Po skončení nesezdaného soužití muže a ženy se druh domáhal peněžitého vyrovnání po své družce. (Soudy, které se jejich sporem zabývaly, hovoří o družském vztahu. Tento výraz nám přijde nový a ošklivý. I když je možné, že se s ním budeme v budoucnu setkávat, my aspoň prozatím budeme hovořit stále o nesezdaném soužití muže a ženy, o druhu a družce.)
Muž žádal po ženě zaplacení 244 060 Kč. Měl za to, že tyto peníze získala jako plnění z právního důvodu, který později odpadl (to si ještě vysvětlíme), a tak se na jeho úkor bezdůvodně obohatila.
Co je bezdůvodné obohacení a kdy k němu dochází
Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku (o. z.): Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
Spravedlivým důvodem je podle výkladu soudů především platná smlouva, soudní rozhodnutí, správní akt, popř. jiná relevantní skutečnost zakládající v rámci právního řádu nebo obecně uznávaných zásad (dobré mravy apod.) oprávněnost nabytí majetku.
Přitom se podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Jaké částky a proč požadoval bývalý druh vrátit
Celková žalovaná částka sestávala ze tří částek. Bývalý druh argumentoval tím, že v průběhu jejich nesezdaného soužití v rámci své podnikatelské činnosti vykonával úklidové práce pro jistou společnost. Ovšem odměnu za dva měsíce ve výši 149 060 Kč vyfakturovala této společnosti družka, aniž by zde cokoliv odpracovala. Partneři se na tom prostě dohodli. Šlo i o to, aby si družka vylepšila svou pozici a bance mohla prokázat dostatečně vysoký příjem.
Dále jí druh během soužití zaslal na účet částku 50 000 Kč s poznámkou „hory – byt 2019“. Obě částky použila žalovaná na zaplacení části kupní ceny za byt spadající do jejího vlastnictví. Byt nebyl určen k jejich bydlení. Byl pořízen jako tzv. investiční byt na pronájem.
Další částkou 45 000 Kč pak žalobce zaplatil ve třech splátkách rekonstrukční práce na onom bytu.
Prvostupňový soud byl pro to, aby družka vrátila všechny peníze
Soud prvního stupně žalobě vyhověl a uložil bývalé družce povinnost zaplatit částku 244 060 Kč. K tomu také úroky z prodlení a vysokou náhradu soudních výloh. (Budiž i to varováním a výzvou se pokud možno vždy dohodnout mimosoudně, ale to dnes není naším tématem.)
Odvolací soud přiznal jen peníze na koupi bytu
Odvolací soud verdikt soudu prvního stupně změnil. Co do částky 194 000 Kč (správně má být 194 060 Kč) žalobu zamítl, ve zbytku potvrdil verdikt soudu prvního stupně.
Odvolací soud se zabýval v režimu § 2991 odst. 1 a 2 o. z., jak už jsme je shora zmínili, třemi různými plněními, kterými mělo dojít k bezdůvodnému obohacení na straně žalované v intencích plnění z právního důvodu, který odpadl (ukončením soužití druha a družky).
Peníze šly na její účet, ale byly družkou i fakturovány
Ohledně částky 149 060 Kč odvolací soud zjistil, že žalovaná tuto částku vyfakturovala odběratelské společnosti (po dohodě se žalobcem) svým jménem, aniž jí bývalý druh svou pohledávku na zaplacení odměny za jím provedenou práci postoupil nebo jinak převedl. (Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR, k němuž se ve finále případ dostal, není patrno, proč odběratelská společnost fakturovanou částku proplatila někomu, s kým nebyla ve smluvním vztahu. Poněkud zvláštní, ale bylo tomu tak.)
Žalovaná družka se nestala věřitelkou odběratelské společnosti. Jako dodavatel figurovala pouze pro potřeby doložení výše příjmu bance.
Soud proto zhodnotil, že společnost žalované plnila bez právního důvodu. A to nikoli jen na její účet, ale i na fakturu, kde v rozporu se skutečným stavem figurovala jako věřitel (druh přitom mohl vystavit fakturu a žádat platbu na její účet).
Odvolací soud tak na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k názoru, že bezdůvodně ochuzeným takovým plněním tedy není druh, ale platící společnost. (Ta se pochopitelně do sporu bývalých partnerů nepletla.)
Skutečnost, že druh úhradu prací, které pro společnost provedl, sám nepožadoval, jeho nárok na vrácení této částky vůči žalované nezakládá. Jinak řečeno, žalovat družku by mohla jedině ona společnost.
Smlouvu se stavební firmou na rekonstrukci bytu uzavřel on, ač šlo o byt družky
Odvolací soud dále konstatoval, že bezdůvodné obohacení nevzniklo ani zaplacením částky ve výši 45 000, Kč, kterou druh vynaložil na rekonstrukci bytu ve výlučném vlastnictví družky. Šlo totiž o plnění, kterým plnil svůj závazek ze smlouvy, jež sám uzavřel s firmou provádějící rekonstrukci bytu žalované. Tomu odpovídá i vystavení faktury na uvedenou částku na jeho jméno.
Vztah objednatel-zhotovitel tedy existoval mezi firmou a druhem. Navíc důvodem investice žalobce do nemovitosti družky nebylo plánované společné bydlení v této nemovitosti a rozchodem partnerů neodpadl ani jiný důvod, na jehož základě druh investice do nemovitosti družky činil.
Druh si z 244 060 Kč vybojoval jen 50 000 Kč a dalších 45 000 Kč může ještě získat
Můžeme si tedy shrnout, že soudy byla uznána za bezdůvodné obohacení jen částka 50 000 Kč (poskytnutá druhem na to, aby si ona pořídila byt). Případ se pak dostal k Nejvyššímu soudu, na který se obrátil před soudy nepříliš úspěšný druh, když jeho žaloba byla co do částky 194 060 Kč zamítnuta a byl úspěšný jen v souvislosti s padesáti tisíci, které uložil nižší soud žalované zaplatit.
Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 11. 7. 2023 dovolání v otázce určení osoby bezdůvodně ochuzeného o částku 149 060 Kč zamítl, protože nižší soud rozhodl správně v souladu s rozhodovací a výkladovou praxí Nejvyššího soudu (spis. zn. 28 Cdo 1625/2023).
Uznal ovšem dovolání za důvodné ohledně částky 45 000 Kč (zaplacené druhem za stavební práce provedené na nemovitosti v jejím výlučném vlastnictví, nebyla-li jakákoliv refundace vynaložených finančních prostředků mezi účastníky sjednána).
Plnění mezi druhy z právního důvodu, který následně odpadl
O bezdůvodné obohacení představující plnění z právního důvodu, který následně odpadl, může jít m.j. v případech, investuje-li jeden z nesezdaného páru do (byť výlučného) majetku druhého (například bytu), jejž oba užívají. Důvodem takového plnění (investice) je dohoda o společném bydlení a užívání zhodnocovaného či pořizovaného obydlí k tomuto účelu, která prostě vyplývá ze soužití v nesezdaném poměru, blízkého vztahu apod. Tato dohoda může být proto i neformální (ústní). V důsledku rozchodu partnerů pak právní důvod odpadne, vysvětluje Nejvyšší soud ČR dosavadní rozhodovací soudní praxi ve svém rozsudku ze dne 11. 7. 2023 (spis. zn. 28 Cdo 1625/2023).
Dohoda o společném soužití a investování do nemovitosti jednoho z partnerů může být neformální
Za dostatečný právní důvod vynaložení investic na nemovitost (dům či byt) z pohledu naplnění bezdůvodného obohacení vzniklého z právního důvodu, jenž odpadl, soudní praxe považuje i vzájemnou dohodu účastníků o společném bydlení a využívání nemovitosti k tomuto účelu.
Na základě takové dohody se investující osoba podílela na pořízení nemovitosti či na jejích stavebních úpravách za účelem získání či zkvalitnění prostor pro společné bydlení. Ke vzniku bezdůvodného obohacení v takovém případě dochází zpravidla teprve v okamžiku, kdy účastníci takové dohody zrušili společné soužití a společné užívání bytu.
Důvodem investice do partnerova majetku nemusí být jen bydlení, ale i posílení jeho majetkové pozice
Hmotná podpora v nesezdaném svazku nemusí být nutně motivována pořízením společného bydlení (ač se může jednat o případ nejčastější), ale i získáním dalších majetkových hodnot jedním nebo druhým partnerem, jež s místem, kde je vedena společná domácnost nebo partneři společně žijí, vůbec nemusí souviset.
Motivem pro poskytnutí plnění mezi partnery majícího majetkovou hodnotu pak může být i posílení majetkového stavu jednoho, např. o nabytí vlastnického práva k věci, jež může přinášet zisk, realisticky zhodnotil možné majetkové poměry mezi druhem a družkou Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 11. 7. 2023 (spis. zn. 28 Cdo 1625/2023).
Druh má šanci získat zpět i příspěvek na rekonstrukci
V dosavadním průběhu řízení nebylo postaveno najisto, že by spolu oba uzavřeli během soužití jakoukoliv dohodu o tom, že v případě rozchodu po ní druh nebude nic žádat, zhodnotil Nejvyšší soud.
Proto není správný závěr odvolacího soudu, že jejich rozchodem neodpadl žádný právní důvod druhem poskytnutého plnění ve výši 45 000 Kč. (Odvolací soud bral v úvahu pouze vazbu mezi poskytnutím této částky a bytem v jejím výlučném vlastnictví, v němž účastníci – dle úsudku odvolacího soudu – neplánovali společné bydlení.)
Nejvyšší soud proto částečně zrušil rozsudek odvolacího soudu, který se znovu musí zabývat částkou 45 000 Kč a tím, zda šlo ze strany družky o bezdůvodné obohacení, nebo nikoliv, a zda ho tedy musí, nebo nemusí druhovi vydat.
Druh může získat zpět vše, co vynaložil na její byt
Shrňme si tedy, že částku 149 060 Kč žalovaná vracet nemusí (odměnu vyfakturovanou odběratelské společnosti druha). Je naopak povinna vrátit částku 50 000 Kč, kterou jí bývalý druh poskytl na to, aby mohla získat byt. To už je vyřešené. O částce na rekonstrukci tohoto bytu ve výši 45 000 Kč bude soud ještě rozhodovat.
ČLÁNKY DO MAILU