Podle § 199 odst. 1 zákoníku práce (ZP) platí, že nemůže-li zaměstnanec konat práci pro jiné důležité osobní překážky v práci týkající se jeho osoby, než jsou uvedeny v § 191 (což jsou dočasná pracovní neschopnost, nařízená karanténa, mateřská, otcovská a rodičovská dovolená, ošetřování dítěte mladšího než 10 let – popř. jiné osoby, jejíž zdravotní stav z důvodu nemoci nebo úrazu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou osobou, nebo ženy, která porodila, jestliže její stav v době bezprostředně po porodu vyžaduje nezbytně ošetřování jinou osobou, péče o dítě v době, kdy se osoba, která o dítě jinak pečuje, podrobuje zdravotnímu vyšetření nebo ošetření), je zaměstnavatel povinen poskytnout mu pracovní volno a v určitých případech i náhradu mzdy.
Pokud je nárok na náhradu mzdy, je to ve výši průměrného výdělku. Okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, při kterých přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele pracovní volno, nebo pracovní volno s náhradou mzdy (nebo platu), je na základě zákonného zmocnění obsaženého v § 199 odst. 2 ZP uveden v příloze k nařízení vlády č. 590/2006 Sb.
Kdy s náhradou mzdy a kdy bez
Podle ust. bodu 8 písm. a) uvedené přílohy pracovní volno k doprovodu rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření při náhlém onemocnění nebo úrazu a k předem stanovenému vyšetření, ošetření nebo léčení se poskytne jen jednomu z rodinných příslušníků na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na 1 den, byl-li doprovod nezbytný a uvedené úkony nebylo možno provést mimo pracovní dobu
- s náhradou mzdy nebo platu, jde-li o doprovod manžela, druha nebo dítěte, jakož i rodiče a prarodiče zaměstnance nebo jeho manžela; má-li zaměstnanec nárok na ošetřovné z nemocenského pojištění, nepřísluší mu náhrada mzdy nebo platu,
- bez náhrady mzdy nebo platu, jde-li o ostatní rodinné příslušníky.
Jaké jsou podmínky pro nárok na volno
Pracovní volno z důvodu jiné důležité osobní překážky v práci podle ust. bodu 8 písm. a) přílohy nařízení vlády č. 590/2006 Sb. je zaměstnavatel povinen zaměstnanci poskytnout na nezbytně nutnou dobu za splnění těchto pěti podmínek:
- jedná se o doprovod rodinného příslušníka zaměstnance [rodinnými příslušníky se rozumí fyzické osoby uvedené v bodě 7 přílohy nařízení vlády č. 590/2006 Sb. (srov. bod 8 in fine přílohy cit. nařízení vlády)],
- doprovod je uskutečňován k vyšetření nebo ošetření při náhlém onemocnění nebo úrazu a k předem stanovenému vyšetření, ošetření nebo léčení,
- pracovní volno za stejným účelem nebylo poskytnuto jinému rodinnému příslušníku doprovázené osoby,
- doprovod je nezbytný,
- „uvedené úkony“ nebylo možno provést mimo pracovní dobu.
Na co všechno se poskytuje volno
Podstatou doprovodu ve smyslu bodu 8 písm. a) nařízení vlády č. 590/2006 Sb. je poskytnutí podpory rodinnému příslušníkovi zaměstnance při vyšetření, ošetření nebo léčení ve zdravotnickém zařízení a všech ostatních úkonech, jež s tím souvisejí, za situace, kdy rodinný příslušník ze zdravotních důvodů nebo z důvodu své nezletilosti nemůže tyto úkony vykonat sám.
Pod úkony doprovodu lze proto zahrnout především cestu z místa bydliště doprovázené osoby (jiného místa, kde se doprovázená osoba v době doprovodu zdržuje) do zdravotnického zařízení, čekání na vyšetření, ošetření nebo léčení, samotné vyšetření, ošetření nebo léčení, nezbytnou konzultaci s lékařem, případná navazující vyšetření, ošetření nebo léčebné úkony, cestu k nim, jakož i čekání na jejich provedení, opatření lékařem předepsaných nebo doporučených léků či zdravotnických pomůcek a cestu zpět do bydliště doprovázené osoby (jiného místa, kde se doprovázená osoba zdržuje).
I když samy o sobě nepředstavují vlastní poskytnutí podpory doprovázené osobě, patří mezi tyto úkony i cesta zaměstnance z místa jeho pracoviště nebo bydliště (jiného místa, kde se zaměstnanec v době doprovodu zdržuje) k doprovázené osobě a cesta zpět na pracoviště po ukončení doprovodu.
Od časové náročnosti všech těchto úkonů (tedy nejenom vlastního vyšetření, ošetření nebo léčení) se potom v každém jednotlivém případě odvíjí úvaha o tom, zda je zcela nebo zčásti „nebylo možno provést mimo pracovní dobu“, a o „nezbytně nutné době“ pracovního volna, tedy době, po kterou je zaměstnavatel povinen nepřítomnost zaměstnance v práci omluvit.
Lze proto uzavřít, že pod „uvedené úkony“, které „nebylo možno provést mimo pracovní dobu“, jimiž je v ust. bodu 8 písm. a) přílohy nařízení vlády č. 590/2006 Sb. podmíněno poskytnutí pracovního volna zaměstnanci „na nezbytně nutnou dobu“ k doprovodu rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení, lze zahrnout veškeré úkony, které musí zaměstnanec během pracovní doby nezbytně vykonat k tomu, aby svému rodinnému příslušníkovi poskytl podporu při vyšetření, ošetření a léčení ve zdravotnickém zařízení, vyložil Nejvyšší soud ČR v rozsudku spis. zn. 21 Cdo 2979/2023 ze dne 10. 12. 2024.
Co musíte prokázat, pokud to zaměstnavatel vyžaduje
Zaměstnanec, který doprovodem rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení omlouvá svoji nepřítomnost v práci (má-li zabránit případnému nepříznivému důsledku v podobě hodnocení jeho nepřítomnosti jako neomluveného zameškání práce a tak i případné sankci v podobě výpovědi, nebo dokonce okamžitého zrušení pracovního poměru pro neomluvené absence), je povinen tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž vyplývá splnění podmínek pro poskytnutí pracovního volna podle ust. bodu 8 písm. a) nařízení vlády č. 590/2006 Sb.
Tedy i skutečnosti o tom, že úkony doprovodu nebo jejich část nebylo možno provést mimo pracovní dobu. Půjde zejména o údaje o místě pracoviště zaměstnance, místě bydliště zaměstnance a doprovázeného rodinného příslušníka (jiném místě, kde se zdržují), místě zdravotnického zařízení, dopravní dostupnosti zdravotnického zařízení a pracoviště (časové náročnosti přepravy), ordinačních hodinách zdravotnického zařízení, vázanosti stanoveným termínem vyšetření, ošetření nebo léčení, době čekání ve zdravotnickém zařízení, časové náročnosti zdravotnického úkonu, jemuž se doprovázená osoba podrobila, apod.
Nepřítomnost v práci je nutno ohlásit předem a nešlo-li to, tak co nejdříve
Zaměstnanci, jemuž v konání práce brání některá z překážek v práci, zákoník práce sice ukládá povinnost, aby – pokud je mu tato překážka předem známa – včas požádal zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna, popř. nedozví-li se o překážce v práci předem, aby zaměstnavatele uvědomil o této překážce a předpokládané době jejího trvání bez zbytečného průtahu, tj. prakticky hned, jak to bude možné (§ 206 odst. 1 zákoníku práce), a v této souvislosti i povinnost existenci překážky zaměstnavateli prokázat (§ 206 odst. 2 věty první zákoníku práce).
Avšak ani dodatečné (opožděné) prokázání překážky neznamená, že by zaměstnavatel již nebyl povinen nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu trvání překážky v práci dodatečně omluvit.
ČLÁNKY DO MAILU