Hlavní navigace

Jak bankéři využívají svoji finanční moc nejen ke svému prospěchu?

Autor: Depositphotos
Zbyněk Kalabis

Bankéři mají ohromný vliv, který se rozhodně nebojí využívat, a bylo tomu tak odjakživa. Jak mohli ovlivňovat dění Rotschildové a jak jiní bankéři přivedli svou banku ke krachu?

Doba čtení: 4 minuty

Rotschildové

Rotschildové byli v 19. století snad nejmocnější finanční silou. Protože ovládali finance prakticky všech evropských monarchií, výraznou měrou mohli ovlivňovat chod událostí. Disponovali ohromnými finančními zdroji, byli internacionální (globální) a nikdo je nemohl ovlivňovat ani kontrolovat a ani se nemuseli nikomu zodpovídat. V podstatě se jednalo o „všemocné poddané“.

Klíčem k jejich úspěchům bylo udržování dobrých kontaktů s každým, kdo byl u moci, ovšem nikoli za každou cenu. Jak jeden z členů této rodiny řekl: Naše dobrá vůle nesahá tak daleko, abychom vkládali obušky do rukou těch, kteří nás budou bít. Toto poselství bylo adresováno (v roce 1830) belgickým povstalcům proti nizozemské nadvládě. Když Belgičané nedostali požadované peníze na zbraně, uchýlili se k jednání a nezávislost Belgie byla dojednána na mezinárodní úrovni. Po vzniku samostatné Belgického království byli ovšem Rotschildové ochotni pomáhat při budování jeho stabilní ekonomiky.

Finanční moc Rotschildů byla skutečně obrovská. V roce 1835 dohodl Nathan Rotschild, majitel londýnské banky Rotschildů, se čtyřmi sesterskými firmami zálohu ve výši šestnáct milionů franků pro španělskou vládu za velmi výhodných podmínek. Chtěl tak pomoci zemi zmítané občanskou válkou. Když madridská vláda podmínky půjčky zrušila, považovali to Rotschildové za osobní urážku. Tato nedůvěra a nevděčnost je velmi „ranila“ a rozhodli se udělit Španělům lekci. Pomocí svých finančních zdrojů zařídili dramatický pokles hodnoty španělských cenných papírů. Potom ve Španělsku jistě pochopili, že je hloupé a neopatrné vystavovat se rotschildovské pomstě.

Bankéř John Pierpont Morgan (1837–1913)

Bankéř Morgan byl nejvýznamnějším bankéřem v USA na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Např. v roce 1907 se významnými finančními injekcemi podílel na záchraně amerického bankovního systému – zastavil totiž panické výběry hotovosti a pomohl také newyorské burze cenných papírů.

Pro zajímavost – jedna z jeho společností financovala stavbu Titaniku. Na jeho palubě si nechal vybudovat svoji soukromou kajutu s oddělenou promenádou na palubě. Původně se měl zúčastnit i první plavby této lodi, svůj názor však změnil.

J. P. Morgan byl tvrdý obchodník, měl vysokou postavu a pronikavý pohled. Jedinou jeho „vadou na kráse“ byl velmi ošklivý nos, plný červených bulek. Díky tomu se nerad nechával fotografovat a všechny jeho fotografie musely být před svým zveřejněním vyretušovány. Jeden fotograf měl však tu neskonalou drzost a chtěl pořídit jeho fotografii bez povolení. J. P. Morgan onoho fotografa napadl svoji vycházkovou holí, nicméně fotografie toho incidentu byla pořízena a stále existuje.

Neúspěšné obchody s cennými papíry

Bankovní obchody, prováděné konkrétními bankovními úředníky, mohou mít pro „jejich“ obchodní banky neblahé důsledky. Jako příklad může velmi dobře posloužit bankovní úředník Nicholas Leeson (narozený v roce 1964), kterému se v roce 1995 podařilo neúspěšnými obchody s cennými papíry „vymazat z mapy“ Barings Bank (založenou již v roce 1762).

N. Leeson byl jedním z jejích obchodníků (vedl tým) s působištěm tuším v Singapuru. Po několika úspěšných obchodech se mu a jeho týmu přestalo dařit, ale stále rostoucí ztráty se mu podařilo před vedením banky utajit. Poté, co nevyšel ani jeho poslední plán na záchranu a jím vytvořené dluhy přesáhly jmění banky, uprchl. Banka Barings vyhlásila bankrot 26. února 1995. Později byl Leeson dopaden, odsouzen a odpykal si čtyřletý trest. O svých obchodech napsal velmi úspěšnou knihu a nyní myslím obchodním bankám radí, jak se ochránit před takovými obchodníky, jakým byl on sám.

Úplatky

Ne vždy však vyjde všechno podle představ nebo plánů bankéřů. Jako příklad může sloužit následující příběh.

V roce 2007 byla do té doby vynikající reputace Reserve Bank of Australia (tedy australské centrální banky) postižena velkým skandálem. Někteří její úředníci byli totiž zapleteni do uplácení vysoce postavených malajských, indonéských a vietnamských úředníků. Cílem jejich aktivit bylo, aby Austrálie získala lukrativní zakázku na tisk bankovek těchto zemí. To by Austrálii přineslo značné zisky (včetně udržení zaměstnanosti).

Manipulace s úrokovou sazbou LIBOR

LIBOR (neboli London InterBank Offered Rate) je mezibankovní úroková sazba, podle které se v ekonomice řídí úvěry (resp. úroky z nich) s variabilním úrokem – například hypotéky či běžné komerční úvěry. LIBOR odpovídá průměrné úrokové sazbě, kterou banky požadují při úvěrových obchodech mezi sebou. LIBOR se používá již zhruba 50 let.

Pro výpočet jeho výše denně oznamuje 18 nejdůležitějších bank na londýnském finančním trhu odhad sazeb, které by musely platit za úvěry od svých konkurentů.

V průběhu minulé finanční krize se některé obchodní banky (např. americká Citigroup a J. P. Morgan, britská Barclays a Royal Bank of Scotland, německá Deutsche Bank nebo švýcarská UBS), resp. jejich zaměstnanci domluvili, že touto sazbou budou manipulovat ke svému prospěchu.

Tento podvod byl však odhalen, zúčastněné banky musely zaplatit velmi vysoké pokuty a potrestání se nevyhnuli ani provinilí bankovní úředníci. V návaznosti britský regulátor finančního trhu (Financial Conduct Authority, zkráceně FCA) oznámil, že uvažuje o zrušení této úrokové sazby do roku 2021.

Našli jste v článku chybu?