než BlaBlaCar u nás není. Tak to prostě je. V sousedních zemích je to ale jinak a BlaBlaCaru konkurují i domácí aplikace (Polsko YanosikTLS.pl, inONEcar.pl, Slovensko Odvozautom.sk, resp. český klon Svezeniautem.cz, Německo Fahrgemeinschaft.de, Mitfahren.de).
Bavilo mě to, zadarmo jsem i BlaBlaCar podporoval nálepkami, povídáním si s lidmi o spolujízdě, praktickou ukázkou, že se nemusejí bát jet s cizím řidičem a že jízda bude pohodová a domluvená pravidla budou dodržena. Voda a Wi-Fi v ceně. Vážně. Proč si cestu nezpříjemnit? Mám dostatečné FUP, půllitr vody v Lidlu stojí 3 Kč, to mě nezabije. Pro spolucestující to byl nový svět a mě se to líbilo, užíval jsem si to, potřebujeme přece v životě i trochu té radosti z maličkostí.
Poučení? Hrát fér se nevyplácí, nesmíte být moc vidět. Je důležité věc správně podat tak, aby dobře vypadala a nikdo neměl důvod pochybovat. Už mě tato hra nebaví. Registraci u BlaBlaCaru jsem nakonec zrušil ještě před tím, než mi odpověděli na můj vysvětlovací e-mail. Ptali se mě proč: pro ztrátu důvěry.
Aktualizováno 27. 1. 2017 ve 21 hod.
V podvečer mi zavolal Pavel Prouza, manažer BlaBlaCar pro Českou republiku. Dlouho jsme si povídali. Uznal, že forma, jakou mi BlaBlaCar oznámil suspendaci nebyla zrovna šťastná a v mém případě skutečně zbytečná. Na druhé straně se ale tomuto postupu už nedivím. Problém totiž není v označení taxi a není to zakázané slovo, je hlubší – legislativní.
Tím, jak BlaBlaCar působí napříč mnoha trhy, v každém státě platí jiná pravidla pro podnikání v dopravě. Držme se tedy Česka. Spolujízda u nás není nijak zákonem ukotvena, takže je potřeba komunikovat s mnoha institucemi a vysvětlovat jim, jak spolujízda funguje a že nejde o ziskovou činnost – a z principu ani jít o ziskovou činnost nesmí. Když to zjednoduším, jedno ministerstvo spolujízdě fandí, druhé neví, jak se k ní postavit. A Finanční správa zaujímá neutrální postoj, takže „je věcí daňového poplatníka řádně přiznat příjem“.
Pokud by se přes BlaBlaCar začaly realizovat komerční jízdy, BlaBlaCar by se ocitl v obtížné situaci a byl by na tom v podstatě jako Uber. Pokud však sám aktivně sleduje, zda nedochází ke komerčním cestám, a ty pak postihuje (třeba suspendací), má v případě kontrol ze strany zástupců státu jasný argument, že spolujízda není za účelem zisku a tedy by neměla spadat pod žádnou regulaci (a ideálně zůstat bez povšimnutí Finanční správy). Zatím co Jízdomat byl akcí fandů, BlaBlaCar je komerční firma a chce ze spolujízdy generovat zisk. Je proto pro ni zásadní, aby spolujízda nebyla postavena do stejné roviny jako je komerční doprava osob, ale zůstala naprosto mimo regulaci úřadů, právě s ohledem na to, že řidič přes BlaBlaCar negeneruje zisk, nýbrž snižuje ztrátu.
V tomto světle se proto už nedivím, že slečna z BlaBlaCaru reagovala tak, jak jsem popisoval. Nebylo sice nutné jen kvůli jednomu tvítu suspendovat účet, na druhé straně BlaBlaCar se tímto jistí před některými státními orgány, pro něž je spolujízda něco jako další druh komerční přepravy. Když do BlaBlaCaru přijde kontrola státních orgánů, má v ruce argument, že proti komerčním jízdám aktivně bojuje.
Vysvětleno, vše odpuštěno, padly vzájemné omluvy. Nadpis jsem proto musel upravit místo „Jak jsem po roce zrušil BlaBlaCar“ na „Jak jsem po roce (málem) zrušil BlaBlaCar“. Jeden diskuzující pod článkem psal, že karavana jede dál
. Jela by i beze mne, naskočil jsem ale do ní znovu.
ČLÁNKY DO MAILU