Jak do Řecka autem?

Autem do Řecka? No ty ses snad zbláznil! Taková byla reakce příbuzných autora, když jsem vyrazil do Řecka poprvé před sedmi lety. Od té doby tam jezdím každý rok. Autem, samozřejmě. Nepřesvědčuji vás, abyste na dovolenou do Řecka jezdili autem. Ta cesta není pro každého. Má však své výhody a ty vám popíšu včetně ekonomické části cesty.

Proč autem, když máme letadla?

Letadlem jsem z Prahy v Soluni za 2 hodiny a 10 minut. Mohu použít dva dopravce s přímým letem, České aerolinie a SmartWings. Zpáteční letenka koupená v srpnu 2016 na poslední chvíli s týdenním odletem a příletem vyjde na snesitelných 5753 Kč (SmartWings), resp. 7021 Kč (České aerolinie).

Problém nastává ve chvíli, kdy chcete vyrazit s rodinou. Cena letenek pak násobně roste podle spolucestujících osob, věk moc zásadně roli nehraje a na děti dostanete maximálně milosrdné stokorunové slevy.

Přestože samotný let trvá něco přes dvě hodiny, musíte na letiště přijít včas, musíte tam odněkud dojet, pak odjet z letiště na místo pobytu… Když to sečtete a nejste přímo z města, kde je váš odlet a přílet, může vás to stát klidně 10 a více hodin cesty.

Zkusíme autobus

Letadlo je drahé, pojedeme autobusem. Linka mezi Českem a Řeckem existuje a když si odmyslíme dobrodružnou cestu v podobě přestupování se zavazadly přes běžné mezinárodní linky, lze využít přímý autobusový spoj Praha (Ostrava/Brno) → Thessaloniki → Atény. Pro jednu osobu je cena snesitelná, ale pro rodinu jde o významnou finanční zátěž. K tomu je potřeba přičíst nepohodlí minimálně 24hodinové jízdy v autobusu, včetně čekání na hranicích.

Šotouši jezdí vlakem

Pokud patří vaše rodina mezi milovníky železnice, dá se do Řecka dojet vlakem. Kromě téměř 40hodinové zážitkové cesty s několika přestupy si připravte balík peněz za jízdenky. Problémem jsou ale uprchlíci, kvůli nimž je zcela přerušená železniční doprava mezi Makedonií (FYROM) a Řeckem. Srbské železnice přesto spoj vypravují, ale z makedonské Gevgelije do řecké Soluně a zpět pojedete náhradní dopravou – autobusem.

Zajít do mezinárodní pokladny a koupit jízdenku do Soluně pro rodinu je finanční sebevražda. Pokud se na cestu trošku připravíte, dá se cena poskládat do cca 16 000 Kč. Odměnou je zážitková jízda vlakem.

Autem levněji a svobodně

Pokud chcete být ušetřeni výše popsaných zážitků či finančních tlaků a nechcete ani řešit případná storna jízdenek či letenek, protože děti a mládež mají vzácný dar na poslední chvíli onemocnět nebo si udělat úraz, nejlevnější cesta do Řecka vede po vlastní ose – autem (spolujízdu a stopování nechme pro dobrodruhy).

Jet autem do Řecka má pro vás několik výhod:

Jedu, až chci nebo až mohu – až se rozhodnete, tak jedete. Žádné náklady předem, žádné stornopoplatky. Pokud nepojedete, nic se neděje. Ubytování bez potíží seženete na místě.

Svoboda a výlety – autem nemusíte jet pouze na místo pobytu, můžete prošmejdit celé okolí, anebo třeba co dva dny strávit v jiné části Řecka. Zcela jistě to půjde i autem z místní půjčovny, jenže za to opět zaplatíte – a ne málo.

Cesta je cíl – když vás něco po cestě zaujme, můžete odbočit a dovolenou si zpestřit.

Vaše auto, váš domov – váš vůz je jakousi skořápkou vaší domácnosti, něco, co je vaše a co si berete s sebou. Váš osobní rodinný prostor, vaše místo. Můžete v něm přečkat nepřízeň počasí, odpočinout si nebo v nouzi i přespat.

Cesta autem má ale minimálně jednu zásadní nevýhodu: někdo tu štreku musí odřídit. Pokud vás řízení nebaví, máte z něj stres anebo nepatříte zrovna mezi dobré řidiče/-čky, zapomeňte na Řecko autem, není pro vás a pro vaše spolucestující (i ostatní účastníky silničního provozu) bezpečné. Kupte si zájezd od cestovní kanceláře, leťte letadlem.

Pokud vás řízení baví nebo máte možnost se střídat, můžete o tom uvažovat. V následujících řádcích zjistíte, že cesta do Řecka autem je snazší, než jak to vypadá.

Orientační ceny PHM na značkových čerpacích stanicích na hlavních tazích. Stav k 30. červenci 2016.

Kudy do Řecka autem

1. Pohodlná, klidná a bezpečná trasa

Pro řidiče jedoucí z České republiky do Řecka je nejpohodlnější trasa vedoucí po silnici E65 a E75 z Brna až na jih Řecka.

Na této trase jedete s výjimkou cca 50km úseku na jihu Srbska stále po dvouproudové silnici a dálnici. Je zde naprosto dostatečný počet čerpacích stanic s kvalitním palivem, místa pro odpočinek, občerstvení nebo i levné přespání. Můžete bezpečně zastavit na parkovišti a prospat se. Nepotřebujete žádnou hotovost, pohonné hmoty zaplatíte platební kartou, mýto rovněž.

Alternativně můžete v Makedonii odbočit směrem k Ohridu (MK) a/nebo jet přes město Bitola (MK) na hraniční přechod Niki (GR). Jsou tam dobré cesty.

2. Časově delší trasa přes země Evropské unie

Chcete-li se vyhnout Srbsku a Makedonii třeba z důvodu vyšších cen mobilních hovorů nebo chcete jet pouze přes země EU, vaše cesta povede přes Rumunsko a Bulharsko. Ta bude sice levná, protože ušetříte na mýtu v Srbsku, ale nijak pohodlná. Připravte se na silný provoz kamiónů v Rumunsku a velmi špatné bulharské cesty. Vaše průměrná rychlost bude okolo 60–70 km/hod., takže do Řecka pojedete spíše dva dny. Odměnou vám bude nádherná rumunská příroda, ceny téměř jako v ČR, levné mobilování a datování a aktivní bezpečnost v podobě bulharské policie hlídkující a měřící u každé čtyřicítky. Jinými slovy, pokud vás to netáhne do Rumunska a Bulharska, cestou do Řecka se jim vyhněte. Ani řecké cesty severně od Serres směrem k bulharským hranicím nejsou nijak radostné pro neoffroadový vůz.

Může to však být dobrá alternativa v případě, kdy migrující Turci ze západních zemí zcela zasekají balkánské hranice a čekací doba na nich se bude pohybovat okolo 5–6 hodin (na jedné hranici a jedete přes tři). O Turcích se ještě dočtete níže.

3. Jadranská cesta

Kochat se vyhlídkou na průzračně čisté moře, po cestě se v něm koupat, smát se turistům cestujícím „jen“ do Chorvatska a poznávat nádhernou přírodu balkánských zemí v okolí Jadranu. Pokud to chcete zažít, jeďte do Řecka přes Chorvatsko a Albánii. Trasa vedoucí přes Jadran je opravdu velmi pěkná, má však několik nevýhod. Za prvé, můžete ztvrdnout mnoho hodin v kolonách. V Rakousku, Chorvatsku, na hranicích s Albánií… kdekoli. Ale příroda je tam krásná, to je pravda. Za druhé, v Chorvatsku zaplatíte mýto. Přežijete to, ale projet celé Chorvatsko tam a zpět není levné. Za třetí, Albánie je nádherná země, a to oceníte výhradně při průměrné rychlosti okolo 30–40 km/hod. Rychleji se v ní moc pohybovat nebudete, ledaže byste dokázali řezat prudké zatáčky v hornaté krajině, sem tam díra a zvěř. Cesty jsou dobré, ale rychle to moc nepojede. Počítejte s tím, že přes Jadran pojedete minimálně dva dny, klidně i tři.

4. Trajektem z Itálie

Pokud máte tu smůlu, že máte auto z autopůjčovny, která má výluky na balkánské země (a často i na Rumunsko a Bulharsko), anebo máte přísné podmínky leasingové společnosti, budou vás hnát do Řecka přes Itálii. To je bezpečná a pohodlná cesta, ale velmi drahá. O co vás neoškube mýto v Itálii, to dokončí trajekt, za který dáte nejméně 11 000 Kč (obousměrně). Cesta přes Itálii je pouze pro ty, kteří skutečně chtějí jet do Itálie a následně pokračovat do Řecka. Jen projíždět Itálii do Řecka jsou vyhozené peníze.

Tipy na cestu

Následující tipy jsou výhradně pro trasu vedoucí přes Srbsko a Makedonii, což autor článku vřele doporučuje. Cesta je pohodlná, buďte bez obav.

Kde tankovat

V Maďarsku na hlavní trase jsou značkové čerpací stanice Mol, Shell, OMV a další. Na dálnici jsou výrazně vyšší ceny, pokud budete muset v Maďarsku tankovat, raději sjeďte do města. Doporučuji však natankovat v Česku a Slovensko s Maďarskem pouze projet.

V Srbsku najdete značkové stanice Mol, Lukoil, OMV, Nis Petrol, PETROL, Eko (řecká síť) a další. Kvalita pohonných hmot je jako v ČR, tankujete bez obav. Hned za srbskými hranicemi dotankujte, a pokud vám stačí nádrž na zhruba 600 km, další tankování proveďte až v Makedonii, má levnější pohonné hmoty.

Pokud máte auto na LPG, doporučuji natankovat na OMV v Bratislavě (dálnice D2, Lamač), Maďarsko projet a natankovat kdekoli v Srbsku podle aktuální ceny.

V Makedonii je silná síť čerpacích stanic Makpetrol, najdete tam rovněž Lukoil. Obě mají kvalitní paliva. Před vjezdem do Řecka doporučuji tankovat v Makedonii na čerpací stanici Okta v Gevgelii (žádní turisté, klid a pohoda), pokud ji ale projedete, natankovat můžete ještě přímo před hranicemi.

Při cestě zpět natankujte přes srbskými hranicemi. Doporučuji Makpetrol vedle dálnice u města Kumanovo:

 

Občas však tato čerpací stanice bývá v obležení dalších turistů. Můžete pokračovat dál a natankovat na další, ale osobně vám doporučuji sjet před touto stanicí do města Kumanovo, natankovat na levnějším Lukoilu a případně i nakoupit levné a dobré potraviny či dárky na cestu. Když budete mít štěstí, uvidíte silné vozy západních značek (Audi, BMW, Mercedes, Porsche) jedoucí centrem města velkou rychlostí s vyvěšenou albánskou vlajkou. Při průjezdu městem buďte opatrní, je tam hodně chodců a chodí se všude (bezpečnost je normální, jako u nás).

Mýto a poplatky

Při cestě do Řecka budete platit mýtné. Nemusíte nikde čekat fronty ani si připravovat hotovost, skoro vše zaplatíte kartou.

Slovensko – elektronickou dálniční známku koupíte online na webu eznamka.sk nebo alternativně přes mobilní aplikaci pro Android a iOS. 10denní známka stojí 10 € (cca 280 Kč). Kupte si ji předem, již za českými hranicemi máte povinnost jet po dálnici D2 se zaplaceným poplatkem.

Maďarsko – i maďarskou elektronickou známku koupíte pohodlně online. Po různých zkušenostech se zprostředkovatelskými platebními portály doporučuji služby VirPay.hu. Elektronickou vinětu koupíte s mírným cca 20Kč poplatkem a zaplatíte kartou. Alternativně můžete dálniční poplatek uhradit až na čerpacích stanicích na dálnici M1 a do cca 30 km se nemusíte se bát pokuty. Pozor na větší vozidla, nižší poplatek platí jen vozidla do 7 sedadel včetně. Pokud máte osobní vůz s osmi a více sedadly, platíte víc a je jedno, zda tam ta sedadla máte, nebo jsou demontovaná (např. Renault Traffic, Toyota HiAce, VW Transporter apod.). Rozhoduje homologace vozidla podle technického průkazu.

Srbsko – mýto se platí na mýtných branách, a to v srbských dinárech, v eurech nebo platebními kartami Diners Club, MasterCard a Visa. Dovolte mi malý povzdech: kéž by Češi stavěli nové dálnice jako Srbové. Až na poměrně malý úsek jedete pořád po dálnici od maďarských hranic po Makedonii a staví se další a další úseky. Pro Srbsko jako tranzitní zemi je to velmi výhodné a na poplatcích vybere vysoké částky. Na druhé straně motoristé získají pohodlné dálnice se zázemím.

Makedonie – mýto se platí na mýtných branách, a to v makedonských dinárech, v eurech nebo platebními kartami MasterCard a Visa (Diners Club neberou).

Řecko – mýto platíte hlavně na dálnici Egnatia Odos, a to výhradně v hotovosti na mýtných branách. Mějte u sebe mince nebo drobné bankovky. Za stoeurovku a vyšší se vám Řekové často odmění hrstkou drobných, včetně centů. Směrem na olympskou riviéru do Asprovalty nebo Leptokarie lze jet mimo dálnice. Časový rozdíl je +20 minut a ušetříte 2,40 € jedním směrem. Cenu mýta si můžete spočítat i pomocí srbského webu Moje Řecko.

Pojištění

Vaše auto musí mít platnou zelenou kartu. Pokud vám během cesty bude končit její platnost, nezapomeňte s sebou vzít již navazující novou zelenou kartu. Všechny pojišťovny v ČR mají balkánské země pokryté s výjimkou Kosova, kde musíte koupit na místě hraniční pojištění. Přes Kosovo ale do Řecka nejedete.

Cestovní pojištění je standard, pokud byste přesto chtěli vyzkoušet, zda se můžete spolehnout na státní služby evropského průkazu pojištění, musíte se na to připravit. Aby to fungovalo, musí mít dané zdravotnické zařízení či lékař smlouvu s danou kanceláří zdravotních pojišťoven, resp. musí akceptovat pacienty z veřejného zdravotního pojištění. Na Slovensku, v Maďarsku, Srbsku, Černé Hoře, Makedonii a Řecku platí evropský průkaz EHIC.

Pokud během pobytu v Srbsku potřebujete lékařskou péči, musíte se nejprve obrátit na Institut pro sociální pojištění, kde předložíte Evropský průkaz zdravotního pojištění. Tam vám vystaví tzv. Potvrdu o koriscenju davanja u naturi u zdravstvenim organizacijama (Potvrzení o nároku na věcné dávky ve zdravotnických zařízeních). Zároveň vám dají seznam smluvních zdravotnických zařízení. S tímto potvrzením se poté obrátíte na smluvního lékaře.

V Makedonii se prokazujete přímo průkazem EHIC u daného zdravotnického zařízení či lékaře.

Podrobnosti o zdravotním pojištění v jednotlivých zemích najdete na webu Evropské komise. Můžete si rovněž stáhnout aplikaci Evropský průkaz pro Android, iOS a Windows Mobile.

Porucha auta

Základem úspěšné cesty je auto v dobrém technickém stavu bez ohledu na jeho stáří. Doporučuji mít dobré pojištění asistenčních služeb s vysokým limitem, aby vás v případě nepředvídané události dokázala odtahovka či jiný vůz dostat až do Česka a bez jakékoli spoluúčasti (náklady jsou běžně 35 000 – 50 000 Kč). Toto pojištění sjednáte k vašemu stávajícímu povinnému ručení, nebo jej můžete koupit samostatně.

Spoléhat se na klubové karty autoklubů naopak nedoporučuji. Ty vám ušetří peníze jen při příjezdu mechanika nebo odtahovky, ale při delší přepravě či složitějším zásahu jsou limity klubových karet velmi žalostné a slevy bídné. Vyplatí se dokoupit komerční pojištění asistenčních služeb. Neznamená to sice, že za hodinu bude problém vyřešen, ale nebudete za pomoc platit (nebo ne tak moc).

Kdybyste si mohli vybrat, kde se vám má auto pokazit, doporučuji Makedonii. Lidé ochotní, ceny nízké. Komplikovaná oprava tlumiče, se kterou si mechanik hrál 4 hodiny a po celém Skopje sháněl misku k tlumiči (tlumič by byl až za 3 dny), mě stála celkem necelých 750 Kč zaplacených platební kartou. A k tomu přísun studené vody a kafe. Tak trošku sci-fi.

Kvalita cest

Makedonské dálnice jsou divočejší, na některých úsecích jsou prohlubně a nerovnosti na vozovce. Bezpečná rychlost je do 100 km/hod. podle GPS, pokud nechcete zkoušet pevnost svých tlumičů, dorazů a sem tam jiskřit výfukem. Ale Makedonci je hodně opravují a nové mají povrch vynikající.

Srbské dálnice, které jsou postavené z původních obyčejných cest rozšířením, jsou lepší obdobou české D1. Nové dálnice mají kvalitní povrch.

Maďarské a řecké dálnice jsou velmi kvalitní, slovenské relativně také.

Česká D1 je zaručeně nejhorší zpoplatněná dálnice v Evropě (ta makedonská stojí pár korun, takže ji nepočítám).

Jízdní styl, pokuty, policie

Rychlostní limity jsou v tabulce níže. Zatímco na Slovensku a v Maďarsku je na cestách evropský standard, v Srbsku a Makedonii běžně před staveními pracemi na silnici, uzavírkou či nějakou překážkou vidíte omezení na 40 km/h, často i 20 km/h. Dokázali byste si představit jet půl kilometru dvacítkou? Značka tam je, zákon je daný. Pokud pojedete dvacítkou či čtyřicítkou, je to podle zákona správně, ale spolehlivě vytvoříte slušný špunt a ostatní vás začnou nebezpečně předjíždět, včetně kamiónů. Spíše je potřeba proto používat řidičský cit a vycítit vhodnou rychlost podle situace v provozu i za cenu formálního porušení zákona. Ani srbská a makedonská policie na čtyřicítkách nějak zásadně nebazíruje. Pozor si ale dávejte na osmdesátku mimo obec a 120 km/h po dálnici. Jejich překročení se trestá. V praxi mám vyzkoušeno, že tolerance +9 km/h je rovněž v Makedonii a Srbsku a policisté vás např. při naměřených 89 km/hod. u značky s osmdesátkou stavět nebudou. Ovšem pokud pojedete stovkou a změří vás, máte problém.

V Srbsku o vašem postihu rozhodne soud. To vás spolehlivě zastaví na dva tři dny, ale i týden. V Makedonii zaplatíte pokutu, ale ta se platí výhradně na poště. Po zaplacení se musíte vrátit na služebnu policie, pod kterou hlídka spadá. Předložíte potvrzení o platbě a můžete opustit Makedonii. Pokud pokutu dostanete v noci nebo v pátek večer a později, máte problém – pošta není nonstop. Počkáte si do pondělí, bez zaplacené pokuty Makedonii neopustíte. Že nemáte kde spát a v autě jsou děti? Váš problém. (Anebo se s policistou dohodnete na nestandardním řešení. On je člověk, vy jste člověk, oba máte rodinu, že.)

Pokud se k srbským a makedonským policistům chováte slušně a zdvořile, vědomi si porušení zákona (drobné přestupky typu rychlost, stání, předjíždění pomalu jedoucího vozidla na plné čáře, zastavení, parkování, otáčení se apod.), při kterém jste nikoho neohrozili ani neomezili, velmi často lze vše vyřešit domluvou bez jakékoli pokuty a úplatku. Vyzkoušeno 4× za vás.

Pokud pojedete v autě, kde budete mít více místa pro další pasažéry, možná uvidíte na mýtné bráně za Bělehradem (obrázek níže) stát policistu. Bude se na vás dívat a očima zjišťovat, zda ho nesvezete. Udělejte to, pojede většinou do Niše. Tímto „stopem“ je doma za dvě hodiny a zadarmo. Srbští policisté nemají vysoké platy, každá ušetřená koruna se hodí a vy můžete jet po dálnici klidně stočtyřicítkou, protože vzadu za sebou máte „omluvenku“.

V Řecku vidět policii měřící rychlost je skoro jako chytit na Sahaře nachlazení. I řecká policie sem tam měří rychlost, ale nijak zvlášť aktivní není, protože by ochromila téměř celé Řecko. V Řecku se jezdí svižně a platí nepsané pravidlo, že pomaleji jedoucí vozidlo vždy uhne vpravo, a to bez ohledu na to, zda tam je či není plná čára (nezkoušejte to ale před policií). Pokud totiž toto pravidlo dodržovat nebudete, velmi rychle zjistíte, že vás bude předjíždět cokoli a kdekoli i za cenu, že pojedou vedle vás 5 cm. Tento (nezákonný) způsob je však pohodlný a bezpečný pro všechny.

Hraniční přechody vs. Turci

Nejrychleji do a z Řecka projedete přes tyto hraniční přechody:

• Röszke (H) – Horgoš (SRB)
• Preševo (SRB) – Tabanovce (MK)
• Gevgelija (MK) – Polykastro (GR)

Problém ale nastane, pokud se vydají na cestu domů a následně zpět do svých hostitelských zemí Turci. Že se tato mnohamilionová komunita dala do pohybu, poznáte podle stovek západních vozů s registračními značkami začínajícími na A, B, D, DK, CH, L, NL, F, N a S. Turci dokážou spolehlivě zašpuntovat hraniční přechod Röszke (H) – Horgoš (SRB) na pět a více hodin v obou směrech. Přechod do Makedonie bude jen o polovinu lepší, protože značná část Turků pokračuje přes Bulharsko, někteří však pokračují přes Řecko. Jejich jízdní styl je často nebezpečný a plně odpovídá způsobu řízení ve smyslu silný vůz a malý mozek.

Invazi Turků lze potlačit použitím alternativního hraničního přechodu Tompa (H) – Kelebija (SRB). Autor článku ve směru z Řecka jel přes tento přechod do Maďarska 30 minut, zatímco přes přechod Horgoš by se zasekal minimálně na 4 hodiny čekání.

Dalším alternativním přechodem je Hercegszántó (H) – Backi Breg (SRB). Sice strávíte o dvě hodiny více na cestě vlivem nižší rychlosti na okresních cestách, ale jedete. Všechny jsou otevřené nonstop.

Navigace, mobily, internet

Cesta do Řecka je velmi dobře značená a trefíte i bez navigace. Stačí sledovat dálkové návěsti vzdálených měst, jako jsou Budapešť, Szeged, Beograd, Niš, Skopje, Evzoni a Thessaloniki. Přesto použití navigace vřele doporučuji, a to konkrétně Waze. Díky ní jsem se včas dozvěděl o čerstvé nehodě na dálnici M1 před Győrem (H), která by mě spolehlivě zastavila na dvě až tři hodiny. Mohl jsem včas sjet a objet ji bočními cestami.

Waze mě rovněž „vysekala“ z hrozící dvouhodinové kolony před bělehradským mýtem (Turci), kdy mě sice nevedla jinudy, ale viděl jsem, že se provoz v daném místě téměř zastavil. Posledním poděkování jí patřilo při cestě zpět, kdy jsem viděl cca 3km kolonu před hraničním přechodem do Maďarska a měl jsem dost času zvolit alternativní přechod. Jiná navigace by mě zavedla přímo do kolony. K tomu ale potřebujete mobilní internet.

V zemích EU můžete použít roamingový datový balíček. Mají jej všichni operátoři a ceny se dají přežít, byť nejsou nijak oslnivé. Legrace končí v Srbsku, kde použití české SIM znamená po návratu vyhlásit insolvenci. Proto obejděte pár čerpacích stanic a kupte si tamní předplacenou SIM s mobilním internetem (prodává se hlavně SIM od Telenoru). Vyjde vás na cca 82 Kč a jste online. Srbsko budete projíždět klidně 8 hodin, vyplatí se být ve spojení se světem. Data pak můžete použít i pro volání do ČR pomocí VoIP nebo mobilních aplikací Messenger, Skype, Viber, WhatsApp a dalších.

Pozor: SIM od Telenoru na benzinkách má standardní tvar miniSIM. Pokud máte mobil s microSIM nebo nanoSIM, máte smůlu a buď si kartu okoušete, anebo s sebou vezměte speciální kleště na vystřihnutí karty. Hodí se vám s sebou starší mobil s možností sdíleného připojení, do něj vložíte miniSIM a zapnete přípojný přenosný bod Wi-Fi.

Makedonii projedete za 1,5–2 hodiny, je to něco jako cesta z Brna do Ostravy. Zvládnete ji i bez dat a na cestách tam nebývají nečekaná překvapení.

Po cestě bude místy velké horko, na to myslete zvláště u vašich mobilních miláčků. Bateriím teplo nesvědčí, a proto mějte mobil nabitý už před cestou. Během ní se může snadno stát, že vaše autonabíječka bude baterii mobilu udržovat tak tak při životě, tj. mobil se vybíjet nebude, ale nabíjet také ne. Pokud mobil použijete jako navigaci, bude mít velký odběr proudu, a proto mějte nabíječku s minimálně 2,1 A. Slabší nabíječka váš pracující, datující a GPSující mobil neutáhne.

Peníze a platební karty

Pro Maďarsko, Srbsko a Makedonii jsou platební karty standard, a to jak na čerpacích stanicích, tak mimo ně. Běžně v malém zapadlém krámě v Makedonii zaplatíte kartou. Podobně platíte kartou i mýto.

Naproti tomu Řekové milují hotovost. Na mýtných branách jinak nezaplatíte, ale v obchodech už karty použijete. Když budete mít štěstí, kartou zaplatíte i za gyros v plážové restauraci (Nea Vrasna).

Přesto bez eur nevyjíždějte. Stačí, když se sekne platební terminál na mýtné v bráně a zažijete vzrušení v podobě troubící kolony desítky vozidel za vámi, která kvůli vám nemohou přes jedinou otevřenou mýtnici projet… Vyzkoušeno za vás, ale nestojí to za to, věřte mi.

Odpočinek a spánek

Cesta do Řecka má běžně nejméně 1500 km jedním směrem, podle toho, odkud a kam jedete. Tuto trasu jezdívám za 16 hodin při dodržování rychlostních limitů (+9 km/hod.) Při čekání na hranicích se však doba nezřídka prodlouží i na 18 a více hodin, a to už není legrace.

Cesta do Řecka proto vyžaduje duševní, odpočinkovou a spánkovou disciplínu. Každý má jinak postavená kritéria a zná své tělo, v zásadě mám vyzkoušeno toto:

• Nejezděte v noci, pokud nejste vyspaní. Nejen odpočatí, ale i vyspaní. Usnete a zabijete sebe, nebo někoho jiného. Vážně to není legrace a po cestě možná uvidíte pár lidí, kteří to podcenili.
• Energetické nápoje a kávu pijte průběžně, jen tak budou fungovat. Až budete unavení, nezabere nic a tělo pak náhle samo vypne i po kýblu energetických nápojů. Bude to doslova jako by někdo otočil vypínačem.
• Pomáhá kvalitní hudba, upovídaní cestující, hry během cesty.
• Lepší je vyspat se, dát si dobrou snídani a vyrazit, třeba v 9 dopoledne. Jeďte, jak můžete a jak se cítíte, a buď dojedete po půlnoci, nebo až ráno. Když budete unavení, zastavte a zdřímněte si. Stačí zavřít oči – dělá to divy. Pamatujte, že je lepší dojet pozdě než vůbec.
• S dětmi budete dělat více přestávek, čímž se vám cesta prodlouží. Jak budete cítit únavu, najděte odpočívadlo a jděte spát, nebo požádejte o vystřídání jiným (odpočatým) řidičem. Desítky rodin na cestě dělají totéž, uvidíte to taky.
• Osobně dělám cca 15minutové přestávky současně s tankováním paliva, tj. co 400–500 km, každý si však musí najít vlastní styl.

Šťastnou cestu!