O existenci úzkých, a někdy dokonce velmi překvapivých vazeb mezi světem financí a světy umění nebo vědy jsem se vás snažil přesvědčit již ve svém článku Peníze nesmrdí. A jsou hybnou silou války. Nyní jej chci doplnit o další informace z této oblasti a doufám, že vás rovněž zaujmou.
Nejprve několik slov o vztahu vědy a peněz, čímž ovšem nemám na mysli požadavky jednotlivých vědců na nejrůznější granty.
Isaac Newton správcem královské mincovny
Jistě jste se již setkali se jménem sir Isaac Newton (žil v letech 1643–1727) v souvislosti s jeho pracemi v oblasti matematiky a fyziky. Málokomu je ovšem známo, že byl významnou osobností Royal Mint (neboli anglické Královské mincovny). Nejprve (mezi lety 1696–1699) vykonával funkci jejího správce
(Warden of the Royal Mint) a potom (od roku 1699 až do svojí smrti v roce 1727) stál dokonce v jejím čele (jeho funkce se nazývala Master of the Royal Mint).
Podařilo se mu významnou měrou zvýšit efektivitu ražby britských mincí (zde dokázal prakticky využít svoje matematické znalosti) a zároveň úspěšně bojoval proti penězokazům a řadu z nich přivedl až pod šibenici.
Troja objevena díky výkupu zlata
Určitě jste ve škole učili o starořeckých eposech Ilias a Odyssea, jejichž děj se točí
okolo dobývání města Trója a cesty jejích hrdinů domů. Dlouho se mělo za to, že se jedná pouze o antickou literární fikci, a to až do doby, kdy město Tróju vyhrabal
zpod mnoha metrů nánosů zeminy německý badatel Heinrich Schlieman (1822–1890).
Byl to velmi zajímavý člověk. Pocházel z chudých poměrů a vlastní pílí se prováděním nejrůznějších obchodů domohl obrovského jmění. V době zlaté horečky
v Kalifornii si dokonce ve městě Sacramento otevřel banku (jednalo se pouze o jediný pult v nějaké kůlně) – zde vykupoval od zlatokopů zlato za nejvyšší možné ceny
nebo zlato přijímal do úschovy na nejvýhodnější úroky
. Onemocněl však tyfem a malárií, a proto se v roce 1852 musel vrátit zpět do Evropy. Takto získaný majetek používal na výzkumy dějin antického Řecka (nejenom tedy na objevení Tróje).
Věřím, že je vám známé jméno William Henry Fox Talbot (1800–1877). Byl to přední britský asyriolog, ovšem více než jeho významné příspěvky k rozluštění klínového písma jsou známé jeho fyzikální pokusy, jimiž se mu podařilo objevit princip fotografie (tzv. talbotypie).
Medicejové bohatli díky globální bance
K umění měli vztah také příslušníci významných bankéřských rodů.
Jistě znáte rod Medicejských z italského města Florencie jako významných mecenášů světových umělců (např. Michelangela Buonarrotiho). Málokomu je ovšem známo, že význam a bohatství tohoto rodu mají svůj původ v bankovnictví. Tři generace Medicejských ve 14. a 15. století totiž provozovaly vlastní velmi úspěšnou a na tehdejší dobu také globální
banku.
Dalším významným rodem, o kterém se chci zmínit, byli Fuggerové původem z bavorského města Augsburgu, kteří svoje obchody prováděli zejména v 15. a 16. století. Jejich nejvýznamnějšími obchody bylo poskytování úvěrů Habsburkům (např. císařům Maxmiliánovi I. nebo Karlovi V.).
A co další slavní?
Z hlediska tohoto článku stojí za zmínku, že ve svém rodném městě
Augsburgu založili jako první na světě na svých pozemcích projekt sociálního bydlení, konkrétně čtvrť Fuggerei, ve které nájemníci platili pouze symbolické nájemné. V této čtvrti žil také dědeček Wolfganga Amadea Mozarta.
Také Rotschildové byli a stále ještě jsou významnými sběrateli umění. Mnoho uměleckých předmětů ze svých sbírek zadarmo předali nebo za nízkou cenu prodali nejrůznějším galeriím, aby se z jejich krásy mohla těšit rovněž široká veřejnost.
V žádném případě také nesmí být přehlédnuta jejich podpora významných umělců neboli mecenášství. Jako příklad mohu uvést, že James de Rotschild z pařížské větve rodiny finančně podporoval polského hudebního skladatele Fryderyka Chopina za jeho pobytu v Paříži.
Podpora sociálních projektů
Nejenom Fuggerové, ale také Rotschildové se věnovali podpoře sociálních projektů, a to např. zakládáním a financováním nemocnic. Jednalo se např. o Fondations Rotschild, založenou zmíněným Jamesem, která se postupně stala střešní organizací řady sociálních a zdravotnických projektů. Tak např. již od roku 1874 dostal každý pařížský arrodissement (neboli obvod) sto tisíc franků ročně pro nejpotřebnější rodiny. V roce 1905 byla založena v Paříži nemocnice se 62 lůžky a ambulantní středisko pro léčbu očních chorob.
Dobročinnosti se věnoval také John D. Rockefeller, nejbohatší muž světa svojí doby (1839–1937), což nebyl ovšem finančník, ale významný ropný magnát. Ohromné částky věnoval především na lékařskou péči a výzkum. Svými finančními příspěvky v podstatě suploval veřejné rozpočty, a to se značnou efektivitou.
Franz Kafka pojišťovákem
Nejenom finančníkům je ovšem souzeno
pracovat v peněžnictví. Tak například Franz Kafka (1883–1924) pracoval po dlouhá léta v pojišťovnictví. Od roku 1907 do roku 1908 byl tři čtvrtě roku zaměstnán u pojišťovny Assicurazioni Generali v Praze. Od srpna 1908 až do svého předčasného penzionování v roce 1922 pracoval v Dělnické úrazové pojišťovně pro Království české (Arbeiter-Unfall-Versicherungs-Anstalt für das Königreich Böhmen), a to nejprve jako koncipient, poté na různých pozicích tajemníka. Byl zde oblíben u spolupracovníků i u nadřízených a dosáhl zde také nesporného kariérního úspěchu.
Často se také říká, že filosofové nebo matematici jsou duše navýsost nepraktické a žijí uzavřené jenom ve svém vlastním světě – v mnoha případech to ale není pravda. Vedle výše uvedeného Issaca Newtona je nutné uvést také Thalése z Milétu, který žil přibližně mezi lety 624 a 548 před naším letopočtem. Aristoteles vyprávěl, že Thalés prý jednou odhadl, že bude velká úroda oliv, a proto si pronajal všechny lisy. Tímto způsobem vydělal mnoho peněz a prokázal, že nebyl chudý z neschopnosti, ale protože o peníze nestál.
Takže opravdu všechno souvisí se vším.
