Hlavní navigace

Jak dostat dědovu konfliktní přítelkyni-družku z domu rodiny?

3. 6. 2021
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

 Autor: Shutterstock
Na příběhu jedné rodiny, kde se předává vlastnictví domu z generace na generaci, budeme ilustrovat složitost mezilidských vztahů a také právní úpravu užívacích vztahů k nemovitosti.

Někdy se střetnou práva tak, že vznikne v podstatě neřešitelná situace. Jednu z takových situací si ukážeme v dnešním článku.

Vnuk podal žalobu proti přítelkyni svého dědečka, jeho družce, a to na vyklizení nemovitostí, zejména pak domu, kde právě s dědou a jeho rodinou bydlí. Vedle toho požadoval vůči paní i zákaz vstupu do nemovitostí. Žalobu zdůvodnil tím, že je vlastníkem domu, jehož část paní užívá, ale už to nemíní trpět, neboť paní vyvolává konflikty a je nepříjemnou osobou.

Jak se měnilo vlastnictví domu a vztahy mezi jeho obyvateli

Žalovaná je družkou dědy žalobce. Původně dům patřil rodičům jeho bývalé manželky, posléze ho nabyli s manželkou do společného jmění a po rozvodu jejich manželství a vypořádání společného jmění jej získal do svého výlučného vlastnictví. Pak dům daroval svému synovi, ale dál si ponechal k užívání část domu, a to bytovou jednotku 2+1.

V té době s ním již žila i žalovaná paní, dědova družka. Žalovaná paní žije jako družka s dědečkem asi 20 let, mají k sobě citové vazby, chovají se jako manželé, manželství neuzavřeli proto, aby mohla pobírat vdovský důchod. Za užívání domu paní nic neplatí, přispívá jen na vodu a elektřinu.

Syn užívá se svou rodinou bytovou jednotku 3+1. V domě bydlí i vlastník domu – syn syna, tedy dědečkův vnuk.

Zpočátku bylo soužití dědy a jeho družky s rodinou syna souladné. Později však začalo docházet ke konfliktům, jednalo se zejména o bránění přístupu do společného sklepa a na půdu (do nichž je možné se dostat pouze z části užívané dědou), konflikty ohledně topení (kotel se nachází ve společném sklepě) a spory ohledně dřeva na topení.

Syn posléze daroval nemovitosti svému synovi, tedy vnukovi dědečka. Proto se vnuk ujal právního řešení problému jako vlastník a podal žalobu. Nemá námitky, aby část domu nadále užíval děda, ale nechce, aby jej užívala jeho družka. Paní má možnost bydlení jinde, vlastní garsonku, kterou pronajímá. Svědčí jí i právo odpovídající věcnému břemeni užívání jednoho pokoje a kuchyně v domě svého syna. (Paní je tedy zajištěna slušně – svým důchodem, vdovským důchodem, příjmem z pronájmu bytu, kde může bydlet, nadto by mohla bydlet i u svého syna.)

První soud řekl vyklidit, ale návštěvy dědy pochopitelně nezakázal

Soud prvního stupně uložil žalované vyklidit nemovitost a žalobu na zdržení se vstupu zamítl. I když je soužití žalované s dědečkem dlouhodobé, neshledal požadavek na vyklizení v rozporu s dobrými mravy, žalovaná může (případně i se svým druhem) využívat bydlení v domě svého syna či ve své garsonce, a jejich soužití tak může pokračovat i nadále. V rozporu s dobrými mravy však shledal žalobní požadavek na zamezení vstupu žalované do nemovitostí, jednalo by se o nepřiměřeně tvrdý zásah do jejich práv, nemohla by svého druha ani navštívit, pečovat o něj (pokud by nevyužila možnosti společného bydlení v její nemovitosti), a proto v této části žalobu zamítl.

Odvolací soud poukázal na střet práva vlastníka chránit majetek a právem družky na rodinný život

Odvolací soud však změnil rozsudek soudu prvního stupně a zamítl i žalobu na vyklizení. Podle soudu došlo ke střetu práva žalobce (vnuka) vlastnit a ochraňovat svůj majetek s právem žalované (družky) na soukromí a rodinný život. Střet těchto dvou na roveň postavených práv však neposoudil prvostupňový soud přiléhavě.

Za významné považoval odvolací soud to, že žalovaná a její druh – dědeček – jsou si navzájem osobami blízkými, žijí ve společné domácnosti a je jejich nezadatelným právem navzájem o sebe pečovat, pomáhat si a sdílet běžné záležitosti každodenního života.

Vypověděl-li žalobce (vnuk) „užívání“ pouze ve vztahu k žalované (dědově družce), zasáhl neoprávněně do jejího soukromého a rodinného života, a proto nelze žalobě na vyklizení nemovitostí, ani na zdržení se vstupu, vyhovět.

(Záměrně uvádíme pro zjednodušení pojem „užívání“, nechytejte nás tedy, vyznáte-li se v právních pojmech, za slovo. Nejvyšší soud, který dále řešil případ, totiž posoudil právní důvody užívání nemovitosti dědečkem poté, co přestal být jejich vlastníkem, a jeho družky (příslušný právní institut a jeho vznik) jinak než soud odvolací. Právníky, kteří čtou naše články, tak odkazujeme na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu spis. zn. 26 Cdo 1588/2020, ze dne 15. 12. 2020.)

Konečný soudní verdikt rodinné problémy neřeší

Nejvyšší soud, k němuž směřovalo dovolání žalobce (vnuka) proti rozsudku odvolacího soudu, zhodnotil, že žalovaná užívá dům jako družka dědy, tedy jako členka jeho domácnosti, její právní důvod užívání je tak odvozen od rodinně-právního vztahu s ním; nevyplývá z nich, že by někdy vůle dědova syna či dědova vnuka ve vztahu k žalované směřovala k přenechání nemovitostí (jejich částí) do jejího užívání, že by chtěli být smluvně vázáni i ve vztahu k žalované.

Byť poměr druh a družka (který není ani v současných právních předpisech definován, stejně jako nebyl ve zrušeném občanském zákoníku) je vztahem obdobným vztahu mezi manžely, o manžele nejde a postavení druha/družky v občanskoprávních vztazích nelze posuzovat stejně jako postavení manžela/manželky (rozvedeného manžela/manželky).

V řízení o vyklizení nemovitosti mají proto druh a družka postavení samostatných společníků. Nicméně dle soudní praxe je za trvání nájemního vztahu k vyklizení osobou bydlící v bytě se souhlasem nájemce (členem jeho domácnosti) aktivně věcně legitimován (rozumějte legitimován – oprávněn k podání žaloby) zásadně jen nájemce, nikoli pronajímatel.

Pouze vůči neoprávněnému uživateli může mít vlastník aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby na vyklizení bytu, byť k tomuto bytu svědčí právo nájmu jiné osobě a tato osoba by se též mohla domáhat jeho vyklizení.

Uvedené závěry lze vztáhnout i na užívání nemovitosti na základě jiných právních titulů, tedy i výprosy. (I přes odlišné právní hodnocení věci, vznik a titul užívacího práva, Nejvyšší soud zhodnotil, že právním důvodem užívání nemovitosti druha žalované (dědečka žalobce) byla a je výprosa. K výprose – dříve obdobně výpůjčce – viz ust. § 2189 a násl. občanského zákoníku.)

skoleni_29_6

Užívá-li tedy družka nemovitost jako členka domácnosti druha-výprosníka, jehož právní důvod užívání neskončil (půjčitel ho k vyklizení nemovitosti nevyzval), její právní důvod k užívání nemovitosti trvá, souhlas s jejím bydlením může odvolat jen její druh a jen on také může požadovat její vyklizení, uzavřel Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 15. 12. 2020 (spis. zn. 26 Cdo 1588/2020)

Dovolání tedy bylo zamítnuto, rozsudek odvolacího soudu platí. Takže při dodržení mravních závazků skoro neřešitelný případ, že? (Přece vnuk nevypoví svému dědečkovi výprosu a právo užívat nemovitost.) Vyzvat k odstěhování, vyklizení nemovitosti by tedy musel svou družku právě její druh, dědeček vlastníka nemovitosti. A tomu se zjevně nebude chtít.

Autor článku

Nenadávejte právníkům, zákony netvoří zdaleka jen oni. Oni je pak jen zašmodrchávají ve prospěch svých klientů, třeba zrovna vás. Budu se však snažit vám je vysvětlovat.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).